--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Totalita soudců
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 15.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vrchní soud v Praze vycházel z formální citace obsahu vyjádření Petra i Luboše, které přednesli oba u soudu při podání námitky podjatosti. Aby nemusel námitce vyhovět, vyšel Vrchní soud z formulací zákona a vnitřního kancelářského řádu, podle nichž je pouze na vůli předsedkyně senátu, co z výpovědí bude jako podstatnou část protokolovat a co protokolovat nebude. Tím se Vrchní soud zbavil úvahy o tom, že taková pravomoc předsedkyně senátu jí umožňuje již od počátku vést řízení směrem, který mu určí ona sama, nebo k němuž je motivována popřípadě někým jiným, mimoprávní cestou.
Vrchní soud se již vůbec nezabýval všemi skutečnostmi, nasvědčujícími, že jednání je vedeno se zjevnou snahou vyjít vstříc žalovanému. Toho příkladem je, že předsedkyně senátu umožnila žalovanému, aby přečetl své stanovisko, které se zjevně týkalo věci, namísto, aby jej, jako písemné vyjádření žalovaného pojala do spisu. Naopak, prohlásila, že takto přečtené stanovisko neučiní součástí soudního spisu. Naskýtá se otázka. Proč umožnila žalovanému přečíst jeho stanovisko? Slova v něm vyřčená, nutně musela ovlivnit nejen uvažování obou žalobců, ale i uvažování její. To i přesto, že stanovisko žalovaného nebylo pojato do spisu.
V odůvodnění uvádí Vrchní soud, že žalobci mají nakonec možnost napadnout způsob protokolace jejich přednesů - výpovědí, že mají možnost i odmítnout odpověď na otázky, které považují za nesouvisející s projednávaným případem. Jistě, že formálně má Vrchní soud pravdu. Avšak o co by opřelo tvrzení žalobců v případném jejich odvolání?
O nezapsané výroky? Zde by postačilo tvrzení předsedkyně senátu, že k takovým výrokům nedošlo. Pak by v nejlepším případě jejich odvolání dopadlo tak, že by byl jimi napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k novému projednání témuž soudu. Ten, respektive paní předsedkyně senátu, by pak, opět podle svého práva protokolovala jen to, co by považovala za nezbytné. Z kteréhož to důvodu by se žalobci opět odvolali pro nedostatečně zjištěný skutkový stav projednávané věci. Tak by to šlo pořád dokola, dokud by jedna ze sporných stran ve vší spokojenosti se stavem našeho nezávislého soudnictví, neumřela.
V Praze dne 15. března 1993
Vladimír Kolář
U s n e s e n í
Vrchní soud v Praze rozhodl o vyloučení soudce v právní věci žalobců : A) Petra Cibulky, bytem Brno, Nálepkova 38 a B) Luboše Vydry, bytem Praha 1, Senovážné nám. 2, proti žalovanému Václavu Havlovi, bytem Praha 6, Dělostřelecká 1, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 34 C 171/93, takto: Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Romana Vostrejšová není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění:
Oba žalobci namítli podjatost ve výroku uvedené soudkyně, jíž příšluší projednávání a rozhodování v dané věci podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze. První žalobce podjatost soudkyně spatřuje v tom, že při provádění důkazů výslechem žalobců kladla vyslýchaným otázky, které se vůbec netýkaly projednávaného sporu a že ze způsobu vedení tohoto sporu vyplynulo, že uvedená soudkyně je rozhodnuta zmanipulovat řízení ve prospěch moci, kterou reprezentuje žalovaný. Druhý žalobce námitku podjatosti odůvodnil tím, že soudkyně se při protokolaci jednání dopouští jistých závažných chyb. Ty vyplývají podle jeho mínění z toho, že obsah protokolu určuje podle vlastního uvážení a neřídí se požadavky prvního žalobce, který má mít v tomto směru větší zkušenosti.
Uvedená soudkyně ve vyjádření k námitkám podjatosti uvedla, že k projednávané věci nemá žádný vztah, na výsledku řízení nemá přímý ani nepřímý zájem a o věci předem nezískala žádné poznatky, které by měla získat až za řízení. Žádný z účastníků ani zástupkyně žalovaného není osobu jí blízkou a k žádnému z nich nemá přátelský ani nepřátelský vztah.
Podle ş 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
V dané věci žalobci nikoliv nepodjatý poměr soudkyně k věci ("je rozhodnuta zmanipulovat toto líčení ve prospěch moci, kterou zde reprezentuje prezident Havel"), dovozují zejména ze způsobu protokolace průběhu jednání.
Pochybení, jichž se měla soudkyně (a to ve smyslu námitky podjatosti úmyslně) dopustit, charakterizují však zcela obecně ("soudkyně se při protokolaci dopouští jistých závažných chyb"), aniž by blíže konkretizovali, protokolace čeho se marně domáhali, popř. oprava které části protokolu jim byla odepřena. Jasně formulované požadavky žalobců na doplnění či opravu protokolui nejsou podchyceny ani ve spise. I v něm jsou obsaženy jen nekonkrétně formulované námitky žalobců ("soudkyně si protokoluje, co chce, aby se zavděčila panu prezidentovi"), popř. jejich požadavek, aby výpověď prvního žalobce byla do protokolu uvedená v plném znění. Podle ustanovení ş 117, odst. 1, věta první o. s. ř. však jednání řídí předseda senátu a jemu také příšluší protokolace jednání. Podle ş 21, odst. 2 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy ze dne 30. 8. 1992, č.j. 1068/93-00D se do protokolu v občanském soudním řízení zpravidla zapíše pouze podstatný obsah výpovědi. Posouzení, co je podstatným a co nepodstatným obsahem výpovědi, náleží, jak již bylo výše uvedeno, předsedovi senátu, který řídí jednání. Stejně tak pouze předsedovi senátu přísluší určit, zda je pro posouzení věci důležité, aby odpovědi vyslýchaného byly zapsány do protokolu doslovně, popř. zda v protokolu mají být uvedeny i jednotlivé otázky a odpovědi na ně (ş 21, odst. 2 citovaného předpisu). Mají-li účastníci zato, že protokolace je chybná, mohou podat návrhy na doplnění protokolu, anebo uvést námitky proti jeho znění. Aby však takové jejich úkony byly právně relevantní, musely by být určité, tzn. že by z nich muselo být patrno, které podstatné části výpovědi vyslýchaného podle jejich přesvědčení v protokolu chybí a z jakého důvodu je považují pro posouzení dané věci za postatné, popř. jak má být konkrétní část výpovědi vyslýchaného správně formulována.
Z uvedeného je patrno, že nelze bez dalšího dovozovat podjatost napadené soudkyně z toho, že v souladu s výše uvedenými procesními předpisy neprotokolovala doslovné znění výpovědi prvního žalobce, zejména když žádný z účastníků, jak vyplývá z námitky podjatosti a z obsahu spisu, nevyužil svého práva domáhat se konkrétní opravy či doplnění protokolu.
Ani posledně uvedené tvrzení žalobců, že jim soudkyně při jejich účastnických výpovědích kladla pouze otázky, které se projednávaného sporu netýkají, jako okolnost vzbuzující pochybnost o jejím nezaujatém poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům podle přesvědčení Vrchního soudu v Praze svědčit nemůže. I provádění důkazů zákon svěřuje předsedovi senátu (- 122, odst. 1 o. s. ř.) a opět tady záleží na jeho úvaze, zda otázky kladené vyslýchanému účastníkovi pokládá za podstatné k doplnění a vyjasnění jeho výpovědi (ş 131, odst. 2 a ş 126, odst. 3 o. s. ř.). Zda tato úvaha napadené soudkyně o opodstatněnosti těch otázek, které žalobcům kladla při jejich výpovědích, byla oprávněná či nikoliv, nemůže Vrchní soud v Praze v dané fázi řízení ve věci samé zhlediska uplatněné námitky podjatosti posoudit. Zásadně je tak možné učinit až na základě provedeného hodnocení důkazů (ş 132 o. s. ř.) v řízení ve věci samé. Žalobci ostatně měli možnost na jednotlivé otázky soudu odmítnout odpovědět, neboť účastníka řízení nelze k výpovědi nutit. Ze všech uvedených důvodů dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že důvody, které žalobci uvedli v námitce podjatosti, nelze pokládat za okolnosti, vzbuzující pochybnosti o nepodjatosti ve výroku uvedené soudkyně. Proto rozhodl podle ş 16, odst. 1 o. s. ř. tak, že tato soudkyně z projednávání a rozhodování dané věci vyloučena není.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Praze dne 20. ledna 1994
Za správnost vyhotovení :
Předsedkyně senátu :
JUDr. Alena Pavlíková, v. r.