--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Václav Benda - politik lidské kuráže
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Václav Benda - politik lidské kuráže za NN rozmlouval Luboš Vydra
Oblíbený, nebo neoblíbený politik? Nejoblíbenější podle průzkumu: bývalý komun ista soudruh Dlouhý. Zásadový, nebo spíše arogantní? Na aroganci se stádo jen klepe, jako masochistka na bič. Odtud ona obliba? Levice málo diferencuje a pr oto její slogany se zdají být humánnějšími a šlechetnějšími. Čím více na výcho d, kde dosud přežívá pověra "o široké bolestínské duši" a "kladných hrdinech", tím snadněji se prosazují. "Dvě nohy dobré, čtyři nohy zlé", opakovaly do omr zení nemyslící slepice v Orwellově farmě zvířat. Stejně tak davy v ulicích: " Ruce pryč od Kuby!" a o něco později "Pryč s diktátorem Pinochetem!" Hovořil j sem s člověkem, který má patrně větší mozkový obsah, než naše pacifistické sle pice, nebo možná ho jen není líný používat k myšlení. Ale ostatně posuďte sami .
R o z h o v o r
NN: Jako pravicově smýšlející osobnost to máte jistě těžší, právě proto, že ví ce diferencujete než představitelé levice. Těm stačí pouze populisticky prohla šovat, že jsou pro mír, nebo že život, či lidská práva jsou něco posvátného a úspěch mají zajištěn již proto, že se to hezky poslouchá. Taktéž v případě gen erála Pinocheta stačí pouze reflexivně reagovat, že Pinochet je zlý a Allende, jelikož zvolen demokratickými volbami, dobrý. Vy jste se však Pinocheta nejen že zastal, ale dokonce i prohlásil, že na jeho místě by jste patrně postupoval podobně. Můžete to prosím blíže specifikovat?
Václav Benda: Chtěl bych se především vyjádřit k tomu pojmu pravicový politik. To je svým způsobem samozřejmě zkreslující nebo hlavně zcela jiný význam v če ském kontextu než v mezinárodním. Já se samozřejmě nepokládám za jakéhosi prav icového radikála , jak je to v zahraničí posuzováno U nás konzervatizmus zname ná něco naprosto odlišného než třeba ve Velké Británii, protože v České republ ice není vlastně co konzervovat. Proto také u nás být konzervativcem znamená b ýt radikálem, v dobrém slova smyslu. Jinak samozřejmě být demokratem nebo zast ávat se lidských práv, naprosto není totožné s tím být zásadním odpůrcem násil í, či být jakýmsi zásadním leninovcem nebo krajním liberálem, který usiluje ve skutečnosti o likvidaci státu. Naopak my podporujeme silný, bezpečný, právní stát s tím, že se snažíme definovat přesné limity, do čeho stát smí a do čeho nesmí zasahovat, a v rámci těchto limitů chceme, aby tento stát byl skutečně f unkční.
NN: Nedávno jste byl obviněn v tisku, že vám ve skutečnosti nejde o dodržování lidských práv. V Rudém právu to o vás například 6. června prohlašuje Petr Uhl . Chtěl bych se vás proto zeptat, co je víc, ztratit za cenu hry na dodržování lidských práv svobodu, nebo demokracii udržet proto, aby se udržela i snaha l idská práva dodržovat?
Václav Benda: Samozřejmě svoboda a lidská práva jsou pro mne základními hodnot ami, ale právě proto stojí za to tyto hodnoty bránit. Jestliže si však nějakýc h hodnot vážíme musíme být i připraveni tyto hodnoty bránit popřípadě i násilí m. To, co se v posledních dnech odehrávalo v části tisku po návštěvě generála Pinocheta, je naprosto zkratkovitá interpretace, která spíše připomíná podmíně né reflexy Pavlovovských psů než rozumné reakce. Ano, my se můžeme rozhodnout pro zcela důsledný pacifismus za každou cenu, pak ale musíme být proti existen ci armády, proti existenci státu. Nebo připouštíme, že právě tyto hodnoty demo kracie, lidských práv a spravedlnosti jsou pro nás natolik cenné, že jsme ocho tni je bránit přiměřenými prostředky. Potom ovšem všechny úvahy o nepřípustnos ti násilí jsou jaksi samy o sobě nepřípustné. V rámci logiky některých úvah, k teré vyšly v tisku, by člověk nesměl například ani zasednout za stejný stůl s Churchilem, který odmítl v roce 1940 laskavé Hitlerovy nabídky na uzavření mír u a tím se ovšem přičinil o ony desítky milionů mrtvých, které stála druhá svě tová válka. Pochybná logika tohoto tisku staví na stejnou úroveň agresi a její oběť.
NN: Jeví se mi, že právě naopak tyto levicové síly, které prosazují pouze svůj čistý ideál, jsou ve skutečnosti stejně radikální, v negativním významu tohot o slova, jak tento význam oni přisuzují nám. Jsou obětí sebeklamu, že do jevů projektují poněkud narcisticky sami sebe. Samotný ideál však nezavazuje, zavaz ují pouze skutky. Ke konkrétnímu dodržování lidských práv je třeba se nějak do stat. A to ovšem nelze tam, kde již nevládne demokracie, ale totalita. Václav Benda: Já jsem ke svému postupu minulý týden měl dokonce spíše morální důvody, než důvody politické, a hlavním morálním důvodem bylo právě mé pobouře ní nad tím, jak je nejen v našem, ale ve světovém tisku a sdělovacích prostřed cích manipulováno s jednotlivými skutečnostmi. Ve stejné době, kdy probíhal př evrat v Chile, probíhaly kromě jiného i události v Kambodži s nástupem Pol Pot ova režimu. Zatímco nepříliš Pinochetovi nakloněné informační zdroje uvádějí p řibližně 2. 900 obětí tvrdého ozbrojeného střetnutí, tak v Kambodži zahynulo o d 1,5 milionů do 2,5 milionů lidí, tedy řádově čtvrtina obyvatel této země. Př esto světové sdělovací prostředky do vypuknutí vietnamsko-kambodžské války o t ěchto událostech nejen naprosto mlčely, ale i umlčovaly každého, kdo se snažil jen naznačit, že není slušné vyhubit tolik lidí. Místo toho byla podsouvána u rčitá posvátnost tohoto sociálního experimentu, zatímco o Chile se celých dvac et let jenom křičelo, jaké hrůzy se tam odehrávají. Nejsem ani pro jeden typ t éto hrůzy, ale tato diskriminace, v níž jsou eliminovány jednotlivé problémy j enom proto, že se to hodí levici, vypadá odporně a já pokládám za nutné se pro ti tomu ozvat. NN: Řekl bych, že tu platí opět věčně mladé Kristovo pravidlo: "Poznáte je po ovoci". Vidíme tu na jedné straně dnes Chile jako vysoce prospe rující, demokratickou zemi, na straně druhé pak Kambodžu, od dob komunistické genocidy se zmítající v rozporech a hospodářských problémech. Myslím, že právě pozitivní výsledky, o kterých levicoví politici neradi slyší, protože je sami nemají, by měly být onim hlavním měřítkem hodnocení.
Václav Benda: Ano Chile bylo za osm let z naprostého hospodářského rozvratu ve nku, a dosahovalo dokonce největšího ekonomického rozkvětu v celé Jižní Americ e.Navíc Pinochet dokázal, možná později, než bylo myslitelné, ale to se neodva žuji sám soudit, dovést občany ke svobodným volbám a odejít ze svého vedoucího postavení na čele země. Kambodžu jsem uvedl pouze jako modelový případ. Ve sk utečnosti v první polovině sedmdesátých let to byly ze dne na den ve světě dal ší země. Etiopie, celá Indočína, jihoamerické státy, země za zemí, které padal y do područí velmi agresivního komunizmu a občas se jen zdálo, že je jedinou o tázkou , jestli si vyberou maoistickou nebo brežněvovskou cestu. Celý svět se jevil ztracený a zdálo se, že dříve či později musí propadnout zcela komunisti cké diktatuře.
NN: V této bezvýchodné perspektivě, kdy se nepočítalo, že komunistický režim t ak snadno padne, probíhalo i celé dění v Chartě 77. Proto bych ze vás chtěl ze ptat: Řekl jste ve svém rozhovoru pro Telegraf, že Charta 77 nebyla zcela v ru kách levice, že mluvčí vždy byl jeden bývalý osmašedesátník, druhý z křesťansk ých proudů a třetí byl nestranný intelektuál. Jak se proto díváte na to, že Pe tr Uhl v Rudém Právu ze 6. 6. 1994 Chartu 77 s levicí spojuje a to dokonce tak , že z ní dělá jakousi socialistickou "agenturu" a vyčítá vám nedodržení jakýc hsi jejich závazků, ba dokonce z jeho tvrzení i vyplývá, že jste nyní svým pos tojem k Pinochetovi tyto závazky zradil?
Václav Benda: Už jsem několika sdělovacím prostředkům odmítl a bohužel i vám o dmítnu komentovat tato Petrova vyjádření. Přece jenom nás spojuje příliš mnoho společné práce a obětí, než abych zrovna s ním rozpoutal nějakou absurdní pol emiku. Vyslovil jsem k tomu již dvě procedurální výhrady, a to za prvé: i za h luboké totality bývalo dobrým zvykem, že když jsme někomu psali otevřený dopis , tak jsme se postarali, aby byl nejprve doručen adresátovi a ne aby si ho adr esát přečetl z novin. Druhá má výhrada pak je, jest-li opravdu Rudé právo je t ím nejvhodnějším prostředkem, kde bychom si v takto citlivé otázce navzájem mě li vyměňovat své názory. Petrova oběť byla skutečně velká, proto víc se k tomu vyjadřovat nehodlám.
bNN: Jakou dnes vidíte reálnou možnost ve vybudování skutečně funkční konzerva tivní strany?
Václav Benda: To je moje stará myšlenka, že v České republice v dohledné budou cnosti dost dobře nemohou vládnout křesťansky orientované strany samy, ale na druhé straně, že zde nemůže vládnout ani konzervativní pravice bez křesťanů, n ebo dokonce proti křesťanům. Já ovšem perspektivně v deseti, patnácti letech v idím jako strategický cíl vybudování jedné politické strany v pravé a středové části politického spektra. Myslím si, že je celkem lhostejné jestli se ta str ana bude jmenovat konzervativní. Musí mít pouze viditelné pro voliče přístupné , jasně definované křesťanské křídlo. Nebo bude-li se naopak jmenovat křesťans ká. Pak ale musí mít viditelné a pro voliče přístupné liberální křídlo. Toto v idím jako jedinou schůdnou perspektivu pokud zde chtějí seriozním a dlouhodobý m způsobem vládnout nesocialistické demokratické síly. Že tedy momentální situ ace je spíše neudržitelná, protože tu jednak de facto neexistuje demokraticky orientovaná levice a síly pravice jsou tak roztříštěné a různým způsobem dezor ientované. Obávám se, že ani vznik Demokratické unie nepřispěje k další integr aci, ale naopak jen tuto dezintegraci prohloubí.
NN: V Telegrafu v rozhovoru s vámi vám také položili otázku, jejíž věta obsaho vala tvrzení, že jste neoblíbený politik. Ptám se vás proto, co je dnes znakem oblíbeného a neoblíbeného politika na naší politické scéně?
Václav Benda: No tak to asi lépe vědí ti oblíbení politici než já. Do určité m íry obliba politiků jaksi souvisí s tím, jestli patřili nebo nepatřili k disen tu. Zdá se být totiž skoro vhodnější tajit svoji případnou disidentskou minulo st, protože pro mnoho lidí je to spíš výzva jejich vlastní malodušnosti a kola boraci s komunistickým režimem. Ten fenomén vytlačování bývalých oponentů před ešlého režimu z politiky, ať již jsou politicky orientováni jakkoliv, se u nás významně projevuje. A pak zřejmě se dnes nenosí v žebříčcích popularity polit iků mít alespoň trochu lidské kuráže. V tomto ohledu jsem byl v podstatě překv apen a zaskočen, i když ta věc se dala kalkulovat, že dokud jsem bojoval za re habilitace, restituce a za zákon o protikomunistickém odboji, tak jsem narážel na silný odpor ze strany levice, ale když jsem na přelomu roku 1992 - 93 zača l bojovat proti korupci, hospodářské kriminalitě a podobným věcem, tak se spus til odpor nesrovnatelně silnější. Pokud se pokoušíte sáhnout lidem na čest, ta k to ještě jde, pokud jim však saháte na měšec, tak vyvoláte proti sobě smršť velmi účinné nenávisti.
NN: Já se mimo to domnívám, že to jsou hlavně tyto důvody: Za 1., že uvažujete , jak jsem se z tisku dozvěděl, o zřízení nějakého orgánu na potírání této kor upce a za 2., že jste stoupenec diferncovanější demokracie, tedy především sen átu. Domnívám se, že tato vaše dvě stanoviska vám vytvářejí spousty nepřátel. Je tato má doměnka v onom druhém případě, tedy případě senátu, správná? Václav Benda: Myslím, že jedno i druhé je právě už tendenčně zkreslené v rámci těch útoků na mně. Ve skutečnosti jsem nechtěl zřizovat nějaký úřad navíc, al e chtěl jsem aby naše státní orgány pouze plnily svoji povinnost. To samé v ot ázce senátu; nejsem totiž stoupencem dvoukomorového systému za každou cenu. Do mnívám se, že demokratický a právní stát může fungovat na jiných principech, i když podle mého ta pojistka senátu je důležitá. Je však naprosto zřejmé, že c hceme-li budovat právní stát, musíme respektovat základní zákon tohoto státu, tedy Ústavu, kterou jsme velkou většinou přijali a jakékoliv její nerespektová ní je politicky velmi špatným jevem. V každém případě totiž ten politický syst ém zakotvený v naší Ústavě je vyvážený, takže nápad, že se v této chvíli obejd eme bez senátu pomocí toho, že vyškrtáme příslušné partie Ústavy je nesmysl. T o by potom musely být zcela jinak koncipovány vzájemné vztahy prezidenta, vlád y, Ústavního soudu a parlamentu. Ano připouštím tu možnost, že při zásadním př epsání základních tří hlav Ústavy může vzniknout systém bez senátu. Pokládám v šak za pošetilost a špatnou vizitku po půldruhém roce takhle radikálně přepiso vat Ústavu.
NN: Znám vás jako zásadního antikomunistu. Podle rozhodnutí Berlínské soudní k omory z 19. 6. 1992, smí být německá PDS a následnická SED veřejně nazývána " bandou zločinců a vrahů". Platí také, že ten, kdo vstoupí do strany, která je pokračovatelkou nositelky zločinného režimu, musí počítat s tím, že bude posuz ován podle skutků své předchůdkyně a tudíž postaven na pranýř. Kdy můžeme oček ávat, že totéž postihne KSČ, její dědice a tedy i KSČM u nás?
Václav Benda: V jistém smyslu to bylo zákonem vysloveno několikrát, naposledy a nejostřeji v loňském roce v zákoně o protikomunistickém odboji, kde jeden pa ragraf hovoří o zločinnosti a zavrženihodnosti komunistické vlády. Že tento zá kon zatím zůstal jen na papíře a není prakticky aplikován, je otázka toho podi vného vývoje, který jsem právě v posledním roce kritizoval. Za KDS jsme v tomt o případě iniciovali a velmi intenzivně přispěli ke zřízení onoho v podstatě n ezávislého Koordinačního centra pro vyšetřování komunistických zločinů, jehož činnost však postupně byla díky jak personálním útokům tak organizačním změnám k nimž došlo kolem zániku Generální prokuratury, prakticky paralyzována. NN: Dá se říci, že i ony útoky na generálního prokurátora Šetinu s tím měly ně jakou souvislost?
Václav Benda: Já se domnívám, že motivace těch útoků na Šetinu, později na Bre ta, na vedoucího tohoto Koordinačního centra Klimeckého, velmi úzce souvisela se zákonem o protikomunistickém odboji i s částečně úspěšnou snahou vyšetřit n ěkteré komunistické zločiny a postavit je před soud.
NN: Víte něco bližšího jak u nás dochází k záměrnému znehodnocování podniků ne bo jiných institucí a kdy poté dochází k jejich odprodeji za daleko nižší hodn otu, než byla hodnota reálná?
Václav Benda: Vím o tom mnoho od zemědělství, přes různé průmyslové podniky až po bankovnictví, jenomže je veliký rozdíl mezi vědět a moci něco dokázat. Mys lím, že to je důležitý původ onoho téměř dva roky trvajícího pokřiku o tom, že usiluji o různá místa. Dal jsem, protože to bylo nezbytné, různým politikům v ědět, že kdybych se ocitl v jakémkoliv výkonném postavení, že jsem schopen běh em několika týdnů, maximálně měsíců shromáždit důkazy a že nebudu váhat poslat i ministry současné vlády za mříže, pokud se jim takováto kriminalita dokáže. Odtud plyne panický strach, abych nedostal jakýkoliv úřad, z jehož titulu byc h mohl příslušné důkazy získat.
NN: Děkuji za rozhovor.