--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Záhadná role inspekce
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Z kongresu Občanských komisí: Přemysl Vachalovský kritizuje ministerstvo vnitra, aneb
Záhadná role Inspekce
Mnozí čtenáři i široká občanská veřejnost si jistě pamatují, že po listopadu 1 989 to byly právě prověrkové a zejména pak Občanské komise, jež se po tzv. "sa metové" revoluci snažily očistit české i federální ministerstvo vnitra od všec h, kdož patřili v bezpečnostním resortu k příslušníkům Státní bezpečnosti nebo se jinak přímo či nepřímo podíleli na represích vůči společnosti resp. úzce s polupracovali s někdejší totalitní komunistickou mocí. Snaha těchto do jisté m íry specifických orgánů jakési novodobé lidové kontroly se ovšem ne vždy setká vala s pochopením a úspěchem: Zejména po nástupu JUDr. Tomáše Sokola (OF, pozd ěji OH) do funkce českého ministra vnitra (podzim 1990) byla činnost Občanskýc h komisí postupně omezována a potlačována, až byly nakonec zatlačeny do téměř ilegální polohy. Což pokračovalo i po červnových volbách v roce 1992, kdy do m inisterského křesla zasedl Jan Ruml (ODS), který, ač se údajně snažil, znovule galizace Občanských komisí nedosáhl. Prý pro nepochopení premiéra a Parlamentu České repuliky.
*
(Občanské komise však přesto nezanikly a i za těchto ztížených podmínek vyvíje ly svou činnost dál. Ba víc: v mnoha případech na okresních úrovních nadále úz ce spolupracovaly s příslušnými policejními ředitelstvími, jež v nich spatřova ly rovnocenného partnera. A to i navzdory mocenské nepřízni v tzv. demokratick é České republice... S neochotou a nevraživostí pak nově sformovaná politická a ekonomická garnitura pohlíží také na celostátní aktivity některých členů Obč anských komisí, kteří nemilosrdně poukazují na činnost různých mafií, jejich p ropojování se současnými politickými špičkami, a odhalují zkorumpovanost veden í policejních složek a ministerstva vnitra.)
Kongres Občanských komisí
Jak již bylo řečeno výše, Občanské komise tedy za čtyři roky své existence, př es nepřízeň osudu resp. mocných tohoto státu, dokázaly svou životaschopnost a důležitost v procesu očisty naší společnosti. Svědčí o tom mimo jiné i průběh repulikového kongresu jejich organizace (Občanská iniciativa - Očanské komise) , který se konal v pátek dne 17. června 1994 v pražském Euroklubu ČTK. Účelem tohoto článku ale není zabývat se průběhem kongresu. Spíše se chceme v následujících řádcích zaměřit na jeden jediný diskusní příspěvek, jež vzbudil u přítomných členů Občanských komisí zaslouženou pozornost. Přednesl ho člen n ově zvolené koordinační rady Občanských komisí PŘEMYSL VACHALOVSKÝ. Bývalý mís topředseda Občanské komise při českém ministerstvu vnitra, později koordinátor Občanských komisí České repuliky.
(A jak uvidíme dále i člověk, který právě za svou činnosti byl nejen v posledn ích letech, ale i v současné době, napadán jak "jistým" druhem sdělovacích pro středků, tak i exmiistrem vnitra JUDr. Tomášem Sokolem a dalšími. Ostatně, v N ecenzurovaných novinách jsme o tom psali už v čísle 8 v příspěvku "Co exminiss tr Sokol nevěděl".)
*
Než přejdeme k vlastnímu obsahu, resp. k podstatě citovaného diskusního příspě vku, musíme ještě uvést, že Přemysl Vachalovský jako jeden z předních činitelů Občanských komisí působil od 1. května 1993 až do nedávné doby na českém mini sterstvu vnitra, přesněji jako vedoucí oddělení kontroly a stížnosti policejní ho prezídia. Náplní jeho práce byla kontrola policistů ve smyslu plnění povinn ostí a vyšetřování či dokumentace jejich přestupků.
(A zkušenosti případně poznatky získané výkonem své funkce byly právě osahem d iskusního příspěvku Přemysla Vachalovského. Pro rozsáhlost textu jej neotiskuj eme celý, pouze z něj vyjímáme některé důležité pasáže a snažíme se je zařadit do patřičného dějového rámce...)
Souvislosti s Rumovou aférou
Brzy po nástupu Vachaloského do funkce na policejním prezidiu propukla ve Vých odních Čechách tzv. "Rumová aféra". V jejích intencích koncem července 1993 vy stoupil v televizi muž, označený iniciálami J. Z., který skrýval svůj obličej za modrou čtvrtkou papíru, a velice tvrdě napadl vedení ministerstva vnitra a policejního prezidenta. S tím, že se v celé záležitosti jedná o korupci, jejíž nitky sahají až tam. A Přemysl Vachalovský se svým oddělením měl první úkol, tj. prošetřit zmíněná obvinění.
(Vzhledem k tomu, že v rychlosti policie nikdy moc nevynikala, to on i jeho li dé zvládli do čtrnácti dnů, kdy zkompletovali vyšetřovací spis a připravili ho k předání Úřadu vyšetřování pro ČR Policie České repuliky.)
Těsně před ukončením tohoto, jak již bylo řečeno vlastně prvního svého úkolu, však byl Přemysl Vachalovský požádán tehdejším ředitelem východočeské policie panem Floriánem, aby k němu poslal lidi pro velice závažné dokumenty, které mě l onen funkcionář uloženy ve svém trezoru.
(Zmíněné dokumenty se týkaly trestné činnosti tamních policistů a neměly vůbec žádný vztah při daňovém úniku s citovanou Rumovou aférou. Naopak, týkaly se t restné činnosti policie při jejím vyšetřování...)
*
Lze říci, že právě v tom okamžiku se probudila Inspekce ministerstva vnitra, j eden z nejvyšších jeho kontrolních orgánů, který, dle tvrzení Přemysla Vachalo vského do té doby neprojevil zájem o skutečnost, že v televizi, Rudém právu či Mladé frontě byli napadáni představitelé tohoto resrortu z velice sporadickýc h, případných přestupků, nebo trestných činů. A tato inspekce vstoupila do řeš ení Rumové aféry výlučně na základě toho, že v pátek, snad 23. nebo 24. srpna 1993, Vachalovského podřízení uvedené materiály převzali od ředitele Floriána. (Navíc se v tu chvíli do celé záležitosti zamíchal tehdejší hlavní vojenský pr okurátor, doktor Kříženecký, který tři neděle předtím ve sdělovacích prostředc ích obviňoval bývalého zástupce ředitele východočeské policie pana Horského, ž e zaslal do vazby dopis jednomu z obviněných. Do té doby originál tohoto dopis u ležel v trezoru doktora Floriána, aniž JUDr. Kříženecký si ho přečetl... Ten to precedens, kdy na základě nějaké známé formulace "jedna paní povídala" vyst upuje hlavní vojenský prokurátor, měl za následek, že Přemysl Vachalovský na n ěj podal trestní oznámení.)
Inspekce splnila to, co měla, či lépe řečeno chtěla splnit. Vnikla do kancelář e šéfa oddělení kontroly a stížností a vyžádala si vydání předmětných dokladů, což bylo pochopitelně odmítnuto. Vzápětí na to vedoucí odboru bohužel k tomu dal příkaz a materiály byly předané inspekci a následně hlavnímu vojenskému pr okurátorovi.
Na scéně pražské policejní ředitelství
V souvislosti s šetřením tzv. Rumové aféry byli Přemysl Vachalovský a jeho odd ělení několika novináři, policisty upozorněni na velice závažné závady v hospo daření policejního ředitelství hlavního města Prahy. Týkalo se to např. objekt u Korekt, firmy Sekuriton a některých dalších poznatků. Hned při prvním šetřen í, které tehdy provedli, se ukázalo, že informace, jež održeli, se zakládaly n a pravdě.
Lze konstatovat, že uvedené aktivity měly za následek pouze jedno. Ne podporu vedení ministerstva vnitra, ale pouze to, že ve velmi krátkém období byl na Př emysla Vachalovského nasazen odposlech jeho soukromého telefonu a služebních l inek.
(Tento krok byl pochopitelně protiprávní. A to jak z hlediska legality, tak i ve vztahu k základním právům a svobodám člověka. Jenomže, někteří si mysleli o pak. Například člen branně bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlament u České republiky a předseda poslaneckého klubu ODA poslanec Kužílek, který se měl vyjádřit, že vše proběhlo podle zákona... Takže jinak řečeno, trestní řád a zákony platí pro všechny stejně, jestliže se však objeví u policie náhodou člověk, který jako bývalý představitel Očanských komisí nechce zkazit jejich i mage a snaží se rozklížit to, co do uvedené doby bylo v policii špatné, jedino u odměnou za jeho práci je odposlech telefonu a špehování na každém kroku...) Tohle vše se událo v září loňského roku a v té chvíli Přemysl Vachalovský, pop rvé po čtyřech měsících práce u policie, uvažoval o odchodu z jejích služeb. B ývalí kolegové z Občanských komisí ho však požádali, aby ještě vydržel. Poslec hl a zatím tedy zůstal...
*
Bohužel došlo opět k nejhoršímu: Šetření, jež probíhalo a které se týkalo praž ského policejního ředitelství, se vzhledem k vyšším pravomocem, než mělo odděl ení kontroly a stížností, zúčastnila také inspekce ministerstva vnitra. Což by lo přesně to, co Přemysl Vachalovský a jeho lidé nemohli potřebovat. Inspekce totiž svých pravomocí spíš používala k maření práce, resp. k očerňování těch, kteří se snažili přijít věcem dějícím se na pražské policejní správě "na kloub ".
Tak např. v době, kdy oddělení vedené Přemyslem Vachalovským prošetřovalo činnost pražského policejního ředitelství, dodalo Inspekci materi ály, týkající se firmy SEKURITON.
Přesněji se to týkalo jedné záhadné letecké zásilky z Tel Avivu, obsahující ji stá zařízení. Proclení bylo doprovázeno dopisem tehdejšího ředitele pražské po licejní správy pana Hofmana s tím, že se jedná o zásilku státo-bezpečnostního charakteru. Vše se tedy zdálo v pořádku, až na jeden malý háček: Zařízení byla tři, z toho jedno dodatečně, až po několika měsících, za záhadných okolností určeno pro policii; z Tel Avivu to odlétalo jako zboží adresované soukromé fir mě Sekuriton Internation, na ruzyňském letišti však přistávala zásilka patřící ofiiálně už pražské policii. Jednotná celní deklarace a další k tomu náležité podklady nesly tedy všechny znaky podvodu, zneužití pravomoci veřejného činit ele... Se zřejmým účelem pomocí šéfa pražské policie se přes tzv. daňový únik obohatit...
(V době, kdy zmíněné letadlo z tel Avivu přistávalo v Praze, Přemysl Vachalovs ký u policie ještě nepracoval: působil u jedné americké firmy. Ale měl tehdy, podle redaktorky Rudého prva Kateřiny Perknerové a Sabiny Slonkové, redaktorky Mladé fronty dnes, přivážet ze zahraničí osobní automobily, které údajně nepr oclíval. A aby to bylo zábavnější, tak Inspekce, místo aby začala vyšetřovat p ana Hofmana a firmu Sekuriton International, pustila se do Vachalovského...) *
Daleko vážnější však v této souvislosti byla jiná událost: Krátce před loňským kongresem Občanských komisí byl Přemysl Vachalovský policejním presidentem Če ské republiky Stanislavem Novotným poprvé zcela neočekávaně odvolán ze své fun kce vedoucího oddělení kontroly a stížností. Paradoxem je, že se tak stalo na základě ş 26, což je paragraf, který umožňuje ministrovi a policejnímu preside ntovi odvolávat bez udání důvodu bývalé příslušníky Státní bezpečnosti. Čili č lověk, který čtyři roky pracoval v Občanských komisích a udělal dost pro to, a by se alespon částečně podařilo nějakým způsobem zastavit devastaci společnost i, jež tehdy velmi rychle postupovala, byl odvolán na základě zákona připraven ého po listopadu 1989 pro příslušníky StB...
(Než ovšem stačil Přemysl Vachalovský cokoliv podniknout či bránit se, opět zc ela neočekávaně byl jmenován zpátky do své původní funkce...)
Policejní ředitel Trejbal
Krátce po této události se daly do pohybu záležitosti kolem tehdejšího severoč eského policejního ředitele doktora Trejbala. Přesněji řečeno, na základě deví ti podnětů k zahájení trestního stíhání, které na Trejbala podala bývalá Vacha lovského kolegyně z Občanských komisí, začalo oddělení kontroly a stížností po licejního prezídia provádět na severočeské policejní správě revizi. A výsledek ? Např. dovoz aut ze zahraničí: doktor Trejbal si přivezl vozidlo značky Mazda tři měsíce staré (!) za čtyři tisíce marek. Mimo to pak ještě účast severočes kého policejního ředitele pana Trejala v Universal Bance coby předsedy její do zorčí rady...
(Jen pro srovnání: Stejné podněty k zahájení trestního stíhání doktora Trejbal a obdržela i Inspekce ministerstva vnitra. Na rozdíl od oddělení kontroly a st ížností neprokázala ani ono auto Mazda, ani předsednictví policejního ředitele v dozorčí radě Universal banky... Z devíti podnětů k trestnímu stíhání Vachal ovského oddělení prokázalo sedm oprávněných, Inspekce ani jeden.) *
Pro doplnění této kauzy jednu zajímavou maličkost. Šetření celého případu skon čilo po třech týdnech práce dne 23. prosince 1993 a celá záležitost všetně zís kané dokumentace byla předána policejnímu řediteli a následně branně bezpečnos tnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ovšem hned po sko nčení Vánočních svátků se v kanceláři šéfa oddělení kontroly a stížností opět objevila Inspekce ministerstva vnitra a po jejím odchodu zel trezor Přemysla V achaloského znovu prázdnotou. Prostě, odebrali mu všechny materiály týkající s e případu Trejal...
(A tady opět jedno malé srovnání: Pan Trejbal dovezl mazdu starou tři měsíce z a pět tisíc marek, Přemysl Vachalovský pět let starou hondu za pět tisíc marek . Celkem v té době jako soukromá osoba, nikoliv tedy pracovník policie, dovezl ze zahraničí tři osobní auta. Z toho dvě dosud vlastní, třetí napůl, protože mu bylo ukradeno; sice se znovu nalezlo, ale se škodou 90.OOO Kč. Nepojištěné. Celkem obvinění proti jeho osobě zní na daňový únik 44.700 korun. Celé toto o bvinění vychází z podkladů, které získala Inspekce ministerstva vnitra, jež za tím účelem protiprávně vyšetřovala na území Německa, pochopitelně bez souhlas u tamních orgánů. Je celkem logické, že z těchto důvodů těžko mohla mít čas vy šetřovat podněty k trestnímu stíhání např. takového bývalého severočeského pol icejního ředitele doktora Trejbala...)
Kolaja nemluví pravdu
V souvislosti s činností Inspekce ministerstva vnitra je pak nutné také posuzo vat odvolání jak předešlého ředitele Inspekce pana Tomina, tak i jejího posled ního šéfa doktora Kolaji. A to zejména v souvislosti s tím, co píší redaktorky Kateřina Perknerová a Sabina Slonková do Rudého práva a Mladé fronty dnes. Obě novinářky začaly zmíněnou kampaň 4. června 1994 s odůvodněním, že ředitel Inspekce ministerstva vnitra je své funkce Janem Rumlem zbaven proto, že má dů kazy o účasti ministra a jeho náměstků, resp. dalších činitelů bezpečnostního resortu, v tzv. Rumové aféře. V této souvislosti na kongresu Občanských komisí Přemysl Vachalovský doslova prohlásil:
"Mohu Vám říci, že jsem se zhrozil. Jestliže to prohlásil bývalý příslušník St átní bezpečnosti, který je v současné době jedním z hlaních obviněných a měl p řed svým oličejem modrou čtvrtku papíru, tak jsem to chápal jako takovou prapo divnou zpravodajskou hru sdělovacích prostředků - Mladé fronty dnes, České tel evize atd. Jestliže však toto obvinění vznese ředitel Inspekce ministerstva vn itra, tak je to skutečně závažné obvinění a myslím si, že v určité části veřej nsti svým způsobem zanechalo takový prapodivný dojem. Na mne to pochopitelně z apůsoilo taky, ale vhledem k tomu, že jsem velice dobře informován, protože ce lou tuto záležitot nešetřila Inspekce ministerstva vnitra, ale šetřil jsem ji já se svým oddělením, tak vím, že Inspekce ministerstva vnitra, mimo zásahu do naší práce, neudělala v této záležitosti jediný úkon. Můžu proto zodpovědně p rohlásit: Pan Kolaja je lhář, pan Kolaja lže, pan Kolaja obelhával ministra po celou dobu, co byl ředitelem Inspekce. Toto prohlašuji, prosím Vás, vědomě, o čekávám od pana Kolaji za má tvrzení žalobu, ale na rozdíl od něj, od podnětu na zahájení trestního stíhání, já si myslím, že si toto svoje obvinění obhájím ."
(A opět jedno malé konstatování: Funkce ředitele Inspekce ministestva vnitra j e velmi frekventvaná. Pan Kolaja je už totiž čtvrtým šéfem kontrolního orgánu resortu, kterého Ruml za dva roky svého působení vyměnil. Vedle zmíěného již J osefa Kolaji, který ve funkci vydržel výce než rok, a Mikuláše Tomina - ten by l postaven mimo službu už po čtyřech měsících - zde dva měsíce působil také Pe tr Čeněk, a úplně na začátku Boris Štefl, jehož ministr Ruml podědil od svého předchůdce Tomáše Sokola. Zdá se tedy, že tato situace o něčem svědčí. Přinejm enším o tom, že v Inspekci ministerstva vnitra není všechno v tak úplně nejlep ším pořádku. Ostatně, tento týden se celou situací mají konečně zabývat také p oslanci branně bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České repu bliky...)
Reakce sdělovacích prostředků
Tolik tedy výtah z diskusního příspěvku Přemysla Vachalovského. Dlužno podotkn out, že den po skončení kongresu Občanských komisí se v denním tisku objevily pouze tři zprávy (tedy přinejmenším z novin, jež autor tohoto článku si běžně kupuje, a to je šest titulů): v Českém deníku, Zemědělských novinách a pochopi telně Rudém právu. V ostatních tzv. renomovaných a nezávislých, jako např. Den ním Telegrafu, Lidových novinách či Mladé frontě dnes ani slovo. Nejen v sobot u 18., ale i v pondělí 20. resp. v úterý 21. června 1994.
*
Za nejzajímavější a nejzavádějící článek lze bezesporu označit materiál v Rudé m právu s názvem Vachalovský vysvětloval své obvinění z krácení daně, podepsan ý značkou ryc (Rychlý). Proč nejzajímavější a nejvíc zavádějící? Protože úmysl ně opomíjí některá závažná tvrzení Přemysla Vachalovského, a pokud si jich pře ce jen všímá, např. onoho odposlouchávaní a sledování, nebo záležitosti s býva lým ředitelem Inspekce ministra vnitra Kolajou, tak zlehčuje, ba přímo ironizu je a zesměšňuje. Naopak maximální pozornost věnuje pan Rychlý právě všem ovině ním, které v Rudém právu a Mladé frontě dnes vznesly v minulých dnech a týdnec h Kateřina Perknerová a Sabina Slonková.
(Ostatně, není se co divit. V Rudém právu jsou na tento styl práce přece dokon ale vyškoleni z dob totalitních. A Kkateřina Perknerová na uvedený druh dezinf ormací a polopravd není sama. Má zdatné kolegy či následovníky, kteří přijdou coby zpravodajové na kongres Občanských komisí nikoliv proto, aby o něm psali a objektivně informovali, nýbrž z důvodů zcela odlišných. Hledají seznaci a po mluvy ve stylu bulvárního Špíglu, kde se ostatně paní Perknerová také vyučila. Ale "nešť", máme přece svobodu slova a čtenáři Rudého práva třeba právě tohle od svých novin a jejich redaktorů očekávají...)
Jiří F. PILOUS