--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Národní pohřeb Karla Kryla
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 11.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
(DOKUMENT)
MOTTO: Do kňučení Gotta lžou brepty směšné
šaška - Evropana.
(Karel Kryl - Má vlast ...)
Pohřeb Karla Kryla se konal v pátek dne 11. března 1994 v břevnovském klášteře, za krásného počasí. Basilika kláštera byla zaplněna a venku stály tisíce lidí. Václav Havel, známý kladením kytiček u příležitosti úmrtí Jana Palacha, se na pohřeb nedostavil. Zato byl výmluvný jeho věnec s černou stuhou bez nápisu a s druhou stuhou pouze se jménem: Václav Havel. Tento věnec byl uložen do čela rakve s ostatky básníka! A televize to snímala a snímala pro diváky. A diváci byli informováni. Na rakvi byla trnová Proslýchalo se, že prezident přinese osobně kytičku, až nebude pracovně vytížen. Po úmrtí Karla Kryla měl v Radiožurnálu prohlásit, že až po jeho smrti se dozvěděl, že Karel Kryl splnil jeho přání pořádat koncerty po Československu. Zní to stejně cize, jako když v Brně řekl, že se dozvěděl až z tisku o tom, že po něm někdo házel rajské jablíčko. Nevím, co pak dělá Bezpečnostní informační služba se svými informacemi, anebo člen prezidentské kanceláře, ředitel Odboru pro vnitřní politiku, pan Ivan Medek. Nebo jsou i jiná vysvětlení: buď císař je nahý a neví o tom, anebo lže. Hrob Karla Kryla byl vykopán nedaleko hrobu filozofa Jana Patočky.
CHRÁM SV. MARKÉTY
ANASTÁZ OPASEK (vicepřevor břevnovského kláštera, otcovský přítel a zpovědník Karla Kryla).
(...) Zachoval si čistou duši přes veškerá úskalí, do kterých mohl spadnout. Nespadl. Zachoval si smysl pro spravedlnost a právo, které se často a snadno obchází i v dnešních dnech, ne tak hrubým a sprostým způsobem jako za sovětské okupace nebo za vlády minulého režimu (...)
(...) Prosíme za sebe, abychom měli v sobě alespoň kus jeho statečnosti, jeho smyslu pro právo a spravedlnost a jeho lásku k druhému člověku (...)
IVAN MEDEK (ředitel Odboru pro vnitřní politiku prezidentské kanceláře)
Karel Kryl byl básník, jeden z nejopravdovějších. Stal se bardem celé jedné generace. Oslovoval ji a dával jí naději. Ale byl také nesmiřitelným a ostrým kritikem minulého režimu. Když se vrátil, stal se opět bardem, ale zůstal také ostrým a nesmiřitelným kritikem všeho, s čím nesouhlasil. Básník má na to plné právo. Karel Kryl věděl, že básník nesmí lhát, a nikdy nelhal. Karel Kryl věděl, že básník nesmí být opatrný a nesmí se bát. Nebál se a nebyl opatrný. Ale Karel Kryl také věděl, že básník se může mýlit a já bych řekl, že dnes vím o jednom jeho omylu. Mýlil se v tom, když se domníval, že ti, které tak nesmiřitelně kritizuje v současné době, ho proto nemají rádi. V tom se mýlil. Já myslím, že pro každého z nás zůstává Karel Kryl bratrem, pro některé synem, a pro všechny přítelem z nejlepších. Děkujeme mu za to.
"NELŽETE!" "LŽETE!!!" zazněly těsně po sobě výkřiky dvou lidí, které se odrazily jako dva výstřely od klenby baziliky.
JACEK BALUCH (velvyslanec Polské republiky) Oliwské varhany pozbyly zvuku, je ticho, je mlha a nevidíš břeh. V tomto tichu se s tebou loučíme, bratříčku Karle, barde Pražského jara, jak jsme ti říkali v Polsku. Pamatuješ na 3. listopad roku 1989, po dvacetileté přestávce jsi zpíval poprvé před českým publikem v polské Vratislavi. Přes hranici polsko-československou, polsko-německou a polsko-ruskou, prodralo se do Polska tenkrát tolik tvých přátel, snad jen o málo méně než těch, kteří se přišli s tebou dneska rozloučit. V divadle Teater Polski provolávali jsme tenkrát slávu Václavu Havlovi a tobě. Toto divadlo před několika týdny shořelo. Zpíval jsi tenkrát česky a polsky. Polština se stala tvou druhou básnickou řečí, a proto dovol, abych se s tebou rozloučil i polsky:
ORGANY W OLIWIE ZAMARLY W PÓLDZWIEKU JEST CICHO NAD BRZEGIEM, ULICE WE MGLE
A MÓZG, KTÓRY WINIEN PROWADZIC ICH REKE AUTOMAT I CZOLGI KIERUJE NA CEL
W IMIE SOCJALIZMU
W STAJENCE NA SIANIE ZNAJDZIESZ SWÓJ DOM BYC BLIZEJ DO BOGA, UBOGI JAK ON
DO CENY DODADZA STO HASEL NOWYCH DO CENY DODADZA POPIERSIE GIPSOWE
I TWOJE WESTCHNIENIE
I JAKIES WSPOMNIENIE
TWA RADOSC, TWA RADOSC I GLÓD
JUZ RADOSC SWIATECZNA GDZIE INDZIEJ ROZBRZMIEWA ORGANY W OLIWIE ZALOBNIE DZIS LKAJA ...
VÁCLAV MALÝ (katolický kněz, známý jako moderátor listopadového převratu na Letné)
(...) Bylo to jeho vnitřní nutkání, aby i nám otvíral oči. Děkuji Bohu za to, že nám pomáhá otevírat oči. Že nás chtěl vyvázat z pouta určité netečnosti, zabydlenosti a zajištěnosti. Že nám poukazoval na to podstatné. Děkuji Bohu za to, že nám Karla dal a že nám daroval skrze něj také to podstatné, čím skrze něj oslovoval všechny z nás.
(...)
U HROBU
PAVEL TIGRID (ministr kultury) Karle, tato poslední slova nad otevřeným hrobem, to poslední rozloučení bývá pro ty, kdo mají něco říci, jedno z těch nejtěžších. Často se stává, je to tak, že v rozrušení a dojetí, řekne člověk něco plochého, prázdného, klišé. A ty bys to, Karle, okamžitě poznal a usmál by ses tím svým nádherným, ironickým způsobem, zvedl obočí a neřekl bys nic, ale věděl bys. A tak já chci říci jenom toto: Nejsem si jist, jestli za tvého života jsme ti dost poděkovali (...)
(...) Nejsem si jist, jestli jsme tě všichni dost pochopili. Život šel, my šli, a my jsme šli každý svou cestou. Napadl mě dnes ráno citát jednoho anglického filozofa, který řekl, že nařízení, regule, usnesení, poškozují umění a ničí génia. Myslím si teď v této těžké chvíli, že tak nějak to s tebou bylo. Buď ti země lehká.
EGON LÁNSKÝ (Slovák, nyní zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí ČR)
Více než čtvrtstoletí mě pojí přátelství s Karlem Krylem. A i když nás život a emigrace rozehnaly na různé strany, a praktický každodenní kontakt jsme měli po dobu šesti let společného účinkování jako redaktoři Svobodné Evropy v letech 1985-90. Za těch šest let naše přátelství uzrálo (...) (...) Když mě Karel v těchto dnech svým defitinivním odchodem přinutil listovat v jeho díle, uvědomil jsem si znovu nejen šířku záběru jeho básnické a písňové tvorby, ale i jedinečnost fenoménu Karel Kryl (...)
(...) byl citlivým seismografem, který s poetickou licencí vkládal prst na bolavé rány zveličujíce, aby zviditelnil. A když si tím nakonec přivolal i nevůli mnohých kritiků, byli to většinou lidé, kteří si ze starého režimu přinesli ochotu adaptovat se s mocí, i když je moc již o to nežádala. Není třeba zdůrazňovat, že takoví lidé v lepším případě nikdy moc neznamenali, a v horším případě mají svou budoucnost za sebou (...)
(...) Neměl rád klid, který je hnilobným pokojem, a jsem si jist, že konečně ho čeká dlouhé nerušené snění. Byl výjimečný, to víme, ale jakoby ostatní, byl též občas zpupný, sebejistý, bázlivý i ješitný. Byl ale i instinktivně na straně slušných lidí. A narozdíl od nás, většiny ostatních smrtelníků, měl dar, který statečně rozdával, i když to byl dar, za který se nejednou dobře neplatí (...)
LOUČENÍ NEOFICIÁLNÍ
Asi pět tisíc lidí již prošlo kolem otevřeného hrobu Karla Kryla a dalo mu poslední sbohem. Dvě hodiny již uplynuly po bohoslužbě v basilice. Oficialita zmizela a lidé se loučili každý svým způsobem. Několikrát se zazpívala československá hymna. A především, zejména ke konci loučení, se zpívaly Karlovy písně za doprovodu kytaristů v zákoutí hřbitova.
PRŠÍ A VENKU SE SETMĚLO TATO NOC NEBUDE KRÁTKÁ
BERÁNKA VLKU SE ZACHTĚLO ...
ŠVIDROŇ MARIAN z Prievidze (...) Znal jsem tě šestnáct let a byli jsme velmi dobří přátelé. Proto mi dovol, abych ti přečetl jedno čtení, které mi nebylo umožněno přečíst v klášteře.
UMŘE-LI SPRAVEDLIVÝ TŘEBA PŘEDČASNĚ, DOJDE ODPOČINUTÍ,
NEBOŤ CTIHODNÉ STÁŘÍ NEZÁLEŽÍ V DLOUHÉM VĚKU ANI SE NEMĚŘÍ POČTEM LET.
TY PRAVÉ ŠEDINY PRO ČLOVĚKA JE ROZUMNOST A ŽIVOT BEZ POSKVRNY JE TEN PRAVÝ DLOUHÝ VĚK. PROTOŽE SE LÍBIL BOHU, BŮH JEJ MILOVAL,
A PROTOŽE ŽIL MEZI HŘÍŠNÍKY, BYL PŘENESEN. BYL VZAT, ABY ŠPATNOST NEZMĚNILA JEHO SMÝŠLENÍ A LEST NESVEDLA JEHO DUŠI.
NEBOŤ KOUZLO NEŘESTI ZASTÍRÁ DOBRO A VÍR VÁŠNĚ PŘEVRACÍ NEZKAŽENOU MYSL.
KDO SE UKÁZAL DOKONALÝM V KRÁTKOSTI, DOSÁHL PLNOSTI DLOUHÉHO VĚKU.
JEHO DUŠE BYLA MILÁ HOSPODINU, A PROTO POSPÍŠIL VYVÉST JI Z PROSTŘEDÍ
NEPRAVOSTI.
LIDÉ TOMU PŘIHLÍŽELI, ALE NEPOCHOPILI TO, ANI SI NEVZALI K SRDCI,
ŽE MILOST A MILOSRDENSTVÍ PATŘÍ JEHO VYVOLENÝM
A ŽE OCHRAŇUJE SVÉ SVATÉ. (Kniha moudrosti, kap. 4, 7 - 15)
(...)
Kašlu vám na fángle !
Já jsem chtěl kněze !
Nejlíp je mi
když kočky na hrobě
v noci se mrouskají
ježto s těmi
co střílejí po sobě
vůbec nic nemají
Mňoukaj tence
a nikdy neprosí
Neslouží hrdinům
Žádné věnce
pak na hrob nenosí
Neznámým vojínům
Kolik vám platějí
za tenhle nápad ?
Tahněte raději
s děvkama chrápat !
Co mi to říkáte ?
Že šel bych zas ? Rád ? Odpověď čekáte ?
Nasrat !
Jo nasrat !
(...)
VĚNCE NA ROZLOUČENOU
- Kolegové ze Svobodné Evropy - Přátelé ze Sydney
- Karel Kühnl Karlu Krylovi, velkému básníku - Sbohem, bratříčku
- Marně jsi neumíral, neboť tvůj život nebyl marný Lucie, Luboš, Jaruna a Terezka
- Jednomu z nás Petr Cibulka a přátelé - Poslední sbohem. Marie s rodinou
- Karlu Krylovi Bonton music - Na rozloučenou divadlo Minor
- Deine Schwiegermutter mit Familien zum Stillen Gedanken - Na rozloučenou zahradníci z Malé Strany - Václav Havel
- Karlovi polští přátelé - Budeš nám chybět, Karle. Tvůj klub
- Český rozhlas
- Za Dex klub - Waterloo - Za Jeřabiny
- Nechť ti je rodná země lehkou. V lásce tvoji z Ameriky
- Nezapomenutelnému básníkovi Pavel Tigrid - Jan Koukal, primátor města Prahy
- Karlu Krylovi Česká strana sociálně demokratická - Bratříčku, zavřel jsi vrátka ?
Na rozloučenou od Drahy a Martina - Nezemřel ten, jehož dílo žije
Společnost Lešehradeum - Političtí vězni z Toronta
kamarádu Karlu Krylovi (...)
DVA DNI POTÉ
(Hovory z Lán)
(...)
Pane prezidente, vy buď vládnete na Hradě, nebo v Lánech nebo jste on the road, a zdá se mi, že prostě nemáte čas býti také člověkem. Všiml jste si vůbec, že venku zpívají ptáci a že se blíží jaro?
Já bych trošičku protestoval proti takové té ostré kontrapozici býti politikem a býti člověkem.
Já si myslím, že politik by neměl být jakýmsi strojem na politiku, ale že by měl být vždycky člověkem, a to lidské, a to nejlepší lidské, co v něm dříme, dříme-li v něm něco takového, by mělo vyzařovat do té politiky, mělo by ji jaksi prosvětlovat. Protože co to vlastně je ta politika? To jest služba člověka člověku, služba bližnímu. To jest služba obci. Jeden člověk slouží jiným lidem. Proto si myslím, že člověkem by člověk měl být stále.
Vy ovšem máte na mysli, zda si všímám nebo mám čas si všímat věcí, které nesouvisí s politikou, že. Přiznám se, že dělám, co mohu, abych viděl všechno. JÁ jsem člověk neobyčejně zvědavý, že. A kdybych JÁ nebyl zároveň člověk se smyslem pro povinnost, tak JÁ bych třeba vydržel i celý den chodit po Praze a pozorovat lidi, obchůdky, bavit se s tím, bavit se s oním a nejít vůbec do práce. Mě zajímá všechno. Takže, i když třeba nemám čas podnikat dlouhé procházky, tak mé oko je schopno zaregistrovat, že se blíží předjaří.
Zaznamenal
Jaroslav KROUPA
(Poznámka redakce: Rozhovory s Karlem Krylem vyšly v Necenzurovaných novinách č. 30/92, č. 12, 13/93 a zkrácený záznam z jeho vánočního koncertu v Brně v č. 30/93).