--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Moderní likvidační prostředky nepohodlného tisku
Zdroj: NN Ročník........: 0004/017 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:

Ty tam jsou doby romantických hrdinů. Jen některé slovní termíny přežívají. "Vhozenou rukavicí", se stalo slovo. V případě NN slovo kritické, burcující svědomí, či srovnávající realitu s proklamací.

Takové slovo není a nemůže být příjemné těm, kteří sedí na místech rozhodujících. Neidealizujme si lidskou společnost. I ve společnostech, které demokratické jsou a nejen ve svých prohlášeních , ti nahoře hledají způsob jak kritické hlasy umlčet. Demokracie neudělá z člověka anděla. Její hloubka však spočívá v tom, že kritický hlas mají snahu umlčet jedinci, tudíž jim dostupnými prostředky. Neslučuje se s pojmem demokracie jakýsi vyšší zájem zahalený státním tajemstvím.

Za totalitního systému jsou likvidační prostředky průhledné a neskrývané. Nesouhlas s vládní politikou je projevem nepřátelství a nepřítel je nebezpečný, nutno jej izolovat, trestat a likvidovat. Veřejné procesy jsou dokonce žádoucí a mnohdy zveličeny. Výstraha příkladem podporuje faktor strachu, který je v každém z nás. Hrdinství není v absenci strachu ve vlastnostech jedince, ale v jeho překonání- a přiznejme si, na vlastních dějinách je patrno, jak hrdinským jsme národem.

Psychologie je vědním oborem, bez kterého politika by byla jen hříčkou několika ambiciozních politiků. Veřejnost v každé společnosti není spolutvůrcem toho kterého politického systému, ale nástrojem k jeho dosazení. Je materiálem ke zpracování do podoby pokud možno co nejmohutnějšího monolitického celku, řádně prošpikovaného fízly.

Čím déle od tzv.revoluce, údajně "politického převratu" v roce 1989, tím častěji slyšíme nespokojené projevy z nástroje, který byl umně převeden na myšlení, že tentokrát rozhoduje o svém osudu sám prostřednictvím volených zástupců. Od lidí, od kterých je to překvapující, slyšíte dokonce, že " i za těch komunistů nám snad bylo lépe". Nebagatelizujme. Ve většině těchto vzdechů není vzpomínka na laciný žvanec, ale neprůhlednost současného klima. Není jasně řečeno co nesmíte, poznáte to sámi až narazíte. A narazíte přesně tam, kde jste narazili dříve. Pro změnu nejste ničeni prostředky politickými, neboť je demokracie. Jste zničeni ekonomicky a to zcela promyšleně a to těmi samými, kteří používali prostředky politické. Svým způsobem dokonale provedené a pomohli jsme tomu zase sami. Důvěřivostí a bojácností. Mocní to velmi dobře vědí. Kdyby jen trochu pochybovali o možnostech komunistického puče, jejich benevolentnost k dodržování zákonů, které tvoří v podobě sterilní( zákon lustrační, zákon o zločinnosti komunistického režimu), by nebyla tak očividná. A jakýpak komunistický puč, když pragmatičtí přeběhlíci oslabili řady marxistů na zanedbatelné osazenstvo skanzenu. V tomto světle je skutečně zákaz činnosti komunistické strany zbytečný. Rozhodně však nevěřte, že zákaz její činnosti by zneprůhlednil kroky krajní levice. To jen ti nahoře nemohou svou minulost prohlásit za zločineckou. Navíc- krajní levice a legalizace její činnosti se dnešním mocenským strukturám ( ve velké většině z ní pocházejících), velice dobře hodí. Čím více politických stran vlevo, tím velká ODS vypadá pravicověji. Vypadá i věrohodněji a působí solidněji o to více, čím více je legálních extremních sil. Z psychologického hlediska vyhovuje i existence krajní pravice, nota bene parlamentní, o to více, že v českém pojetí si říká republikánství.

S davovou psychozou se neustále pracuje. Všimněme si třeba, jak lze v myslích lidí odstranit nevyhovující terminologii. Hovoří se o "jaderné energii", ačkoliv v podvědomí všichni víme, že se jedná o energii atomovou. Slovo "atom" však vyvolává neblahé vzpomínky. Je otázkou, jak by se změnil procentní poměr příznivců a odpůrců Temelína, kdyby se hovořilo o atomové elektrárně a likvidaci atomového odpadu. Je vrcholem strategického a psychologického umu, že se podařilo vyhovující slovní terminologii vnutit i do záporných aktivit. Stejně je tomu se slovem "totalitní režim". V podtextu se tím rozumí režimy diktátorské a rozpínavé. Nedovedu si představit, že po druhé světové válce se v Německu říkalo: "tehdy za totáče".

SEDMÁ VELMOC.

Každá doba se bude snažit ovlivnit mínění veřejnosti směrem vyhovujícím. Jen naivní idealista si může myslet, že je tomu obráceně.

Vedoucí síly mají v rukou školství, hospodářskou sféru, justici, ozbrojené složky atd.

Moc má pravdu a kvalita společnosti je takovou , v jakých rukou je kapitál a armáda.

Žijete v době historického zázraku. Jste svědky přerodu komunismu v kapitalismus jedněmi a těmi samými. Oni kabáty nepřevlékají. Kabát převlékl jejich společenský řád. Co by tomu asi řekl jejich soudruh Lenin ? Myslíte ,že by byl v Rusku prezidentem místo Jelcina ?

Sdělovací prostředky to vskutku nemají snadné. Jejich vliv na mínění veřejnosti je v této zemi o to větší, oč úsilovněji se režim staral o řízenou informatiku a cenzuru a vychoval z nás tvory které myšlení bolí. Všimněme si, že většina periodik nás ani přemýšlet nevybízí a předkládá nám informace již na talíři v jejich charakteristické kuchyňské úpravě. Síla zvyku? Patří do této kategorie i servilita a podlézavost? Těžko říci kde končí a začíná vlastní názorové ztotožnění.V novinářské rutině to většinou nepoznáte.

Noviny, které by postavením KSČ mimo zákon a prohlášením doby minulé za bezprávní byly posuzovány jako tisk kolaborantský, dnes jsou loajálními. Tiskoviny vlevo, byť svým obsahem neskrývaně porušující přijatý zákon o zákazu propagace extremních názorů a v podstatě naplňující podmínky k uplatnění přijatého zákona o zločinnosti komunistického režimu, de facto jsou tiskem parlamentní strany. I když by si žádný ze soudruhů poslanců LB ve sněmovně nedovolil říci to,co píše jejich stranický tisk.

Jak je vidět, nevadí to. Vadí Necenzurované noviny, které pokračují přesně v kolejích myšlenek, které nás přivedly do ulic v listopadu 1989. Neuhnuly ani o píď z představ, které nám byly slibovány. Není to zvláštní, že jsou novinami opozičními a že z úst pana prezidenta slyšíme, že by je nečetl ani na klozetě,či že jsou stokou plnou lží a nenávisti?

Již samo o sobě stojí za pozornost, že více vadí NN než Naše pravda, Halo noviny, Rudé právo či Sládkova Republika. I nový pan ministr kultury jim věnoval pozornost při nástupu do funkce.

Kde se najednou bere ta averze, kterou netlumí ani státnické moudro? Předpokládám, že pan prezident NN čísti musel, protože zase až tak jej nemohu podezřívat že kritické závěry převzal. Předpokládám, že je seznámen i s dostupnou tiskovinou další a že tudíž jmenovaná periodika neshledává tolik pobuřující a zcestná jako NN. Alespoň svého postu nevyužil ( nebo nezneužil) k jejich "odstřelení".

Přesto, přes veškeré snahy, NN přežívají. Jejich vydavatel si dokonce troufl jistá stanoviska pana prezidenta zkonfrontovat s fakty před soudem. Lidová taškařice "Tancůj, tancůj, vykrůcaj" se stala námětem mnoha fundovaných komentářů v tisku , skutečně se snažícím o zachování dekóra a většinou zbytečně. Vyřčené slovo ani párem volů....

Náklad NN začal stoupat. Není to zvláštní?

VĚC: PŘEDMĚT TRHU.

Každá věc, má-li být funkční, prodejná a tím pochopitelně i přijatelná, musí být vyrobena s láskou a přesvědčením. Z toho vycházejme a proto nemám obavy ze zkreslení či mylného výkladu toho, co teď vyslovím. I noviny nelze vyčlenit v demokratických společnostech z tržních podmínek. Jejich prodejnost je dána žádaností stejně, či podobně smýšlejících .

Sebe lepší výrobek však, chce-li proniknout na trh, musí se řídit určitými podmínkami. Těmi jsou především průzkum trhu, možnost ovlivnění trhu, přizpůsobení nabídky, reklama. V dnešní době se dokonce stala tato podmínka studijním oborem a menagament je nedůležitější a nejlépe placenou složkou každé prosperující firmy.

V Japonsku, příkladně, počítají s tím, že zisková je pouze první firma s výrobkem na trhu, udrží-li jeho kvalitu na žádané úrovni vč.designu, druhá již jen rentabilní a počínaje třetí, všechny další jsou ztrátové.

V dnešním přetechnizovaném světě není evidence, prognozy ze statistických dat, věcí složitou. Budoucnost menagamentu nespočívá v obchodních cestujících ale počítačích, v mikrofischích.

Trvalost žádanosti NN na trhu vrtá hlavou od té nejvyšší až po orgány zpravodajské. Finanční podmínky NN jsou všeobecně známy. Přes ekonomické embargo PNS stále vycházejí. Čím to, že jsou nezničitelné? Neděláme si iluze, o každém z nás se ví, jakýsi "kádrový" popis vč. analyzy jeho článků. A aplikují se individuální formy nátlaku. Až na dílčí úspěchy však bezvýsledně. Pokud ztroskotaly veškeré snahy mechanické, musí nutně nastoupit snahy vědecké k ukončení činnosti NN.

JAK SPOLUPRACOVAT K VLASTNÍ ZKÁZE. NN dostaly nabídku stát se předmětem sociologického průzkumu jako závěrečné práce studentky sociologie FF MU Brno. Několikastránkový elaborát sestávající z pěti hypotéz, formou dotazníku o 18ti otázkách, v nichž čtenáři NN měly s důvěrou, neboť to bylo otištěno v NN , prakticky na sebe prozradit vše podstatné, z čeho vyvěrá jejich politické smýšlení a potřeba kupovat NN. Nejde v podstatě o soubor otázek, které jsou na první pohled nezáludné a věcné. Čtenář by v ochotě vyhovět požadavku NN popsal nejen své podmínky, původ, sociální zázemí, rodinné vztahy, vzdělání, stáří,pohlaví, počet dětí, zájmy, názory na současnou politiku, na sprostá slova, na slušná slova a snad i na číslo bot.

V podstatě jde o pokus průniku do readakce NN a zmapovat si čtenářskou základnu pro sled dalších postupů a to buď nabídkou nově vytvořeného konkurenčního periodika, který by nenápadnou formou převedl tuto skupinu obyvatel k jiným náhledům, nebo přehodnotil dosud neúčinný manipulační tah servilních sdělovacích prostředků, či případná další veřejná vyjádření a jejich formu u nejvyšších politiků. Nic nového pod sluncem, udivující je pouze podcenění redakce.

Cituji vám ze statě nazvané "Organizace výzkumu": "Uspořádání dat bude takové, že socio-demografická data budou figurovat v závěru dotazníku, aby to nevzbudilo ve čtenářích zbytečné pochyby o anonymitě dotazníku hned v jeho úvodu. Vycházím z určitého napětí,(autorka zpracování, pochybuji že i autorka tohoto nápadu, studentka sociologie,III.roč. FF MU Brno-pozn.red.) které je mezi redakcí a sociology, zejména po kampani, kterou vyvolala red.NN na jaře 1993 . ( A po soudu s prezidentem republiky v závěru r.1993-dodává red.)

Sebraná data budou zpracována počítačem s využitím sociologického analytického programu SPSS. Při zpracování dat počítačem s deskripcí získaných dat pomocí třídění 1.stupně a 2.stupně, podle hypotéz.

*********************

Halo noviny,č.15, ze 16.dubna 1994: "Budou opět seznamy, svazky, lustrace?"

Novodobé slovo lustrace se stalo nedílnou součástí naší slovní zásoby a jak např.ukázal nedávný odborářský sjezd, dlouho zůstane. Tím spíše, že lustrační mánie by se podle některých měla ještě o nějaký rok prodloužit.

(A dále): Parlamentní výbory maji na stole návrh nového zákona o Bezpečnostní informační službě, podle níž budou moci dobrovolně a utajeným způsobem poskytovat služby lidé starší 18 let. To co bylo směrem do minulosti odsuzováno, navrhuje se tedy znovu, tentokrát- jak se říká v modrém, se zdůrazněním, že nic nebude zneužito. Ale každý víme své. Budou tedy patrně zase svazky informátorů a spolupracovníků, agentů či kandidátů tajné spolupráce,budou se zapisovat a ukládat jejich hlášení, popřípadě záznamy o jidášských groších za prokázané služby. Nebo že bychom se poučili a neshromažďovali nikde nic?

Půjde-li to tak dál a budeme-li se držet omílaného, že spolupráce s tajnou službou je něco nepatříčného a odsouzeníhodného, můžeme se někdy v budoucnosti dočkat i dalšího kola lustrací a hanobit pro změnu spolupracovníky BIS,kteří se dali naverbovat.

(Pavel ULČÍK)

Domnívám se, že tato citace je nejvýstižnějším zakončením . Já jenom chci doufat, že pan prezident je seznámen s touto problematikou dokonale a sleduje veškerá stanoviska ve sdělovacích prostředcích. Chci doufat, že v některých příštích Hovorech z Lán, když již si vzal hájení agentů StB před zveřejněním za své, že podá vysvětlení o práci tajných agentur ve světě, o jejich činnosti a způsobech práce. Doufám, že vysvětlí veřejnosti rozdíl mezi špionáží a "boji s vnitřním nepřítelem". Jsem toho názoru, že jeho ústa jsou v danné situaci jediná (díky jeho veřejným postojům) která se mohou zastat tisíců nevinných obětí .

Nebo snad nechá mlčky termín HANOBENÍ jako ekvivalent pro lustrace ?

Díky zkušenostem se však obávám, že jsem pouze zadělala na další kolo snahy umlčení úst mých a celých NN.

Iva SEDLÁŘOVÁ