--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Gajda Jaroslav
Název: Falešná pravda a láska (jak to vidí exil)
Zdroj: NN Ročník........: 0004/023 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JAK TO VIDÍ EXIL FALEŠNÁ "PRAVDA A LÁSKA"?

Nebýt 14. prosince 1993 "disidentského procesu" Cibulka, Vydra versus Havel, a ni ve snu by mne nenapadla řada "moudrostí" pana Havla! Ani ve snu by mne nena padlo, že Cibulka s Vydrou "jsou jen pokračovateli odporu k právu". Ani ve snu by mne nenapadlo, že "jejich revue - Necenzurované noviny - je stoka šířící l ež a zlobu", že "je hanbou českého nezávislého tisku"!

Samozřejmě, že toto "musí" být pravdou, když tato slova před soudem pronesl sá m pan Havel! Jenom mně jaksi uniká, zda "Havel - občan" či "Havel - prezident republiky"?

Oba, Cibulka i Havel, žalobce i žalovaný, bývalí političtí vězni, dnes, jeden kmán, týrán léta ve vězení komunistickými pochopy i kriminálními spoluvězni, d ruhý politik, intelektuál píšící ve vězení své "Dopisy Olze". První, pokud byl na svobodě, živořící a podporován matkou, druhý, prominent pobírající zahrani ční dolarové podpory. Oba disidenti - první přesvědčený idealista, druhý profe sionál intelektuálních názorů. Oba, disidenti, bojující proti totalitě komunis tické zločinnosti. Jaká diference!

Každá zločinnost musí však jednou dojít svého konce. Skončil nacismus, skončil komunismus. Zatímco disident Cibulka nepřestal bojovat proti nositelům režimu prohlášeného za zločinný a žijícími bez trestu mezi námi, disident občan Have l zasedl s jeho protagonisty k jednomu stolu a stal se z něj nejen politik, al e také jejich obhájce. Jaká diference!

Vrátím-li se s názory pana Havla do historie, nezbývá mi nic jiného, než obvin it spojence z druhé světové války ze stejného - "z ideologické nenávisti a mst y". Zejména vezmu-li v potaz Norimberský proces, následovná odsouzení a poprav y. Je nesporné, že mezi oběma režimy, nacistickým a komunistickým, leží parale la. S tím komunistickým je to podstatně horší - páchal zločiny především na vl astních národech! Jaká diference?

Pokud jde o proklamovanou "hanbu českého nezávislého tisku", není úsměvnou, al e viděna Čechem z demokracie, přímo tragickou. Usmívají se nad ním nejen zahra niční tiskové koncerny financující v republice většinu periodik, ale dokonce i redaktoři vydělávající v "nezávislém tisku" chléb svůj vezdejší! Pan Havel - intelektuál, pravděpodobně neví nic o tržním hospodářství. Za dvacet let práce žurnalisty na Západě jsem se ještě nesetkal s investorem, který by financoval média a nediktoval své podmínky. Stejně jsem se tak nesetkal s politickou str anou financující své periodikum a ponechávající šéfredaktoru "volnou ruku". Jistě, také v republice existují skutečně nezávislá periodika. Ta to však nema jí nijak lehké, jak ukázal právě proces Cibulka, Vydra versus Havel. Ale nejen Necenzurované noviny, také Český deník vydavatele Josefa Kudláčka, jehož nezá vislost "přinutila" dokonce pana premiéra Klause, aby, po odchodu levičáků z r edakce, přestal pro něj psát. Ukázalo se však, že i ve státě nacházejícím se " na cestě k demokracii" existují demokratické síly. Potvrdil to článek z pera n ového šéfredaktora Českého deníku Františka Kostlána zveřejněný 16. 12. 1993 p od titulem "Cibulka versus právo". O to ryzeji demokratický pro ty, znající "teplotu vztahů" právě mezi oběma šéfredaktory - Cibulkou a Kostlánem. Jistě, "pár vlaštovek jaro nedělá", říká staré české přísloví, ale je úžasné vědět, ž e přece jen v republice jsou!

Pan Havel před soudem tvrdil, že "lidé nebyli postiženi na základě řádných lus trací, ale proto, že se jejich jména objevila v seznamech spolupracovníků Stát ní bezpečnosti zveřejněných Necenzurovanými novinami". Já zase vím, že řada ji ných, kteří měli být právě podle lustračního zákona zbaveni svých funkcí, sedí na svých místech dále a v horších případech byli jen přeřazeni do něco nižšíc h funkcí. Vím také, že mnohá lustrační osvědčení o "bezúhonnosti" lustrovaného byla vystavena na základě chyb, nebo záměrné "chyby" dodané počítačem. Není t omu tak, paní Škvorecká-Salivarová!?

Pan Havel pronesl před soudem, mezi jiným, také větu: "Stydím se za to, že Vaš e jména byla kdysi pod prohlášením Charty 77". "Silná slova", myslím si. Já by ch se zase styděl zasednout k jednomu stolu s protagonisty komunistické totali ty! Jenže, jak vidno, "intelektuálové myslí v jiných dimenzích". Jaká diferenc e!

Po tom všem, co pan Havel ve svém projevu před soudem řekl, se vůbec nedivím, že disidentu - idealistovi Cibulkovi "ujely nervy" a na účet pana Havla řekl " Vašku, jsi prase, jsi hovado". V demokratických státech by toto "ujetí nervů" kvalifikoval soudce jako "znevážení soudu" a postihl napomenutím či mírnou pok utou. "Uraženému" by však zůstalo vlastní rozhodnutí k podání nové žaloby na u rážejícího. Také soudci jsou jen lidmi - v zaběhlých demokraciích! Jenže "znal osti mantinelů demokracie", mezi kterými se hraje, nemůže člověk vyžadovat v p řípadě soudkyně Romany Vostrejšové, vychované totalitou! Jak sdělila Lidovým n ovinám, "bude urážku prezidenta signalizovat orgánům činným v trestním řízení" . A také "signalizovala" - už dva dny po prvním stání procesu, 16. prosince 19 93, byl Cibulka obviněn z "hanobení prezidenta republiky" a vyšetřovatelka pra žského Úřadu vyšetřování si jej pozvala k výslechu na 28. prosince 1993. Nevše dní "horlivost" soudkyně Vostrejšové má však háček - urazil Petr Cibulka prezi denta republiky Václava Havla, nebo řekl svůj názor bývalému kolegovi z disent u - "občanu Havlovi"? Podle oslovení "Vašku" sázím na druhé. Nikde ve světě to tiž, ani přátelé, oficiálně nenazývají prezidenty křestními jmény, ale užívají oslovení "pane prezidente". To jen v oslovení přítele, nebo bývalého přítele, - prezidenta, jako občana, užívají křestních jmen. Stejně jako pan Havel v zá věru svého projevu před soudem oslovil oba šéfredaktory slovy "Petře a Luboši, .........".

Takže komu vlastně to Cibulkovo konstatování patřilo!? Jistě to ví Cibulka, al e nemohu to vědět já a nemůže to vědět soudkyně Vostrejšová! Myšlenky totiž čí st ještě nedokážeme. Gratuluji Vám, paní Vostrejšová, "k dosaženému úspěchu v poplatnosti mocným"! Komunisté mají jistě obrovskou radost.

Panu Havlovi pravděpodobně ušlo, že většina skutečných disidentů a bývalých po litických vězňů totality se začala k svému bývalému druhu otáčet zády. Jistě v í, proč. Nejen kvůli Cibulkovi, důvodů je mnohem více, a je zajímavé, že "nezá vislý tisk" v republice, kromě Necenzurovaných novin, ještě ani jednou nezveře jnil některý z kritických dopisů, které lidé panu Havlovi - prezidentu píší. A bych napravil pověst mnohých českých žurnalistů ve vztahu k demokracii, svobod ě tisku a poplatnosti mocným, zveřejňuji, se souhlasem autorů - bývalých disid entů a signatářů Charty 77, Ireny Obdržálkové, Pavla Pavlovského, Bohumila Obd ržálka a Viktora Kloudy - jeden z nich, týkající se právě tohoto procesu. Projev pana Havla, přednesený před soudem, nelze ani při nejlepší vůli považov at za "důkaz pravdy", ale jen za "řečnické cvičení", narozdíl od fakt, která C ibulka s Vydrou žalovali. Už v tomto směru je evidentní podjatost soudkyně Rom any Vostrejšové. Samozřejmě, jak se pak ukázalo v drtivé většině článků českéh o "nezávislého" tisku referujícího o tomto procesu, soudkyně neměla důvodů obá vat se, stejně jako tomu bylo v minulé totalitě, toho, čeho se obávají soudci v demokratických státech - rasantnosti žurnalistů sledujících proces. Kdyby si obdobné dovolil soudce v demokratickém státě, kdyby si dovolil servilnost "vů či vrchnosti", už druhého dne by se čtenář dočetl o jeho demisi. Jenže tolik s íly a charakteru nemůže nikdo očekávat od soudce vychovaného totalitou komunis tického režimu. Jaká diference!

Pan Havel ve svém projevu také prohlásil, cituji: "Ženě jednoho ze zostuzených , když volala panu Cibulkovi a pokoušela se zjistit, proč jejího muže zostudil , řek prý pan Cibulka: ŢVáš muž si může hodit mašlíŢ". Konec citátu. Slovíčko "prý", vyskytující se v tomto citátu, působí na mne stejně jako všech ny zkratky jmen v projevu pana Havla - nevěrohodně. Pan Havel si asi neuvědomu je, že soudní proces není prostorem pro "řečnická cvičení", ale je záležitostí důkazů. Předložených a věrohodných důkazů! Pan Havel však slíbil, místo předl ožení svých konkrétních důkazů, že vyzve všechny příslušné úřady, aby pátraly po původech seznamů spolupracovníků Státní bezpečnosti a pohnaly k odpovědnost i všechny, kdo přispěli k jejich zveřejnění. Jistě zajímavá myšlenka - vyřčená bývalým bojovníkem proti totalitě! A vyhrožování žalobcům ....

Myslím si, že po jejich "původu" nebude nutné dlouho pátrat. Zajímavé však bud e, potvrdí-li se úředně jejich pravost. "Co pak, pane Havle"!? Původ je všeobe cně znám, a dokonce názor vyřčený před časem generální prokuraturou nezpochybň oval jejich autentičnost. Spíše si myslím, že bude obtížné odhalit toho, který projevil rozhodnost a občanskou statečnost před služební povinností mlčení, k terý tyto informace poskytl nezávislému tisku. Prokázal tím vyšší morální kval ity, než politici zastávající své funkce z vůle voličů, ale v případě spolupra covníků Státní bezpečnosti evidentně jednajících proti zájmům těch, kteří spol upráci se Státní bezpečností nikdy nepodepsali!

Také v době nacizmu někteří podepsali a jiní nepodepsali, jedni udávali a druz í raději obětovali své životy. Po válce se pak udavačů nikdo neptal "zda a za jakých okolností byli k udávání svých spoluobčanů, eventuálně, přinuceni", ale národ je postavil před soud, odsoudil ke spravedlivým trestům, které si odpyk ali. Jaká je tady diference?

Těch, kteří nepodepsali, pokud si pan Havel nestačil všimnout, těch žije ve st átě drtivá většina. V tomto směru nemá pan Havel pravdu stejně, jako ji neměl v minulosti svým prohlášením, že "většina národa prošla komunistickou stranou" !

Za závažné považuji stať z projevu pana Havla před soudem, jejíž obsah zlehčuj e činnost Státní bezpečnosti komunistické totality. Cituji: "Náš národ - jako jiné národy - není složen ze samých hrdinů, proto mnoho lidí se pokoušelo moc jen různě - lépe či hůř - oklamat, neupsat jí duši a uspokojit ji drobnými úst upky, například bezobsažnými hovory s vyšetřovateli. Ale i takové hovory mohly dostat bezpočet lidí do policejních seznamů. Průzkumy ukazují, že aktivních u davačů byla spíše menšina, většinu na seznamech tvoří lidé, kteří se provinili pouze pasivním kontaktem s Bezpečností, anebo kteří se neprovinili ani tím. V elké procento tvoří lidé pronásledovaní, kteří trpěli způsobem, který si stěží umí představit většina těch, kdo dokázali proklouznout předchozí érou tak, že nestáli Bezpečnosti ani za povšimnutí.

Údajné seznamy údajných spolupracovníků StB mají veskrze nejasný původ, jsou p lny různých chybných údajů, ba leccos nasvědčuje tomu, že jsou dílem obratných dezinformátorů z řad StB, a to jak těch, kteří je po léta sestavovali, tak tě ch, kteří je dali k dispozici tisku". Konec citátu.

K této stati by mne především zajímalo, zda toto prohlásil "občan Havel", nebo "prezident Havel". Dle soudkyně Romany Vostrejšové, která kvalifikovala prohl ášení Cibulky jako "urážku prezidenta", prohlásil předcházející prezident repu bliky. U něj, jako hlavy státu, předpokládám plnou informovanost. Z tohoto dův odu se táži: "Proč nebyl dementován seznam lustrovaných členů Syndikátu českýc h a slovenských novinářů, předaný v roce 1992 ředitelem bývalé FBIS ústavním č initelům, a po úniku informací zveřejněn deníkem Telegraf? Jména všech se nach ázejí v seznamech spolupracovníků StB, v kategorii "Agent". Proč nebyla dement ována pravost nejen seznamu agentů, ale také seznamu důvěrníků StB vydaných v roce 1992 Necenzurovanými novinami? Proč byly tyto seznamy, údajně "dezinforma ční", dva roky před jejich vydáním Necenzurovanými novinami, tedy v období let 1989 až 1990, postoupeny komisi vyšetřující události 17. listopadu 1989? Jaké "průzkumy", kým prováděné, ukazují, že aktivních udavačů byla spíše menšina? Proč tyto informace nebyly doposud, pro svou závažnost, nikde zveřejněny?" Pan Havel, je lhostejno, zda "občan" či "prezident republiky", si ve svém proh lášení odporuje. Na jedné straně tvrdil, že StB bylo možno "lépe či hůř oklama t, neupsat jí duši a uspokojit ji drobnými ústupky", a na druhé straně, že "ve lké procento tvoří lidé pronásledovaní, kteří trpěli způsobem, který si stěží umí představit většina těch, kdo dokázali proklouznout předchozí érou tak, že nestáli Bezpečnosti za povšimnutí".

Nevím, jak tomu bylo tenkrát u výslechů "občana-intelektuála pana Havla", zda mohl "lépe či hůř Státní bezpečnost klamat", ale mou osobní zkušeností z výsle chů jsou vytlučené zuby. Známým způsobem Gestapa z válečných dob - jeden hodný policajt, druhý zlý. Jeden po mnohahodinovém výslechu nabídl cigaretu a druhý ji zase vyrazil pěstí z úst. Pan Havel také ví, že i k podpisu výslechového p rotokolu si vyšetřovatel přizval, jako svědka, jiného příslušníka StB. Je znám o, až na výjimečné, dá se říci "prominentní" případy, že také "vázací akt spol upracovníka Státní bezpečnosti" byl rituálem se stejným svědkem podpisu "vázan ého". Je naprostým nesmyslem tvrzení, že Státní bezpečnost, po desítiletí, "vy ráběla" dezinformační seznamy svých spolupracovníků, kteří vázací akt podepsal i. Ta Státní bezpečnost, která nebyla Armádou spásy, ale výkonným orgánem stát ní moci totalitního režimu navíc nevěřící, že její moc někdy skončí (skončila? )! Připouštím, že docházelo k chybám, mylným záznamům, ale nevěřím, že podpisy vázaných falšovala. Nevěřím tomu proto, že se jednalo o operativní materiály, se kterými průběžně pracovala. Svědčí o tom také řada procesů, u kterých byli spolupracovníci StB usvědčeni nejen na základě předložených originálů agentur ních svazků, ale také přímo svými bývalými řídícími orgány z řad Státní bezpeč nosti!

Ani s plným vědomím presumpce neviny není možné vzít příklady všech těch, uved ené panem Havlem jen iniciálami jmen, jejichž jména se nacházejí v seznamech s polupracovníků Státní bezpečnosti, za věrohodné. Ani v případě, kdy by byli uv edeni plnými jmény, ba dokonce ani v případě, že by stáli před soudem jako svě dci. Až do té doby, kdy by bylo věrohodně prokázáno, že jsou nevinní, že hovoř í pravdu. Doposud jsem se nesetkal ani s jediným, jehož jméno se objevilo v se znamu spolupracovníků StB, který by svou vinu přiznal. Ba naopak, všichni tvrd í, že se do seznamů dostali bez jejich vědomí, se Státní bezpečností nikdy nes polupracovali, ale žádný z nich nedokázal vysvětlit, jak se dostal jejich podp is nejen do svazku agenta, ale zejména jak se dostal na výplatní listinu jejic h "honorářů", které za své "informace" pobírali! Nic nového pod sluncem, s uda vači Gestapa tomu bylo stejně.

Pan Havel měl však pravdu v závěrečných slovech svého projevu před soudem, kdy ž řekl, že "pravda a láska musí zvítězit před lží a nenávistí". Opomněl však d odat, že obojí je nemožné až po průchodu spravedlnosti - po každém spáchaném z ločinu musí následovat spravedlivý trest. Nejen v právních demokratických stát ech, ale i v těch, které teprve o nastolení demokracie usilují. V tom je difer ence!

Jaroslav Gajda, New York

(GRAHAM PRESS AGENCY, N. York)