--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Jak jsem si s rehabilitovanými vysloužilci armády popovídala
Zdroj: NN Ročník........: 0004/017 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 14.04.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NÁŠ ROZHOVOR

Telefonoval mně domů jeden z pánů generálů, že v sobotu 14.dubna se koná celostátní konference Vojenského sdružení rehabilitovaných a abych prý přišla.

"Kdo,já?" Ptám se udiveně. "Vždyť já když potkám něco zeleného, tak nevím, zda je to vodník nebo důstojník. A potom s mým despektem, který je již patrný v tomto výroku.."

"Jen přijďte- právě proto". - Tak jsem šla. Nehodlám svému kolegovi ing.Čeřovskému fušovat do jeho řemesla a tak o průběhu sněmu vám podá v příštím čísle obsáhlé informace. Využila jsem tedy své přítomnosti ke kuloárním debatám odchytem účastníků v přilehlém sále, když šli na kávu, či jen na WC. V průběhu času jsem se začala bavit a pochopila, proč jsem byla pozvána právě já, známá svou jízlivostí a averzí k drilům. Již v úvodu, kdy jsem byla usazena ke stolu pro hosty s minerálkou a pohlédla do tváří předsedajících, zavál na mne duch velkého bratra a vzoru slavných rudoarmějců. A to jsem prosím byla účastnicí sněmu "Obrody armády" po revoluci 1989. Sice jsem marně hledala rudé zástavy a na stěnách uměleckou tvorbu socialistického realismu, leč přesto jsem vydržela pouze úvodní řeč generála Němce. Svým způsobem projev nedisciplinovanosti, což říkám pod dojmem atmosféry sněmujících, leč v pudu sebezáchovy. PhDr.Eduard Bejček:

NN: Pane doktore, můžete mi říci něco k závazku, který podepisovali vojáci z povolání po vstupu vojsk spřátelených armád v r.1968?

Dr.Bejček: Víte, strach měl snad každý. Ovšem společný jmenovatel je ten, že si mysleli, že se to nikdo nikdy nedozví. Většinou podepsali "jen tak" a nepřikládali tomu důležitost. Ovšem další ochotně s návaznou spoluprací.

NN. A kolik tak je procent těch ochotných a těch " jen tak"?

Dr.Bejček:Tak když si vezmeme armádní seznamy akce Norbert, to je asi kolem pětiset lidí, co měli být odvezeni do likvidačního koncentračního tábora. A z těch pětiset tak třicet se jich připosralo a.. Tudíž asi tak 6 procent.

NN: A vy jste pane Bejčku byl také rehabilitován? Dr.B.:Ano, rehabilitován a reaktivován a do ledna jsem sloužil, pracoval jsem zejména na akcích Norbert, Vlna a zásah.

NN: V jaké hodnosti?

Dr.B.:Plukovník.

NN: Byl pozván pan ministr ? Dr.B.:Samozřejmě.Všichni byli pozváni, nedostavil se však nikdo.

NN:pane plukovníku, nebo pane doktore, nevím jak vás mám titulovat. Vidím, že i rehabilitovaní se dělí v podstatě na dva proudy. Ti, co se nedokázali rozejít se svou komunistickou minulostí, jak komentoval p.Šuman, předseda braně-bezpečnostního výboru parlamentu a ti ostatní, pro něž debolševizace armády je asi základním krokem její důvěryhodnosti. Rozpor mezi vámi, rehabilitovanými a armádou je ještě výraznější a hlubší ?

Dr.B.:Já vám řeknu, v čem je základní spor. Ve Vackovi. Ten má své příznivce v celé armádě a v dost značné míře v levicové orientaci lidí, kteří sloužili, nebo slouží. Tady není rozdílu od rehabilitovaných levicově smýšlejících. NN: Ovlivnilo to postoj pana prezidenta Havla k osobě gen.Vacka- nebo obráceně, postoj armády ke gen.Vackovi díky stanovisku prezidenta?

Dr.B.:Odpovím otázkou. Už jste někdy slyšela projev prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil? Jinak.Osobně považuji důvěru prezidenta k Vackovi za osudový omyl. Akce Norbert, Vlna, Zásah z důvodů své závažnosti měla být řešena v trestním stíhání a podezřelí zajištěni vazbou do vyšetření a vynesení rozsudku.

NN:Bylo vysvětleno, jak to bylo s chystanými leteckými nálety na shromáždění na Letenské pláni?

Dr.B.: Nic o tom nevím.

NN.: Víte něco o činnosti KGB v armádě, je jakási spojitost s osobou gen.Vacka?

Dr.B.:Pan generál Vacek toho tolik zná, že kdyby promluvil, lecos by se dalo dešifrovat. Ví samozřejmě o lidech, kteří u nás nejsou nikde evidováni a přesto byli aktivními spolupracovníky sovětských bezpečnostních orgánů. Údajně se měl vyjádřit, že zná 11 význačných českých důstojníků.Po 4Oti letech aktivní služby se kvalifikovaně seznámil a orientoval ve strukturách. To nemohl ani jeho nástupce Dobrovský, ani dnešní ministr.

NN.: KGB naší armádu ovládala a řídila a dnes? Dá se vyloučit jejich další činnost v armádě?

Dr.B.:Za to by asi nikdo ruku do ohně nedal.Za kliku hájící p.Vacka ani prstíček.

*****************

"Je armáda podle vás stále připravena bránit vymoženosti socialismu?" Zeptala jsem se dalšího účastníka, popíjejícího v uniformě kávu u pultu bufetu.

No, je nedůvěryhodná. Z hlediska našeho, tedy. Z hlediska bolševického ovšem důvěryhodná je. Pan ministr Baudyš nám mnoho slíbil, ale neudělal nic.

NN:Vy jste ale v aktivní službě, jak vidím. Ano, ale asi ne dlouho. Snaha o mé penzionování je značná. NN:Rehabilitovaný, reaktivovaný?

Samozřejmě.

NN: Je podle vás, to co se děje v armádě v souladu s křesťanskou morálkou, pan ministr je v křesťanské straně. O křesťanství a armádě by pan ministr měl přemýšlet. **************

Zastavila jsem staršího sympatického pána v civilu, který mne zaujal svou technickou připomínkou o zakomponování podmínky lustrací nově voleného představenstva a byl odražen, že ve stanovách tato povinnost se nachází. NN.:Proč jste trval na tom, že by lustrační povinnost měla být opakovaně zanesena do stanov, když se tam vyskytuje? Protože naše výroční členská schůze 16.prosince min.roku jednomyslně rozhodla, že to bude vyžadovat.Povinnost lustrace se nedodržuje. Nedavno jsem byl na schůzi zástupců Prahy a Středočeského kraje. Tam jsem to přednesl také a předsedající byli naprosto proti. Hlavním argumentem je, že to stojí dost peněz a že si to každý bude muset zaplatit sám.(200,-Kč,pozn.aut.)

NN.: Ačkoliv vojenské problematice nerozumím, pochopila jsem, že předsednictvo zde na tribuně je sice pro rekonstrukci armády, leč v socialistickém duchu. Při jejich projevech mně chyběla již jen Internacionála. Třeba na housle, nebo na varhany, abychom to inovovali. Pan ministr obrany je z KDU-ČSL.

S předsednictvem asi máte pravdu.Jsou to vesměs odchovanci bývalé armády. Z ústřední rady prakticky nikdo nebyl postižený v padesátých letech. Chci vystoupit znovu a chci nechat hlasovat, aby volební komise ukončila svou činnost do doby , kdy budou všechna lustrační osvědčení v pořádku. NN.: S kým jsem prosím hovořila, prozradíte mi to ? Jmenuji se Josef Hejtmánek, bydlím v Mimoni a jsem předsedou Vojenského sdružení rehabilitovaných v České Lípě. NN.: Byl jste kdy vyhozen z armády?

V roce 1949. V únoru v padesátem roce jsem byl zatčen a odsouzen st.soudem v Bratislavě,trest jsem absolvovoal v Leopoldově, Nitře,..

NN.: Byla by asi zbytečná otázka ptát se vás na názor vlivu komunistické ideologie na armádu.

Podepsal jsem se na sobě vlastně sám, protože jsem tam odmítl vstoupit. Ač pocházím ze skromné rodiny a malé vesnice,žili jsme intenzivním politickým životem. Již jako malé dítě jsem proto věděl, že Stalin je zločinec. NN.: Myslíte, že mohl v armádě někdo s podobnými názory přežít?

Těžko.Když jsem byl v Leopoldově, tak abych si uchoval tělesnou a zvláště duševní svěžest, tak jsem se snažil veškerý volný čas prospat. Sedával jsem s panem Janem Richnerem ,tajemníkem ministerstva národní obrany, kamarádem Jana Masaryka, člena londýnské vlády, který mně učil číst v Rudém právu.

NN.: Mezi řádky, tedy. To bývaly zajímavé analýzy. Také jsem to prováděla.

Jistě. A dopředu, asi tak pět týdnů odhadl, že Husák to má spočítané.Sice ještě mluvil o víkendech na shromážděních a propagoval komunismus, ale již byl takticky po kouscích cupován pro čtenáře, aby to nepřišlo tak najednou. Jednou večer jsem usínal a někdo mě na posteli odstrčil. Nahnul se mi k uchu a potichu mi říká: "Ty jsi Hejtmánek? Jest-li pak víš, jak jsi se sem dostal? Znáš nějakého rotmistra Vinterlíka?"- Jak by ne, pilot té nejhorší třídy, ochlasta, komunista,-"Vidíš, tak takovým se pro příště vyhýbej".

Pamatuji se, že jsem jednou vyhnal karbaníky z radiostanice. Bylo špatné počasí a devět letounů bylo ve vzduchu. Tak jsem je vyhnal. Přišla pomsta. Zničil mně prakticky život. NN.: Nepřekvapil jste mne. Takových osudů znám spousty a řekněme si upřímně. My kverulanti komunistů jsme vojenské elitě říkali "khakimozek" a nikoliv bezdůvodně. Rekrutovali se nám ohvězdičkovaní primitivové.Inteligence nebyla silnou stránkou socialistických armád.

Máte pocit, že by toto sdružení mohlo přežít, když je takhle různorodé? Po té dlouhé době, která uplynula, budou asi osmašedesátníci v převaze, ne?

Pokud bychom šli za stejným cílem, jak my z padesátých let a ti z let sedmdesátých , tak ano. Jsou i mezi nimi lidé, kteří jdou tvrdě proti komunistické ideologii. Přesvědčili se na vlastní kůži, že to BYL zločinecký řád. Pokud budeme usilovat o armádu řádnou, která bude přijata do NATO, potom ano. Pokud zůstane armáda prolezlá KGBákama a plná zelených rubášů s rudými srdci - potom o naše členství v NATO ani neprojeví nikdo zájem.

NN.: Myslíte, že prověrky které proběhly, armádu od podobných živlů neočistily?

Zůčastnil jsem se besedy s ministrem. Pan ministr přijel, je to pár měsíců do Doks a já měl na něho dotaz v souvislosti s Nekvasilem. Pan ministr potom vystoupil a řekl, že je pravda, že se mu prověrky moc nepodařily. Počítá, že se mu povedly tak na 25 procent. Ale co se prý povedlo na 100 procent, -vyčistit ministerstvo a generální štáb. Tak jsem si řekl, že to snad není pravda, že špatně slyším. Teď jsem čekal zprávu, kdy první náměstek ministra měl uveřejnit jak dopadly prověrky a najednou je to tajné. V tisku venku se pan ministr nechal slyšet, že se prověrky podařily na 10 až 15 procent.

Za naše peníze, i vaše, jste také daňovou poplatnicí, nám vlastně sehráli veliké divadlo.

NN.: Jistě sehrála roli i neprofesionalita a neznalost struktury armády pana ministra. Předtím byl ministrem pan Dobrovský, četař, nemýlím-li se. Nu a prvním ministrem po listopadu byl generál Vcek. Pan prezident Havel se s ním div neloučil se slzami v očích. Domníváte se, že i funkce ministra obrany, tedy personální obsazení může být někým řízeno?

Mnohokrát mě to napadlo. Když si představíte ten řetěz, od gen.Vacka, tak člověku zůstává rozum stát.

NN.: Víte něco o aktivitách pana generála Vacka v Rálsku co nebylo publikováno ?

Jenom tolik, že jsem byl na jejich akcích, které měli v Mimoni v kině. Lidé se ptali, zda tam byly atomové zbraně. Pan Vacek tam tehdy nebyl, ale byl tam pan Zbytek. A pan Zbytek řekl,úplně suvereně- NE. Navštívil jsem pana gen.Procházku na okrese v Mladé Boleslavi a ptám se: " Pane generále, byly tam atomové zbraně?" Odpověděl-byly. "Tady je mapa nová, vojenská", povídám, "můžete mně říct kde?" A on se podívá a prstem přesně označí - tady.

Oni věděli dobře, když ten prostor chtěli, co kupují. NN.: Jako penzista- spíte klidně s vědomím, že vaše bezpečí hlídá armáda?

Na setkání v Doksech jsem panu ministrovi říkal, že ti, co podepsali spolupráci, převážně při studiích v SSSR, kdykoliv budou pracovat opět proti nám.

***********

"Tak co jste říkal pane plukovníku úvodnímu referátu pana předsedy gen.Němce, mimo jiné o tom, že byste se měli věnovat kultuře a sportu? Dobré prý jsou šachy." Ptám se při dalším náhodném setkání v předsálí Dr.E.Bejčka. Pan generál Němec patří do té vackiády co se v armádě děje. Do funkce generála byl povýšen po roce 1989 . Čímž je myslím řečeno, že je levicově orientován. V roce 1969 byl ještě navržen aby šel do Vorošilovovy akademie, což znamená, že měl veškeré kladné posudky z funkce velitele 20 motostřelecké divize v Karlových Varech.V vzedmutí euforické masové vlny podepsal nějakou rezoluci, takže následně jeho navržení na akademii zamítli. S vlnou se svezl a ona jej spláchla. Dostal se znovu do popředí zřejmě z přátelství s gen.Vackem. Ten totiž býval jeho podřízeným. Tehdy. Pan gen.Vacek také prý podepsal jednu rezoluci, ale tu mu gen.Rusov nechal vymazat z posudku.Tudíž on se do akademie dostal. Později. Po řadu let byl, mluvim tedy o Vackovi, členem revizní komise hlavní politické správy a v řadě dalších stranických funkcí.

NN.: Ženy prý mají menší kapacitu mozku. I mě však napadá, že volba gen.Vacka jako představitele armády po r.1989 nemohla být náhodná. Jakoby by se pojišťoval odstupující režim, že dohody u kulatého stolu budou dodrženy. Každý hlídá přece nejprve armádu.

Když se podíváte do magnetofonových záznamů prvních rozhovorů prezidenta Havla a jeho spolupracovníků s Adamcem a jeho suitou, tak zjistíte, že ve sférách hospodářských, politických atd. byly rozhovory velice věcné, ale ve sféře vojenské, braně-bezpečnostní,tak tam nakonec jednoho rozhovoru Vacek říká :" Pane Havel,já myslel že máte otázky armády lépe promyšlené." Prezident přenechal veškerou iniciativu vojenství Vackovi.V brožůře gen.Vacka "Proč bych měl mlčet" si Vacek dělá z Havla vyloženě šoufky. Každý jiný by to vzal, tu hvězdičku, co mu dal by mu zase sundal. Přinejmenším.

****************

Armáda je mocenská složka státu, ale až na jistá specifika by po občanské stránce její příslušníci měli mít právo být seznámeni se svými osobními materiály. U nás sice taková právní norma, odpovídající demokratickým společnostem chybí, ale až bude, jsem zvědav, co jim bude předloženo. Neustále se skartují materiály. A to nejen po roce 1989, ale dále, v 90,91,92. až zpětně k roku 1985- i starší.

NN.: Dá se z toho soudit,že jistá příprava politických změn byla chystána i armádou od roku 1985 a tudíž UV KSČ stálo mimo jako oficiální proud připravený k obětování ? Potom ale, co jsem tu příkladně dnes vyslechla, se nedá vyloučit účast KGB na přípravě naší sametové.

Prosím vás, každá tajná služba pracuje s dlouhodobým programem a nemůžete jí zastihnout nepřipravenou. Tak jsem si popovídala s plk. Štětkou.

********************

Pražačko, jak se potom dostanu do Osadní ulice? NN.: A vy jste odkud?

Dvanáct kilometrů od Litomyšle. NN.: Ale, a to jste dal přednost dnešní konferenci před setkání sedmi prezidentů? Jak se chystala Litomyšl na setkání?

Celá řada lidí, nejen městský úřad, ale i lidi od nás z fabriky se podíleli a město zkrásnělo. V každém případě. I ty koberce na asfaltu, jo,..

NN.: A proč se městský úřad a lidé od vás z fabriky nestarali o zkrásnění již dříve- nemusel to být třeba koberec na asfaltu, ale i u vás asi je více odpadků po zemi než v přeplněných popelnicích.

No, to je otázka jiná, nebyly peníze. Teď přece jenom se na to něco uvolnilo..Zkrásnělo to, budeme z toho žít několik let.

NN.: No, myslím, že toto dostalo svůj specifický název podle vzoru našeho velkého bratra. Říká se tomu myslím Potěmkinovy vesnice.

No, něco na tom je, ale když nejsou peníze... NN.: A jak to, že se peníze našly, když mělo přijet několik prezidentů ?

No, našlo, uvolnily se. Názory se různí. Napřed se hovořilo o třech milionech,potom o patnácti, v posledních dnech o třiceti milionech, které město mělo získat jako podporu. NN.: A odkud mělo získat, to se nehovoří ?

No, hovoří. Praha dala.

NN.: No, Praha, to snad ne? Centrální orgány.

NN.: Státní, ne?

No tak státní. Ze státního rozpočtu a tím na tom město vydělalo.

NN.: Kdyby naše státní orgány uvolnily těch 15 až 30 milionů příkladně na odvoz odpadků z našich měst, nemyslíte si, že by to bylo prospěšnější, než tato jediná akce? No, nemyslím, že by to bylo prospěšnější. Ono i z mezinárodního hlediska když se na to dívám, jsou tyto akce prospěšné. Je správné, že se na to i uvolní, aby to k něčemu vypadalo. To okolí zámku dneska, no to je nádherný. Nedokázali jsme to dřív udělat. To byste musela vidět, co se stačí za měsíc nebo za dva udělat. Přímo markantní rozdíl. NN.: Pro mne, to víte, je v tom markantní něco jiného. A víte, že s takovým názorem jsem se tam nesetkal? Všichni souhlasí s tím, že je dobře, že se do toho ty peníze daly a že jsem si pomohli.

NN.: A proč jste přišel raději sem ? No, jsem předsedou okresní rady a tyto problémy mne zajímají.

NN.: Jste reaktivován?

Ne, jsem vojenský důchodce. NN.: Jste ochoten mně sdělit jméno ?

Jistě, Josef Ďoubal, předseda okresní rady. NN.: Vy jste byl pane Ďoubale pravděpodobně členem KSČ, že ano? Kdy jste odešel z armády ?

V roce 1970.Odcházel jsem z armády s hříchem, že jsem nesouhlasil se vstupem, jako pplk. a dělal jsem náčelníka brigádních automobilových dílen. Byl jsem nejen členem KSČ ale i stranickým funkcionářem,i s vysokým politickým vzděláním. Do KSČ jsem vstoupil v roce 1947.

NN.: Myslíte, že můžete najít společnou řeč s těmi, co z armády odešli již před vstupem vojsk z politických důvodů ? Rozhodně můžeme. Jde nám přece o společnou věc, aby armáda k něčemu vypadala, aby měla kázeň.

NN.: A myslíte si že vypadá ? Vypadá, rozhodně. Chodím po útvarech na různé besedy, tak vidím ten rozdíl. Hodně se již změnilo k lepšímu.

*****************

Vy jste z armádního tisku ? NN.: Nikoliv Necenzurované noviny.

Ty znám. Asi čtyřikrát jsem je četl. No, někde máte pravdu, ale někde nejste objektivní.

NN.: Záleží na tom, zda subjektivně neposuzujete objektivitu.

Ale poslyšte, vy byste mi mohla pomoct. Jde o to, že Rakušané, navazující na tradice Albrechta druhého ze třináctého století, který představoval jakousi spojitost mezi císařem a papažem a řešil tyhle problémy politický, tak se chopili iniciativy, že tady, v tom středoevropském regionu, zajistí taky nějaký to mírový spolužití. Tak přizvali Poláky, Maďary, tenkrát ještě Čechoslováky, Němce, Švýcary. Dneska tam ještě přibyli Slovinci. Takže obdoba na co přišel Havel dneska. Tohle začalo před pěti lety, na úrovni svazu vojáků v záloze. Setkáme se již popáté.První tři setkání proběhly jenom v tom Rakousku, poněvadž se přišlo na to, že politická situace v Evropě se tak rychle mění, že by bylo potřeba ještě jedno setkání do roka. Tak to druhé setkání se koná vždycky na podzim v hostitelské zemi.Předloni to bylo v Mnichově, vloni jsme byli ve Švýcarsku a letos na podzim to má být u nás. No a starosti jsou, jak to organizačně a hlavně finančně zajistit. Hledáme sponzory. A proto jsem se potřeboval spojit s někým, kdo by osvětlil příčiny těchto setkání a sehnal by nějakou podporu, aby se to odehrálo na té úrovni co v Mnichově nebo Švýcarsku. Abychom nepropadli.

NN.: Armáda má snad největší díl ze státního rozpočtu a peníze má z daňových poplatníků, tak snad obrátit se přímo na pana ministra. Mír v Evropě snad je přítažlivý důvod, ne ?

No, měl by být. Víte, my jsem přišli s nápadem, kolik je důstojníků v záloze a představte si, že součet byl asi kolem padesáti milionů lidí, kteří žijí v tomto středoevropském regionu.Bylo by třeba, na tyto lidi v tomhle smyslu působit. NN.: V jakém smyslu ? Že je Evropě třeba míru? To snad nezajímá jen byť závratné číslo důstojníků v záloze. Publikoval jsem to.

NN.: Kde?

Jen v našem tisku, sdružení. Víte já se znám s Jiřím Rumlem, to ještě byl v Lidových novinách , no a vidíte, nedostal jsem to tam. Víte, je to škoda,všude jsou sjednoceni, jen my tady ne.

NN.: A čím myslíte že to bude ? Není to tou minulou, komunistickou dobou ?

Asi jo, asi to bude tím. I v tomhle sdružení je bohužel řada lidí, kteří vám řeknou-to jsou starý struktury, s těma si nesednu k jednomu stolu.

NN.: A s vámi? Vy jste byl také v KSČ, že ano? No, byl.

NN.: Mohu znát vaše jméno ? Já se jmenuju Komárek.

Děkuji vám za rozhovor.

A vám, pane ministře, pomoz pánbu, věříte v něj. Jinak je s námi Ámen.......

Iva SEDLÁŘOVÁ