--------------------------------------------------------------------------------
Autor: W.M.K:
Název: Kriminalita...a jak dále?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/013 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V první části tohoto materiálu jsme se zaobírali zprávou, kterou předložilo vládě Ministerstvo vnitra. Konstatovali jsme také naprosto formální přístup dalších partnerů, z nichž nejvíce vynikalo svojí servilností Ministerstvo obrany. Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo k této zprávě vlastní Návrh programu sociální prevence pod č.j. 546/93. Co je obsahem tohoto materiálu, si povíme dále.

V preambuli předkládací zprávy se MPSV opírá o zkušenosti Rady Evropy z osmdesátých let. Naše čtenáře by jistě zajímalo, kde se současní pracovníci tohoto ministerstva k těmto zkušenostem tak náhle a překvapivě dostali.

Není však pochyb o tom, že prevence je vždy levnější než represe. Zahraniční prameny uvádějí, že je to asi v poměru 1:10. Avšak ani proces sociální prevence není levný, protože musí vycházet z práce s mládeží a do této činnosti je nezbytné investovat finanční prostředky. Hlavním smyslem této práce je tlumit a dostat pod kontrolu sociálně patologické jevy a vytvářet příznivé podmínky pro vznik a fungování optimálních vztahů mezi jednotlivými lidmi tak mezi jedinci a společností. MPSV zdůrazňuje, že předložený materiál byl projednán se všemi ústředními orgány státní správy, Českomoravskou komorou odborových svazů, se zaměstnavatelskými svazy a byl připomínkován také referáty sociálních věcí okresních úřadů a magistrátních měst.

Důvodová zpráva k návrhu programu sociální prevence obsahuje: 1) Sociální prevence jako součást sociální politiky 2) Prevence sociálně patologických jevů

- zaměření a poslání sociální prevence - nové formy sociální práce

- kvalifikační zajištění sociální prevence - delikventní mládež a sociální práce

- kontinuální sociální práce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení

3) Ekonomická rozvaha

Závěr

K materiálu je přiložena celá řada příloh, která podporuje tento návrh, se kterými se blíže seznámíme.

Ad 1)

Sociální reforma je součástí společenských a ekonomických změn.Vzhledem k nové kvalitě společenské situace je nezbytně nutné změnit povahu působení sociální politiky a dosáhnout jejího pravého významu, který byl v uplynulých letech deformován m.j. svojí podřízeností politice a ekonomice.

Součástí sociální politiky a rozsah sociálních redistribucí jsou:

- sociální pojištění

- sociální podpora

- sociální pomoc

Všechny tyto tři součásti mají povahu makroekonomické sociální prevence.

Přímý a účiný vliv má sociální pomoc, neboť je přímým nástrojem sociální prevence. Má nepochybně spolu se sociální podporou významný stabilizující faktor zejména u těch občanů, kteří z různých důvodů nejsou schopni sami zabezpečit své základní životní a sociální potřeby.

Tuto pomoc nelze spatřovat pouze v okamžité potřebě, ale zejména s hlediska dlouhodobé perspektivy. Je významně spojena se zárodky budoucí sociálně ekonomické nestability se zaměřením k zabránění vytváření nové handicapované skupiny. V tomto směru, jak zdůrazňuje tato zpráva MPSV, musí sociální politika věnovat pozornost zejména mladé generaci.

Aby byla sociální prevence účinná, musí být komplexní. Proto se na ní musí podílet všechny relevatní rezorty.

Po listopadu 1989 došlo ke značnému uvolnění všech utajených sil ve společnosti. Ke stejným jevům došlo ve všech postkomunistických zemí avšak s různou intezitou a výši projevů. Rozbor této situace není jednoduchý, ale má základní fenomén - od totalitní společnosti došlo k přechodu ke společnosti otevřené, ne však demokratické. Byly však potlačeny různé represivní složky, t.j. policie a Státní bezpečnost, které ztratily svůj vliv v této oblasti ( v jiné ho naopak získaly a to možná ještě více než předtím). Došlo k výbuchu t.zv. sociálních svobod a pocitu volnosti a na druhé straně propukly ty negativní a potlačované jevy, které sice ve společnosti existovaly, avšak nesmělo se o nich hovořit. V této souvislosti by bylo např. dobré vědět, kdo byli ti mladí lidé, souzení v procesu t.zv. Vyšehradských jezdců a co nyní dělají. Když byla ve Franci v osmdesátých letech publikována studie o vůdcích studentského povstání v roce 1968, došli analytici k překvapivému poznání, že vedoucí osobnosti této t.zv. studentské revoluce získaly významná a rozhodující místa ve státní správě. Jak asi svým myšlením a jednáním ovliňovalali a dosud snad ovlivňuji tito lidé rezorty v nichž působili, netřeba zdůrazňovat.

W.M.K.

Prevence sociálně patologických jevů. Podle MPSV je cílem programu prevence vyjádřit postoj státu k sociálně patologickým jevů, jejichž výskyt a šíření ohrožuje společnost. Zločinnost, alkoholismus, toxikomanie, prostituce, rasismus a řada dalších jevů provázejí lidskou společnost bez ohledu na formu vládu a formu společenského zřízení. K jejich vzestupu prý dochází se změnami ve společnosti.

Stát by měl dát proto najevo, že tyto jevy považuje za škodlivé a měl by vyjádřit odhodlání proti nim účinně zasahovat. (Proč to dosud neudělal, by nás jistě zajímalo - pozn.aut.)

Promítneme-li si tyto teze do současnosti, vidíme zcela zřetelně, jak se teorie rozchází se skutečností. Buď o těchto poznatcích nic nevědí na Ministerstvu vnitra, což se dá více-méně předpokládat při jeho vrcholovém složení, nebo v úzké souvislosti s tím policie, převážně složená ze starých kádrů kriminalitu a jiné jevy blakosklonně toleruje poukazujíc na to, že "za komunismu žili lidé v poměrném bezpečí a že tyto jevy dokázala policie účinně potírat. Na druhé straně nelze přehlížet, že existovaly, ale nebyly publikovány a komunistickou propagandou zastírány jako projevy buržoasního myšlení a západního vlivu. Čísla, uvedená výše však hovoří neúprosnou řečí a kriminalitu, ani jevy s ní související, se nepodařilo zastavit.

MPSV se domnívá, že prevence vychází z následujících relevantních předpokladů:

- humanitárních

- sociologických

- finančních

- organizačních

Stát vykonává sociálně preventivní činnost přímo svými orgány v součinnosti s orgány samosprávy. Občan na druhé straně se domnívá, že prevence musí být spojena jen s důraznou represí. Kromě toho se část obyvatelstva v postkomunistickcý zemí neumí správně orientovat v nových společensko-ekonomických podmínkách a proto často reaguje neadekvátně a často na úkor jiných občanů.

Tato teorie MPSV zřejmě vychází z Alenčiny říše divů. A pak ještě dodává, že chování okrajových skupin obyvatelstva proniká do dalších skupin, dříve proti podobným jevům imunním. Jako největší nebezpečí pro společnost je kriminalita a jevy s ní bezprostředně související, drogy a závislost na nich a pak jevy, proti nimž je údajně společnost bezbranná, jako xenofobie, týrání a zneužívání dětí, rasová nenávist, dětská prostituce a další.

S hlediska drog jsou právě nejohroženější děti, neboť nikdy nelze s určitostí předpokládat, že při setkání s ní dítě odolá. K problematice drog a kriminalitě byly zpracovány a předloženy samostatné materiály podle usnesení vlády č.22/93.

Nové formy sociální péče

Působení a řešení jednotlivých sociálně patologických jevů musí doznat zásadní systémové změny. Na rozdíl od minulosti musí být přeneseno na ulici (t.zv. street work) a to proto, že je nutno působit na nejohroženější skupiny a jednotlivce, k nimž patří: - t.zv. děti ulice

- skupiny (party) jednostranně,resp.specificky orientované mládeže

- pouliční prostitutky

- volná seskupení drogově závislých osob - osoby bez přístřeší

S prací v terénu bylo započato již v roce 1993, avšak v tomto materiálu není řečeno nic o úspěšnosti této aktivity.

Kvalifikační zabezpečení této sociální prevence bude taktéž jedním z hlavních problémů, m.j. obnovení sociálního školství a maskulinizace sociální práce, což bude vyžadovat značně dlouhou dobu.

Problematika negativních jevů, které se dnes u mládeže projevují, se stává díky hromadným sdělovacím prostředkům středem zájmu celé veřejnosti, která je stále více těmito jevy znepokojena.

Východiskem sociální prevence se musí stát působení na rodinu, děti a mládež, přičemž velmi významnou roli mají speciální pracovnice oddělení péče o rodinu a děti, komise okresních úřadů, kurátoři pro mládež a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy.

Nepříznivý vývoj dětské delikvence je zcela zřejmý z výše otištěné tabulky přičemž jako závažný fakt je nutno konstatovat,že se snižuje věková hranice pachatelů a vzrůstá jejich brutalita.

Všechny tyto jevy m.j. souvisí taktéž s využíváním volného času a značný vliv na kriminalitu má i nezaměstnanost. Dosavadní praxe říká, že třetina trestně stíhaných mladistvých je bez pracovního poměru.

Kontinuální sociální práce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení

Péče o osoby, propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody nelze považovat za ucelený systém sociální práce. Ve vězeňství prý probíhají systémové změny k jeho humanizaci. Je to stejné tvrzení, jako když někdo hovoří o listopadu 1989, že proběhla "sametová revoluce" a nebo že v naší zemí po více než čtyřech letech panují deomokratické poměry.

Naši čtenáři by jistě byli rádi, kdyby se o t.zv. humanizaci vězeňství" mohli sami přesvědčit. Spočívá snad v udělení více než 230 milostí prezidentem republiky v roce 1993, v rozsáhlé a nedomyšlené amnestii v roce 1990 nebo v ponechání totalitních struktur ve vězeňství do dnešní doby za řízení člověka s podivnou minulostí a pod patronací nekompetetního ministra spravedlnosti?

Spočívá snad humanizace vězeňství v nevyřešných problémech předchozí doby nebo častého a zbytečného cestování Dr.Karabce, takto osvíceného generálního ředitele po světě a v jeho tvrzení, která nejsou nijak a ničím doložena? Myslíme si, že vězeňství je zrcadlem ubohých poměrů, vládnoucích v této zemi, v hradní lobby, chránící nomenklaturní kádry, estébáky a jejich přisluhovače včetně ostatních zločinců. Proto se domníváme, že za vlády současné koalice nemůže dojít k žádným systémovým změnám,byť by byly sebevíce proklamovány a inzerovány po celém světě, nahradila-li jedna dikatura druhou. Příkladů je více než dost a proto také účinnost těchto opatření, jakož i slohových cvičení ministerstva vnitra či práce a sociálních věcí zůstanou jen příklady naprosté neschopnosti a nechuti k podstatným změnám.

W.M.K.

Pokračování příště