--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zelený Milan, ing.
Název: I korupce má své meze
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

I korupce má své meze V americkém tisku se ozývají vážná varování proti vzniku nové podloudnické osy izraelsko-německo-české, ohledně nukleárního znovuvyzbrojení Iránu. Obzvláště New York Times (William Safire, "Helping Iran Arm", NYT, 26. 12. 1993) uveřej nil přímé a vážné varování na českou adresu:

"Praze by se mělo dát jasně na srozuměnou, že jestli svoji budoucnost vidí jak o obchodník se smrtí (a merchant of death), pak nemůže očekávat nejen členství v NATO, ale ani to polovičaté partnerství za mír. Jestliže Ruský medvěd začne opět cenit zuby, míní Češi opravdu přenechat otázky své bezpečnosti v rukou T eheránu?"

Čeho se to vlastně týká? Což korupci a podloudnictví nelze omezit jen na české vnitrozemí, je nutno je "exportovat", a tak ohrozit bezpečnost i zahraniční p olitiku ČR a Evropy? Za zavřenými dveřmi probíhají velmi podivná jednání mezi vládami Izraele, Německa, České republiky a Iránu, píše New York Times. Jak to vše funguje? Po dlouhá léta se Irán snažil získat německý Siemens A. G. , aby jim Němci postavili nukleární zařízení. Irán jistě nepotřebuje elektřinu , energii má zajištěnou na několik generací. Jediné, co potřebuje, jsou atomov é zbraně. Sám kancléř Kohl musel osobně omezit předsedu Siemense, Dr. Heinrich a von Pierera, aby nukleární smlouvu s Iránem neuzavíral.

Co udělal von Pierer? Uzavřel společnou "joint venture" se Škodou Plzeň. A již 15. prosince 1993 popisuje v New York Times Stephen Engelberg návštěvu ředite le Škody Plzeň Lubomíra Soudka v Iránu. Od 23. listopadu do 3. prosince 1993 j ednal se Soudkem Mr. Riza Amolarahi, šéf iránského ministerstva pro nukleární energii.

Americké úřady okamžitě protestovaly u české vlády, která se však vyjádřila, ž e o zásilce nukleární technologie pro Irán dosud "nebylo rozhodnuto". Přitom a merické CIA potvrzuje, že Češi chtějí Iráncům prodat i radar typu "Tamara" a n echvalně známý, dosud vyráběný Semtex. "Češi jsou hladoví" a chtějí prodávat k omukoliv (Czechs are hungry and want to sell to anybody), uzavírá New York Tim es.

Češi tedy zkouší fungovat jako spojující mezičlánek mezi Německem a Iránem, se znalostí a souhlasem Izraele. To by mohlo pomoci transformovat Irán na nukleá rní teroristickou velmoc. Je logické, že USA s takovým "handlem" souhlasit neb ude a nemůže. Je samozřejmé, že by se vláda ČR do podobných machinací "obchodo vání se smrtí" zamíchat neměla, obzvláště ne dnes. Je nabíledni, že celý přípa d s Iránem musí být co nejrychleji a veřejně objasněn, vysvětlen a diplomatick y "zlikvidován".

V roce 1989, v dokumentu O. N. 89: "Československo v rukou obchodníků se smrtí ", byly uvedeny otřesné statistiky: ve vývozu zbraní se Československo umístil o jako desáté na světě a zároveň jako deváté v dovozu zbraní. Vývoz zbraní čin il 0,9 % celkového světového objemu a dovoz 3,4 % celku. Byli jsme tak jediná země na světě, která se umístila mezi prvními deseti v obou kategoriích, ve vý vozu i dovozu. Zatímco některé země vyvážejí (Rusko, Čína, USA, Německo, Franc ie, atp.) a jiné dovážejí (Indie, Irák, Egypt, Izrael, Sýrie, Jižní Korea, atp .), Československo bylo jediným aktivním překupníkem, mezičlánkem, agentem. To bylo v roce 1989. Dnes je situace zjela jistě jiná. Chceme-li se však stát součástí civilizovaných národů, chceme-li odvozovat svoji bezpečnost od bezpeč nosti evropské, od členství v NATO, pak se články o českém "obchodování se smr tí" ve světovém tisku roku 1993 objevovat nesmí. Dělat, že o tom nevíme, že sv ětový tisk nečteme, či že nerozumíme anglicky - o již přece také nelze. I koru pce má své meze.

Prof. Milan Zelený

Svědomí