--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Petrů Vladislav, dr.
Název: Totalita psychiatrů
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Naše společnost se holedbá tím, že zvítězila nad totalitní mocí komunistů. I když se někdy zdá, že naše vládnoucí koalice pracuje totalitními metodami, přece jen máme tajné a svobodné volby s výběrem mnoha alternativ. Jiná totalita nám však tiše, téměř plíživě, vyrostla. Je to totalita psychiatrů. Psychiatři jako jediní odborní lékaři mohou svým verdiktem zbavit občana jeho osobní svobody nebo vážnosti. Tuto svoji moc rozšířili v neúnosné míře. Pacientem, který může být takto omezen ve svých právech, může být prakticky každý bez ohledu na to, zda jeho údajná choroba je takového stupně, že ho zbavuje schopnosti komunikovat nebo jí přímo ohrožuje okolí. K tomu, aby psychiatr člověka označil a odepsal, stačí pouze jeho subjektivní dojem. Naši psychiatři totiž většinu pacientů zařazují do kategorií paranoik, schizofrenik právě proto, že taková kategorizace jim dává nad pacientem moc zbavit ho všech jeho práv, osobnosti a obrany. Státní úřady, soudy apod. hegemonii psychiatrů podporují, takže se může stát, že člověk s něčím nespokojený je jako paranoik odrovnán. Psychiatři nejsou již lékaři, kteří by měli jako každý druhý specialista určit pacientovi diagnózu a navrhnout mu způsob léčení, samozřejmě pokud jej bude ochoten akceptovat, z psychiatrů se stávají moderní Neronové, beroucí pacienty na milost a nemilost. Upozorňuji na to, protože s neprůstřelností psychiatrů se jako právní zástupce setkávám u soudu dnes a denně. Tomuto velikášství je třeba učinit konec. Především soudy by měly psychiatrické posudky posuzovat jako každé jiné lékařské posudky, pouze jako doporučující, nikoli jako zmocňující k zásahu do občanských práv. Cílem by mělo být, aby obor psychiatrie se stal skutečně oborem, kde se léčí a pacientovi pomáhá, nikoli, aby sloužil k jeho separaci a degradaci. Psychiatrické léčebny stejně jako věznice by měly být soustavně kontrolovány nějakou parlamentní institucí, zda zde nedochází k porušování lidských a občanských práv.

Je totiž paradoxní, že máme uzákoněnou ochranu zvířat proti týrání, zatímco ochranu lidí, kteří jsou do pozice zvířete v léčebně postaveni, v zákoně zakotvenou nemáme. Nepočítám, kolik v léčebnách bylo spácháno sebevražd za podivných okolností - vše se svede na pacientovu chorobu. Tím nechci nikterak generalizovat mezi psychiatry a dotknout se nespravedlivě těch poctivých odborníků. Platí však, že příležitost dělá zloděje.

Dr. Petrů Vladislav