--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Polák Jiří
Název: Přímá demokracie zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/014 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

OD KONFLIKTU KE KOOPERACI Moderní oligarchická vláda je charakterizována jako základní aspekt v konfliktech mezi jednotlivými skupinami.

Konflikt napomáhá soudržnosti uvnitř skupiny a podporuje sklon k podrobení se "vůdci" a oligarchii, která se domáhá nároků řídit veškeré dění, a zároveň chrání svoje zájmy oproti zájmům skupin jiných. Stupeň koncentrace moci v rukou vládnoucí oligarchie je přitom zpravidla přímo úměrný intenzitě daného konfliktu. V případě války mohou oligarchie téměř beztrestně zabíjet v řadách svých i protivníkových, jakožto i v řadách civilistů, a to jen pod záminkou, že si to žádají vyšší státní zájmy.

Tato poznání jsou dnes všeobecně uznávaná a těžko by s nimi také někdo nesouhlasil. Jen málokdo však dokáže aplikovat tento mechanismus na současné politické dění v rámci stranického parlamentarismu v dnešní Evropě.

Současný evropský "stranický" systém byl vybudován na základě konfliktů mezi nejsilnějšími skupinami v minulém století: průmyslníci, dělníci, statkáři, rolníci. Tehdejší společenská situace však byla relativně jednoduchá. Neexistovalo rádio, nebyla televize nebyly počítače. Masmédia nahrazovala pouze existence několika málo novin. Dělníci byli využíváni a dřívější průmyslníci se převážně snažili o získání maximálních zisků, a to bez toho, aby se příliš starali o jakékoliv důsledky jejich počínání. Volební právo, jak již bylo dříve uvedeno se stávalo doménou jen uzkého okruhu "majetných". Není tedy divu, že nižší společenské vrstvy se začali domáhat práv na zlepšení svých stále nuznějších životních podmínek.

V té době tedy nebylo jiné možnosti úspěchu, než začít budovat systém silných politických organizací, jako stran nebo hnutí. Ideologický základ mohl být pouze kolektivistický. Na straně jedné nejlevicovější ideály proletářské revoluce a na straně druhé strany pravého křídla, vyzdvihující národní cítění, křesťanské morálky, svrchovanosti bílé rasy atd.

Toto politické spektrum také připomíná období do šedesátých let. Bylo to období charakterizované poměrně značně vysokou hladinou konfliktů, které vykulminovaly v obou světových válkách a dále pokračovaly ve válce studené.

Léta šedesátá však přinesla určitý zvrat. Po mírové rezoluci kubánské krize se zároveň uvolnilo i mezinárodní napětí. Tento faktor, společně s jinými také zapříčinil nárust životního standartu sociálních skupin na Západě, a to hlavně díky uvolnění určitého toku informací, díky rozšíření významu televize apod. - pomocí tohoto se také začalo veřejné mínění obracet na problémy, které byly dříve zasřeny. Změny v postoji také zastávaly svoje místo také v tvz. sexuální revoluci, růstu emancipace žen, pacifismu, ale zároveň neustále narážely na tehdejší "železnou oponu". Ano, toto celé byl počátek liberalizace individualismu a jakési odtržení od tyranie kolektivistické ideologie. Nové stádium tohoto vývoje bylo zaznamenáno pak až v roce 1989, a to po pádu komunistické ideologie.

Západní společnosti devadesátých let jsou však nyní rozdílné, než v dobách vzniku stranického parlamentarismu. Shruba před sto lety hráli politikové dominantní úlohu ve všech konfliktech, i když lokálních, a to mezi jednotlivými skupinami uvnitř společnosti, jakožto uvnitř státu - např. konflikty mezi národními oligarchiemi používají svých populací jako "potravy pro děla". Dnes, když už konflikty jaksi v globálním měřítku ztrácí na závažnosti, není už takové generační válečné napětí mezi jednotlivými velkými státy. Životní standart pracujících v západních zemích pronikavě stoupl, a to vysoko nad rámec existenčního minima. Došlo také k přehodnocení pracovních vztahů, kdy se jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci, těší společným zájmům. Mezinárodní ekonomické a okolní zájmy dnes stojí v naprosté závislosti.

Politici však dnes stojí také tváří v tvář problémům, které jsou od těch minulých diametrálně rozdílné:

Všudepřítomná hospodářská recese, redukce nezaměstnanosti, otázky kolem zemí třetího světa, otázky kolem hrozby emigrační vlny ze zemí bývalého sovětského impéria... Tyto problémy však nemohou být řešeny stranickou politikou. Tyto problémy volají po vzájemné kooperaci. Stejně tak moderní komunikační systémy a počítačové technologie otvírají nové informační kanály a možnost jejich širokého použití i třeba v oblasti tvorby politických rozhodnutí. Na tomto místě tedy stranický parlamentarismus ztrácí na síle. Při jeho stálé existenci můžeme jen předpokládat, že stranické oligarchie budou v lidech nadále podporovat konfliktní chování a skrývat nové příležitosti, které se jim případně otvírají.

Znovu podotýkám, že oligarchie je záležitostí pouze úzkého okruhu obyvatelstva. Naprosté většině obyvatel však leckdy přináší jen újmy, které jsou mnohdy nenahraditelné. Domnívám se, že téměř každý by řekl myšlence kooperace ano, a je také otázkou času, kdy dříve nebo později veřejnost pochopí tuto jednoduchou pravdu.

Až k tomuto dojde, tak oligarchická vláda bude přemožena a nahrazena skutečnou demokracií, založenou na vzájemné kooperaci mezi jednotlivými občany. Na bázi plné rovnoprávnosti budou obyvatelé pak mít možnost prosazovat své individuelní zájmy a budou mít možnost se plně občansky rozvíjet. Ano, toho nelze dosáhnout pouze pasivním volením politických stran. Politické strany pak budou postupně ztrácen na síle a začnou dříve nebo později ve společnosti zastávat druhořadou úlohu.

Tato přeměna se však může uskutečnit teprve až začnou lidé toto chápat jako důvěryhodnou alternativu. A toto také jest jedno z hlavních poslání této knihy. Jedná se však o jakousi skicu, která se však může stát předmětem různých polemik, které se však mohou zůčastnit téměř všichni, a to jest také jakýmsi záměrem.

Pro všechny ty, kteří by se mohli případně domnívat, že idea přímé demokracie je utopistická, by jakousi odpovědí mohlo být : Utopistické je se domnívat, že vývoj lidského myšlení, zobrazený v politickém dění se náhle zastaví, že klam stranického parlamentarismu, zdiskreditovaný bezčetnými skandály a prolezlý korubcí, bude konečným stádiem vývoje. Naše epocha je jakási reminiscence období, které předcházelo Velké francouzské revoluci. Nová demokratická revoluce zaujme svoje místo spíše v lidských myslích než na ulici a nahradí oligarchické režimy demokracií skutečnou. Demokracii, jejíž základním opěrným bodem a finální autoritou bude individuální občan.

pokračování příště...

Z anglické verze knihy Dr. J. POLÁKA " DEMOCRACY"

volně překládá J.HOLEČEK