--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Somogyi Gabriel
Název: Šumava - nástupiště třetí světové války?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

I.

Jak je málokomu známo, Československo hrálo v sovětské vojenské strategii klíčovou roli. Na rokaz maršála Grečka a se souhlasem vojenské komise ÚV KSČ, byly na našem území vybudovány sklady jaderných zbraní. To vše bylo schváleno 25.5.1965 a o čtyři roky později i dobudování dvou skladů ve vojenském prostoru Milovice a jednoho v lesích u Jinců. Někdy v roce 1977 začaly obdobné práce i na Šumavě. Byly zde budovány tajúplné betonové rampy, nasměrované kolmo ke hranici s NSR.

V odborných kruzích NATO se vedly dohady o tom, co tyto dráhy, vedoucí od Chebu k Volarům, znamenají. Dnes již je jasné, že Šumava měla být nástupnickým prostorem armád Varšavské smlouvy k útokům na západní Evropu.

Zmíněné rampy měly sloužit mobilním nosičům raket, které podle sovětské strategie měly za úkol "přeorat" sousední země do hloubky několika set kilometrů. Ale k tomu, aby tato akce byla úspěšná, bylo nutné vybudovat na Šumavě sklady pro rakety s jadernými hlavicemi. Jeden z nich se nachází ( rozestavěný, neboť listopad 89 zabránil jeho dostavění - zatím ) i v katastru obce Perlovice u Prachatc. Mezi lidmi je spíše znám jako sklad pro klasické střelivo. Jen málo vyvolených vědělo, co se zde bude stavět. Ostatně trochu přemýšlivý občan si snadno dokáže spočítat, že velikost protoru umístění tohoto skladu, jako i technologie stavby včetně dvojité ostrahy, není až tak nutný pro "hrstku" klasické munice, kterou prachatická vojenské posádka potřebovala mít k dispozici.

Avšak dodnes se o vojenském labyrintu vybudovaném na Šumavě nehovoří. Ukrývají se zde ještě mnohá tajemství, která čekají na to, až i sem vnesou kompetentní činitelé jasno.

Šumavský vojenský park

V období před rokem 1989 vyrůstala na Šumavě další podezřelá vojenská zařízení, díky kterým se stává čím dál více spíše vojenským prostorem, než přírodním unikátem.. Je tedy na čase, říci si o tomto prostoru více.

Vojenská uzávěra některých šumavských prostorů trvá déle, než půl století. Již za fašistické okupace byl v okolí Volar hermeticky uzavřený vojenský prostor. Po skončení války nechal tehdejší ministr obrany Alexej Čepička tento prostor rozkazem o vojenských újezdech opět uzavřít. Mohly tak zde vyrůstat objekty, o kterých nesměl ( kromě vyvolených soudruhů ) nikdo vědět!

V roce 1968 se okupační armáda dostavila v plné zbroji do Československa. V jejich řadách byly speciální útvary GRU ( Hlavní výzvědné správy ). Tyto útvary byly vybaveny zvláštními pravomocemi, které jim umožňovaly a dovolovaly provádět výzvědnou činnost na území naší republiky. Sovětští soudruzi dobře věděli, že kdo je pánem Čech, ten je také pánem Evropy ( to ostatně tvrdil už i německý kancléř Bismark ). Výsledky své činnosti pak okupanti shromažďovali na tajné spisovně ve vojenském prostoru Ralsko! Varšavská smlouva, nebo chcete-li ruský generální štáb a jeho vazalové, plánovali v poklidu útok na západní Evropu. Akce se měla zúčastnit i naše armáda.

Tam v horách želnavských!

Jak jsem se již zmínil, od roku 1977 vyrůstaly na naší západní hranici betonové rampy pro atomová děla. Největší počet těchto ramp se nachází právě na Volarsku v okrese Prachatice. Odtud měl pravděpodobně směřovat také první úder. Sovětští generálové počítali s tím, že ve vojenském prostoru Boletice, který zabírá desítky čtverečních kilometrů, bude soustředěno dosti velké množství vojska i techniky k provedení plánovaného úderu. S blížícím se termínem přepadení Bavorska, byly budovány i pozorovatelny pro velitele Střední skupiny sovětských vojsk, který chtěl tomuto "velkolepému divadlu" osobně přihlížet. Samozřejmě za jistých okolností, které zajišťovaly jeho bezpečnost. Tak byla budována i pozorovatelna na Knížecím stolci - nejvyšším vrcholu Želnavské hornatiny. Vrch se nachází ve výšce 1050 metrů nad mořem a poskytuje úchvatný pohled na bavorskou stranu. Na ploše o délce asi 100 metrů byly krátce před rokem 1989 započaty stavební práce. Měla zde vyrůst maršálská pozorovatelna, která z dálky vypadá jako obyčejné venkovské stavení. Pouze s tím rozdílem, že tato stavba má ocelový krov a dvojité stěny! Údajně se zde nacházejí také dva bunkry. Podle svědků na místě, kde se dnes nachází jen rozhrnutý makadam.

Plocha má také kvalitní odvodnění, aby se celý prostor nepodmáčel. K budově vede elektrické vedení, do poloviny lesa na betonových sloupech a dále k vrcholu je vedeno pod zemí.

Obdobná budova se nachází rovněž na Poledním vrchu ( 1053m ). Vstup k této budově byl zakázán pod pohrůžkou zastřelení...

Dokdy budou soudruzi generálové lhát?!

Od roku 1965, kdy ministr Lomský podepsal smlouvu se sovětskou armádou "O opatřeních ke zvýšené bojové pohotovosti raketových vojsk" ( k tomuto úkonu jej pověřil tehdejší prezident A. Novotný ), byly základny pro ruské rakety budovány ve vojenských prostorech, které velení ČSLA doporučilo.

Proto asi nejvýznamnější otázkou spojenou s odchodem sovětských vojsk je otázka bývalých, ale i stávajících vojenských prostorů. K těm, které ještě doposud jsou, by mohl dát odpověď generální štáb Armády České republiky, který slíbil, že na území ČR zůstane pouze jediný výcvikový prostor - Doupov na severozápadě Čech. Že tomu tak není, dokazují vojenské újezdy např. v Brdských lesích, ale také vojenský výcvikový prostor Boletice.

Nikdy více Boletice!

V boletickém prostoru po dlouhá léta hnízdila sovětská posádka, která měla za úkol hlídat jihozápadní hranici a také zajišťovala kvalitní přípravu k napadení západní Evropy. K těmto účelům prováděla velice aktivní elektronickou špionáž našeho souseda. Léta se zde budovala již dříve zmíněná opevnění a zařízení k tomuto účelu potřebná.

Mimo již popisovaných se jednalo například o speciální úpravy svazarmovského letiště ve Strakonicích, podzemní sklady v obci Polná na Šumavě a Boletice. Vše jsou zařízení, o kterých nebyla veřejnost doposud informována.

Po odchodu sovětských vojsk se do prostoru Boletice rychle nastěhovala vojska OSN. Co je zde tak zajímavého a důležitého, že musí prostor hlídat také do těchto míst se přestěhující prachatická posádka? Není to náhodou tím, že nejvyšší odpovědná místa doposud nepotvrdila existenci jaderných zbraní na našem území a proto musíme prostory po sov. armádě střežit ( viz. Mladá - Ralsko )? Nebo se změnil plán o realizaci útlumu vojenský prostorů a veřejnost, jako již mnohokrát, zase nic neví?!

Pětkrát PROČ?

1. Proč vládní činitélé upírají veřejnosti právo na informace, které byly předmětem bolševického utajení? 2. Proč bývalý ministr obrany L. Dobrovský ( OH ) navštívil za svého působení prostor Perlovice u Prachatic, kde se nachází právě nedokončený sklad pro jaderné střelivo? 3. Proč zpěvák M. Kocáb, který byl pověřen dohledem na odchod okupační armády na dotaz novinářů řekl, že nemá oprávnění existenci jaderných zbraní u nás potvrdit? 4. Proč současný ministr obrany A. Baudyš ( KDU - ČSL ) nenechal novinářům předvést a popsat vojenské objekty, nad kterými se doposud vznáší více než dvacetiletá mlha tajemství?

5. Proč náčelník generálního štábu AČR J. Nekvasil, teprve až nyní uvažuje o tom, že zveřejní některá vojenská "tajemství", která jsou v běžných demokraciích veřejnosti normálně známá?

( Pokračování )

Gabriel SOMOGYI

( Přetištěno z Jihočeských necenzurovaných novin ) ( Foto: archív JČNN )

TEXTY K FOTOGRAFIÍM:

1. Betonová rampa v okolí Křišťanovic na Prachaticku... 2. ...a kryt pro posádku ( obsluhu ) u této rampy 3. Generálská pozorovatelna v první línii na Ondřejově 4. Nedokončená pozorovatelna na Knížecím stolci