--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Soros-jeden z těch, bez kterých nespadne nikomu vlas z hlavy
Zdroj: NN Ročník........: 0004/017 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Pavučiny "tichých společníků"
Znakem těch, kteří dnes ovládají mocensky svět je nenápadnost. Jejich cesty, stejně jako cesty úředníků Kafkova zámku, již nejsou cestami běžných lidí. Finančník Soros, v podstatě jeden z mnoha nástrojů velké frakce atlantského politického establishmentu, finančních zájmů City a New Yorku, nápadným být přestal. Dnes si nastíníme, proč došlo k vytažení jeho osoby na světlo. V gladiátorské aréně, stejně jako na šachovnici, jsou figury, které padnout musí, aby hráčům byl tak umožněn další úspěšný tah.
Poněvadž jeho kontakty nebyly dlouho na veřejnosti známy, mohl Soros v srpnu a září roku 1992 plíživě jako žralok zaútočit na evropský měnový systém. Ze zpráv amerických tajných služeb vyplývá, že Sorosův Quantum Fund, sídlící v daňové oáze holandských a kdysi pirátských Antil nahromadil v září 1992 s pomocí mocné skupiny "tichých společníků" do své tzv. "válečné pokladny" přes 10 miliard dolarů. Tyto peníze nyní může Soros nasadit jako páku proti evropským měnám.
Jednim z těchto "tichých společníků" by měl být málo známý obchodník s kovy, ropou a ropnými deriváty Marc Rich, který se dnes opět nenápadně stáhl do Švýcarska, kde podle našich informací připravuje novou velkou akci. Také israelský obchodník se zbraněmi Saul Eisenberg má patřit k Sorosovým tichým investorům. Eisenberg mnoho let pracoval pro israelský MOSSAD a jako známý obchodník provozoval obchod se zbraněmi v celé Asii, zejména však na blízkém východě. Třetí Sorosův partner je bývalá spojka MOSSADU na britskou tajnou službu - Rafi Eytan.
Jméno Paula Reichmana (mimochodem pochází z Maďarska stejně jako Soros), které se stalo známé až po bankrotu společnosti pro obchod s nemovitostmi "Olympia York", patří muži, který je také Sorosovým obchodním partnerem. Třebaže financuje Sorosovy spekulace nepřímo, současně se podílí na jeho dalším podniku Quantum Realty, částkou 525 milionů dolarů, což představuje významnou část jejího základního investičního fondu. Prostřednictvím Reichmanna má Soros spojení také s mocným angloamerickým hnízdem tajných služeb Henryho Kissingera a dřívějšího toryovského ministra zahraničních věcí lorda Carringtona. Reichmann sedí s těmito oběma prominenty ve vedení nejvlivnějších britsko-kanadských Hollingerových společností. V nejposlednější době rovněž v Kissingerově Asociaci. Hollingerova Iniciativa vlastní velký počet novin v Kanadě a USA, mimo to i londýnský Daily Telegraf a největší anglický deník v Israeli - Jerusalémskou poštu.
Snahy o oslabení Německa
Třebaže se na první pohled zdá, že Sorosovy spekulační obchody nedávné době učinily pro vyloučení libry z evropského měnového systému toho hodně, bylo by naprosto mylné považovat tyto akce za "antibritské". Z minulých článků již víme, že Sorosovy kontakty vůči Siru Jamesu Goldsmithovi a lordu Rothschildovi jej vnesly do vnítřního okruhu thatcherovského křídla britské politiky. Když Soros pomáhal velké Evropě, tedy politickým silám zaměřeným proti thatcheristům a touto akcí zatížil britské daňové poplatníky a další vlastníky libry, vydělal nejen více než miliardu dolarů, ale především - a to je to podstatné ve světě financí - prosadil dlouhodobý cíl thatcheristů: oslabení hospodářské stability kontinentální Evropy, tedy konkurenční ekonomiky, která je pro hospodářství anglo-amerických poválečných mocností stálou hrozbou.
V politické sféře Anglie má Soros prakticky bezkonkurenční vliv, srovnatelný pouze s vlivem "bratra Josefa", který dělal "šedou eminenci" kdysi u francouzkého královského dvora a jehož zásluhou byla prodloužena o polovinu známá evropská válka, která dostala jméno třicetiletá. Soros schvaluje personální obsazení thatcherovského křídla thoryů, tedy těch kruhů, které před více jak třemi lety vedly nepřátelskou kampaň proti sjednocení Německa a v niž byl Helmuth Kohl hodnocen jako pokračovatel Hitlera. Za to, že je Soros otevřeně veřejně vůči všemu německému nepřátelský, mohou, jako v mnoha obdobných případech, nejspíše jeho trpké zkušenosti z válečného Maďarska. Ve svém životopise z r. 1991 "Underwriting Demogracy" varoval, že by sjednocené Německo mohlo narušit v Evropě rovnováhu: " Sjednocené Německo bude nejsilnější hospodářskou velmocí a připoutá východní Evropu ke svému životnímu prostoru tím, že jí nabídne svůj strašlivý čarodějnický nápoj ve vidině zlepšení životní úrovně." Sorosovy nejnovější útoky na německé hospodářství a DM mají kořeny právě v tomto jeho fanatismu, který ho ale činí neprozřetelným a zviditelňuje natolik, že se pro vládnoucí světové kruhy stává nepohodlným.
Díky kontaktům, které má Soros v USA - jsou to hlavně styky s předními politickými představiteli, exponenty tajných služeb a s významnými osobnostmi z finančních kruhů - je jeho vliv obdobný jako v Anglii. Jeho nejdůležitější vkladovou bankou a hlavním dodavatelem zlata, použitého při útoku na evropský měnový systém byla největší americká banka CITICORP. Když se v roce 1989 rysovalo sjednocení Německa, řekl jeden vysoce postavený manažer CITICORPU (mimochodem poradce Dukakise v prezidentské volební kampani), svému evropskému obchodnímu příteli: " Německá jednota bude pro naše zájmy katastrofou. Musíme příjmout opatření pro propad DM cca o 30%, aby Německo nezvládlo přeměnit východní Německo na hospodářský motor nové Evropy."
Mezitím co Soros vyzývá mezinárodní investory k demontáži marky a iniciuje od konce roku 1992 velká zpřísnění ve vztazích k německé měnové oblasti ve francouzských médiích, je hodnocen jako "přítel francouzkých zájmů". V té době je i vítán v kruzích francouzského establishmentu, ministerstva financí a zvláště je viděn v rozesmátých rozhovorech s Jeanem Claudem Trichetem. Pohotově využívá současné nervozity z rychle rostoucí nezaměstnanosti a protiněmeckých nálad Balladurovy vlády. Pokračuje přitom na na vlnách prastaré shody britsko-francouzské tajné úmluvy, namířené proti Německu, která kdysi za obdobné situace vyústila do první světové války.
Přitom je G. Soros "měňavě chameleonský charakter", který podle svých vlastních slov mohl za války jako neárijec v obsazeném Maďarsku přežívat jen díky "znásobení své identity". (Člověk se přitom nedokáže ubránit vzpomínce na ony miliony židovských obětí, které svůj život ztratili v jatkách holocaustu, právě proto, že se své jedné identity nezřekli!) " Prakticky jsem celý svůj život žil se znásobenou identitou. Ve čtrnácti letech jsem měl falešnou maďarskou identitu, abych jako Žid unikal pronásledování." Co nepřipomíná je skutečnost, že se nechal před pronásledováním chránit jednim mužem, který připravoval bohaté Židy o majetek, přičemž se on sám na tom údajně podílel. Díky tomu také "přežil" a opustil Maďarsko teprve za dva roky po válce. Vzhledem k tomu, že jemu nakloněná média jsou vždy rychle po ruce, všichni Sorosovi političtí protivníci, obzvláště z východní Evropy, jsou označováni za antisemity. Přitom Sorosovo židovství se otevřeně zakládá jen na oportunismu - a ne na hlubší židovské morálce a životní filosofii, která svoji moudrostí patří k základním pilířům světové mravnosti a tedy i civilizace. On sám říká o svém poněkud vícestraném mládí: " Moje židovství se neprojevovalo takovým pocitem sounáležitosti, jenž by vyvolával potřebu podporovat stát Israel." Zkrátka, mladý Soros byl cynický, chladně ctižádostivý povýšenec, který se v poválečné době nejlépe hodil k činnosti v nějaké vhodné tajné službě. A jak se jeví, jeho nenávist proti Německu, je ve skutečnosti nepřiznaná zlost na vlastní selhání v tehdejší jeho životní roli a z toho plynoucího špatného svědomí, za které však nikdo jiný nemůže, než Soros sám.
Jak si finančník hojí rány
V dopise z 9. 6. 1993, adresovaném londýnským Times, přišel G. Soros s prohlášením, které znalecky a tajuplně, předpovídalo silný pokles DM. Francouzský frank byl zde naopak vyzdvihován jako vedoucí měna budoucnosti. Pozoruhodné bylo, že finanční trhy pak v následujících pěti týdnech prošly vskutku značnou turbolencí, ale předpovězený výsledek byl naprosto opačný. DM stoupla, frank poklesl. Soros svůj nejnovější spekulační útok na EWS prohrál. Svědčí to snad o tom, že mu byly podsunuty nesprávné informace, protože se stal záměrům světové finanční oligarchie již nepohodlným? Má snad Sorose čekat osud někdejšího vládce britských sdělovacích prostředků Roberta Maxwella, který nedávno přišel za zvláště tajemných okolností o život? Do toho jako by zapadaly další následující události. Podle Newyorských "Hedge Funds" bylo v březnu 1993 zlato prodáváno za 387 US dolarů za unci. 5. 8. 1993 pak jeho cena na Newyorském "Future - Markt" překvapivě poklesla o 12 US dolarů. Je vcelku jasné, že jde o pokles cen v důsledku předešlého prodeje většího množství zlata - zřejmě k získání hotovosti na krytí finančních ztrát, které Soros při své spekulaci proti DM, a ve prospěch franku, utržil.
Vysokou informovanost v našem světě dokazuje, že křesťansko-demokratický poslanec Rafael Tiskar položil ještě téhož dne - tedy 5. 8. 1993 - v parlamentu otázku italskému ministru financí, zda proběhne vyšetřování Sorosových spekulačních obchodů - a aktivit 5. oddělení CIA.
Tiskar Sorosovi přisuzuje roli v případě spekulací proti liře - v září 1992 - a připomíná, že podobné vyšetřování se již realizovalo za účasti předsedy bankovního výboru ze sněmovny reprezentantů USA - Andyho Gonzalese.
Pokračuje tvrzením, že se jedná o otázku: " CIA se v poslední době zabývá průzkumem, stanovisky a cíli mezinárodní kontroly... Tyto informace, pokud by odpovídali pravdě, by však vrhly velký stín na Itálii v jejím vztahu k měnové politice a privatizaci."
Rafael Tiskar se při té příležitost zmiňuje o možnosti užití prostředků zpravodajských služeb a vlád, k předcházení spekulačním obchodům, které chce uvést pod kontrolu. Dušuje se také, že chce chránit privatizaci italských podniků ve státním vlastnictví, a to před takovými manipulacemi, jaké svými aktivitami realizoval pan Soros v jiných zemích. Otázka, která se poněkud rozpačitě naskytá je ta, pro kterou zpravodajskou agenturu pracuje v tomto případě poslanec Rafael Tiskar.
(podle týdeníku Schillerova Institutu "Neue Solidarität" - W. Engdahl)
Kdo vládne,ten je i zodpovědný
V dnešní době lidé, kteří o ničem nerozhodují, mají pseudokřesťanskou tendenci obviňovat sebe a několik miliard dalších lidských bytostí, které ani neznají, z toho, že pracují na zkáze světa. Vážení, jste to snad vy kdo žene energetiku, která je základem každého hospodářství, za bezohlednou a krátkozrakou honbou za ziskem? Vlastníte naftová pole a vaše tankery brázdí vody oceánů? Či snad vám patří velké železářské závody, nebo uhelné doly? Jste to snad vy, kdo rozhoduje o startech raketoplánů (z nichž jeden zničí okamžitě 0,3% ozonu v ozonové vrstvě, takže k její likvidaci by stačilo, vezmeme-li v úvahu i ostatní faktory pouze 200 takových startů ročně)? To vy snad rozhodujete o letech nadzvukových, ale i podzvukových letadel, či vlastníte stratosférická letadla jakými jsou např. Concorde? To vy potřebujete kácet tajgy a tropické deštné pralesy protože bohatnete na vzácném mahagonovém, či jiném dřevě, nebo na rozprodávání nových pozemků? Vy snad potřebujete těžit a prodávat hliník, jehož velké zásoby se nacházejí pod Amazonii v Brazílii? Nebo jste to snad vy kdo k udržení cirkevně-mocenského vlivu potřebujete troubit stále do světa jeden citát z Bible, řečený zcela v jiných souvislostech: "Jděte a množte se!"? To vy potřebujete Temelínskou jadernou elektrárnu, protože dostanete za nákup palivových článků od firmy Westinghaus velkou provizi? Vám snad dají Němci marky za to, že rozprodáte na štěrk kopce v okolí svého domova? To vy snad potřebujete vyvíjet novou značku stále rychlejšího automobilu, aby automobilka, kterou vlastníte jich prodala co nejvíce, přestože jen v Praze již jezdí na půl milionů motorových vozidel? Jste to snad vy, kdo potřebujete, aby armáda bránila vaše zájmy na ropných polích v Kuvajtu, či diamantových polích v JAR? Patříte snad k esatblishmentu bankéřů, bursovních makléřů, či zločinců vyvážejících do relativně zachovalé přírody toxické odpady? Patříte snad k jejich vojensko-policejně-propagandistické mašinerii, která se vám stará o to, aby jste měl každý den své koryto plné za to, že dezinformacemi vyvoláváte v občanech pocit nevíry v sebe a obavy ze zodpovědného rozhodování? Pokud nejste nic z toho a nemáte ani na svědomí jiný z ekologických zločinů, proč se ale mezi zločince dobrovolně zařazujete? Jak pak pro takovou beztvarou tolerantnost chcete ještě rozeznat, kde je přirozené právo a kde je již tato přirozenost porušována? Ukažme přece na zločince prstem, ať nejsou v anonymitě, ze které se nám jen smějí a pohrdají námi, nazývajíce nás "stokou" a "ulicí". Denně vymírá na této planetě, kterou nám ukradli finančníci, politici a ekonomové nejméně 140 živočišných a rostlinných druhů, kdo za to v masových demokraciích může, než ten, jenž zneužívá občany svěřenou moc k ničení životního prostředí? Budu-li mít v právním zastoupení advokáta, který mne okrádá a za zády se domlouvá jak s předsedou soudu, tak s mým protivníkem, měl bych tohoto povedeného šejdíře propustit ze svých služeb. Co dělají ale občané? Nechávají se ve volbách zastupovat těmi o kterých se domnívají, že jsou zkorumpovaní méně než ostatní. Je to poněkud zoufalé a alibisticky se tomu říká, žít politicky jako umění možného. Všichni ale víme, že politika je především cesta k informacím a finančním zdrojům. Na této cestě musíte vypadat především sympaticky. Lidu se také musí něco namluvit, neboť ten díky tradici se přeci má zamilovávat ušima. Vzájemná zkompromitovatelnost, podíl na zločinech a druh jistého typického bahna vytváří osobitý a na běžných občanech nezávislý svět. Vláda gaunerů se udržuje tak dlouho, že tvoří dokonce celé rodinné dynastie, které proplouvají střídavě v politice, či finanční ekonomii, nebo v obojím, bez jakýchkoliv problémů z jednoho režimu do druhého, obletovány strážnými anděly zpravodajských agentur. Mezi největší z pověr patří ta, že občané údajně nejsou prý svéprávnými dospělými lidmi. Tato pověra pečlivě pěstovaná pak způsobuje, že si nevládnou a nerozhodují sami jak by měli, ale nechávají se jako nezodpovědné bytosti stále kýmsi zastupovat. V centralizovaných demokraciích existuje předěl, který jednoznačně zabraňuje dalším zájemcům, aby měli na politické dění jakýkoliv vliv. Četba politických rubrik v novinách, poslouchání zpráv v rádiu a v televizi, ani debaty u piva o politice naprosto neznamenají účast v boji o získání funkcí, které umožňují řídit aparát států. Z toho ale vyplývá, že minimálně 70% občanů, kteří dosáhli volebního věku je více méně lhostejných vůči všem politickým aktivitám. Chování občanů k politikům vzdáleným od nich ve vysokých funkcích, v sobě ukrývá četné rituální prvky, jež se od dob uctivě ohnutých selských hřbetů před Bohem seslanou vrchností, moc nezměnili. Ostatně Havel vzletnými pseudohumanistickými frázemi, podanými otcovsky vladařským přístupem, (jenž uvádí do blaženého tranzu některé naše poněkud infantilní spoluobčany) a Klaus svojí typickou arogantní nepřístupností, jako praví držitelé tohoto monopolu na "správu věcí posvátných" vytvářejí nátlak proti laikům, kteří tomuto kultu "nerozumějí" a nevybíravě jim dávají najevo jak jsou v podstatě vzdáleni těm, kdo do něj zasvěceni byli.
Pod vládou prasat
To ovšem neznamená, že by se občané nemohli v zástupní demokracii k politice vyjadřovat. Problém však je v tom, že se jedná o mínění vyslovené k otázkám, které byly naformulovány profesionálními politiky. Možnost spoluurčovat k čemu se budou vlastně vyjadřovat, je tedy prakticky vyloučena. Témata jsou občanům pouze zadána a to nejen v průběhu soupeření politických profesionálů, ale hlavně pozadím za nimi, tedy světem finančníků a jimi ovládaných agentur.
V jednom z minulých článku o Sorosovi jsem se zmínil o tom jak v Orwellově "Farmě zvířat", zvířata udělala revoluci. Jestli jí říkali taky "sametová", nevíme. Pozoruhodné však je, že v knize se vlády ujala především prasata, která navázala natolik vřelé vztahy s režimem sedláků, že když se na ně okénkem dívala ostatní zvířata, tak ta nedovedla již rozeznat, kdo prase je a kdo je sedlák. Obdobně i v neknižním světě, věci již dospěli tak daleko, že zástupci dvou velmocí se dohodnou na tom, které z prasat smí sedět na prezidentském stolci v maličké zemi. Obvykle to má být takové prase, které je usměvavé a vesele vrtí ocáskem nad tím, že je od svých páničků chváleno za to, že dělá co si oni přejí.