--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Píšete nám Trest smrti ano, či ne?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
TREST SMRTI ANO, ČI NE? V článku "Píšete nám" nevylučujete diskusi. Mohu se zúčastnit? Pan Rázek vás obviňuje neprávem, že papouškujete pana Havla. On to také někde opsal. Co je však důležité, že odpůrci trestu smrti užívají podvodných způsobů. Směšují kriminální činy s činy politickými. Politický čin se stane kriminálním, až když překročí zákon proti majetku či životu. Neonacisté v SRN se dopustili kriminálních činů až zapalováním (žhářstvím) a zabíjením. V době, kdy rektální horolezci v parlamentě schválili návrh pana Havla na zrušení trestu smrti, bylo 48 % občanů proti. Pro bylo 30 %. Ti byli pod vlivem toho, co páchal bývalý režim po roce 1948. Navíc odpovídali jen a PRO a PROTI. Kdyby odpovídali na otázku, zda jsou pro zrušení trestu smrti za vraždy páchané z vilnosti, loupežné, vraždy dětí a rukojmích, těch 30 % by se notně ztenčilo.
Dalším podvodem je zneužívání neznalosti Písma svatého v širším okruhu občanů. Druhá pravda ze šestera Pravd základních zní: "Bůh je spravedlivý soudce, který dobro odměňuje a zlo trestá". Bůh potrestal pyšné anděly, "je zavrhl do pekla a vydal mučení". Písmo svaté dále praví: "Hříchu smrtelného se dopouští ten, kdo přestupuje zákon s jasným poznáním zlého" a "kdo hřích jiných vychvaluje, hoden jest smrti".
Bůh tedy nejen trest smrti připouští, ale také sám ho vykonal, když zničil hříšná města Sodomu a Gomoru a vyhubil jejich obyvatele.
Páté přikázání NEZABIJEŠ není určeno k zabránění spravedlivého trestu, ale jako varování před následkem při přestoupení zákona "s vědomím zlého". Písmo svaté praví: "Tělo patří zemi, duše bohu". Spravedlnost pozemská trestá tělo.
Žádná obava z trestů způsobila explozi kriminality. Ti vrazi a loupežníci se nenarodili po listopadu 1989.
Dva roky vraždili Srbové v Bosně v přesvědčení, že je to beztrestné. Co pomohly za ty dva roky morální výzvy? Ale pohrůžka, že budou bombardováni, pomohla okamžitě.
Irácký diktátor se nehodlal seznámit s názory Miltona, jak mu radil v LN p. Urbánek, aby nechal násilí. Přesvědčila ho o tom až teprve větší síla, než na jakou spoléhal on.
Patron teroristů ve Skotsku toho také zanechal ihned po útoku bombardérů, když byl raněn jeho syn.
Další světová válka se nekonala jen proto, že i štáby byly zasažitelné (narozdíl odminula). Není třeba dál pokračovat. Kráva na pastvě nedá na vaše slova, že nesmí za tuto mez. Styk s elektrickým ohradníkem ji přesvědčí ihned. Jak chcete působit morálně na osoby, které nevědí, co je to morálka, jako ta kráva. Jim je třeba také vytvořit ohradníky. Dát napadenému právo bránit se všemi prostředky. Nikoliv proti pěsti cvičeného násilníka postavit jen pěst dětskou nebo stařeckou.
U nás nemůžeme Kaina vyhnat do lesů. Co hrozí několikanásobnému vrahovi, který již má doživotní trest? Ten je nebezpečný vězeňskému personálu.
Snad připustíte, že má-li člověk napadený rakovinou přežít, musí nemilosrdně zničit všechny rakovinné buňky. Zločinci z povolání jsou rakovinnými buňkami v těle lidské společnosti. Kat je zde lékařem a neporušuje páté přikázání.
Také jste použila falešný argument, když směšujete řádný soud se zločinným režimem. Jenže to nebyly tresty smrti, to byly vraždy. Gottwald, Urválek a zrůdy kolem to jen jako rozsudek soudu oznámili. Myslíte, že by si tyto zrůdy, kdyby trest smrti nebyl, ho nedokázaly vytvořit? Sprostota těch zrůd sahala až tak daleko, že takový Vaš si po změně režimu požádal o rehabilitaci. Dodnes nevím, zda ji nedostal. U těch, co se ohánějí Listinou lidských práv ve prospěch zločinců, je všechno možné.
V USA se trest smrti vykonává. Naši obhájci lidských práv pro zločince, ale ne pro jejich oběti, nejsou nic jiného než Herostratové a exhibicionisti.
Vám se srdce svírá nad týranými a ubitými dětmi. Svého času při anketě o trestu smrti tvrdil jeden "odborník", že ten, kdo si odpykal trest za vraždu, už ji víckrát nespáchá. Ještě v době trvání ankety propuštěný vrah spáchal dvě vraždy nové. Mně se srdce svírá při pomyšlení, že zrůda, která ty zločiny způsobila, se dostane na svobodu a bude to opakovat. Svírá se mi srdce, že nějaký jiný Havel ho po 10 letech kriminálu amnestuje, že to bude stát život dvanácti osob.
V době diskuze jsem zaslal parlamentu svůj návrh. 1. Zákonem určit, co je zločin kriminální a co čin politický. Vzor c.k. Zákoník.
2. Zakázat uložení trestu smrti za zločiny politické. Nejvyšší trest za činy politické ukládat zlomkem z nejvyššího zákonného trestu na svobodě.
3. Trest smrti ukládat jen za vraždy z pohnutek nízkých a nečestných (první republika), nikoliv za vraždy ze žárlivosti, zbavení se tyrana či vyděrače.
4. Trest smrti se ukládá podmíněně spolu s trestem na svobodě do 20 roků. S tím, že trest smrti nesmí být nikdy amnestován. 5. Trest smrti bude vykonán i při pokusu o další vraždu. To by mohlo chránit vězeňský personál, aby se nemusel uchylovat k řešení podle vzoru Bader-Meinhoffová v NSR.
František Číha, Klášter Hr. n. Jizerou
Pan Rázek, jehož zkrácený dopis k této diskusi jsme zveřejnili, se ohradil proti tomu, že jsme vynechali jeho větu "trest nejvyšší je nutný jedině za promyšlenou hrutální vraždu". Velice se omlouvám. Pokládala jsem to za samozřejmé. Ani ve snu by mne, a myslím, že ani čtenáře, nenapadlo, že by bylo vůbec možné žádat smrt také za něco jiného. Obvinění ze zneužití Bible však odmítám, právě tak, jako osobní invektivy o mé uražené ješitnosti, dezorientaci, nečestnosti a podobně. Připomíná mi to hádku manželů, ve které se na začátku mluví o tom, zda vymalovat byt či nevymalovat, a vzápětí se předmět sporu vytrácí, a pak už se jen vyčítají špatné vlastnosti až do pátého kolena. Vymalováno není, a nikdo neví, zda někdy bude. Na tuto hru, pane Rázku, nepřistoupím.
Snažte se, prosím, pochopit, že existují lidé, pro které není trest smrti pouze věcí justiční, ale také nesmírně složitou otázkou filozofickou. Brutální vražda je výsledkem zla, nikoliv jeho příčinou. Filozof se vždy pídí nejdříve po příčině. Má, jak bych řekla, svou střílnu jinde než vy. Zcela jste pominul, že vy i já míříme na stejný terč, ale protože moje výchozí stanoviště není na vaší zahradě, cítíte potřebu tvrdě zaútočit pro změnu na mne. Jakoby Vám bylo jedno, na co právě střílíte, hlavně, že střílíte. To je, pane, pravé, negativistické myšlení a čítankový příklad ryzí netolerance. Chci vám připomenout, že zlo světa má kořeny právě v těchto dvou kategoriích. Pokoušíte se zavléci debatu o tak závažné věci na úroveň pavlačového hašteření. Zde moje účast v diskusi s Vámi končí. Prosím, abyste to respektoval. Leč, vráťme se k tématu. Statisticky zajímavé je, že mezi příznivci trestu smrti v naší polemice jsou samí muži. Zúčastněné ženy jsou proti němu. Dost možná, že, aniž bychom si to uvědomovali, zde působí anropologický a historicky rozdílné role obou pohlaví. Žena - dárkyně života, žena pečovatelka. Muž ochránce, muž válčící. Mužská zkušenost je jiná než zkušenost ženy, jiný je i vztah ke kosmickému fenoménu, jemuž říkáme život. Psychologicky vzato, většině žen je myšlenka na zabíjení odporná z podstaty, muži si museli, v zájmu obrany a přežití rodu, zvyknout.
Zajímavé jsou též poukazy na Bibli. Ta může být chápána buď jako kniha historická, nebo jako kniha o morálce, nebo jako kniha zevně náboženská, nebo jako dílo mystické. Sejdou-li se čtyři lidé s rozdílným přístupem k Bibli - historik, moralista, zevní křesťan a mystik - a budou diskutovat o Bibli, budou mluvit každý o něčem jiném. Jeden druhého nemůže pochopit dřív, než si vzájemně vysvětlí, která z těchto čtyř kategorií v knize je pro ně podstatná. Jsou-li nízcí, mohou se navzájem obvinit z podvádění, dát si "po hubě" a problém nechat koňovi. Jsou-li velcí, hledají spolu tak dlouho, dokud nenaleznou. Každý z nich něčím cenným přispěje.
Také chápání Desatera se různí. Pro někoho je páté přikázání NEZABIJEŠ absolutní, tedy nezabiješ nikdy a za žádných okolností. Pro jiného s výhradou - nezabiješ do té doby, dokud někdo nezabil. Pak i ty zabiješ.
Ať už volíme jakýkoliv úhel pohledu, všichni se díváme stejným směrem - k potření nelidskosti, k vykořenění zla. Všichni to chceme a nikdo nevíme, jak.
Myslím si, že i my můžeme, v přeneseném smyslu, vyhnat Kaina do lesů. Doživotní izolace vraha, bez možnosti amnestie, ochrání společnost před jeho další recidivou, aniž by bylo nutné klesnout na jeho úroveň a dopustit se prakticky stejného skutku jako on. Daleko víc se dá očekávat od prevence, která doposud není veškerá žádná. Dokud napadený nemá právo bránit svůj život a majetek všemi prostředky, které má po ruce, mají zločinci celkem pohodu. V tomto ohledu je naše právní norma nemravná, neboť popírá přirozené právo člověka na obranu sebe a svých blízkých, o právu bránit cizího člověka na ulici ani nemluvě. Až bude vrah vědět, že oběť má v daném okamžiku všechna práva zaručená mu zákonem, desetkrát si svůj útok rozmyslí. Až bude člověk, který zabránil napadení jiného člověka, vyznamenán medailí za statečnost, namísto aby se ocitl soudem v roli obžalovaného, náhle se zjistí, že to nebyla lhostejnost, co lidem bránilo zadržet vraha v Metru. Bude jasné, že to byly právní předpisy, které to prostě lidem nedovolují. Vrah z Metra by se přece nedal něžně odvést za límec na policii, museli by ho kolemstojící srazit k zemi, fyzicky ho znemožnit, možná, že by při pádu mohl dopadnout stejně, jako jeho oběť - přijít o život. Takové zacházení s vrahy zákon nedovoluje. A tak ho nechali jít. Nic jiného, podle zákona dělat ani nemohli. Mezitím, co zákonodárci plýtvají energií v diskusích o "přiměřených prostředcích" sebeobrany a obrany druhého, aniž by přiznali, že přesnou právní klasifikaci jakoukoliv "přiměřenost" vyjádřit nelze, brutalita stoupá a bezmocnost občanů s ní. Myslím, že právo obrany sebe nebo jiného všemi prostředky - a tak to musí stát v zákoně: VŠEMI PROSTŘEDKY - bující kriminalitu po jistém čase prudce sníží.
Jitka STUDNIČNÁ