--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Nakloněná rovina demokracie se zvedá v parlamentu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/024 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
NAKLONĚNÁ ROVINA DEMOKRACIE SE ZVEDÁ V PARLAMENTU
"Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu určí třetina senátorů, jejichž volební období bude dvouleté, a třetina senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté." (Čl. 107 Hlavy osmé Ústavy Č R.)
Voliči, zpozorněte! Splnit úkol, který poslanci při schvalování Ústavy dali sami sobě, chtějí pouze dvě strany - ODA a KDS za podpory části LSNS. Už sám fakt, že se poslanci odmítají chovat ústavně a že skandálním způsobem zlehčují svoji vlastní roli, kterou při tvorbě Ústavy sehráli, postačí k tomu , aby běžný občan přišel o důvěru.
Návrh o volbách do PS a do Senátu nebyl přijat z důvodů, které všichni víme: Poslanecká sněmovna zkrátka nechce, aby Senát spatřil světlo světa. Při nahlé dnutí do stenografických záznamů rozpravy o volebním zákonu a do výsledků hlas ování volič zjistí, že: nejsilnější vládní strana ODS spolu s druhou nejpočetn ější KDU-ČSL jsou v dojemné shodě s komunisty, zatímto zbývající dvě malé vlád ní strany ODA a KDS stojí samy proti všem, podpořeny pouze třemi poslanci z LS NS (Hirš, Kulička, Matoušková), jedním nezávislým poslancem (bývalý člen klubu ODS J. Ježek), jedním poslancem KDU-ČSL (M. Výborný) a jedním poslancem ODS ( V. Trojan).
Největší pokřik v rozpravě spustili komunisté. V. Exner (předseda klubu KSČM ) v úvodu své řeči konstatoval, že "KSČM nepodporovala při vytváření Ústavy vz nik Senátu". Při hlasování o Ústavě hlasoval V. Exner spolu s ostatními komuni sty pro (pouze jeden komunista byl proti a dva se zdrželi hlasování). Zdá se, že způsoby komunistů - pravou rukou hlasovat pro něco a levou psát prohlášení proti témuž - přebírají v různých formách i ostatní. V době schvalování Ústavy komunisté zvedli ruku pro její schválení i se Senátem, ačkoliv v té době souč asně vydali prohlášení, že Senát nepodporují, což V. Exner ve své řeči nezapom něl uvést.
Pan poslanec V. Řezáč (LB) si vzpomněl, že "pan poslanec Hirš (předseda klub u LSNS) před necelými dvěma lety, jako místopředseda ústavní komise zastával n ázor za celou opozici, že Senát je nadbytečný".
Pan poslanec Hirš byl prvním, kdo v rozpravě vystoupil, a to na obranu Senát u. Ve svých návrzích se postavil za nezávislé kandidáty, jimž chtěl velmi tvrd é podmínky ke kandidatuře poněkud zmírnit. Zdá se, že P. Hirš od té doby, co o dešel z klubu LSU skutečně od základu přehodnotil své postoje a stojí s někter ými dalšími kolegy svého klubu spíše na straně vládní koalice, v tomto případě na straně její svědomitější části.
Podobné argumenty, jako měli komunisté, vznesli i členové SPR-RSČ, kteří ale svou nechuť k Ústavě se Senátem dali hlasováním najevo už při jejích schvalov ání.
Poslanci ODS se v rozpravě zdrželi komentářů. *
VÝMLUVY, VÝMLUVY A ZASE VÝMLUVY
1. "Občané by museli hlasovat každé dva roky." Ano, ale pro poslance to není nic nového, vědí, že to takto stanovili v Ústa vě. Argument, který lituje voliče, že budou muset běhat k volbám příliš často, je falešný. Občaně naopak uvítají, budou-li do věcí věřejných mluvit častěji, než jednou za čtyři roky, během nichž nemohou vlastně, jsou-li nespokojeni, č init nic, než čekat na další volby. Do té doby mohou být jen bezmocnými svědky škod, které s postupujícím časem jsou stále nenapravitelnější. 2. "Ústava byla kompromisem..."
Jestli tomu má řadový volič rozumět, poslanci zřejmě Ústavu nebrali vážně, u ž když ji schvalovali. Už tenkrát věděli, že když nebude zvolen Senát, spadnou jim jeho pravomoce automaticky do klína, a navíc se stanou nerozpustitelnými. Co víc si přát?
Podle Ústavy prezident republiky nemůže rozpustit Poslaneckou sněmovnu, poku d supluje Senát, k čemuž díky ignoranci Ústavy parlamentem došlo. Ústava říká, že do doby zvolení Senátu vykonává jeho funkci Prozatímní Senát, jehož ustano vení rozhodnou poslanci, do té doby však funci Senátu vykonávají oni sami. U zavřeli se tak do kruhu, který je spolehlivě chrání před jakýmikoliv vnějšími vlivy a není moci v tomto státě, která by jej rozetla. Diktatura parlamentu, o které se zmiňoval několikrát v této souvislosti místopředseda ODA D. Kroupa, už nastala. I kdyby se poslanci dopustili čehokoliv, jsou neodvolatelní, nepos tižitelní, nesesaditelní. Tím, že do Ústavy zakotvili Senát, kterému nedovoluj í fakticky vzniknout, strhli na sebe největší moc ve státě, proti níž nemůže n ic dělat ani Ústavní soud, ani prezident, nikdo.
Jde o situaci velmi nebezpečnou. Udrží-li se současný stav až do voleb, v ni chž by podle některých předpovědí mohla zvítězit komunistická klika, máme tota litu opět na pár let zajištěnou.
Pokud to poslanci chápou, pak vystavují na odiv hazardérství, které nelze k ničemu přirovnat, pokud to nechápou, Bůh ochraňuj tuto zemi před takovým parla mentem.
3. "Senát je zbytečný."
Pro poslance PS určitě. Pohodu, při které se nemusejí nikomu zodpovídat, by jim existence Senátu silně narušila. Byl by tu někdo, kdo bude studovat jejich práci. Už by to nebyla jen hrstička novinářů, kdo občas vezme do ruky právě s chválený zákon a seznámí s jeho důsledky zděšenou veřejnost. Byla by tu státem zřízená instituce, kterou by PS musela respektovat.
Poslanci by část své moci museli odevzdat tomu, komu ze zákona patří. O dělb u moci však není z jejich strany žádný zájem, o to víc, že by se nejen stali, jako každý parlament na světě, rozpustitelnými, ale zároveň i nahraditelnými, a to právě senátory.
Kromě vracení schválených zákonů sněmovně k přepracování má Senát ještě někt eré další funkce. Vyslovuje souhlas se jmenováním ústavních soudců prezidentem . Trestní stíhání ústavních soudců nelze zahájit bez souhlasu Senátu. Senát do určité míry zastupuje Poslaneckou sněmovnu, je-li rozpuštěna. Prezidenta repu bliky nelze stíhat pro velezradu bez žaloby Senátu.
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, část jeho pravomocí na přechodnou do bu přebírá premiér a část předseda PS. V případě, že je současně rozpuštěna PS , přísluší prezidentské pravomoce, vykonávané jejím předsedou, předsedovi Sená tu.
4. "Nebude-li Senát zatím naplněn, občané to nijak nepocítí." Občan, který nemá informace, nepocítí nějaký čas nic. Ten, kdo se zajímá a v í, ten pociťuje z nevyváženosti systému strach, neboť jistotu, že se nic nemůž e stát a že nikdy k žádné ústavní krizi nemůže dojít, mu nikdo zaručit nemůže. Zneuctění Ústavy parlamentem nesou mnozí občané velmi nelibě a mají za to, že k určité ústavní krizi, i když navenek se zatím příliš neprojevující, neschvá lením volebního zákona a neustavením Senátu došlo. Nelze pominout ani mravní a spekt. Obcházení zákona zákonodárným sborem je pro část občanů, podniků a inst itucí výzvou k témuž, pro ostatní pak permanentní ústavní nejistotou. 5. "Senát bude brzdou přijímání nových zákonů."
Možná, že v některých případech naopak i urychlí. Senátoři mají právo navrho vat zákony a je i možné, že zákon o kolizi zájmů, na obranu ekonomiky před špi navými penězi a další jsme už mohli mít. Zatím toto brzdí Poslanecká sněmovna. 6. "Volební zákon je špatný."
Už byly přijaté daleko horší zákony a poslancům to nevadilo. 7. "Senát bude stát daňové poplatníky peníze."
Nejprimintivnější ze všech argumentů. Používají jej komunisté a Sládkovci. S tabilita státu, zajišťovaná jeho institucemi, přece něco stojí. *
Demokratické systémy stojí na vyváženém rozložení moci mezi nejrůznější nezá vislé instituce, jejichž základem je moc soudní, výkonná a zákonodárná. Navzáj em se hlídají, aby některá z nich na sebe nemohla strhnout větší díl moci, než mají ty ostatní. Totalita nemá šanci, aby se v některé z nich zahnízdila. Dob ře propracované Ústavy se vyznačují mechanismy, které rovnováhu moci ustavičně samy vyvažují.
Naše Ústava takové mechanismy má, ale protože ji parlament obchází, došlo k soustředění přílišné moci do jeho rukou, a tím k nerovnováze. Protože PS je je dinou neodvolatelnou institucí v naší zemi, v eventuálnímu usurpování si další moci jí nemůže nikdo zabránit. Ostatně, poslanci to mají v úmyslu a nikterak se tím netají. Chtějí zrušit Senát, přičemž o prezidentském systému, který jed iný může Ústavu opět vyvážit, nechtějí ani slyšet. (Prezidentský systém přitom znamená napsat úplně novou Ústavu obsahující přímou volbu prezidenta.) Hrozí nám nebezpečí, že neharmonické rozložení moci ve státě bude zakotvené v Ústavě . Žádný pozdější parlament už se moci, kterou jednou získal, dobrovolně nevzdá . S demokracií, po jaké jsme toužili, abychom se loučili dřív, než jsme ji zís kali.
Nerovnoměrně rozložená moc se chová jako nakloněná rovina. Stačí malé drcnut í a všechny předměty, které na ní stojí, letí dolů. Prezident republiky je z děšen, ale to je asi tak všechno, co nyní může dělat. Nemůže ani uplatnit své ústavní právo vyhlásit volby do Senátu, nemaje volební zákon. Přisvojování si více moci, než náleží, jde ruku v ruce s omezováním práv ostatních. Nakloněná rovina se zvedá.
Poslanci samozřejmě teorii vyváženosti moci velmi dobře znají. Znají, leč ne dbají.
Malé lidské ego se v dvousetčlenném tělese přetransformovalo v sobectví poli tické a Ústava žádné další prostředky na obranu společnosti proti němu nemá. M ožnost, že by s ní poslanci takto zacházeli, zřejmě jejím původním autorům vůb ec nepřišla na mysl.
Je smutnou ironií, že je to právě parlament, jediný občany zvolený nejvyšší orgán, kdo se stal destabilizujícím prvkem naší sotva zrozené demokracie. Je t o trestuhodné, a jestli poslanci své počínání nezmění a věci na šikmé ploše se sesunou, budeme mít právo říkat, že to byl parlament zločinný. Budeme-li mít ještě právo vůbec něco říkat.
Jitka STUDNIČNÁ