--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Poznámky, tentokrát o cosi urvalejší, Jana Beneše...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

sprosťáka, surovce a řezníka (použito citátů z některých literárních kritik) k práci Přímá demokracie zítra.

Tož, především můžeme jisté demokratické prvky spatřovat nejen na Islandu, který se do autorovy erudice nedostal, ačkoli měl parlament v době, kdy u nás teprve propichovali Václava zvaného Svatý, taktéž u Vikingů, a dokonce i Avarů a Tatarů, kteří neměli dědičných dynastií v našem smyslu, a rozhodně neuznávali instituci soukromého majetku.

Zásadní chyba je však v řazení Francouzské revoluce, zvané Velká, a Americké války za nezávislost. Ta Americká válka totiž byla prvá, tam se formulovaly zásady krystalizující o půldruhé dekády později ve Francii. Ironií historie tak, na posléze uťatou hlavu Ludvíkovu, dopadl suport, který Francie, vzhledem k nevůli vůči panovnickému kolegovi za Kanálem, prokazovala americkým rebelům. Zásada, lidé se rodí a zůstávají svobodní, však byla pro náš moderní svět formulována za Atlantikem. Otcové zakladatelé také zformulovali myšlenku decentralizace moci. Rozdíl mezi Evropou a Amerikou, respektive USA, lze namísto tabulek poměřit podobenstvím. Zde je:

Pokud ředitel koncernu Siemens (dejme tomu) kouří, tedy kouří dejme tomu Pall Mall, zatímco dělník téže továrny si dopřeje HB. To je Evropa.

Pokud ředitel závodů Ford kouří, můžeme si být jisti, že shodnou značku kouří i dělník na výrobní lince. To jsou USA.

Obdobně je tomu se zastupitelskými orgány v Evropě a USA, o rozdílech už jsme psali. - Západní demokratický systém, i ten americký, ovšem netrpí jen v ohrožení té či oné totality, rozhodnuté změnit civilizační trend židovsko-křesťanské civilizace (nezapomeňme, že jedním z jejích základních pilířů je židovský vynález dne svátečního, tedy nepracovního, a tudíž k táčkám o životě lákajícího), naše civilizace se svými demokratickými institucemi není ohrožena jen totalitou, ale stejně vážně docela obyčejným rerorismem a v poslední době i přistěhovalectvím.

Letecké pirátství způsobilo závažné, byť nutné, ohrožení demokratických práv občanů, terorismus záškodnické války paralyzoval demokratický vývoj v Jižním Vietnamu, pumové útoky IRA nutí k demokracii ničícím opatřením i Velkou Británii. Všechny tyto věci pak nutně přinášejí i byrokratickou zpupnost a obecnou nevíru občana v demokratický systém. Zcela obdobně je tomu s přistěhovalectvím, dokonce i v tak tradiční immigrantské zemi, jako jsou USA. Až do skončení druhé světové války, ba i ještě nějaký čas po ní, technické okolnosti immigrace, stejně jako okolnost, že od dvacátých let byla selektivní a svými quotami diskriminovala méně vyvinuté země (stačí porovnat roční limity Itálie a Československa), dovolovalo postupnou integraci do amerického způsobu života.

Američtí liberálové, nutno dodat, že právem, poukazovali na diskriminační praxi. Zákon byl změněn, a technické prostředky dnes dovolují i masovou immigraci illegální. (Odhadem je dnes v USA na 10 000 000 illegátů z Asie a Jižní Ameriky, autor ví i o jednom Švýcarovi).

Vznikla tak celá společenská vrstva lidí, kteří se na výhodách amerického způsobu života podílejí minimálně, bez ohledu na občanský status jsou participanty sociálních podpor. Ipso factum zde (z našeho hlediska) nižší kultura parazituje na vyšší. Růst krimnality nutně přináší občanem odsouhlasené zvýšení pravomoci policie, a tudíž i policejní akce (viz Rodney King), které posléze nejsou v demokratickém řádu obhajitelné.

Obdobná situace ostatně vznikla i v případě konečné fáze desegregace Afroameričanů. Od šedesátých let toto hnutí, či tato hnutí, spektrum je rozsáhlé, těšila se podpoře naprosté většiny židovských organizací i významných židovských intelektuálů. - Koncem osmdesátých let je latentní antisemitismus součástí černošského hnutí v USA.

Takže toto vše jsou výsledky onoho jednoduchého hesla VŠECKU MOC LIDEM ! Zbývá ovšem dopovědět, jakým lidem. Spojené státy jsou natolik flexivní, i natolik rozsáhlé, že posléze tento problém nějak vyřeší. Zatím se ovšem řeší v jednotlivých komunitách pragmatickým heslem Masarykovým:

Demokracie je dobrá pro demokraty. Zároveň ovšem dává americký přístup také radu k řešení těchto problémů jinde. Jedním z nejhorlivějších zastánců desegregace školství, t.j. takzvaný busing, čili dovážení bílých dětí do škol v černošských čtvrtích a naopak, idea jistě zásadně dobrá, avšak nepříliš fungující, byl i Senátor Ted Kennedy. Sám ovšem dbal na to, aby jeho vlastní děti nenavštěvovaly školu podléhající desegregačnému busingu. - Nutně to poněkud připomíná akci hlavy českého státu, která prosadila návrat jakési cikánské rodiny do Čech, - ačkoli za vystěhování tato rodina přijala nemalý finanční příspěvek, ale nenastěhovala si tuto rodinu do žádné ze svých nemovitostí, ale navrátí ji do komunity, kde bude znamenat problém.

Všichni lidé jsou si rovni, ale ne všichni jsou stejně kvalitní, a také stejně ochotni přijmout demokratické principy jakéhokoli druhu.

Odpovědi na otázku, jak překlenout tento nedostatek, jsem se zatím u pana Poláka nedočetl. Jakási neupřesněná oligarchie zde má být potřena. Kdo a jak ji má potřít, autor nenapovídá, poněkud vyplývá, že zřejmě jakási opět jen lidmi vypracovaná superteorie. Nevím. Neklasickým případem přímé demokracie, ačkoli si tak vůbec neříkala, je maličká Andorra. Úředně knížectví, avšak bez knížete, výkonná moc závislá na Radě starších sedmnácti farností. Žádná ústava, zádné zákony, žádná armáda, žádné daně, žádná policie. - Ale, Bůh jí pomoz, v roce 1995 prý všecky tyhle vymoženosti dostane.

Jan Beneš