--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Řícmanický případ
Zdroj: NN Ročník........: 0004/014 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 17.12.1990 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Judr. Hoplíčková žaluje všechno a má velké styky zejména na soudech, ale i v parlamentních kuloárech. Psal jsem velmi pečlivě. Nevysoudí nic, ale žalobu je třeba předpokládat. Je hrou o čas, v němž "se má všechno obrátit" jako v ostatních postkomunistických zemích. Nyní má valké podnikatelské aktivity na hranicích s Rakouskem za účinné tiskové podpory agentzry StB v brněnském tisku - Válek ze Ss a spol. Titíž, co jdou proti Horákovi. Etuda o SKN je záměrná. Prosím o zvýraznění pasáží v textu tak, aby nepůsobil šedě.

ŘÍCMANICKÝ PŘÍPAD

PROLOG

Řícmanice jsou malá obec nedaleko Bílovic nad Svitavou. Autobusem od brněnského hotelu Grand je dosažitelná za necelých dvacet minut. Blízkost lesa, turistické trasy a místní koupaliště z vesnice činí až idylický kout. Náladě krajiny před první světovou válkou podlehl i omladinář a později komunistický básník a národní umělec z roku 1945 Stanislav Kostka Neumann. Prožil zde několik lyrických let, napsal Knihu lesů, vod a strání, provokoval místní občany svým revoltujícím individualismem, řečmi o volné lásce a okázalým pohrdáním manželstvím jako jediným mravným svazkem mezi mužem a ženou. I do krásné krajiny vnášíme svá osobní dramata a vztahy. Nejen v případě autora reflexivní lyrické sbírky.

KDO JE VRAH?

Řícmanice vstoupily do našeho povědomí 17. prosince 1990 vraždou vojáka základní služby desátníka Zbyňka při výkonu pomocné policejní služby. Na noční hlídce se svými kolegy odhalil pokus o vyloupení místního řeznictví a uzenářství. Při pronásledování neznámého pachatele byl postřelen z pistole typu Grand ráže 9 milimetrů. Službu konající lékař v brněnské Úrazové nemocnici těžce zraněného vojáka odmítl přijmout a ošetřit s odůvodněním, že patří do Vojenské nemocnice. V ní krátce po převozu desátník Zbyněk zesnul.

Událost měla soudní dohru. Za pomoci znalců z lékařských oborů trestní senát dospěl k závěru, že jednání lékaře Úrazové nemocnice, který neposkytl okamžitou odbornou pomoc, nebylo rozhodující příčinou smrti a zprostil ho obžaloby v plném rozsahu. Podle soudních spisů byl jako vrah usvědčen a odsouzen na pětadvacet let vězení recidivista Jiří Robeš. V Řícmanicích vlastnil dům spolu se svojí družkou a bývalou manželkou paní Eliškou Robešovou. Byla jeho jediným alibi pro dobu činu, které nebylo uznáno.

Jiří Robeš se nikdy nepřiznal. Důkazy proti němu tvořily pozdější vloupačky učiněné obdobnou metodou jako v případě řícmanického řeznictví, kde bylo v době loupeže zajištěno i náčiní, ale bez otisků prstů a dalších stop, a tzv. pachové stopy, které například v kauze vražedného útoku na bývalého předsedu KSČM režiséra Svobodu důkazně uznány nebyly. Nelze posoudit jakou roli zde v Robešově případě sehrál fakt, že žádný z jeho nejbližších příbuzných nepůsobí a nepůsobil v soudnictví jako v případě pana W. Pravdou však je, že občané Bílovicka ve vinu Jiřího Robeše nevěří. Nepovažují ho za tak hloupého, aby šel vyloupit řeznictví z neděle na pondělí. V nejméně výhodném čase pro loupež.

Podle dostupných zpráv paní Eliška Robešová stále nezměnila svoje svědectví. Řícmanický dům prodala a kraj lesů, vod a strání opustila. Nový majitel v něm provedl nákladné stavební úpravy.

Byl-li v případě smrti desátníka Zbyňka lékař brněnské úrazovky zbaven viny a tisk se o věc přestal zajímat, pak tomu tak není v případě paní Elišky a Jiřího Robeše. Například pan Petr Kotek v Blesk magazínu č. 42/1993 v říjnu loňského roku s odvoláním se na blíže nejmenované obyvatele Řícmanic a v rozporu s fakty tvrdí, že je domek stále v majetku Elišky Robešové a je rekonstruován za pomocí peněz skutečného vraha "stojícího v pozadí". Blesk nepátrá po důvodech proč tak někteří občané Řícmanic činí. Přitom tato žena vystupuje jako svědkyně také v jiných případech dotýkajících se místních záležitostí, osudů i osobních ambicí tvůrců a herců dramat, která přesáhla obecní úroveň. Jedním z nich bylo přepadení a zbití řádných členů Klubu angažovaných nestraníků šedesátiletých manželů Effenbergerových v jejich vlastním domě a "vyvinění" pachatele tohoto činu.

Posouzení nakolik je jejich příběh svědectvím o skrytém koncertu komunistických a estébáckých struktur v naší policii, tisku a v soudním systému ponechávám váženým čtenářům. S upozorněním na to, že v nastávajících obecních volbách půjde těm, "co nejsou jako my" o čas, a tím opět o všechno. Je dobré položit si tváří v tvář tomuto případu také otázku: "Jací budou ONI neprohlédneme-li a dáme-li jim své hlasy?"

ROZSUDEK SAMOSOUDCE JUDr. PETRA ŠABATY 3 T 40/92 OS BRNO-VENKOV

DNE 8. ČERVNA 1992

"Okresní soud Brno-venkov rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šabatou v hlavním líčení konaném dne 8.6.1992 v Brně, takto: Obžalovaný

ing. Karel Hoplíček,

narozen 11.3. 1943 ve Vsetíně, okres Vsetín, soukromý podnikatel, bytem Řícmanice 208, okres Brno-venkov, je vinen, že

dne 20. června 1990 kolem 19.00 hodin v Řícmanicích, okres Brno-venkov, v domě č. 205 manželů Effenbergerových, v obývacím pokoji, kam vešel otevřenými dveřmi z terasy ze zahrady, fyzicky napadl Ladislava Effenbergera, nar. 10.10.1933, bytem Řícmanice č. 205, tak, že jej několikrát udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil lehký otřes mozku, pohmoždění levé očnice s vyražením třetího zubu vpravo nahoře, přičemž toto zranění omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu delší než 7 dnů, tedy

a/ jinému úmyslně ublížil na zdraví b/ vnikl do domu jiného v úmyslu vykonat násilí tím spáchal

ad a/ trestný čin ublížení na zdraví podle ş 221 odst. 1 tr. zákona,

ad b/ trestný čin porušování domovní svobody dle ş 238 odst. 1 tr. zákona,

a odsuzuje se

podle ş 238 odst. 1 tr. zákona za použití ş 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 /čtyř/ měsíců.

Podle ş 58 odst. 1 písm. a/, ş 59 odst. 1 tr. zákona se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Podle ş 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit Československému státu na účet finančního odboru Okresního úřadu Brno-venkov, škodu ve výši 3.450,- Kčs, poškozenému Ladislavu Effenbergerovi škodu ve výši 997,30 Kčs.

Podle ş 229 odst. 2 tr. řádu se poškozený Ladislav Effenberger odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních."

Hlavní líčení bylo veřejné. Rozsudek byl veřejně čten. V souladu se svým svědomím po dvou letech soudce JUDr. Šabata zdánlivě uzavřel smutnou a komplikovanou kauzu. Z vnějšího pohledu se jeví jako epizoda mnohaletého sousedského sporu, v němž jedna ze zúčastněných stran "ztratila nervy a dopustila se zkratového činu". Obviněný využil práva odvolání. Rozsudek nenabyl právní moci a kauza se pravděpodobně vytratila do ztracena.

VZTAHY NUTNOSTI A NÁHOD

Možnost vyvanutí v "řícmanickém případu porušení domovní svobody a aktu násilí" umožnila zdánlivá souhra náhod v níž zakročující policisté "náhodou" neprovedli povinné profesní úkoly, "náhodou" došlo ke zničení či ke skartaci některých policejních dokladů, alibi pro pachatele vytváří "náhodou" skupina svědků, v níž se setkáváme se členy a funkcionáři KSČ a podobně.

Soudce Šabata na náhody nedbal a ve zdůvodnění rozsudku konstatoval nevěrohodnost výpovědi svědků JUDr. Hoplíčkové /dvojjediná exmanželka útočníka, kandidátka Strany zelených o posledních parlamentních volbách, osobnost podvodně se vydávající za členku KAN, neúspěšná uchazečka o funkci ústavní soudkyně, v době útoku vniknuvší do bytu a domu Effenbergerových spolu se svým exmanželem a velkým psem služebního plemene atd./, ing. Tušky /nomenklaturní funkcionář KSČ/, a paní Heumannové /KSČ/. Proti Ladislavu Effenbergerovi svědčili ještě před listopadem 1989 v kauze 2 T 11/89 a navazující 7 To 211/89, v níž byl tento bývalý pétépák obviněn z trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení. Měl se ho dopustit tím, že ing. Tuška dne 30. května 1988 hrubě urážel pro jeho členství v KSČ. Brněnská prokuratura i okresní a krajský soud v Brně po rozsáhlém šetření výslechem svědků a opatření listinných důkazů musely konstatovat, že "se nepodařilo jednoznačně prokázat, zda ke slovnímu napadení došlo, či nikoliv" a musely "zprostit obviněného Effenbergera obžaloby". Nařčený pétépák se bránil podnětem prokuratuře, v níž žalobce ing. Tuška obvinil z podezření z trestného činu křivého obvinění a některé svědky /ing. Karla Hoplíčka a JUDr. Jitku Hoplíčkovou/ z podezření z trestného činu křivé výpovědi. Další podnět se týkal nepravdivého znaleckého posudku. V sametové době tuto věc vyšetřovatel prokuratury Pavel Svoboda odložil. Pokračuje ve své kariéře na brněnském krajském soudě, kde kdysi působila i JUDr. Hoplíčková. Jeho rozhodnutí potvrdila i tehdejší okresní prokurátorka pro Brno-venkov pod č.j. Pn 139/89 - 19 s datem 15. ledna 1990 a výrokem o "konečnosti a nenapadnetulnosti žádným opravným prostředkem". Soudní akta stále obsahují uvedenou žalobu ing. Tuška. A tím tedy i důkazy pokusu o politickou kriminalizaci pana Effenbergera osobnostmi, z nichž některé po listopadu 1989 energicky vstoupily na dráhu nových kariér.

PRVNÍ OHLÉDNUTÍ PŘED TLUSTOU ČÁRU ZA MINULOSTÍ - DOKUMENT

Východiskem pokusu o politickou kriminalizaci pétépáka Effenbergera byl dopis Ing. Tuška ze dne 8. června 1988 adresovaný zprvu jen Komisi pro ochranu veřejného pořádku MNV v Bílovicích nad Svitavou. Je přetištěn v nezkráceném znění. Jeho autor byl významným činitelem okupačně normalizačního režimu. Jako člen KSČ bal v První brněnské strojírně příslušníkem Lidových milicí. Absolvoval VUML, vykonával funkce místopředsedy ZO KSČ, Občanského výboru, byl členem Výboru lidové kontroly a podobně.

"Vážení soudruzi,

dne 30.5. 1988 mě, po předchozím konfliktu se svým zetěm Pavlem Kalodem, bezdůvodně a hrubým způsobem napadl můj soused Ladislav Effenberger /bytem Řícmanice 205/. Mimo výhrůžky, že mne dostane "do kriminálu", že jsem podvodník a zloděj, mě napadl jako člena strany. Nazval mě "červenoprdelníkem", "rudou onucí", "hňupem komunistickým" a vyhrožoval mi, že "s komunistama stejně brzy zatočí". Podotýkám, že tyto výpady nejsou ojedinělé a jsou vedeny v přítomnosti dětí, což jistě nepřispívá k jejich výchově.

O chování a výrocích občana Effenbergera jsem 30.5.1988 informoval výbor ZO KSČ Řícmanice, který mi doporučil požádat příslušné orgány o sjednání nápravy.

Bezprostředními svědky incidentu z 30.5.1988 byli Ing. Karel Hoplíček a Jitka Hoplíčková, kteří v uvedené době byli na terase svého rodinného domku a nepřímo i poslankyně Jana Šafránková.

Vážení soudruzi, věřím, že nepřístojné chování občana Effenbergera projednáte a zamezíte dalším výpadům jmenovaného proti mé osobě.

Pokud nebude va vašich silách tuto záležitost vyřešit, žádám Vás o předání mé stížnosti kompetentním orgánům. Se soudružským pozdravem

Ing. Tuška Bohuslav

Řícmanice 206

664 01"

Kompetentní orgány věc řešily... Politický udavač Ing. Tuška, který své obvinění neprokázal, se po 17. listopadu 1989 stal mluvčím OF v První brněnské strojírně, členem "šabatovského" KCOF v Brně, byl jmenován ředitelem závodu První brněnské strojírny atd. Manželé Effenbergerovi listopad 1989 neměli za odrazový můstek svých kariér, ani za důvod pomsty svých příkoří. Jejich angažovanost byla jedním z těch praménků, které z žité věrnosti konservativnímu hodnotovému systému a jeho morálnímu řádu v osobním životě učinily politickou a sociální tužbu. Proto se postavili do cesty polistopadovým kariérám všech, které považovali za hrozbu. Tedy i JUDr. Hoplíčkové, Ing. Tuškovi a dalším. Proto se stali členy Klubu angažovaných nestraníků. Nebyli a nejsou vedeni pomstychtivostí, i když by k ní mohli mít každým z nás pochopitelný důvod a hluboké iracionální motivy.

V Řícmanicích jsem si bezděčně uvědomil, že mě možná bude příběh manželů Effenbergerových svým mementem oslovovat stejně hluboce jako deník židovské dívky Anny Frankové a zápisníček ruského děvčátka z doby blokády Leningradu - Petěrburgu v jehož záznamech úmrtí členů její rodiny chybějící záznam o ní je svědectvím o její smrti hladem a zimou.

ÚDER DO RODIČOVSKÉHO SRDCE

Poznámku v politickém udání Ing. Tuška o předchozím konfliktu pana Effenbergera se zetěm mně jeho manželka objasnila na pozadí rozvratu manželství jejich dcery, který velmi bolestně prožívali zejména ve vztahu ke čtyřem vnoučatům, jež tehdy byla velmi malá. Jako rodiče jediného dítěte v rozvodové při byli nuceni čelit pokusům o kompromitaci dcery a vnějším vlivům na její jednání stavějícím ji proti rodičům a zejména proti otci. Jejich projevem byla podání dcery na tátu adresovaná komisi veřejného pořádku, v nichž potvrzuje a doplňuje stížnosti JUDr. Hoplíčkové a žádá tvrdší potrestání vlastního otce, který byl ze strany místních komunistů a jejich příznivců častým objektem pořádkových stížností, až vyústily v již uvedené trestní. Pravá motivace jednání dcery ve stylu Pavlíka Morozova manželům Effenbergerovým dlouho unikala.

PODÁNÍ DCERY MANŽELU EFFENBERGEROVÝCH ADRESOVANÉ MNV BÍLOVICE NAD SVITAVOU DNE 26. 2. 1989

"Věc: odvolání stížnosti na mého otce Ladislava Effenbergera ze dne 14.7.1987 a vysvětlení z jakého důvodu a popudu byla napsána.

Pro bezcitné a lhostejné chování mého manžela Pavla Kaloda, jek ke mně, tak i k dětem, jsem se rozhodovala, že z manželství odejdu i s dětmi. Rodiče naprosto se mnou nesouhlasili, protože jednání Kalodovo ke mně neznali a já si nikdy před nimi nestěžovala, což byla chyba. Šla jsem se poradit za pí Hoplíčkovou, o které bylo známo, že je znalá v oblasti rozvodové činnosti. Dávala mi rady co a jak. Její bývalý manžel ji napomínal, že svými radami rozvrací manželství. Řekla, že mi pomůže s rozvodem svojí svědeckou výpovědí, když ji ve všem poslechnu. Slepě jsem poslouchala její rady a dělala vše, co mi poradila. Využila mého duševního rozpoložení a mistrně celou věc obrátila proti rodičům, hlavně proti otci. Stížnost, kterou jsem na otce 14.7.1987 podala, mi celou doslova sestylizovala a řekla mi, že tím budu mít odrazový můstek pro rozvod. Současně mi nadiktovala co a jak mám u komise vypovídat. Celé podané obvinění je nepravdivé a vymyšlené. Na moji námitku, že je to lež, mi pí Hoplíčková řekla, že chci-li něčeho dosáhnout, musím lhát a lhát, a když se mi něco dosvědčí, nemám odpovídat, ale jen pokrčit rameny. Při mém rozvodovém stání pí Hoplíčková opravdu svědčila, ale tak, aby její svědectví sloužilo ve prospěch její a sousedů v akci připravované proti otci. Mně svoji svědeckou výpovědí vůbec nepomohla. Takticky řekla, že sousedé mohou říci víc. Poznala jsem, že mě využila jako nástroj svojí msty vůči mému otci, o čemž jsem se přesvědčila až později.

Dnes stejnou metodou řídí pí Hoplíčková i mého manžela. To jsem vypozorovala z jeho chování u rozvodového stání a nynějšího jeho chování vůči mým rodičům. Z vymyšleného politického obvinění mého otce vidím, že se sousedé na toto obvinění přípravovali již v roce 1987, což vyplývá ze stížnosti, kterou mi radila podat na mého otce, a kterou celou sepsala pí Hoplíčková, i jí mně nadiktovanou výpovědí, kterou mám říci komisi veřejného pořádku dne 20.8.1987." /Měsíc před tím JUDr. Hoplíčková podala na MNV Bílovice nad Svitavou stížnost na pana Effenbergera, kterou podání jeho dcery kongeniálně doplňovalo jako významné svědectví. Poznámka autora./

"Odešla jsem na přechodnou dobu, abych se vyhnula nyrušování výchovy mých dětí, ale ne ze strany mého otce, ale ze strany otce dětí, a také vzhledem k jejich zdravotnímu stavu. Dnes vidím, že jsem rodičům a hlavně otci ublížila. Kdyby otec narušoval výchovu mých dětí, jak jsem na doporučení pí Hoplíčkové uváděla, a jak i nyní uvádí Pavel Kalod, zřejmě rovněž na její doporučení, tak bych já a ani otec dětí nedovolili, aby můj otec s chlapci každý rok nejméně 2x jel na zdravotní dovolenou, jak doporučuje FDN vzhledem ke zdravotnímu stavu chlapců.

Podávám vám tuto zprávu, protože lituji, že jsem se nechala takto ovlivnit a ublížila mým rodičům za vše, co pro nás udělali.

Dagmar Kalodová

Řícmanice 205"

V předivu řícmanického případu a jeho odnožích stále dominuje skutek beztrestného přepadení manželů Efenbergerových v jejich vlastním domě. Tvoří nebezpečný precendens a v jistém smyslu i návod k jednání. Z tohoto hlediska je informování veřejnosti důležité i proto, že někteří z jeho protagonistů si po listopadu 1989 postavili vysoké mety a stali se, alespoň dožasně nebo ve svých cílech veřejnými činiteli. Pokračování. Pavel Blažek

Text k fotografii: Stav obývacího pokoje v domě manželů Effenbergerových bezprostředně po jejich zbití dne 20. června 1990 kolem 19.00 hodiny.

text Antonína Vančury 45 řádků=1,5 strany NA LÉTAJÍCÍ HRAZDĚ

Političtí extrémisté a jejich intelektuálové vystupují se zraky upřenými do budoucnosti. Minulost i přítomnost mají jen za materiál svých voluntaristíckých operací pro oklamání veřejnosti. Velmi neradi slyší cokoliv, co je usvědčuje z jejich nevzdělanosti a hodnotové bezbřehosti zakotvené v biologickém či sociálním determinismu. Teorie o předurčenosti člověka jeho sociálním původem, genetickým kódem a podobně z extrémistů činí dobrovolné nositele a tvůrce vražedných sociálně politických systémů. Vystavují je nutkavé touze zapomínat na vlastní minulost, ale i komičnu. Jako v případě dávného dopisu jedné komunistické buňky časopisu Funkcionář. Jeho míru děsu a stupidity nastupující éry bezpráví a frézistických básníků stojí za to si připomenout.

Závodní organizace KSČ-SNB IV Liberec dne 22. listopadu 1948 odeslala redakci a administraci časopisu "Funkcionář" pod č.j. 40/1948 písemnou žádost následujícího znění. "Věc: Žádost o zodpovězení dotazu ve Funkcionáři. Při členské schůzi závodní organizace KSČ-SNB-IV Liberec dne 8. listopadu 1948 při základním školení ve volné diskusi přišel jeden soudruh této organisace s ptázkou, která byla při prověřování položena jednomu soudruhu k zodpovědění. Otázka zněla: "Kdo je ti milejší, SS-mann nebo

kapitalista?"

prověřovaný soudruh zastával názor, že oba nestojí za nic. Na to mu bylo vytknuto, že je málo politicky vyspělý, že v daném případě musí býti milejší ten SS-mann, ježto to může býti obyčejný dělník, nástroj kapitalisty.

O tomto výroku se rozpředla živá debata a členové zdejší závodní organizace by chtěli znáti názor na tuto otázku od povolaných osob.

Prosíme proto o objasnění a sdělení odpovědí v příštím čísle "Funkcionáře".

Se soudružským pozdravem "Práci čest!" Jednatel: Funke Předseda: Neumann"

Škleb stupidity v citovaném dotaze stále není věcí dávno skončenou. Věčnost blbosti i nízkosti nás stále oslovuje v tezích stoupenců abstraktního humanismu, tvrdících, že v odborech Noskova ministerstva vnitra "vládl dlouho demokratický duch", i v tezích současných komunistických intelektuálů a žurnalistů, kterým tyto projevy blbosti dovolují úspěšně lovit hlasy v kalných vodách naší politiky a zapomínat na vlastní nízkost.

Antonín Vančura

Vzhledem k závažným a věcným připomínkám z dnešního dne - středy 23. března musím přepracovat text Hlavolamy a tajenky Brna IV a děkuji za pochopení. Jediná vážnější chyba či nepřesnost bortí totiž téměř vše.