--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Demokratické volby podle ODS
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Představy ODS o volbách, ať komunálních či jiných jsou daleko od naplnění pojmu demokracie. Jak dalece odpovídají již jen platnému právnímu stavu, svědčí v Denním Telegrafu zveřejněné tvrzení o tradování podezření, že prý volba předsedy Ústřední volební komise pro volby v roce 1990, byla zmanipulována. Nakolik tomu bylo v roce 1990, nemohu říci. Jako místopředseda Ústřední volební komise pro volby v roce 1992 však mohu říci, že tomu tak při mosledních parlamentních volbách nebylo. A jen osoba neznalá, nebo přímo lhář, může tvrdit, že tomu tak bylo při kterýchkoliv volbách konaných od roku 1990. Předsedové a místopředsedové všech volebních komisí byli podle doposud platných volebních zákonů určováni losem. Je-li tvrzení o zmanuipulování volby předsedy UVK pravdivé, pak je pravdivé tvrzení každého z majitelů losu, jež nevyhrál, že je losování zmanipulováno. Nebo je také možné, že se ODS nehodlá smířit s nepřízní štěstěny. Naskýtá se však pravděpodobnější vysvětlení. Tvrzení o zmanipulování volby předsedy UVK je účelové a má přesvědčit veřejnost o nutosti úprav volebního zákonodárství podle představ ODS. A jaké jsou to představy?
Ú s t ř e d n í v o l e b n í k o m i s e. Mé zkušenosti s Ústřední volební komisí pro volby v roce 1992 mne opravňují k hodnocení tohoto orgánu. Pro její práci nebyl ani tak důležitý způsob jejího vzniku, jako nedostatek pravomocí. Avšak ani způsob jejího vzniku není bez vlivu na činnost. Orgán složený ze zástupců všech stran jež se účastnily voleb, fungoval jako každé kolegium s nesourodými zájmy, kdy každý člen se cítí povinen hájit zájmy jen té strany, kterou byl do komise vyslán. Proto tedy i ta rozhodnutí, která podle znění zákona by měla být jednoznačná, byla nesourodostí zájmů poznamenána. Vesměs vyzněla jako nic neříkající a hlavně nikomu nic neurčující prohlášení.
Má-li toto napravit návrh dle představ ODS, vytratí se to dobré, co patřilo k Ústřední volební komise pro volby 1992 a v podstatě i pro volby 1990, jejíž ustavení bylo shodné. Tím dobrým je demokraticky stanovená možnost stran nějak se na řízení voleb podílet. Že to nějak, bylo jalové, je věcí, ne způsobu ustavení ÚVK, ale právě nedostatečnými pravomocemi. ODS navrhuje ustavení ÚVK jmenováním ministrem vnitra na návrh stran. Zda budou členy do ÚVK navrhovat všechny strany voleb se účastňující nebo jen strany parlamentní, není specifikováno. Mohu se však domnívat, to alespoň pro poměr ODS ke stranám mimoparlementním, že půjde jen o strany parlamentní. Rovněž není řečeno, zda ministr vnitra může odepřít jmenování konkrétní osoby nebo zda by akt jmenování byl pouhým potvrzením návrhu stran.
Znalost těchto podrobností je nezbytná ke zhodnocení další části návrhu. Dle ní má mít ÚVK mandát po dobu celého volebního období Poslanecké sněmovny.
Bude tedy UVK jakýmsi křížencem - kompromisem, mezi demokratickým ustavením UVK z členů politických stran a ustavením UVK, jako odborného orgánu. Nakolik bude však odborný orgán, do něhož budou členy navrhovat strany, bude nejisté potud, nebude-li pro navrhované členy předepsána příslušná kvalifikace. Moje zkušenost z UVK pro volby 1992 mne vede k závěru, že právě nedostatek odbornosti u jednotlivých členů vedl UVK k mnoha zmatečným závěrům, manipulovaným těmi členy, kteří jako odborníci vystupovali. Proto vše se domnívám, že by lepší cestou řešení byl vskutku odborný orgán volby řídící. Tím by měl být Volební soud, jako stálý orgán, jmenovaný na doživotí, například prezidentem republiky, třebas na návrh parlamentu z osob právnického vzdělání, představených parlamentu k navržení politickými stranami. Volební soud by pak byl skutečně nezávislým odborným orgánem dohledu na výkonem volebního práva. Rovněž by daleko lépe, než stav současný, či představy ODS, vyhovoval teorii dělby moci, neboť soudy jsou vždy, či mají být vždy, nejnezávislejší mocí ve státě. Tou nezávislostí se myslí zejména nezávislost na změnách politické vůle stran, ale i nezávislost na orgánech moci zákonodárné a moci výkonné, které se v demokratickém systému neustále obměňují, podle výsledku voleb.
P o v i n n é k a u c e.
Představou ODS, která má skutečně daleko k demokratickým zásadám, je požadavek kaucí. Nyní již kaucí. V návrhu volebního zákona, který se mi dostal do rukou v květnu 1993 z legislativního odboru jistého ústředního orgánu, se ještě zaobaleně hovořilo o záloze na tisk volebních lístků. Protože představy o nichž píši, jsou představami ministerstva vnitra, nepůjde asi o nic odlišného. Zejména ustanovení o navrácení, nyní již kauce, těm, kdo ve volbách uspějí, jsou vyloženě vyděračské. Nemyslím v pojmech práva trestního. Jde o vydírání politické.
Bezesporu jde o vyloučení tak zvaných malých politických stran. Ale jsou v naší republice velké politické strany? Čím jsou velké? Počtem členů sotva. Ani ODS se nemůže chlubit velkou členskou základnou. Jak je to s členy, například SPR-RSČ, vím sám nejlépe, Jde o seznam přihlášek zaslaných kdysi a neodhlášených prostě proto, že to odhlášení nikomu nestálo za námahu. A kalkulace s přízní voličů jsou lehce zpochybnitelné a hlavně, jsou vždy až do okamžiku voleb, nejisté.
Co uvnitř těchto velestran? Kdo bude rozhodovat o složení kauce? Jistěže jejich vedení. Pak rozhodně nebudou kaucí podporovat toho z kandidátů navržených zdola, který je vedení nepříjemný. Tedy další politické vydírání.
Pkud si někdo alespoň hraje na demokracii, musí respektovat minimálně právo občanů voli a být volen. Je-li aktivní volební právo, tedy právo volit, ničím neomezeno, než způsobilostí k právním úkonům a věkem, pak nemůže být volební právo pasivní, tedy právo být volen, omezeno jinak. Že tyto představy nejsou doposud u nás naplněny, je známou a do očí bijící skutečností. Nemohou volit naši spoluobčané, žijící v zahraničí. Jsou kladeny jiné než zákonné překážky výkonu volebního práva. Jsou-li zákonnými překážkami výkonu volebního práva skutečnosti uvedené v zákoně, například výkon trestu odnětí svobody, pak vše, co tvoří faktickou překážku výkonu volebního práva, je nezákonné a je to popřením demokracie. Má-li občan nestejné podmínky výkonu volebního práva aktivního, tedy možnosti někoho volit a výkonu volebního práva pasivního, tedy ucházet se o zvolení, jde ne o svobodné volby , ale o půlsvobodné volby.
J e O D S s k u t e č n ě d e m o k r a t i c k o u ? V Praze dne 23. února 1994, pro NN Vladimír Kolář