--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Zvládání rizik Jaroslava Šabaty
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ZVLÁDÁNÍ RIZIK JAROSLAVA ŠABATY Mnozí Češi podnikají a - spekulují. Jsou ve své velké většině přesvědčeni, že svět se řídí zásadou "kdo maže, ten jede", a idealisty, kteří se oportunnímu r ealismu vzpírají, nemají příliš v lásce. Ale nepříjemné pocity vyvěrající ze z tráty reálně socialistických jistot ve své většině zdárně přemáhají. Pomáhá ji m v tom pomyšlení na to, že všichni na východ od nich (a především Slováci) js ou na tom hůř. Otevřený svět je přece jen o mnoho zajímavější. A nejzajímavějš í je odjakživa zvládání rizik.

Tato pasáž z obsáhlého eleborátu Jaroslava Šabaty pro Süddeutsche Zeitung, ačk oliv v materiálu jsou statě mnohem říznější, je ústředním motivem široce pojmu tého rozboru politické a společenské atmosféry na území, zvaném dnes Česká rep ublika. Proč dnes ? Tato otázka je totiž umně skryta v celé několikastránkové úvaze J.Šabaty. Co je dnes, nemusí být zítra. Zbývá otázka pro nás, nakolik je toto dilema aktuální a proč právě pro Süddeutsche Zeitung.

V zdánlivě nevýznamné pasáži, citované námi zhora, je podsouváno, že Češi jsou již tací- aklimatizovatelní za dárek protihodnotou, jakési "držhubné", bez zá sad o morálce, s přízemními pudy seberealizace i za cenu úplatkářství, s poťou chlým uspokojením, že druhý je na tom ještě hůře.

Na vybudování takovýchto masových chrakteristik a hromadných způsobů uvažování , byla postavena celá praktika posledních desetiletí komunistické nadvlády, kd y již dávno nešlo o diktaturu proletariátu a beztřídní společnost, nýbrž o nov odobou elitu z pohrobků gottwaldovců. Genetičtí aristokraté ducha , jichž dodn es přežívá pomálu díky hystericky podněcované genocidě z řad lumpenproletariát u, který se dostal k moci v nacistickém Německu a své pokračování nalezl v kom unistickém SSSR a jeho satelitních koloniích, tomu říkávali " z lejna rovnou P řemyslovna". Trvá několik generací, než z koukolu je pšenice. A někdy se jí st át nemůže ani šlechtitelskou péčí.

V pojetí budování reálného socialismu trychtýřem nalévaná psychoza o image Čec hů byla rozdílná pouze v potřebách. Sám Šabata nám říká, že Češi "nepříjemné p ocity vyvěrající ze ztráty reálně socialistických jistot ve své většině zdárně přemáhají". Ano, ve scénáři sametového přechodu občanům bylo dáno nové šidítk o. Za sociální jistoty "všichni těsně nad zemí až na vyvolené", bylo naděleno " kontaktování se světem a možnost svobodného podnikání".

To, co je Jaroslavem Šabatou citováno jako charakterové prvky českých nátur, j e klasické pouze pro exkomunistickou nadtřídu, dnes praktikující přesně tak, j ak J.Šabata popisuje. Otevřený svět je pouze pro ty, kteří z pozic vysokých po stů nomenklaturních kádrů realizují dnes kšefty z dávno navázaných kontaktů se zahraničím a uvedli do pohybu svá neupotřebitelná, zmrazená, tajná konta v za hraničních bankách.

Ostatní jen příštipkaří, pokud tato elita ze svých bank jim na lichvářský úrok půjčí. Cestují po cizině s tlumokem na zádech , podobni tamním bezdomovcům. N ikdo jim neuvěří, pokud budou mluvit o poměrech. Byla revoluce, jejich revoluc e, v které zvítězili, jako kdysi dělnická třída v roce 1948. Pokud zůstali chu dými za čtyři roky po ní, potom jen díky své neschopnosti.

Pana premiéra Václava Klause, J.Šabata ve svém elaborátu imaguje jako tvrdého konzervativního pravičáka NEORIENTOVANÉHO V NÁRODNOSTNÍCH OTÁZKÁCH, v kterých, dle autora, naprosto bezohledně šlape jako slon v porcel ánu.

Pan premiér bohužel, ve svém neskrývaném pragmatismu přistoupil na řešení, že zpětné zrcátko je brzdou rychlého rozvoje tržního systému. Nedavno se veřejně vyjádřil, že mnozí poukazují na to, že v popředí děje jsou stále přední promin enti komunistické minulosti a podnikatelská sféra se skládá ze zbohatlíků doby minulé, že SE VŠAK S TÍM V SOUČASNÉ DOBĚ NEDÁ NIC DĚLAT. Svým způsobem je pří stup pana premiéra skutečně pragmatickým pohledem na reál a takový náhled asi pramení ze světonázoru nabytého aplikací nekomunistické inteligence, leč důvěr yhodné stát se nomenklaturou, reprezentující nás i za doby vlády jedné strany na světových univerzitách.

Až tak dalece p.premiéra podezřívat, že i on je vědomým aktérem rozehrané part ie přerodu kapitálového managamentu ČR z komunismu na kapitalismus, není podlo žené. Spíše je vhodným realizačním objektem, jako mnoho dalších na místech vid itelných. Jejich výběr je v jednotlivých polohách tak dokonale přesně vystižen , že svědčí o genialitě psychologického podchycení dojmu pro veřejnost. Na mís tech viditelných stojí vždy jen nástroje, opěrné zdi a PŘÍPADNÉ OBĚTI. Světové dějiny, ač skládány z drobnějších celků, nejsou náhodným vývojem spole čnosti, nýbrž kombinační hrou ,kterou skryti za zády nastrčených mluvčích (mno hdy si své úlohy ani neuvědomujících), tvoří pomocí uměle vyvolaných masových nálad potřebný děj, jejich skuteční tvořitelé a vůdci.

Podívejme se na portrét premiéra Klause J.Šabaty. Odpůrce ekonomických specifi k, je doplněn umně do podoby ignoranta etnické rozdílnosti.

Citujeme z úvah J.Šabaty:

A když politika federální síly ve volbách v červnu 1992 definitivně ztroskotal a, stal se bezpochyby právě proto neméně rozhodným stoupencem česko-slovenské separace. I on dospěl k názoru, že Československo bylo umělou konstrukcí a že "úprk z Východu" ve jménu západních hodnot je to pravé, a že jeho posláním nyn í je, dát si v zájmu pevného prosperujícího státu DOBRÝ POZOR NA MORAVANY (zdů raznění textu redakčně NN) ať už jsou jejich sny o zemské samosprávě sebeskrom nější.

Není ovšem v Čechách zdaleka sám, kdo se bojí, že unitární český stát by se mo hl začít měnit v česko-moravský dualismus a česko-slovenský rozvod by se zopak oval v modrém.

Shodou okolností se před několika dny rozčiloval až nekontrolovaně, další BÝVA LÝ DISIDENT STEJNÉHO ZABARVENÍ na rozhlasové stanici F1, Petr Uhl, na téma roz bití Československa. "Československo rozbil pan Klaus a nezodpovědní novináři" zaznělo do éteru rozlobeně.

Oba pánové buď trpí ztrátou paměti, nebo v jejich způsobu uvažování klasicky l evobokého ( pokud vím, kdysi levobokého marxisticky), se zřejmě jeví černé jak o bílé. Nebo, zrcadlový pohled. K uchování ČSFR chyběla na Slovensku politická síla i vůle, pokud vím. Slovenský protějšek těchto pánů, zázračně procitnuvší ch do zdravé levice xté Internacionály,- SDL, separaci ukřivděných Slováků vid ěl jako východisko z utlačování jednoho národa druhým.

Zvláštní je, že unitarismus, který je prakticky v pravicovém ekonomickém pohle du (nezaměňovat pravici s ODS) absolutně cizím prvkem, je naopak typický pro l evicovou "jednotnou mísu pro všechny". Podivné, že ? A jaksi nelogické. Ovšem jen potud, pokud se nepodíváme jak vlastně česko-slovenský problém vyvstal a v které fázi a jakým způsobem přerostl nacionální motiv požadavek ekonomický. T akové zlehčení problematiky, snad ani J.Šabata nemůže myslet vážně, když sdělu je pro Süddeutsche Zeitung, že: " nejblíže k tomu, aby dotvořil slovenskou nár odní ideu - ideu soužití s Čechy jako rovný s rovným měl první polistopadový č eský premiér Petr Pithart".

Všimněme si, již nikoliv ekonomická samospráva, ale národní idea soužití rovné ho s rovným. Směšnost "dvojdomku" Petra Pitharta byla právě v tom, že folklorn í dlaždičky v koupelnách měly být dále kryty jednou střechou, de facto bránící úniku tepla z jediné kotelny. Socialistické myšlení, socialistické metafóry. Nedavno mně jeden známý zděšen vyprávěl po koncertním turné ve Valašském Meziř íčí, že byli vysmíváni pro pražský dialekt a bylo jim předhazováno, že jazykov á deformace je důsledkem křížení se Švédy, kterými jsou lokality kolem Prahy p oznamenány. Aby však nedošlo k omylu, dovětkem bylo, že až se náronostně čistí Moravané vyrovnají s těmito kříženci, dají si do pořádku brněnský centralismu s.

Snad by nám mohl tento vývoj vysvětlit pan Jaroslav Šabata. Pro cizí tisk fund ovaně vysvětluje národnostní a politickou problematiku a nejen to, pokud vím, v době, kdy dělení Československa vrcholilo, byl poradcem tehdejšího předsedy FS, shodou okolností dnešního prezidenta svobodného Slovenského štátu, pana Ko váče.

ŠIROKÉ SRDCE A KLÍN MATEŘSKÝ

proti zlovůli separatistů, rozvračečů a temných sil organizovaných v StBáckém ďábebelském plánu "akce KLÍN".

Tak by se dala shrnout úvodní stať pojednání o české povaze pana J.Šabaty. Ústředním zloduchem prvních vět úvodu je, jak jinak, Petr Cibulka. Po přečtení tohoto "vstupu" mně napadlo, že nejďábelštějším plánem akce KLÍN by bylo jeho vymyšlení. Potom by stačilo každý nehodící se názor do hry, či zpochybnění op onenta nálepkovat akcí KLÍN . Klínem se tak může házet sem a tam a zatím ve sk utečnosti by odvedení pozornosti krylo plán probíhající, třeba zrovna "akce ši roké srdce".

"Desperát" Cibulka, si ráčil toto pojmenování vykoledovat od J.Šabaty za svůj známý výrok u soudu jinému občanu tohoto státu, který kdysi také patřil k "nep očetnému exdisidentskému hloučku" (z terminologie J.Šabaty) . Cibulka, desperá t jeden, se jal rozbíjet nesourodý hlouček vrážením klínu již v předjaří r.199 0, kdy bez skrupulí shodou okolností právě J.Šabatovi říkal veřejně, co si mys lí o jeho počínání. Zcela ve smyslu publikovaného cíleného programu pod krycím názvem KLÍN, jak definuje exdisident a exsoudruh v jedné roli pro Süddeutsche Zeitung.

Dováděl tak dokonce , odhaluje jeho motivaci činů, Jaroslav Šabata, ještě před listopadový záměr Státní bezpečnosti , čelit PROGRAMOVÉMU SJEDNOCENÍ OPOZICE. Zatím co "programové sjednocení opozice" mohlo být ideálním precedensem pro dl ouhodobé akce "širokých srdcí", v kterých měl plynulý přechod do jiného politi ckého systému proběhnout v kamarádské soudržnosti obětí komunismu s uraženými reformními komunisty. Petr dospěl k poznání svého omylu, že s čertem se nelze bratříčkovat, ani sešvakřit- narozdíl od pohádek.

Z nepočetného hloučku exdisidentů se jeden stal prezidentem, ujímajícím se kol aborujících informátorů, kajícníkem Benešových dekretů, terčem pukavců tisovsk ých nálad na Slovensku a nositelem mnoha vyznamenání a mezinárodních uznání. Z druhého , chápavý znalec národnostních specifik a potřeb, a v té samé době, k dy lítaly vzduchem pukavce po prvním, poradcem potenciálního prezidenta odčlen ěného státu. Sotva stačil vydechnout již se obětavě vrhá do dalších řešení rov noprávnosti.Z třetího exdisidenta desperant. Asi proto, že říká dále to co řík al a dělá to, co dělával. V dobách nedávno minulých si největší a nejčtenější Rudé právo také zaměňovalo pojem politického odpůrce s desperentstvím. HRA SE SLOVÍČKY NĚKDY DOKÁŽE ZÁZRAKY.

"Kompletní seznamy II.správy StB" vydané P.Cibulkou v pojetí p.Šabaty , ztrati ly cestou od myšlenky k peru slova "II.správa". Maličkost. Desperátové i spodi na a bahno, jak pro změnu s oblibou říkává pan prezident, vědí, že publikování m kompletních seznamů všech správ StB, bychom se dozvěděli, jak je to ve skute čnosti s akcí KLÍN. Leckteré "široké srdce" se chvěje při této představě. Real izace by mohla vysvětlit mnoho nejasností, příkladně proč, ač jediný náš parla ment v postkomunistických státech ANIŽ PŘIHLÉDL K PRÁVNÍM VÝHRADÁM VLÁDY, PŘIJ AL MANICHEJSKÝ ZÁKON O NELIGITIMITĚ, ZLOČINNOSTI A ZAVRŽENÍHODNOSTI KOMUNISTIC KÉ STRANY Z LET 1948-1989, jak přijatý zákon kvalifikuje J. Šabata, je nám "ho uby platným kouskem popsaného papíru", jak jej kvalifikujeme my. Při jeho napl nění by jen tak mimochodem i minulost autora eleborátu byla minulostí člena zl očinecké bandy. Šabata do zajímavé souvislosti dává statisticky průzkumovou ne oblibu parlamentu oproti vládě jedním dechem s tímto zákonem a rozdílem mental it Němců, Poláků a Maďarů a naší.

Zveřejnění veškerých tajných materiálů Státní bezpečnosti by objasnilo desperá tovi Cibulkovi, proč i v seznamech NN chybí zhruba 800 jmen, zahoupalo by židl emi stranických, vládních a parlamentních kruhů a v "Z" fondech by se i našlo vysvětlení registračních čísel.....

KLOUBENÍ "RASY" ČESKÉ S POLITICKOU VOLBOU. PROFESOR PATOČKA BY SE DIVIL.

J.Šabata dochází v dešifrování příčin politického neklidu k závěru, že Češi js ou pospolitostí budovanou zdola, nikoliv sebevědomou panskou mentalitou, ale p ospolitostí osvobozených sluhů. Své tvrzení opírá o esej Jana Patočky "Co jsou Češi" a výraz " pospolitostí sluhů osvobozených shora. Profesor Patočka, kter ý svou esej napsal v letech 1972-73 by se podivil podivného výkladu v aktualiz aci své filozofie.

A což teprve vyústění z toho vyplývajícího,- že pozadím sporů o charakter revo luce i státu, je nepřátelství kvaziaristokratického smýšlení vůči české plebej skoproletářské tradici, jež ideový konflikt mění v konflikt sociálně politický . Svou národnostně-politickou filozofickou úvahu J.Šabata začal Cibulkou, použ il Klause, Pitharta a končí masarykovským : "Česká otázka buď bude světová, an ebo - nebude!"

HRY NA NACIONALISMUS VE SCÉNÁŘI. V rámci rozehraných partií vysokých her by se daly očekávat účelové projevy na cionalismu. Další důkaz zapojení P.Cibulky do rozbíječských akcí KLÍNu, tentok ráte na poli nacionálních vášní, se přímo nabízí. Je oponentem prezidenta, zap ojen v několika občanských aktivitách charakteru požadavku tvrdé debolševizace společnosti, občan moravské metropole a co více, vydavatel Necenzurovaných no vin, jediného (s vyjímkou umírněnějšího ČD) periodika, nesmiřitelně píšícího o bolševických přežívajících strukturách a jejich falších.

Vzpomeňme si výkřiků P.Uhla na F1 : " Za rozbití Československa mohou nezodpov ědní novináři a pan Klaus!"

Vzhledem ke zkušenostem (příkladně) s podstrčenými materiály antisemitského ch arakteru nezbývá, než důsledně dbát na obsah čísla až do chvíle prvních obtahů . Bývalí švakři nikdy nespí.

OSVOBOZENÝM SLOUŽÍCÍM

Nesporné pravdy, se kterými si J.Šabata pohrává , budiž nám varováním. Své "pl ebejskoproletářské" mentality jsme jasně prokázali nejen v únoru 1948, již pře d rokem 1918. Každá úřednická panička se styděla za český původ a mateřský jaz yk. Nutnost disponovat znalostmi alespoň jedním světovým jazykem, je dána naší geografickou polohou, nevýznamným počtem a velikostí. Být Čech není hanba, al e budeme-li pokračovat, jak činíme, brzy bude. Oháníme se T.G.M., a nejsme si patrně vědomi, že jeho snaha o Československo byla motivována tak, aby probuze né národní vědomí zvedlo zároveň naše pokorné hřbety. Pokořujeme se sami a dob rovolně. Památník T.G.M. měl být v naplnění jeho díla, nikoliv v jeho sochách a názvech ulic. Mnohokrát mě napadlo, zvláště při parlamentních šavlovačkách o pomlčce, že v nás z jeho odkazu nezůstalo pranic. Co by asi řekl postoji Slov enska v nacistické expanzi, již zmíněnému únoru, matení E.Beneše pojmu národní hrdosti se slovanským nacionalismem, který jej vedl k obdivu SSSR a i jeho dů kazu ohnutého sloužícího hřbetu, zvláště v tom, že ihned po únorovém puči neab dikoval.Co by asi T.G.M. řekl našim seznamům dobrovolných práskačů, nacistům i bolševikům a jaký by měl asi názor na svého posledního následníka V.Havla ? A no, "osvobodili" nás, slouhy, opět shora. Žádní revoluce se nekonala. Kvaziari stokracie, vytvořená z nejlepších vasalů našeho bývalého rudého pána, bobtná v jidášských groších. Tam, ne v odlišnostech dialektu je příčina našeho bludnéh o kruhu. Co s tím uděláme?

Iva SEDLÁŘOVÁ