--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Rekapitulace ohlasů kolem sporu NN
Zdroj: NN Ročník........: 0004/017 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Kdo urazil první
Probírám-li materiály napsané, či řečené k našemu soudu s Václavem Havlem zaráží mne především hloubka neporozumění, která se tu tak často vyskytuje. Někteří lidé stále nedokáží oddělit podstatné od nepodstatného a proto jim uniká, že byl to především Václav Havel, kdo jako již žalovaný první urazil a to nejen opět své žalobce, ale i všechny čtenáře NN a oběti nespravedlivých politických procesů komunistické minulosti. Havlova slova by mohl klidně napsat nechvalně známý redaktor Rudého Práva soudruh Kojzlar, či přednést doktor Urválek, který nejenže exkomunikoval z KSČ, ale přivedl i pod šibenici příslušníky udajně spikleneckého imperialistického hnízda. Občan Václav Havel nejenže ve svém projevu nic nedokázal, ale pouze od začátku až do konce lže. Zapoměl také, že v Chartě 77 nebyl jen on sám a bývalí komunisté, ale bylo zde i mnoho opravdu slušných lidí. Ti by se nejspíše nyní plným právem mohli stydět za něho.
Ukrutná Dagmar Kohoutová
"Cibulka si tolik troufal, protože měl skvělý vzor v M. Sládkovi, který už v roce 1991 v srpnu, urazil hlavu státu, rozvracel republiku, násilně napadl zákaznici v kadeřnictví, že se musela dlouho léčit, dvakrát rozbil reportérům aparát a dosud nebyl zbaven imunity a není souzen a potrestán...Cibulka nejen hrubě urazil hlavu státu, ale urazil celý stát, nás občany. Zasluhuje exemplárního potrestání. Nejméně 10 let ve III. nápr. skupině," uvedla ve svém dopise Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy 17. 12. 1993, Dagmar Kohoutová, Brno.
Cibulko, Cibulko, nepřiznal ses mi, že se zcela vidíš v M. Sládkovi a že všechno co děláš opakuješ pouze po něm. A ta urážka "majestátu" ? Máme to pěkné modloslužebníky v této zemi, viďte paní Kohoutová. Chodíte-li do kostela, měla by jste se vyzpovídat, protože porušujete přikázání: "Nebudete mít bohů přede Mnou..." A těch nejméně 10 let ve III. nápr. skupině? Buď Vám chybí elementární představivost, co tento trest obnáší, nebo se vyznačujete psychopatickou krutostí. Pokud by pak ale všichni uctívači Havla měli být v jádru takoví jako vy, nelze se divit, že to s lidskými vztahy v naší zemi je takové jaké je.
Jak prali v RP pana Blažka
"Ředitel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB L. Blažek v pondělí RP řekl, že ve špičkách naší společnosti se vyskytují agenti a rezidenti StB. Dále podle něj všichni, kdo v minulém režimu cestovali do ciziny, aby mohli ven, tak se stali spolupracovníky. Tyto výroky jako Ţnemyslná a hloupá paušální obviněníŢ promptně odmítl premiér V. Klaus, sám někdejší služební cestovatel do ciziny. To nenapsal nikdo jiný než Kateřina Perknerová, RP 8. 1. 1994. Ve vlastní zprávě RP je dále pak uvedeno: " Ze současné špičkové vládní a ekonomické garnitury jezdívali služebně v minulém režimu do ciziny např. premiér Klaus, ministr Dlouhý, guvernér České národní banky Tošovský a ministr práce Vodička." Pan Blažek také řekl, sám konkrétní jména říci nemůže, protože je vázán státním tajemstvím. (Lze se oprávněně domnívat, že byli vyjmuti z tzv. "fondu -Z- ". Mimo jiné členství v KSČ předpokládalo "spolupráci" s StB často jako "stranický úkol". Agenty pak mohli být právě ti, kteří jim ho splnit uložili. Proto jsou všichni bývalí soudruzi v posuzování bezúhonnosti ohledně donášení represivním orgánům poněkud "zvýhodněni" oproti jejich práskačským kolegům z řad nestraníků.)
V pondělí 3. 1. 1994 na telefonický dotaz redaktora RP, T. Rychlého, zda je pravdou, jak pro ČTK uvedl, že mezi rezidenty, či agenty StB patří často i špičky společnosti, L. Blažek odpověděl: " Ano pane redaktore. To je přes sto tisíc agentů, které registrovala StB. Jsou to často lidé, kteří - pochopitelně funkcionáři KSČ špičkoví nesměli být - jsou jim stejně na roveň postaveni." Dále mimo jiné pan ředitel připustil, že i v parlamentu pracují bývalí agenti StB, o jejichž spolupráci existují pouze záznamy, písemné materiály jsou však zničeny. K seznamům zveřejněným v NN se Blažek doslova vyjádřil, že jsou bezvadné a souhlasí s registrem svazků. Bohužel lustrační zákon je podle něho málo podrobný a jako na příklad sítě Generálního štábu, výzvědné služby, pohraničníků, vězeňské agentury, tu uvedeny nejsou. V politickém životě se agenti StB vyskytují i nadále, protože řada stran své funkcionáře nelustrovala. Pan Blažek také kritizoval postup soudů, které vyhovují pozitivně lustrovaným osobám v žalobách na ochranu osobnosti. Rudé Právo jeho slova doplňuje uštěpačnými komentáři, kterými se snaží jej ukázat jako jakéhosi podivína.
Výhody a charakter, to se nerýmuje Václav Havel ví prý nejméně o jednom případě, kdy pozitivně lustrovaný přišel o práci! Zřejmě šlo o práci, kterou agentovi za jeho věrné služby StB darovala zločinná strana. To zní jako protiváha zločinům komunismu naivně. Havel by si totiž měl uvědomit, že 276. 000 politických rozsudků u nás bylo dílem donašečů, kteří vystavovali své spoluobčany nezměrnému utrpení.
Stále zapomínáme na to, že jedno měli všichni komunisté společné: nikdo z nich nikdy nepohrdl výhodami, které členství v KSČ zpravidla přinášelo. Co se týká cest do kapitalistických zemí, v diplomatických službách dlouho zůstávali a vlastně ještě zůstávají tak zvaně nepostradatelní a zcela nově byli do těchto funkcí jmenováni absolventi různých výběrových komunistických učilišť. Chápu, že pravda o tom všem je někdy až nudná, obzvláště jsme-li plni bezmoci z poměrů, které se jen tak snadno nezmění. To ovšem neznamená, že by vědět o tom, nedávalo žádný smysl. Třeba i takový, že člověk se zdrží podobných vyhýbavých odpovědí, jejichž příklad vzápětí uvedu.
V rozhovoru pro ČD 5. 1. 1994 s ředitelem odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta ČR, na dotaz Jířího Hráčka zda lze považovat seznamy zveřejněné v NN za věrohodné, Ivan Medek odpovídá: " To je velmi jednoduché. Redakce odmítá sdělit původ seznamů. Proto je z právního hlediska ani z hlediska novinářského není možné považovat za hodnověrné." Toto prohlašuje člověk, který má zkušenosti s životem v západní demokracii a byl léta spolupracovníkem Hlasu Ameriky?!
Jak to chodí v Havellandu
Předsedkyně soudu JUDr. Vostřejšová ve své svědecké výpovědi potvrzuje, že šlo o žalobu podanou proti Václavu Havlovi jako občanu ČR. Pokud tedy bylo justičními orgány k tomuto jednání přistoupeno, proč pak ten těátr v soudní síni, kde teprve jako by náhodou bylo objeveno, že Václav Havel nejenže je občan ČR, ale také její prezident a proto podle nové ústavy z titulu své funkce může být souzen pouze za vlastizradu? Je jasné, že tato "hra justice na blbé" měla především posloužit k tomu, aby si zde Václav Havel přednesl politický projev ve kterém hrubě urazil čtenáře Necenzurovaných novin. Na hrubý pytel hrubá záplata, nelze se proto divit tomu, co mu nato jejich šéfredaktor odpověděl. Václav Havel při volebním systému, který u nás ustanovila bývalá komunistická nomenklatura a který je bez možnosti přímé volby hlavy státu, pro nás občany prezidentem není. Neměli jsme možnost uplatnit tuto volbu podle své svobodné vůle jako tomu je v jiných vyspělých zemích a nejsme jí tudíž ani vázáni dodržovat.
Václav Havel je z demokratických hledisek stejným "prezidentem" zvoleným úzkou nomenklaturou, jako byl svého času Klement Gottwald, či Gustáv Husák. Jeho nerozhodnost, kdy prezidentem je a kdy není, která by se mohla oznamovat jako dodatek ve zpravodajství o počasí, připomíná spíše chování královského budižkničemy z pohádek, než čelného státního úředníka. K tomu ostatně i navádí fakt, že když 15. 12. 1993 si v televizním pořadu nazvaném Česká pohádka zavzpomínal mimo jiné i na dobu svého věznění, sdělil divákům, že tam byl jeden dobrý dozorce a ostatní grázlové. Dnes je prý ten dobrý propuštěn a ti grázlové jsou tam stále, prohlásil a zasmál se tomu hloupě jako Rumburak z Princezny Arabely. Inu jak jinak, v Havlových absurdních hrách ve velkém, vítězí přece zlo nad dobrem - věru nemůžeme si přece přát lepšího člověka na čele státu. Obdobně Havlovy výzvy, které vždy přicházejí krajně nevhod nebo již pozdě, stejně jako třeba výzva, " aby všechny příslušné úřady pátraly po původu seznamů spolupracovníků StB. " (" Jeďte a hledejte moji královskou dceru Zlatovlásku po celém širém světě...") Jak jinak, než brát to z humorem a tak když poslové ke mně přišli, pravil jsem: "Hledejte je v nitru - a polepšete se!" Což znamenalo stejně jako kdybych jim řekl, že tajemství jejich původu se jim zjeví až přiletí ptáci ohniváci. No a oni pak v Rudém právu napsali: "Vydra tvrdí, že seznamy jsou z vnitra." Zatímco Havlovi rádcové lezli po čtyřech, čmuchali a hlavami do sebe vráželi, na verzi úniku seznamů StB se přesto shodly dvě hlavy nejzběhlejší a to byl: šéf archivního odboru vnitra Jan Frolík a bývalý předseda lustrační komise - prý budoucí ministr vnitra za ČSSD! - Jaroslav Bašta. Pan Bašta přitom tvrdil, že není nikterak těžké prokázat, že NN vydaly databázi pořízenou parlamentní komisí. Dále prý zjistil, že mužem, který předal seznamy StB Necenzurovaným novinám byl student David Elleder, který nedlouho poté 22. července 1992 měl automobilovou nehodu v bývalé Jugoslávii. Automobil v němž kromě něho jeli další dva studenti, vybočil toho dne v ranních hodinách nedaleko městečka Kosovska Mitrovica nečekaně ze silnice a zřítil se do moře. Oběma Ellederovým spolujezdcům se podařilo okénkem vozidla vyplavat. David Elleder však zahynul. Uvolněných kol u vozidla, naštěstí včas, si tehdy všiml při odjezdu od Alexeje Žáka ve Švýcarsku i Petr Cibulka. Byla to opravdu náhoda?
Sebevraždy a velkorysý dar
Pan doktor Miroslav Jirásek z Prahy 8 svůj dopis diktuje. Má za sebou deset let Jáchymova i Leopoldova a je téměř slepý. Byly mu přečteny články v Necenzurovaných novinách a v tisku a rozhlase sledoval kusé informace o našem procesu versus Václav Havel. Je toho názoru, že strana žalovaná, tedy prezident ( již také proto, že pověst prezidenta je pověstí republiky) má prokázat svá tvrzení, že zveřejnění seznamů agentů StB skutečně vedlo řadu lidí k sebevraždě a že děti z oken skákaly. " I kdyby to byla pravda, nebylo by to spíš důkazem, že sebevraždy byly spáchány ne pro zveřejnění seznamů, ale proto, že dotyční skutečně pomahači StB byli a že něco nehodného udělali? Křivě napadený člověk se přece nebrání sebevraždou, ale žalobou!" Pan Jirásek uvádí pro ilustraci případ velitele tábora Rovnost na Jáchymovsku padesátých let, pověstného Dvořáka alias Palečka na kterého podal po listopadu 1989 trestní oznámení pro spáchané zločiny. Z vojenské prokuratury v Plzni však pan Jirásek obdržel odpověď, že dotyčný Paleček již spáchal sebevraždu. Spáchal jí ne proto, že by se ocitl na Cibulkově seznamu, ale proto že se dopustil několika vražd...
Václav Havel u soudu důkazy nepředložil a proto jeho projev nelze mít za nic víc než za sprostou pomluvu. Mimo to si dovoluji tvrdit, že občan Havel je lhář. Za prvé je lhář proto, že veřejně pomlouvá něčím na co nepředloží důkazy. A za druhé zůstal by lhářem stejně, i kdyby důkazy dodatečně předložil, neboť v témže projevu slíbil, že žádné důkazy předkládat nebude. Staví pouze na slepé víře poslušných poddaných: " Protože mám důvěru celosvětové finančnické oligarchie, musíte mi slepě věřit i vy!" ("Všichni, které tu uvádím iniciálami mi dali souhlas s uveřejněním svých plných jmen a nabídli mi své svědectví u tohoto soudu. Nevyhověl jsem jim a nevyhovím, protože odmítám převzít odpovědnost za další následky, které by pro ně tato publicita mohla mít." - V. Havel) Jaká hloubka pokrytectví a pohrdání tímto soudním jednáním! Úmyslně jej zamlžuje a dostává do absurdní situace s cílem, aby se spor nevyřešil a aby nás ještě více poškodil na pověsti, protože podle Havla stádo má pouze jediný úkol - slepě věřit. K tomu všemu se zaštiťuje špatnými zákony, jejichž platnost zajišťuje nepříliš dobrá Ústava ČR. Proto s plnou odpovědností prohlašuji, že chování Václava Havla je zákeřné a zbabělé.
Je jistá spojitost v jednání Václava Havla k nám u soudu a v tom jak naši zemi symbolicky v podobě předobrozenecké mapy, v Litomyšli " na setkání sedmi králů na Růžovém paloučku", daroval Německu. Má to být cena zednářského humanisty za "věčný mír, který se rozklene od těch dob nad světem"? A národ tomuto prezidentovi opět tleská. - Ubohý národ.
(pokračování příště)