--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Rychlý Tomáš
Název: Každá vláda ve vztahu k tisku přehání bezpečnostní zřetele
Zdroj: NN Ročník........: 0004/023 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Každá vláda ve vztahu k tisku přehání bezpečnostní zřetele

Americké právo je vedeno hlubokou skepsí k obviněním od vlády, že tisk při zve řejňování citlivých informací "poškozuje státní zájmy". Každá vláda v každé do bě ze své přirozenosti tíhne k přehánění "bezpečnostních zřetelů", a má tenden ci utajovat maximum informací. Prohlásil to na besedě s novináři uspořádané pr ažským Centrem nezávislé žurnalistiky americký advokát Floyd Abrams, který se specializuje na tiskové zákonodárství a je předsedou Komise pro komunikaci a t iskové zákonodárství při Asociaci obhájců města New York.

Abrams zastupoval noviny New York Times (NYT) v procesu nazývanén Pentagon Pap ers, který se odehrál na počátku sedmdesátých let. V té době se Spojené státy vojensky angažovaly ve Vietnamu. NYT získaly tajné materiály Pentagonu - analý zy, jak došlo k účasti Států ve válce - a publikovaly je. Prezident R. Nixon s e tehdy na podnět ministra zahraničí H. Kissingera rozhodl NYT žalovat z poško zení státních zájmů a proces prohrál. Soud dal podle Abramse zkrátka přednost svobodě projevu a šíření informací, přestože publikované dokumenty měly tajný charakter, přestože v USA válčily s Vietnamem, a přestože vláda tvrdila, že by ly poškozeny státní zájmy. "Proces by v řadě jiných demokratických zemích dopa dl zřejmě jinak - např. ve Velké Británii by redaktoři mohli být odsouzeni a u vězněni," řekl Abrams.

Clinton by si nedovolil zakázat urážky prezidenta Podle Abramse ustanovení americké ústavy, že Kongres nesmí vydat žádný zákon, který by omezoval svobodu projevu, je v současnosti vykládáno co nejšířeji. Ta kže nejen Kongres, ale ani prezident či vláda nesmějí podobná opatření přijíma t. V historii USA se vyskytl jeden případ, kdy se Kongres pokusil zúžit hranic e svobody tisku. V roce 1799 přijal zákon proti křivému obvinění (u nás bychom mohli říci proti hanobení) prezidenta, vlády či Kongresu. Podivuhodné bylo to , že zákon nechránil před urážkami např. viceprezidenta, jímž byl tenkrát auto r slavného Prohlášení nezávislosti Thomas Jefferson, který patřil k Demokratic ké straně - narozdíl od tehdejšího iniciátora zákona, republikánského preziden ta Johna Adamse. Zákon byl tehdy účelově namířen proti "opozičnímu" viceprezid entovi. Na jeho základě bylo několik lidí uvězněno. Když Jefferson kandidoval na prezidenta, ve volební kampani slíbil, že zákon zruší. To se po jeho nástup u do funkce v roce 1801 stalo. Když se o více než 160 let později Nejvyšší sou d v USA zabýval případem nactiutrhání veřejného činitele, vrátil se k zákonu z roku 1799 a označil ho za protiústavní. Advokát Abrams k tomu na besedě dodal , že i kdyby se např. současnému prezidentovi Clintonovi jakýsi zákon proti ur ážce prezidenta líbil, "nikdy by si netroufl ho Kongresu navrhnout". Jak urazit politika na cti?

Samozřejmě i v USA mají všechny osoby včetně politiků možnost žalovat média pr o nactiutrhání (u nás podobné žaloby jsou odůvodněny "ochranou osobnosti") neb o pro porušení práva na soukromí. V této souvislosti mohou také požadovat vyso ké finanční satisfakce. Abrams k tomu řekl, že tisk vyhraje takový soudní proc es, kdy žalobce, který se cítí být poškozen, neprokáže lživost napadeného tvrz ení. Důkazní břemeno tedy v USA - narozdíl od našeho právního řádu - plně spoč ívá na žalobci.

Abrams připustil, že veřejným osobnostem či vládě může vzniknout škoda i při z veřejnění pravdivých informací. Avšak podle něj je třeba toto riziko podstoupi t, aby se "zabránilo případným represím vlády proti občanům".

A nejen to. Nejvyšší soud USA v roce 1964 rozhodl, že obrana tisku "důkazem pr avdy" je nedostatečná. Proto média jsou zproštěna odpovědnosti za nactiutrhání i v případě, kdy sice uveřejnila nepravdivé tvrzení, ale novináři prokáží, že byli důvodně přesvědčeni o správnosti informace.

Tomáš Rychlý

(Rudé právo, 31. 5. 1994)