--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Polák Jiří
Název: Přímá demokracie zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/013 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

6. část OD KOLEKVIVISMU K INDIVIDUALISMU

Na začátku naší historie převládal kolektivismus. Když mluvím o kolektivismu, mám na mysli sociálně-politický systém, který předestírá, že každý člen takového systému je stavebním kamenem daného kolektivu. Jedná se zejména o pojmy, jako jsou národ, etnická skupina, církev .... V čele každého takového společenství však stojí vůdce, popřípadě oligarchie, která vždy jedná v zastoupení řadových členů a sleduje zpravidla jen svoje vlastní zájmy. V případě kolektivismu tedy můžeme hovořit o systému, který popírá existenci valné většiny individualit ve prospěch individuality jedné, popřípadě jejich úzké skupiny.

K nejběžnějším nástrojům k udržení poslušnosti mezi řadovými členy pak patří převážně tzv. manipulování s veřejným míněním a v krajním případě pak použití genocidy proti odpůrcům, která však jde s informační manipulací zpravidla ruku v ruce.

Ve starověku byl mechanismus tzv. udržování moci upevňován striktně používáním násilí. Jako příklad můžeme uvést sjednocení Číny. Proces sjednocení byl charakterizován sérií válek, skrze které si stát Qin podmanil ostatní státy tehdejšího čínského území.

Oficiální ideologie státu Qin byl tzv. legalismus. Legalismus byla doktrina, která zdůrazňovala úlohu vladaře a nutnost absolutní poslušnosti k němu, a to bez jakékoli vyšší morální motivace. Dá se říct, že tato motivace v tomto případě byla suplována silou armády. Tehdejší vladař Shi-Huang-di státu Qin se posléze stal prvním čínským císařem a panoval v letech 221 - 210 př. n. l. Za jeho vlády docházelo k bezměrným persekucím všech učenců a filozofů, byly páleny knihy a existence kultury byla tolerována čistě z administrativního hlediska. Morální doktriny, jako např. Confucianismus, byly násilně potlačeny.

Po smrti Shi-Huang-diho byla říše roztříštěna, a to následkem několika povstání. Tehdejší vůdce povstalců Liu Bang se posléze chopil moci. Podařilo se mu to reunifikovat Čínu, stal se císařem a zakladatelem dynastie Han.

Za panování této dynastie byl Confucianismus povznesen do pozice státní ideologie. Síla císařů dynastie Han sice byla absolutní jako v případě Shi-Huang-diho, ale Confucianismus nahrazoval morální motivaci, a to místo armády, která plnila tuto úlohu za dob Shi-Huang-diho.

Poslušnost tedy nebyla udržována za použití síly, nýbrž byla striktně nařízena jako paternalistický zákon, který je nezávislý na individuální lidské vůli.

Vláda Shi-Huang-diho tedy byla udržována pouze násilnou cestou, ale bylo tomu jen po dobu jeho jedenáctiletého panování, naproti tomu vláda jeho následníků, podporovaná konfucianismem, se udržela více jak 2 tisíce let, tj. do roku 1912.

Na začátku byla manipulace založena na náboženských otázkách. Od začátku feudální éry v Evropě někteří králové celkem úspěšně obraceli veřejné mínění poddaných na slepou víru, že byli dosazeni na trůn z čisté vůle boží. Aristokraté - jejichž předkové byli povýšeni do vyššího společenského stavu, zase úspěšně přesvědčovali obyvatelstvo o tom, že zásluhy jejich předků, za které byli povýšeni, se dědí z pokolení na pokolení. V nižší etapě sociálně-politického vývoje je kolektivismus jednou z přijatelných cest, a v jistém ohledu i cestou jedinou. Jedná se hlavně o otázku organizování společnosti, kde je občan leckdy příliš v pasivní pozici, aby se byl schopen starat o správu svých vlastních věcí.

Musí tedy na tomto místě stát vždy nějaký vůdce nebo oligarchie, která individuálnímu občanu diktuje, co má a nemá dělat. Během několika století, která následovala po pádu Římské říše, se Evropa, kolébka individualismu, ocitla v chaosu, tak kolektivistická Čína pod vládou Tangovy dynastie vzkvétala, jak nikdy předtím, a možná nikdy potom. To samé platí o Africe, která v období Stoleté války prožívala období daleko větší stability a prosperity, než tomu bylo na našem kontinentě. Ale počátkem renesance byl růst individualismu již nezastavitelný. Individualismem se rozumí systém, ve kterém je každý člen opěrným bodem společnosti, a to stejnou měrou, jako všichni ostatní, zatímco kolektiv hraje ve společnosti druhořadou úlohu. Individualismus je založen na osobní iniciativě každého, a zároveň iniciativní schopnost v každém bez rozdílu podporuje. A neposledně je také potřeba zmínit fakt, že se jedná o princip maximální svobody v individuálních vztazích.

Je samozřejmostí, že vládnoucí elita zaujímá v každé době k individualitám nepřátelské stanovisko. Ano, jenom bezmezná poslušnost k danému režimu může každou oligarchii udržet v mocenských pozicích.

Oligarchická propaganda se všemožně snaží vykreslovat individualismus jako společnost s převládajícím individuálním egoismem a egocentrismem, a snaží se prosazovat myšlenku, že každé individuální ambice jsou ve společnosti prosaditelné pouze skrze kolektivní vidění světa.

Na začátku éry parlamentarismu byla jeho reprezentace veskrze kolektivní. Byl to právě stav, tj. majetkové poměry, ne individuální občan, kdo měl tehdejší volební právo. Nahrazení tohoto systému pozdějším systémem politických stran tak můžeme zpětně považovat za krok k prosazení myšlenek individualismu. Občané měli posléze individuální volební právo, a které se postupným vývojem demokratických vztahů rozšířilo na veškerou populaci jak mužskou, tak ženskou, která dosáhla potřebnou hranici plnoletosti.

Systém stranického parlamentarismu, který se zdál být ještě před sto lety jako velmi progresivní systém, který je schopen reflektovat na nejdůležitější zájmy občana, se však v této době stává zastaralým.

Tradiční systém politických stran již dále nereprezentuje zájmy individuálního občana, nýbrž zájmy svoje vlastní, přičemž následkem toho je, že se propast mezi vládnoucí elitou a řadovým občanem neustále prohlubuje.

Brzy se takto vládnoucí elita stane natolik emancipovanou a heterogenní, že coby dominantní oligarchie bude kráčet ve stopách svých předků. Tento proces mimo jiné také sleduje do hloubi psychologie a filozofie, čemuž také nasvědčuje vývoj tzv. intelektuálních aktivit, a pokračuje dále v jednotlivých sférách umění a vědy.

Na základě zevrubných studií těchto fenoménů také můžeme rozpoznat všeobecný společenský trend, formulovatelný jako vývoj od objektivismu k subjektivismu...

pokračování příště

Z anglické verze knihy Dr. J. POLÁKA - DEMOCRACY -

volně překládá J. HOLEČEK