--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šafářová Vlasta
Název: To si Karel Kryl nezasloužil
Zdroj: NN Ročník........: 0004/014 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 11.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Když jsme se 4. 3. dozvěděli o smrti Karla Kryla - otřáslo to všemi, kteří ho měli rádi a kterým 20 let pomáhal přežívat. Zatímco jména našich současných představitelů (včetně pana Havla) znal mezi obyčejnými lidmi v minulém režimu málokdo - Krylovy písničky zpívaly na protest proti činům svých rodičů i děti z komunistických rodin. Karel Kryl byl tím nejvyšším symbolem odporu tohoto porobeného národa.

Když jsem se tedy na Moravě v noci 11. 3. chystala na jeho pohřeb do Prahy, očekávala jsem, že tam vděčně zazní: "Karle, za to všecko, cos pro nás znamenal, děkujeme. Tys byl naší posilou, oporou i naším svědomím." Ale zdá se mi, že pohřeb nebyl takový, jak ho pak ukázala televize. Velkou nevoli lidí, kteří se víc než hodinu před mší tlačili před chrámem v Břevnově, vzbuzoval příchod těch, kteří byli strůjci sametových zákonů. Těch zákonů-nezákonů, které odsoudily i K. Kryla málem k nové emigraci.

A vrcholem byl proslov pana Ivana Medka z Kanceláře V. Havla nad Krylovou rakví! Snažil se nám namluvit, že se K. Kryl mýlil, když se domníval, že ho nemají rádi ti, které kritizoval kvůli polistopadovým omylům. Jistě se nedá předpokládat, že by na Hradě dostali tyto letošní předvelikonoční verše, které Karel rozesílal jen svým přátelům (a mezi ně se hrdě už přes 20 let hlásím): "Moravu stavějí před sídlem českých králů.

Santa Klaus mrazivý zbyl ze sibiřských dědků, na schodech v závěji mrtvolky ideálů...

My - živí - neživí chcem už jen něco k snědku.

Premiér říhne si - zní právo v jícnu temně. Zas vděčni partaji, jak na krmníku husy,

jsme předvoj noblesy, jsme - zhrdlou solí země. Zdechnout nám nedají: někdo přec dělat musí..."

Ale kdyby si na Hradě udělali čas (třeba mezi recepcemi) na knížku "Půlkacíř", nemusel pan Medek svými výroky vyburcovat rozhořčené a oprávněné (ale ojedinělé) výkřiky: "Lžete!" Je mi stydno za tento národ, který si nechá tolik líbit! Po celý obřad se taky neozval ani jeden zpěvák, ani jeden recitátor - a kolik zpěváků K. Kryl ze Svobodné Evropy držel v povědomí národa, když tady nebyli povoleni!

Trnová koruna na Krylově rakvi by Vás, pane Medku, ale i nás všechny, měla strašit do konce našich životů! Kam jsme to dovedli?!

Doufala jsem, že aspoň nad hrobem se ozve některá z těch nesmrtelných Krylových písní - stále aktuálních. To, co se ozvalo, mne bude dlouho pronásledovat. To se musel "bratříček" v hrobě obracet.

Ale předem: organizace na hřbitově (po odchodu nejbližších a oficiálních zástupců) - žádná. Když se totiž dostaly na hřbitov ty stovky lidí od kostela a z kostela - tlačily se přes hroby a narážely na nehybnou "hradbu" u Krylovu hrobu. Prý: "Asi bude nějaký zpěv." No, konečně, říkám si. Ozvalo se však odněkud zezadu jen pár hlasů - v tomto ubohém podání zazněla i hymna. Znělo to jako výsměch - jako fraška. Bylo mi zoufale smutno - a příště, až pojedu do Prahy - leda s motyčkou. Neboť teď už vím, že brzy na Karlově hrobu poroste tráva. Jak jsme se mu odvděčili po Velké sametové? Tomuto národu kromě smyslu pro řád a spravedlnost chybí hlavně vděčnost. Proč se nenašli aspoň mladí lidé z Krylova fan-klubu, kteří by na hřbitově zajistili plynulý a důstojný přístup k hrobu?

Když jsem se v noci vrátila na Moravu, slyšela jsem od maminky, jaký důstojný pohřeb to byl (podle televize). Já tedy píšu o tom, co televize nechtěla či nemohla/?/ ukázat. Protože nad některými záběry by možná lidem došlo, jak hluboce jsme Kryla zraňovali, do jakého zoufalství jsme ho přivedli. Nedokázali jsme nastolit slušnost, právo a spravedlnost - to mu zlomilo srdce. Vlasta Šafářová