--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Lid je jediným zdrojem státní moci
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tu noc před tím jsme spali v motelu v městečku Trinidad, shodné to jméno s Trinidated a Tobagem, až na to, že tady se nebubnuje na sudy od nafty, ale koupete se, pokud jste otužilí, a pokud ne, tedy jen procházíte po pláži s tisícovkami samorostů, přitažených Pacifikem odkudsi z Kanady a Alasky.

Dokonce si původně na trhu koupili živého alaského kraba s gumičkami na klepetech a kotlík, ve kterém jsme se to zvíře chystali uvařit. Jenže jsme to nakonec nedokázali, a když už voda hezky vřela, sebral jsem toho živočicha, donesl k moři, štípačkami přetikl gumičky a vypustil ho. Chvíli tam zpitoměle tápal, musil jsem odhánět chtivé racky, ale první vlnka ho osvěžila, a odpádil do oceánu.

"Tady stejně chcípne," odtušila na moje počínání žena z dvojice, která picnicovaa vedle, ale my byli spokojeni. Muž vedle ní neřekl nic, v uchu měl zastrčené sluchátko a pilně poslouchal rádio.

"Tak je konečně postříleli," řekl po chvíli, a my věděli, o čem mluví.

Před pár měsíci unesli revolucionáři a bojovníci za lepší příští Patynku Hearstovou, a zpracovali ji tak důkladně, že s únosci šla pak vykrást banku. Dívali jsme se na to kdesi v Britské Kolumbii v TV, záběr hlídací kamery se vysílal snad všude. "A co ta Hearstová?" Ptala se moje žena.

"Ta je O.K."

V té chvíli se nahoře nad námi ve stráni nad pláží přehnalo s mohutným houkáním několik policejních automobilů. "Tihle neposlouchají rádio," řekla žena, která prorokovala našemu krabovi bídnou smrt v těchto zeměpisných šířkách. Už pár měsíců vše, co bylo policií státu Kalifornie, běsnilo pohotovostí. Nám bylo hej, my měli akcent a ten se u symbiosních revolucionářů, ke kterým se po únosu dala Patty Hearstová, nedal předpokládat. Jenže od Vancouveru až k Portlandu zase honili jakési pašeráky mariánky a jiných obveselení z tíhy života, které pašovali do Kanady a dál rozprodávali pilní Češi. Taková partička rozhodnutá zbohatnout rychle. A ti ovšem akcent měli. "Bylo ti líto kraba, budeš se musit spokojit s hovězinou," pravila moje žena. "Rozhrab oheň!"

Sundal jsem z ohniště vroucí kotlík a opatrně ho vylil do písku, a pak položil přes žhavé uhlí mřížku na opékání. "Pořád to ještě neví, že tu Hearstovou už našli," pravila choť, neboť po silnici nahoře se hnaly další policejní vozy. Pak poměřila okem láhev chablis, původně připravenou k mořské potvoře:

"Řídit budu já," řekla.

Steak byl výtečný, koneckonců taky ho nešlo vypustit do moře, a kdo si vymyslel, že k hovězině musí být červené, byl hlupák. Takže řídila žena.

U výjezdu z odbočky na pláž Trinidad stál místní Ranger, pokynul nám rukou a poinformoval:

"Neberte stopaře, kdybyste nějaké viděli. V Eurece vzali z basy roha nějací vrahouni."

Zasalutoval a mávl rukou.

Ranger u vjezdu na pláž nás tam viděl ráno vjíždět, pamatoval si snad i vůz, a tudíž věděl, že nejsme uprchlí vrahouni. Silniční patrola v hezkém městečku Fortuna, pár mil na jih od Eureky, stavěla každého, a zastavila také nás. I do kufru se podívali, ale protože řídila žena, zkontrolovali její řidičák. Zřejmě byli spokojeni, partner přestal toho, co nás kontroloval, jistit brokovnicí:

"Nezlobte se za zdržení Mne," vrátil jí průkaz. "Ale honíme nějaké vrahouny, co vzali roha z basy v Eurece. - A neberte stopařře, jestli vám mohu radit."

Zasalutoval:

"Jo, ještě něco, ten řidičák vám už dva roky neplatí." Potom popošel k vozu, který zastavili taky, a čekal za námi. Ženuška se zakoukala do svého papírku.

"Člověče, ten chlap má pravdu." Měl, dokonce ještě ubral. Ten řidičák podle data neplatil už 27 měsíců.

"Dají ti nějakou pokutu." "Asi," mínil jsem. "No tak dají," řekla žena od volantu. "Kdybys nechlastal to chablis, byl by kontroloval tebe." Ale viditelně měla po náladě. Kdopak chce mít něco s policajty.

Zbytek cesty jsem odřídil od následujícího rána já, a po dvou dnech jsme vstoupili do úřadoven Department of Motor Vehicle a k přepážce DRIVER LICENSE. Seděla tam rozložitá černá paní se seržantskými výložkami, a žena nasadila ten nejzkroušenější výraz:

"Víte, já jsem zapomenula obnovit si řidičák," a podala rozložité černé seržantce svůj 27 měsíců prošlý papírek.

"Nu co, hlavně, že jste přišla," vyslovila se ta paní a poslala ženu před oko kamery, aby jí udělala novou podobenku. Jan Beneš