--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Pátá kolona v "páté koloně"
Zdroj: NN Ročník........: 0004/013 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

aneb zůstane síť VKR v armádě zachována do "budoucna"? Pokud čtenáři Necenzurovaných novin pečlivě přečetli v tomto čísle zveřejněný "SEZNAM BÝVALÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ VOJENSKÉ KONTRAROZVĚDKY ZPĚTNĚ PŘEMÍSTĚNÝCH K DALŠÍMU VÝKONU SLUŽBY DO ČSLA V LETECH 1964 AŽ 1989", museli být v drtivé většině zděšeni. Každému normálně myslícímu člověku je totiž zřejmé, že zmíněné přesuny byly účelové: měly posílit v armádě systém "špiclování", získat plně pod kontrolu důstojnický sbor, poddůstojníky, řadové vojáky i civilní zaměstnance. A nejen to. Rozšířením "skrytých" či "utajených" složek vojenské kontrarovědky (VKR) při krajských (KVS) a okresních (OVS) vojenských správách o její někdejší aktivní pracovníky se také nepřímo umocnila snaha ovlivňovat i činné zálohy, tj. přinejmenším dva milióny obyvatel mužské populace. Uvědomíme-li si navíc, že vojenská kontrarozvědka tvořila součást federálního ministerstva vnitra (bývalá III. správa StB) a vůči armádě se nacházela ve stavu podřízenosti pouze formálně, zdá se smysl citovaných dlouhodobých přesunů více než jasný a cílený... Prostě "pátá kolona" Státní ezpečnosti v armádě.

*

Podívejme se teď na některé otázky spojené s tímto problémem podrobněji. Například na ony zmíněné vojenské správy. Jistě, na každé z nich působilo detašované pracoviště VKR. A pochopitelně též nezbytní rezidenti, agenti, tajní resp. ideoví spolupracovníci, důvěrníci. Ve všech kartotékách záložních důstojníků, poddůstojníků a vojáků se však evidovali i tzv. nepřátelé státu označení písmenem "N". Byly zde zahrnuty také osoby spadající do "AKCE NORBERT" (fyzická likvidace či časově neomezená internace "nežádoucích živlů"). Realizačně se zabezpečovaly také další tajné směrnice spadající do MBO (Mimořádná bezpečnostní opatření). Podle zjištění z let 1990 až 1991 pak navíc na KVS (a možná i OVS) existovaly speciální kartotéky zvlášť spolehlivých a ideově kovaných "záložáků" (pochopitelně prověřených členů a funkcionářů KSČ) , kteří ve vybraných stálých skupinách absolvovali opakovaně zvláštní vojenská cvičení zaměřená v případě jejich nasazení na činnost policejně represívního charakteru. (V žargonu StB či "zasvěcených" vedoucích činitelů v armádě se jim říkalo "divize KGB".)

(Přidáme-li k tomu vojenská cvičení plánovaná v "jistých" termínech případně povolávání "politicky" nespolehlivých "záložáků" na tato cvičení např. při výročích srpnových událostí, "Vítězného února", Prvního Máje, 9. května, 28. října atd., musí i laikovi být jasné, proč ony přesuny profesionálních příslušníků VKR na méně nápadná místa ve vojenských správách. A to už nemluvíme o "kádrování" branců před nástupem prezenční vojenské služy... Či o úloze zmíněné "páté kolony" v případě jakýchkoliv mocenských změn ve státě.)

*

Obdobným způsobem lze charakterizovat také přesuny z Hlavní správy VKR, resp. jednotlivých jejích správ na Vojenských okruzích případně armádách. Podle zveřejněného seznamu se jednalo vesměs o "účelové" zařazení do generálního štábu, jednotlivých složek Ministerstva národní obrany, na velitelství a štáby Západního a Východního vojenského okruhu, 10. letecké armády, 4. armády, velitelství letectva a protivzdušné obrany státu, Hlavní správy Pohraniční stráže a obrany hranic státu, technické správy atd. Pochopitelně zřejmě s jediným účelem, tj. maximálně posílit kontrolu vyššího velitelského sboru a civilních zaměstnanců armády. (Přesuny však byly i na nižších stupních: v rámci divizí, brigád, pluků a některých speciálních pracovišť Ministerstva národní obrany. Také zde se tímto "taktickým manévrem" cílevědomě formovala "pátá kolona" StB. S úmyslem proniknout až do nejzákladnějších velitelských složek armády. Či jinak řečeno, měla se posílit snaha maximálně ovlivňovat myšlení a jednání i toho nejposlednějšího vojáka, aby se v případě potřeby nechal zanipulovat pro cíle vládnoucích špiček z komunistické strany... Ostatně, možná právě z těchto důvodů byli přemísťování z VKR na místa v posádkách právě důstojníci vesměs ročníků 1954 až 1955 a mladších. Těm starším by totiž u útvarů a jednotek, zejména ve druhé polovině osmdesátých let, už málokdo věřil...)

*

Dnem 31. ledna 1990 byla rozkazem federálního ministra vnitra JUDr. Richarda Sachera vzhledem ke změněným vnitropolitickým podmínkám v Československu zrušena Státní bezpečnost. Nikoliv ale její III. správa (HS VKR), která se usnesením číslo 3 předsednictva vlády ČSSR ze dne 4. ledna 1990 převedla ke dni 1. dubna 1990 z působnosti federálního ministerstva vnitra k federálnímu ministerstvu národní obrany. Pochopitelně s aktuálním velením (pouze generálmajor ing. Josef Červášek nahradil generálmajora ing. Pavla Vrlíka), kádrovým obsazením všech pracovišť, archívy, kartotékami, agenturními sítěmi ... Hlavně však s urychleným pokračováním přesunu řady kmenových pracovníků vojenské kontrarozvědky do jiných složek armády. Zveřejněný seznam, který pravděpodobně zdaleka není úplný, v této souvislosti hovoří nejméně o 95 důstojnícich.

(Vyčteme z něj ovšem také počet těch, kteří přes ujišťování tehdejšího federálního ministra obrany armádního generála ing. Miroslava Vacka a jeho pozdějšího nástupce Luboše Dobrovského prošli s jejich tichým souhlasem atestačním sítem a byli zařazeni do nově tvořeného VOZ - Vojenského obranného zpravodajství - či Vojenské policie. Najdeme tam ale i "kontrarozvědčíky" převedené ke Správě zahraničních věcí, na kulturu a osvětu... dokonce také do Zpravodajské služby generálního štábu... Prostě všude tam, kde by mohli "uplatnit" své bohaté zkušenosti a opět cosi "ovlivňovat".) *

Ano. O tom všem svědčí jména uvedená v seznamu, který v tomto čísle Necenzurovaných novin zveřejňujeme. Zároveň však také dokazují ještě něco jiného: Přesněji řečeno odhalují bezpáteřnost armády, která, místo aby se určitého typu lidí spjatých s StB zbavila, obratně se je snažila ukrývat do svých řad. Takže, přesně podle titulu tohoto článku můžeme bez uzardění konstatovat, že "armáda je vlastně pátou kolonou" v České republice, v rodící se demokracii této společnosti. Stejně tak jako někdejší vojenská kontrarozvědka. Čili "pátá kolona v páté koloně". (O tom, co ve skutečnosti VKR od doby svého vzniku až do začátku roku 1990 byla, jakou měla organizační strukturu a o jejím nejvyšším kádrovém obsazení je v této souvislosti zbytečné psát. Budeme tomu věnovat obsáhlejší materiál až v příštím čísle Necenzurovaných novin. Stejně tak se chceme v nejbližší době zaměřit i na některé otázky kolem v roce 1990 zrušené Státní bezpečnosti, na vliv jejích bývalých příslušníků v jistých sférách naší společnosti a na vzájemné vazby na současnou bezpečnostní politiku v České republice. O kontaktech na ekonomiku a aktivitách někdejších agentů StB ani nemluvě.)

Jiří F. PILOUS