--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Obžalováni měli být svědci aneb Záhadné pozadí dosud nejv. úplatk.
skandálu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
----------- Obžalováni měli být svědci aneb
Záhadné pozadí dosud největšího úplatkářského skandálu u nás
Kolem procesu privatizace, který v posledních několika letech dominuje české ekonomice coby jedna ze základních metod transformace do sféry normálně fungujícího tržního hospodářství, se čas od času objevují různé komplikace. Stačí např. vzpomenout případy Ralska nebo Mladé (vojenské prostory po bývalé sovětské armádě), jež kulminovaly v roce 1993, či spory ohledně pražské "exkluzívní" nemocnice Homolky, které hýbou veřejným míněním dnes, nebo z úplně nedávna nejasnosti kolem našich největších čokoládoven... Do pozadí však poněkud upadl, přes jistou popularitu ve sdělovacích prostředcích, možná zatím jeden z největších privatizačních skandálů v České republice, úplatkářská aféra týkaící se Jihočeských mlékáren. Přesto, že v dubnu 1992 hrozila málem zastavením privatizačního procesu a téměř vládní krizí, skončila nedávno u soudu "zahráním do autu". Nikdo nikomu pochopitelně nic nedokázal, nikdo si na nic nepamatoval, důkazy "najednou" neexistovaly, mrtví, kteří se tu vyskytli, v jednom případě dokonce v roli přímého účastníka a závažného svědka, se v závěrečné bilanci jaksi nepočítali... A živí? Ti náhle ztratili paměť... *
Vzhledem k tomu, že v celé záležitosti bylo angažováno mnoho tehdejších i dnešních politických veličin (podstatně víc, než později soud a prokuratura, resp. státní zastupitelství přiznaly), že důležité okolnosti veřejnosti zůstaly, ať už záměrně či proto, že soud o nich nevěděl (nebo nechtěl vědět), utajeny, dovolíme si v následujících řádcích udělat malou rekapitulaci celého případu s patřičným doplněním chybějících faktů. Pochopitelně hlavně těch, které nikdy neměly spatřit světlo světa. A s vědomím, že to některým lidem nebude zrovna po chuti...
Oficiální začátek
úplatkářského skandálu v cause Jihočeské mlékárny může spadat k datu 8. ledna 1992, kdy se měl údajně dostavit k tehdejšímu ministrovi zemědělství České republiky BOHUMILU KUBÁTOVI jeho podřízený, ředitel Jihočeských mlékáren MILAN TEPLÝ, aby mu oznámil pokus o podplácení v souvislosti se schvalováním privatizačního projektu na zmíněný podnik.
Vše se mělo podle ČTK, Deníku Československé televize a týdeníku RESPEKT odehrát následujícím způsobem:
Dne 7. ledna 1992 přijeli v osobním automobilu na zámek ve Lnářích, kde se v té době zpracovávaly a schvalovaly privatizační projekty, dva muži. MIROSLAV VELÁT, člen představenstva akciové společnosti Investiční klub v Českých Budějovicích, a MILAN TEPLÝ, ředitel Jihočeských mlékáren. Oba návštěvníci se poté v uzavřeném automobilu setkali s prvním náměstkem ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky JAROSLAVEM MUROŇEM, kterému tam Miroslav Velát měl údajně nabídnout sumu 300.000 dolarů za prosazení privatizačního projektu Jihočeských mlékáren a Investičního klubu, který jej zpracovával.
(Náměstek Jaroslav Muroň později do protokolu před policejním vyšetřovatelem přiznal, že mohlo jít eventuálně o podplácení, ovšem že částku napsanou na papírku díky vadě zraku nerozeznal a navíc nabídce nevěnoval žádnou pozornost.Pro ČSTK, jak uvidíme později, pak uvedl, že podobných způsobů podplácení měl v minulosti už víc..)
*
Až potud by bylo všechno v pořádku. Včetně tvrzení tehdejšího českého ministra zemědělství Bohumila Kubáta, že mu následující den Milan Teplý celou záležitost oznámil a on vše okamžitě hlásil ministerstvu vnitra České republiky. A včetně informací, že se později do vyšetřování zapojila Federální bezpečnostní informační služba (FBIS). I když, první rozpory a nesrovnalosti vznikají právě zde. Kdo a proč do objasňování případu už v této počáteční fázi zapojil FBIS, když to do její kompetence nepatřilo? A jakou úlohu tady vlastně sehrála policie? A o co vlastně šlo ministru zemědělství Bohumilu Kubátovi? (Podle očitých svědků, např. sekretářek a tzv. osobního ministrova tajemníka se dostavil do sekretariátu ministra zemědělství Bohumila Kubáta Milan Teplý dne 8. ledna 1992 hned po ránu. V té době se měl v oněch místech pohybovat i Kubátův osobní přítel, tehdejší ředitel protidrogové a protiteroristické brigády federálního ministerstva vnitra a zároveň jeden ze zástupců prvního náměstka federálního ministra vnitra Jana Rumla major JIŘÍ VACEK. Během půl hodiny se u ministra objevil další jeho přítel, ředitel Úřadu vyšetřování ministerstva vnitra České republiky, později český policejní president podplukovník IVAN VYLETA. Krátce po přijetí u ministra byl ředitel Jihočeských mlékáren Milan Teplý odvezen panem Vyletou k výslechu na české ministerstvo vnitra, kde setrval několik hodin.)
*
A následná angažovanost Federální bezpečnostní informační služby? K tomu se dne 28. dubna 1992 vyjádřil bývalý poslanec Federálního shromáždění a někdejší předseda parlamentní komise pro odchod sovětských vojsk z území Československa, hudenbík a dnes soukromý podnikatel MICHAEL KOCÁB. V rozhovoru se zpravodajem ČSTK přiznal, že "v souvislosti s korupcí při schvalování privatizačního projektu Jihočeských mlékáren zprostředkoval jejich řediteli Milanu Teplému a zstupci jisté poradenské firmy LEO DVOŘÁKOVI setkání s pracovníky Federální bezpečnostní informační služby. Ředitel Jihočeských mlékáren Milan Teplý informoval podle Michaela Kocába na inkriminované schůzce pracovníky FBIS o tom, že má důvodné podezření, že mezi členem představenstva Investičního klubu, a. s., České Budějovice Miroslavem Valátem a prvním náměstkem českého ministra pro privatizaci Jaroslavem Muroňem došlo k úplatkářství, k nabídce ve výši 300.000 USD..."
V celé záležitosti byl ovšem vedle již zmíněného Leo Dvořáka, o němž ještě bude později několikrát řeč, namočen také bratranec Michaela Kocába žijící trvale ve Francii, ŠTEFAN KOCÁB. Oba pánové byli zástupci jisté soukromé poradenské firmy, která zprostředkovávala jednání Jihočeských mlékáren s francouzským podnikem UNION LATTERE NORMANDE. Seznámit je měl podle vlastních slov sám Michael Kocáb, protože dobře znal Leo Dořáka ještě z doby, kdy byl po listopadu 1989 poslancem Federálního shromáždění a podle informací Respektu později jeho parlamentním tajemníkem.
(V rámci angažovanosti FBIS v celé záležitosti je ovšem jedna dost "pikantní" zajímavost: totiž že v onom čase se kolem tehdejšího ministra zemědělství Bohumila Kubáta, vedle zmíněných dvou vysokých důstojníků, policie pohybovalo několik v té době ještě pracovníků Federální bezpečnostní informační služby. Poručík JUDr. PAVEL BRET, který, ač do 31. března 1992 stále zaměstnanec FBIS, vykonával funkci neoficiálního ředitele sekretariátu Kubáta, podporučice JUDr. RENATA JARKOVSKÁ, rovněž k uvedenému datu pořád zaměstnankyně FBIS, u ministra však de facto vedoucí jeho kanceláře, strážmistr LUBOR KOHOUT, šéf "supertajného" počítačového centra, exmajor JOHN BOK... Není důvod pochybovat o pravdivosti verse Michaela Kocába. Lze ovšem připustit eventuální spojitost mezi zmíněnou skupinou pracovníků FBIS, o níž se na ministerstvu zemědělství běžně mluvilo jako o "Bretkomandu" s vlastní činností centrály...)
Privatizační skandál
se tak postupně rozrůstal a "nabalovalo" se na něj stále víc lidí. I když zatím v tichosti a bez náležité publicity. Ta nastala a aféra naplno propukla teprve v okamžiku, kdy koncem dubna 1992 ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR TOMÁŠ JEŽEK pozastavil na základě vyšetřování případu svému prvnímu náměstkovi Jaroslavu Muroňovi výkon funkce. A to i přesto, že nebyl obviněn a v celé záležitosti vystupoval pouze jako svědek. (A opět několik zajímavých souvislostí: Ředitel Teplý coby podřízený ministra Kubáta jej informuje o pokusu podplatit Muroně, jednoho z hnacích motorů privatizace, jehož nadřízeným je Tomáš Ježek. Přitom Bohumil Kubát, stejně jako Tomáš Ježek a Jaroslav Muroň patřili k jedné politické straně - Občanské demokratické alianci. První dva ke špičkám, Muroň týden před pozastavením své funkce z ODA vystoupil... Přitom podle vlastních slov Tomáš Ježek pozastavil výkon fukce Muroňovi proti své vůli, pouze na základě tlaku politické rady ODA. Přesněji řečeno tehdejšího místopředsedy České národní rady JANA KALVODY, bývalého poslance Federálního shromáždění MICHALA PROKOPA... Prý z obav, "aby se předešlo útokům na privatizaci a jejímu zpochybňování"...)
*
Případ tímto pozastavovacím aktem tak přerostl obvyklé rozměry a začali se k němu vyjadřovat či nepřímo jej ovlivňovat i další političtí činitelé. Například předseda federální vlády MARIAN ČALFA, český premiér PETR PITHART, který byl osobně (a více méně soukromě) informován Michaelem Kocábem, ministr vnitra České republiky TOMÁŠ SOKOL, několik prohlášení vydal opět Bohumil Kubát, znovu se angažoval také zmíněný už Michael Kocáb. Ten zpravodaji ČSTK řekl: "Vzhledem k tomu, že všechny výpovědi Milana Teplého jsou stále stejné a že znám ještě další argumenty, Milanu Teplému plně důvěřuji. Z jeho strany je to čisté. Naopak, prohlášením Jaroslava Muroně a Miroslava Veláta souvisejícím s korupční aférou nevěřím..."
(Zajímavý může být v kontextu výše zmíněného Kocábova citátu prohlášení českého premiéra Petra Pitharta, který 28. dubna 1992, pravděpodobně jako důsledek už zmíněného osobního a hlavně soukromého jednání s oním pánem, v rozhovoru s novináři označil postup Jaroslava Muroně v celé záležitosti za "profesionální chybu". Doslova řekl, že "pokud byl náměstku ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jaroslavu Muroňovi nabídnut úplatek, měl ... tento fakt oznámit".)
Marian Čalfa se zase 27. dubna vyjádřl, pochopitelně opět v rozhovoru se zpravodajem ČSTK, jak k odvolání Jaroslava Muroně funkce, tak také k jeho eventuální vině: "Neznám institut suspendování náměstka ministra. Toho jmenuje nebo odvolává vláda. Buď je, anebo není..." Dále dodal, že jestliže se "tento člověk dopustil nějakého trestného činu, je třeba jej podle toho posuzovat, až když ho usvědčí soud. Pokud budeme život politizovat, tak by mola být jedním z klíčových kritérií pro významné funkce politická příslušnost. Kdybychom však s tímto začali, bylo by to vše špatné, to vše tu již bylo..."
(Rozdílné stanovisko k odvolání Muroně ovšem zaujal mluvčí české vlády VLADIMÍR ŽELEZNÝ, dnes generální ředitel soukromé televizní stanice NOVA, která se právě v posledních týdnech v celém případě maximálně angažovala... V prohlášení předaném ČSTK dne 28. dubna tcvrdil, že "ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek byl plně oprávněn pozastavit výkon funkce svého náměstka Jaroslava Muroně, který vystupuje jako svědek při vyšetřování pokusu o předání úplatku".)
Konečně, se svou "troškou do mlýna" neopomněl přijít ani předseda Strany československých podnikatelů, živnostníků a rolníků RUDOLF BARÁNEK, kam vzápětí po sém odchodu s ODA Jaroslav Muroň vstoupil. Například na tiskových konferencích 29. dubna a 7. května 1992 vyjádřil plnou důvěru nejen Jaroslavu Muroňovi, ale též Tomáši Ježkovi Sdělil, že věří, že tento případ bude vyšetřen se vší vážností. "Jsem přesvědčen, že i v tomto klimatu proces velké privatizace dopadne dobře," řekl.
*
Zároveň s rostoucí angažovaností vrcholných mocenských či ekonomických struktůr sílila, byť podivným způsobem, i aktivita policie. Dne 24. dubna 1992 oznamuje na tiskové konferenci ODA Tomáš Ježek, že v této souvislosti byl "vzat do vazby jistý občan, který se pana náměstka pokusil podplatit". Za deset dní na to, 4. května, pak sám ministr vnitra ČR Tomáš Sokol prohlásil, že "případ korupce, v němž jako svědek vystupuje první náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jaroslav Muroň, není dosud uzavřen, neboť prokurátor nařídil doplnit vyšetřování něktrými dalšími úkony". O týden později, 11. května, ředitel Úřadu pro vyšetřování Ivan Vyleta v rozhovoru pro ČSTK uvedl, že vyšetřování bude skončeno poté, co se obviněný seznámí s jeho výsledky. "Protože vyšetřování probíhá v dohodě s prokuraturou, předpokládáme, že do dvou až tří týdnů bude podána žaloba..."
(Lze konstatovat, že podivný způsob tzv. "sílící" aktivity policie nespočíval ani tak v rychlosti, ale spíše ve zpomalovací taktice: Od 8. ledna 1992, kdy pan Vyleta začal vyšetřování, se do konce dubna nezjistilo téměř nic; ba naopak, problém se ještě víc zamotal. Takže, po pěti měsících vlastně nikdo nevěděl, o co vlastně původně šlo, kdo měl koho podplácet, a jakou úlohu v aféře jednotliví účastníci hráli... K soudu se celý případ dostal až prakticky za necelé dva roky... A to ještě s tak velkými komplikacemi, že z něj zůstalo pouhé torzo.)
První trhliny
ve scénáři "údajně dosud největšího úplatkářského skandálu" v České repulice nastaly v okamžiku, kdy Jaroslav Muroň zhruba tři týdny po svém prvním výslechu na policii náhle změnil původní výpověď v neprospěch Veláta a začal tvrdit opak: Popřel, že by mu Velát či kdokoliv jiný nabízel jakékoliv peníze coby úplatek, odvolal verzi, podle níž mu "ve vozidle Velát ukazoval papírek s jakousi číslicí, vzhledem ke své zrakové vadě však nepoznal, o co jde..." (Ještě dne 24. dubna 1992 však Jaroslav Muroň v rozhovoru pro ČSTK uvedl, že "ve své funkci dostává při jednáních o majetku velmi často různé nabídky nebo náznaky nabídek, nikdy však žádnou nepřijal. Případ úplatku, který mu byl nabízen v lednu ve Lnářích, je pro něj jen jedním z mnoha." Řekl, že se domnívá, že na případ se nevztahuje oznamovací povinnost, proto prý také celou záležitost nezveřejnil. Čtyři dny na to, 29. dubna, pak na tiskové konferenci Strany československých podnikatelů, živnostníků a rolníků prohlásil: "Nikdy jsem si o žádný úplatek neřekl, ani žádný nepřijal." K samotnému vyšetřování sdělil, že byl "ve věci údajného přijetí úplatků za prosazení privatizačního projektu Jihočeskýc mlékáren jako svědek slyšen pouze jednou"...) *
Daleko větší zmatek ovšem způsobil dne 27. dubna 1992 ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát, který před zpravodajem ČSTK překvapivě konstatoval: "Milan Teplý mi sdělil, že ho o zaplacení uvedené čásky ( oněch 300.000 dolarů, tj. zhruba 8, 8 miliónu korun, pozn. autor) požádali náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jaroslav Muroň a člen představenstva českobudějovického Investičního klubu Miroslav Velát. Což bylo diametrálně něco úplně jiného, než na počátku celé aféry uvedli jak Milan Teplý, tak i samotný ministr Kubát.
Celý případ
tak změnou výpovědi Jaroslava Muroně a odlišnou interpetací tehdejšího ministra Bohumila Kubáta dostal najednou zcela protichůdnou dimenzi. Či obrazně řečeno, "určité síly" ho zřejmě zamotaly tak, aby se v něm už nevyznal téměř nikdo. Zůstaly pouze nebývalý rozruch a obecný dojem, že v pozadí jde o mnohem víc než o úplatky. Zejména, když k tomu přidáme neúměrně dlouhou dobu vymezenou k přípravě soudního jednání a dvě "záhadná", dosud neobjasněná úmrtí, mající vztah v jednom případě přímo k aféře, ve druhém pak bezprostředně k Jihočeským mlékárnám coby podniku...
*
O LEO DVOŘÁKOVI jsme se zmínili v tomto článku zatím okrajově, pouze v souvislosti s Michaelem Kocábem. Připomeňme tedy stručně, že oba pánové se velmi dobře znali: jednak proto, že Leo Dvořák v počátečním polistopadovém období vykonával funkci poslance Federálního shromážedění ( údajně měl být posléze také jeho parlamentním tajemníkem), a pak, Kocábův bratranec Štefan, trvale žijící ve Francii, pracoval společně s Leem; působili coby zástupci jisté poradenské firmy, která zprostředkovávala jednání francouzského podniku Union Lattere Normande právě s Jihočeskými mlékárnami, čili s Milanem Teplým a Miroslavem Velátem. Pomlčeli jsme však dosud o skutečnosti, že Leo Dvořák byl advokát a působil jako agent Federální bezpečnostní informační služby... (O spolupráci, resp. příslušnosti Dvořáka ke kantrazorvědce se autor tohoto článku dozvěděl ještě dřív, než byla veřejně přiznána v tisku. Od jednoho tehdejšího vysoce postaveného pracovníka FBIS, shodou okolností rovněž v autě. Tehdy ovšem údaje o činnosti onoho pána nabídízel výměnou za informace, týkající se tématu, na kterém jsem právě dělal, což bylo nepřípustné... Takže z jiných pramenů pouze vím, že Leo Dvořák vykonával profesi advokáta, měl velmi blízko k nezávislé vyšetřovací studentské komisi, jež se zabývala událostmi kolem 17. listopadu 1989 a k tzv. první parlamentní vyšetřovací komisi událostí 17. listopadu 1989; při studiu na právnické fakultě se měl ještě za komunistického režimu také "jistým" způsobem politicky angažovat; spolu s Milanem Teplým se zúčastnil několika jednání s Jaroslavem Velátem, při nichž na pokyn tehdejšího ředitele Federální bezpečnostní informační služby ŠTEFANA BAČINSKÉHO a jeho spolupracovníků pořídili oba pánové pomocí "zpravodajské techniky" tajné nahávky rozhovorů...)
V přípravném řízení vypovídal Leo Dvořák _dajně pouze na základě informací, jež obdržel od Milana Teplého. O další angažovanosti v celém případu v rámci FBIS či resp. o výsledcích svého "nasazení" na Miroslava Veláta (a možná také Jaroslava Muroně?) už svědectví podat nemohl, protože brzy na to tragicky zahynul při "podivné" autonehodě...
*
A věru, byla to skutečně "podivná" autonehoda. Dne 21. července 1993 krátce po půlnoci Leo Dvořák předjížděl se svým mercedesem za obcí Klíčany u Prahy kolonu aut a narazil do protijedoucího náklaďáku. Podle následného zjištění měl v krvi 1, 73 promile alkoholu a byl ihned mrtev. Ačkoliv podle policie se jednalo o zcela jasnou nehodu bez cizího zavinění, okolnosti havárie nebyly zcela jasné a mohly scvědčit o něčem úplně jiném...
V prvé řadě, Dvořák u sebe neměl žádné doklady totožnosti a policie ho musela identifikovat podle rodného čísla uvedeného v průkazu pojištěnce. Což je dost neobvyklé... A za druhé, policie kupodivu nezkoumala technický stav vozidla, přestože u tak závažných dopravních nehod se to běžně dělá, ba je to přímo nařízeno... Možnost, že šlo o předem připravenou autonehodu proto napadla i Dvořákovy spolupracovníky s FBIS. Byli však těmi, co havárii vyšetřovali, ujištěni, že v tomto případě je jakékoliv fingování vyloučeno. A konečně za třetí, 1, 73 promile alkoholu v krvi se rovná zhruba jednomu litru vána vypitému těsně před havárií, nebo například litru a půl vína vypitému dejme tomu tři hodiny před tragickou událostí... Vzhledem k tomu, že Leo Dvořák byl právníkem a agentem Federální bezpečnostní informační služby, je málo pravděpodobné, že by dobrovolně sedl totálně opilý do vozu...
(Dvořákova rodina se k tragické události odmítla vyjádřit. Krátce před nehodou však jemu i rodině někdo vyhrožoval fyzickou likvidací. Stejně prý jako řediteli Jihočeských mlékáren Milanu Teplému, který po Dvořákově smrti zůstal jediným přímým svědkem úplatkářské aféry...)
*
Bývalý ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát na otázku, jestli Leo Dvořák měl možnost přijít k informacím, jež by ho mohly stát život, odpověděl: "Jestli by ho mohly stát život, to nevím. Ale jako člověk, pověřený zpravodajskou službou, se k řadě informací dostal."
Další záhada
však na sebe nenechala dlouho čekat. Dvořák totiž nebyl jediným mrtvým, jehož jméno padlo v souvislosti s Jihočeskými mlékárnami. O několik měsíců později, přesněji od 17. ledna 1994, byla pohřešována pracovnice inovačního oddělení zmíněného podniku, paní JANA SOVOVÁ.
(Její tělo našli lesní dělníci o čtrnáct dní později v lese, několik kilometrů za Českými Budějovicemi. Podle vyjádření tamního policejního vyšetřovatele byla paní Sovová uškrcena, sexuální motiv se nepodařilo prokázat...) Ačkoliv souvislost násilné smrti Jany Sovové s privatizací mlékáren, a tedy i s úplácecí aférou, je minimální, policie ji prý nevylučuje. V den, kdy zmizela, se totiž měla setkat s neznámým mužem, který ji několikrát telefonoval: hovořit s ním měl také manžel zavražděné. "Slyšel jsem asi tři slova v telefonu. Byl to Čech, měl starší, unavený až nezajímavý hlas," vzpomíná Bohdan Sova. Neznámý se podle něj představil, jeho jméno si však už přesně nevybavuje. "Možná Mikšík nebo Mišík..."
(Naposledy viděli paní Sovovou ve vrátnici mlékáren, odkud odcházela onoho 17. ledna po šesté hodině večerní. Nikdo si však nevšiml, s kým...) *
Neznámý muž, po němž policie intenzívně dosud pátrá, se prý zajímal o technologické postupy při výrobě mléčných výrobků. Pan Bohdan Sova je přesvědčen, že ho jeho žena neznala. Navíc se domnívá, společně s ředitelem mlékáren a spolupracovníky oběti, že nemohla znát informace, které by ji mohly ohrožovat.
("Buď to byl člověk, který nebyl v pořádku a potřeboval se nějak vybít. Druhá možnost je, že to byla vražda na objednávku," tvrdí Bohdan Sova. Důvod? Paní Sovová měla k aféře, jež provázela privatizaci Jihočeských mlékáren, pouze dvě vazby. První se zdá dosti vzdálená: podle manžela byla znechucena důsledky privatizačního projektu, který zpočátku sama podporovala a jenž předpokládal uchování podniku jako celku. Ta druhá ovšem vypadá mnohem zajímavěji: Paní Sovová totiž jezdila na stáže k jedné francouzské firmě, která se chtěla původně zúčastnit privatizace Jihočeských mlékáren... Jak se ta firma ovšem jmenovala, dosud nikdo nebyl ochoten veřejně sdělit.)
Fakta a události
jsou však jedna věc, vlastní rozsudek druhá. Než se k němu dostaneme a přejdeme ke konkrétním závěrům nebo k jakémusi pokusu o analýzu celého tzv. úplatkářského skandálu, nechť laskavý čtenář dovolí malé shrnutí: Během uplynulých dvou let se objevily další aspekty případu, u nichž nikdo neprověřoval, zda s ním mají nějakou souvislost či nikoliv. Nejde přitom jen o tragickou autonehodu korunního svědka a vraždu pracovnice podniku, o jehož privatizaci šlo... Nikdo se totiž v podstatě moc nepozastavoval ani nad nelegální účastí Federální bezpečnostní informační služby ve vyšetřování; nikdo se celkem nepodivil nad neutuchajícím zájmem Michaela Kocába o zmíněnou záležitost; nikdo nebral v úvahu rozdílnost výpovědí a jejich časté změny u hlavních účastníků trestního stáhání; a konečně nikdo neporovnával výroky např. exministra zemědělství Bohumila Kubáta ani neprověřoval důvody jeho angažovanosti ve skandálu...
(Vlastně, proč by taky měl! Ti, co o tom něco vědí, budou zcela jistě mlčet. Například někdejší šéf vyšetřovacího úřadu a později České policie pan Vyleta. Nebo bývalý ředitel antidrogové a antiteroristické brigády federálního ministerstva vnitra major Jiří Vacek. A to už vůbec nemluvím
o tehdejším vedoucím Kubátova sekretariátu, poté prvním náměstku generálního prokurátora České repuliky a dnes tajemníku branně bezpečnostního výboru Polslanecké sněmovny Parlamentu České črepuliky JUDr. Pavlu Bretovi... Ostatně, všiměte si, jeho nadřízeným, předsedou výboru je rovněž příslušník Občanské demokratické aliance...)
Soudní projednávání
úplatkářského skandálu, který podle většiny sdělovacích prostředků patří k největším v tomto státě, začalo téměř po dvouletém odkladu až počátkem roku 1994. Pochopitelně bez důsledného hledání odpovědí na problémy, nastíněné v předešlých řádcích.
Jistě, živí svědci byli před soudem vyslechnuti znovu, u mrtvého přečtena jeho tehdejší výpověď přečtena. Ředitel Jihočeských mlékáren (dnes generální ředitel už zdárně zprivatizovaných Jihočeských mlékáren) Milan Teplý náhle ztratil paměť a tehdejší události nebyl schopen potvrdit, čímž je devastoval na úroveň nuly. Bývalý ředitel FBIS (v souřasnosti náměstek ředitele Vojenského obranného zpravodajství) Štefan Bačinský nebyl schopen vysvětlit naprosto nic. U použití zpravodajské techniky tvrdil, že zpravodajská nebyla, kdo dal příkaz FBIS k angažování v případu, taky nevěděl... Pánové exministr zemědělství Bohumil Kubát a exposlanec Federálního shromáždění (nyní velkopodnikatel) Michael Kocáb trvali na své původní výpovědi. Oba hlavní aktéři pánové Miroslav Velát, člen akciové společnosti Investiční klub České Budějovice a exnáměstek ministra pro privatizaci Jaroslav Muroň vše popřeli. Exministr a dnes předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek, někdejší ředitel Úřadu vyšetřování a později Policie České republiky Ivan Vyleta, Pavel Bret (do nedávna první náměstek generálního prokurátora České republiky) a jeho společníci, všichni bývalí pracovníci FBIS, svědčit nemuseli vůbec... A policejnímu vyšetřovateli R. Grebeňovi, který se případem zabýval před dvěma roky a na něhož byl v souvislosti s tím vyvýjen nátlak, se málem vysmáli... (Takže rozsudek byl nakonec vynesen tak, jak byl vynesen. Předseda Okresního soudu ve Strakonicích JUDr. Bažata ve středu dne 14. dubna 1994 "jediného obviněného" v torzu více méně trapného soudního "představení", Miroslava Veláta, osvobodil. Údajně pro "nepřesvědčivé" důkazy, které měl soud od vyšetřovacích orgánů a prokuratury resp. státního zastupitelství k dispozici...)
*
Po rekapitulaci celého tzv. úplatkářského skandálu "Muroň & Velát & spol." a seznámení se s rozsudkem nezývá, než "zaplakat". A možná se ještě na chvíli pozastavit u několika rozhodujících momentů, o nichž jsme dosud nepsali a které, zdá se, byly hnacím motorem této "monstraféry" a stály nenápadně v jejím pozadí.
(Za prvé, je to dost podivná úloha někdejšího ministra zemědělství České republiky BOHUMILA KUBÁTA. Nejenže stál u počátku oné laviny, jež pak z "nepochopitelných" důvodů přerostla pouze v "malou spršku sněhu", v jejím průběhu však i několikrát změnil výpověď ... Hlavně ale: všichni, kdo tenkrát měli možnost v určitých věcech sledovat Kubátovy kroky, nabyli přesvědčení, že nehraje fér... Stejný pocit, že se jedná o cosi úplně jiného než objasnění pravdy, mohli získat nezaujatí pozorovatelé také z tlaku vedení ODA, jež vyvíjelo na ministra Ježka, ve snaze donutit ho k odvolání Muroně z důležité funkce těsně před zahájením privatizace.)
Ostatně, napovídala by tomu i tehdejší prohlášení ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR TOMÁŠE JEŽKA i slova, pronesená v této souvislosti na jaře roku 1994: "Jestli platí varianta, že někdo měl zájem hodit pořádnou hrst písku do privatizačního soukolí, ne-li ho úplně zabrzdit, tak se musel trefit do klíčového člověka. A to byl doktor Muroň." Někdejší ministr a dnešní předseda Fondu národního majetku zcela jistě věděl, co říká. Zvláště, když k tomu podotkl, že jednou z možných příčin, proč k aféře Muroň došlo, byla snaha zpochybnit kupónovou privatizaci: "Kdybych to v sobě netutlal, nežil s tou informací tři měsíce a řekl to rovnou v těch Lnářích, tak prostě kupónová privatizace nebyla..."
(Možná právě obě předešlá tvrzení Tomáše Ježka by mohla být ono za druhé či za třetí... Ale, je zbytečné znovu opakovat, co už bylo několikrát vyřčeno. Prostě, vše nasvědčuje tomu, že se hrála hra, která měla skončit úplně jinak. Anebo, je to pouze první, předem naplánované dějství...Zdá se, bohužel, že nejblíže pravdě bylo RUDÉ PRÁVO ze dne 15. dubna 1994, jehož redaktor v úvaze PŘELÍČENÍ SKONČILO, POZNÁNÍ PRAVDY NEPŘICHÁZÍ, o právě skončeném soudním projednávání úplatkářského skandálu uvedl: "Před rokem jsem nadepsal článek o tehdejším stavu tohoto příběhu titulkem Zpackaný melouch FBIS aneb Vyšetřování do ztracena. Asi by tedy bylo na místě zadostiučinění. Po těch více než deseti hodinách v soudní síni se však dostavil úplně jiný pocit. Nevím, zda obžalovaný není spíš oběť střelby, která původně mířila na někoho úplně jiného, nevím, zda na jeho místě neměli sedět spíš někteří ze svědků. Zdaleka však nejsem přesvědčen, že při privatizaci Jihočeských mlékáren se nestalo nic, co by nesneslo denní světlo. Přesvědčil jsem se jedině o tom, že držet v ruce váhy spravedlnosti, může být skličující povinnost.")
Úplně na závěr
je nutné s politováním konstatovat, že výše citovaná slova nenapsaly noviny, které požívají všeobecné vážnosti a důvěryhodnosti, ale že to uvedlo Rudé právo. V této souvislosti je pak ovšem už zbytečné pokládat, jak bývá někdy na konec kritického článku zvykem, jisté otázky. Je totiž zřejmé, že bychom se odpovědí na ně nčedočkali. Vlastně ano, jedna se přece jen rýsuje. A zdá se, že už dost dlouho. Totiž, že v toku dějin tohoto státu se, tak jako obvykle, zase jednou nic nestalo: Pouze se vyměnila lokomotiva. Vagóny, které táhne, a koleje, po nichž jede, zůstaly stejné. Nezměnil se také směr jízdy. Stejná zůstala i nádraží. I lidé ve vagónech...
Jiří F. PILOUS
Podpisky pod foto:
l.
Exministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát se směje. Možná proto, jak šikovně to s tím Velátem a Muroněm navlíkl?
2.
Co asi tehdy ještě český ministr zemědělství Bohumil Kubát těm lidem před Pražským hradem říká? Třeba jim právě vysvětluje svůj plán na privatizaci Jihočeských mlékáren...
3.
"Tak pánové, takhle ne, do privatizace si mluvit nenechám," rozčiluje se Tomáš Ježek. "Aby bylo jasno, to je můj džob!"
4.
"Já nic, já muzikant!", dává okatě najevo někdejší poslanec Federálního shromáždění, dnes velkopodnikatel Michael Kocáb. "A s těmi Jihočeskými mlékárnami ? To byl jen melouch..."
5.
"Nezlobte se, ale já se opravdu stydím, co jsem v tom FBIS, pardon BIS, zdědil za packaly," myslí si zřejmě Stanislav Devátý... A to ještě neví, jaké maléry mu připraví jeho podřízení v budoucnu!
6.
"Pánové, nemáte na to, abyste mě zasáhli. To musíte mířit o trošku výš," myslí si zřejmě v duchu Jaroslav Velát...
Foto archív autora