--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Hradčanský dřevěný betlém aneb velká hra, jak znevěrohodnotit
restituentku
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:

----------- Hradčanský dřevěný betlém, aneb velká hra jak znevěrohodnit restituentku - 3. část

Luboš Vydra

Proces s Martou Chadimovou je skutečně kafkovský nejen svými absurdními důvody , ale i časovým rozvinutím. Dle harmonogramu mělo být do pátku 17. 6. 1994 vys lyšeno jedenáct svědků, následující týden pak dalších 46, ale již od začátku b ylo jasné, že není v lidských silách plán dodržet.

Předseda senátu JUDr. Hodoušek, opět jak je zvykem v postkomunistické justici, neprotokoluje naprosto přesně, co se u soudu řekne. V protokolu se na příklad neobjevila věta, kterou řekl opat strahovského kláštera Pojezdný: " Podle teh dejšího práva by nebylo možné, aby majetek prodali Židovi." Soudce to zaprotok oloval jako "osobě židovského vyznání". Přičemž, když opat řekne "Židovi", vyz ní to zcela jinak. Zde předseda senátu zcela jasně pomohl opatovi. Jinou šokuj ící věcí bylo, když opat, který neustálým kontaktem s lidmi má bezpochyby vycv ičenou paměť, si najednou u soudu téměř nic nepamatuje. Zvláštní také bylo, že o Martě Chadimové vypovídal, že byla podivínská a proto, že se jí stranil. Pa trně zapoměl na to, že jeho církev se stále ohání jakýmsi posláním, které tu n a zemi má a že pastýř by měl opustit stádo i pro jedinou zatoulanou ovečku a j ít jí hledat. Namísto toho se opat vyjádřil o osobě paní Chadimové naprosto op ovržlivým způsobem. To, že lež se mu stala druhou přirozeností, dokazují nejen svědectví mnoha lidí, že se v minulostí s Martou Chadimovou zúčastňoval nemál a společenských aktivit a výletů, ale i konkrétní fotografie. Takový tedy dává morální příklad církev současnému člověku.

Paní Marta Chadimová vypovídala u soudu po celé dva dny. Jak se mi svěřila, by lo to v jejím životě poprvé. Před tím, tedy i před listopadem 89 odmítala vypo vídat. Vzpomínám, že těchto lidí, kteří se nebáli mlčet i před estébáky, nebyl o mnoho. Ale z vlastní zkušenosti také vím, že se tu a tam našli. Ředitel prem onstrátů Petros Alexandridis ( nacházející se v seznamech agentů StB vydaných NN pod krycím jménem "PETROV") ví toho o Martě Chadimové a její rodině mnohem víc než ona sama. Když hovořil o stavu pozemkových knih (což je nejdůležitější restituční dokument), řekl doslova: "Za celý svůj život jsem tohle neviděl". Zdá se, že tedy měl s těmito pozemkovými knihami již své jisté zkušenosti. Pro ti církevní zpravodajské službě jak se zdá, nemá Marta Chadimová, která v tomt o procesu bojuje za svoji beztrestnost, téměř žádnou šanci. Vlků je hodně a př i svém lovu si mají oproti ní čas odpočinout. Zato Martina přeřeknutí bývají v livem dvouleté únavy častá a nesystematičnost výpovědí poněkud kontrastuje s p recizností premonstrátů a s neopotřebovaností svědků, snášejících důkazy proti ní. Předseda soudu zakázal již od začátku filmování a nahrávání. Akustika vel ké soudní síně je tak nevyhovující, že ve třetí řadě jsou výpovědi přítomných jen stěží slyšet a tajné nahrávání bez směrovacího mikrofonu je na všech míste ch prakticky nemožné. V místnosti jsou sice zástupci tisku, Charty 77, Jazzové sekce, Židovské obce a další. To dodává průběhu soudu na serioznosti a že je zdánlivě pod kontrolou veřejnosti. Vím však jak je toto nedostatečné. Často te prve, když jsem si pouštěl pořízené nahrávky znovu, uvědomil jsem si jak nepat rná záměna slov, či jistá režie soudu, dává takovým jednáním zcela jiný smysl. Stalo se na příklad, že jistý televizní zpravodajec, který se řídil v případě kauzy Šabata - Cibulka, kterému předsedá JUDr. Fritzová, pouze prvním dojmem, že nedovedl pochopit Cibulkův protest proti podjatosti soudkyně. Když k tomu připočteme cenzuru ze strany osob majících v redakcích významný vliv, přepraco vání textu, tak že novinář nepovažuje za podstatné určité náznaky podezřelých okolností, málo kdy se dostanou informace o soudní manipulaci na povrch takový m způsobem jako se mi je povedlo zveřejnit v našich NN 20-21/94, v článcích " Podvodná soudkyně JUDr. Fritzová", či "Druhé jednání soudní frašky Cibulka - H avel". Tím ovšem nechci tvrdit, že soud proti Martě Chadimové je zmanipulován - nemám pro to důkazy - pouze tvrdím, že za těchto podmínek jak probíhá, zda j e opravdu zcela pod kontrolou veřejnosti zůstává pro mne velkým otazníkem. Marta Chadimová je především sama sebou a na nic jiného si nehraje. Jejími sil nými protihráči jsou právníci, archiváři a snad i tajná dohoda moci světské s mocí církevní. Před soudem se potvrdilo, že ředitel Náboženské matice a bývalý člen řádu premonstrátů pan dr. Dolista půjčil tomuto řádu archiv na půl roku domů, aniž by bylo sepsáno, co se vlastně půjčuje. Proto také dnes již nelze z jistit, co z tohoto archivu se ztratilo. Je proto s podivem, že na lavici obža lovaných nesedí tento pan Dolista, ale po dvou neoprávněných vyšetřovacích vaz bách do kterých jí uvrhly dvě superbolševické soudkyně Löffelmannová a Andělov á - Marta Chadimová. Píši "neoprávněných" proto, že Nejvyšší soud svým přehodn ocením v obou případech tato rozhodnutí těchto soudkyní o uvalení vazby pokažd é zrušil.

V dokumentech Matice náboženské, které zaslala v šedesátých letech Finančnímu úřadu Obvodnímu národnímu výboru, byla rovněž zmínka o Benešově dekretu č. 5/4 5 Sb ve vztahu k řádu strahovských premonstrátů. Pan Dolista potvrdil, že řády v Praze se na restituci připravovali ještě před vynesením restitučního zákona a braly si archivy Náboženské matice domů. Nikdo proti tomu ani v jednom příp adě nezasáhl. To ovšem svědčí o tom, že existovaly tajné dohody mezi mocí svět skou a církevní.

Dr. Karel Dolista, bývalý ředitel Náboženské matice, v niž pracoval od května 199O do května 1992: " Kdo připravoval podklady pro restituci kláštera na Stra hově? Myslím že Gejza Šidlovský. Ten mi ty doklady přinesl." Gejza Evermod Šid lovský je v seznamech vydaných NN veden jako kandidát tajné spolupráce, pod kr ycím jménem "GREGOR". Před rokem 1989 pracoval u pana arcibiskupa Tomáška. Při výslechu pana Šidlovského, který údajně Martě Chadimové půjčil psací stroj na kterém byly dělány falza, zároveň vyšlo najevo, že tento muž přezdívaný nelic hotivě "Evermod" (snad proto, že je schopen při své pronikavé inteligenci napr osto všeho), je povoláním archivář. Pracoval v archivech na ministerstvu sprav edlnosti a rovněž vykonával tuto práci i ve vězeňském archivu v Leopoldově. Mi mo to se objevily v tomto soudním projednávání již rozpory ve výpovědí premons trátů samotných. Každý z nich totiž tvrdí, že restituce připravoval někdo jiný . Svědek dr. Dolista pokračuje: " Jestliže jsem uváděl, že klášter dal výpisy ještě před tím, než jsem je začal shromažďovat, není to přesné. Proto uvádím k tomu, že kláštery věděly, zejména pražské, že se bude připravovat restituce j ejich majetku a připravovaly se na to. Chtěl bych uvést, že doklady mi daly pr ávě tyto a že jsem je shromažďoval. Pokud jde o údaje, které požadovala pro úč el zákona vláda a já jsem dotazován jest-li v těchto údajích museli být uveden i původní vlastníci, uvádím, že museli. Pokud jde o pozemkové knihy, byli uvád ěni vlastníci původní, před rokem 1950. Uvádím, že pokud se pamatuji z pozemko vé knihy měl klášter čerstvé výpisy a výpisy z Geodézie musely být samozřejmě nové. Některé kláštery výpisy z pozemkových knih nemusely ani dodávat, protože existovali a existují výpisy z Náboženské matice po roce 1950. Pokud jde o do klady, které Marta Chadimová zapůjčovala Strahovskému klášteru pro jejich potř ebu, bylo jich mnoho." Svědek uvádí na výšku osmdesát centimetrů. "Chtěl bych k tomu jenom dodat, že Strahov zdaleka nebyl jediný, který si materiály zapůjč oval. Materiály vztahující se vždy k jednotlivým klášterům si půjčovaly i dalš í kláštery. Obsah listin, které byly zapůjčovány jsme nesepisovali. Jestli byl zapůjčen v mé složce, též výpis z pozemkové knihy z roku 1950, to nevím." Shrňme to: Pan Šidlovský byl tedy profesionální archivář. Ředitel Ústřední kan celáře premonstrátů Alexandridis je muž ze seznamů agentů StB "PETROV", který se naprosto perfektně orientuje v Pozemkových knihách, a zná toho o Martě Chad imové a jejich rodičích více než ona sama. O témže Alexandridisovi vypověděl j iž 22. 4. 1992 ředitel sekce legislativy Ministerstva spravedlnosti JUDr. Cyri l Svoboda do policejního protokolu," že byl varován, že jde o prominenta býval ého režimu a osobu nespolehlivou..." V pondělí 20. 6. 1990 má Alexandridis jak o svědek nad listinami polemizovat, že není možné, aby klášter vůbec něco odpr odal a dokazovat jaká, že Marta Chadimová je falešná restituentka. O čem to sv ědčí? Marta Chadimová se k tomu však nemůže vyjádřit, neboť ona má doklady nap rosto jiné a jeho doklady nezná. Smutné na celém případě je to, že bezúhonný č lověk jako je ona, je u tohoto soudu probírána ze všech stran a je přehrabáván o jak její soukromí, tak i skutečnost, že působila ve vládní komisi zjišťující rozsah majetku SSM, kde pomáhala tuto oblast zmapovat a rozbít, aby tento maj etek mohl být navrácen státu. Dnes je jí toto přičítáno zcela nepokrytě jako p řitěžující okolnost. Stejně tak jí ztěžuje situaci, že žije se signatářem Char ty 77, probírá se její židovský původ. Záměrem žalující strany je zájem dokáza t vlastně jaký takový disident byl špatný a nevěrohodný. Přitom soukromí žaluj ící strany, tedy premonstrátů a svědků svědčících proti Martě Chadimové je nap rosto zachováno. Obžalovaná musí stejně jako za totality dokazovat svoji nevin u, místo aby jí byla dokazována míra provinění. Soud tu tedy opět postupuje ni koliv jako instituce mající sjednat spravedlnost, ale jako likvidační komise. Nikoho nezajímá, že Marta Chadimová nárok na majetek premonstrátů nikdy nevzne sla. Jak je to pak ale možné, že někdo může dát na někoho trestní oznámení, kd yž něco řekne pouze ústně. Vždyť, aby byla restituce platná, je třeba dát píse mnou výzvu. Nemohu přijít jen tak na Karlštejn a říci: " To je moje!" Nikdo si mne ani nevšimne. Proto jak chabý je argument, který na soudu vyřknul opat Po jezdný: " Dále uvádím, že dle mého, jestliže někdo řekne, že je něco jeho, tak se k majetku hlásí. Paní Chadimová řekla: Tady toto všechno je moje. Tímto tedy odůvodňuji to, že se o majetek přihlásila." Na podkladě takových "důkazů" dnes posílá současná superbolševická justice naše spoluobčany do vězení a pře d soudní tribunály. A je tu současně i potřeba nějak zakrýt "zmetkovitost" obo u bolševických soudkyní, potvrzených ministrem Novákem ve svých funkcích na do životí. Také je třeba dosáhnout toho, aby finanční velmoc jako je Církev katol ická vyšla ze sporu vítězně a tzv. se ctí.

Na straně druhé je to i účinný útok proti lidem z disentu. Je třeba jim ukázat moc, aby jejich mravní bezúhonnost již nepřekážela těm, co mají" máslo na hla vě". Jde o to, aby lidé z disentu, kterým vždy o něco šlo a nic z toho neměli a jediné co mohli za svojí činnost očekávat byl kriminál, nebo celý život topi t v kotelně, aby byli morálně svrženi na tutéž rovinu s důstojníky a agenty St B a dalšími skrytými či otevřenými udavači. Je třeba dokázat, že všichni jsme si stejně rovni a patříme do téhož bahna. Je třeba smést mravní bezúhonnost a čistotu, aby se jednou pro vždy přestalo "otravovat" svědomí velké většiny nár oda, která s komunistickým režimem vždy ráda a ochotně kolaborovala. O to pak u nás usilují různé mocenské elity, ať již světské, či církevní, spojené s nad národními zločinci toho nejhoršího zrna, posedlými světovládou, kteří ve svém nejzažším dosahu jsou zodpovědní za to, že se tato planeta řítí stále neodvrat něji do mravní a ekologické katastrofy, ve které nás v posledních chvílích bud ou vlastní potomci proklínat.

Zajímavé také na věci je jak opat Pojezdný zjistil, že listiny jsou zfalšované . K dotazu, jak prý nabyl přesvědčení, že listiny jsou padělky, odpověděl: " M ne na příklad zaujalo to, že na listině byl kolek orazítkovaný a pod kolkem ra zítko dále nepokračovalo." Toto je pro něho důkaz? Toto řekne opat Strahovskéh o kláštera, který je dvacet let schopen profesionálně mluvit k davu? Marta Cha dimová se tak musí bránit tisícům dokladům, které nikdy neviděla, ale také i t ěm, které si premonstráti mohli vyrobit. Myslíte, že nikoliv? V knize Církevní právo se zřetelem k partikulárnímu právu Československému, z r. 1932 je uvede no: "Panovníci přáli bohatství raději osobám duchovním: biskupům a klášterům, než světské šlechtě, pro její nespolehlivost. Darovací listiny tohoto druhu tv oří valnou část diplomatářů. Okolnost, že listiny darovací jsou položeny mezi "s p u r i a", neznamená, že byl majetek neprávem okupován. Ale padělky nahraz ovaly listiny pravé, ztracené, nebo stářím sešlé." Církev se tak otevřeně přiz nává, že již před mnoha lety vytvářela ve svém zájmu padělky. Jaké záruky máme od ní dnes?

Na Martě Chadimové je požadováno, aby soudu vydala originály listin, z čehož m á oprávněné obavy. Nezdá se, že by naše soudy si opravdu získaly pro svoji nes trannost zvláštní důvěru. V notářském spisu jsou listiny, které Marta Chadimov á nepředkládala, ale které předkládala Černínská jízdárna. Když je ale nevydá, bude nevěrohodná. Budou předávány sice před mnoha lidmi v soudní síni, ale op ět, tito svědci poskytují záruku nestrannosti pouze zdánlivou. Případná jejich záměna může totiž nastat až v mechanizmech soudního zkoumání. Kdo tomu může z abránit v tak nevěrohodném justičním systému, jaký rozhoduje v této zemi? I to to je jeden z katastrofálních důsledků tzv. "sametové revoluce".

Katolickou veřejnost u soudu představuje několik zlých fanatických dam, které při zmínce obhájce Chadimové o tom, zda by mohl mít klášter premonstrátů národ ní správu podle dekretu prezidenta republiky č. 5/45, okamžitě reagovaly hluke m a vyrušováním v soudní síni. Ony to přece znají z dobře informovaných katoli ckých kruhů, že tohle by premonstráti nikdy přece mít nemohli. Když zástupcům premonstrátů a panu Dolistovi byla položena otázka jak je možné, že materiály, které byly předloženy církví k restitucím byli tak "perfektní" a přesto došlo k takovému pochybení jako byl spor voršilek s Národním divadlem, řekl pan Dol ista, že nebylo fyzicky možné to v takovém rozsahu kontrolovat. Naše "pámbíčká řky" začaly opět na to reagovat stejně hystericky jako před tím a výkřiky: " T o s tím nesouvisí!", přerušovaly jednání.

Václav Malý, který v srdcích tolika lidí svého času předčil i Václava Havla se stále neozývá. Asi je rád, že má své teplé místo, byť třeba v církevní mašine rii. Konečně se mu splnil sen a může vykonávat povolání, které chtěl vykonávat kdysi. Zdá se také, že ale při tom již zapoměl na to, že je rozdíl mezi povol áním a posláním, které tu na zemi od Boha máme.