--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šatylov Mykola
Název: Smrt v podzimním Mnichově
Zdroj: NN Ročník........: 0004/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

SMRT V PODZIMNÍM MNICHOVĚ Cestami života Stepana Bandery

(2. část)

DEN BEZ PROCHÁZKY

V době, kdy plukovník Jevhen Konovalec ležel v tratolišti krve na rotterdamské m chodníku, vyvedli ze samostatné cely polského vězení Vronky na procházku věz ně, odsouzeného dvakrát na doživotí. Ze svých dvaceti devíti let života už čty ři strávil v nejtěžších věznicích Polska, včetně bohem prokletého Svatého Kříž e. Vězněm byl bývalý student polytechniky, syn duchovního ze Stanislavské obla sti, "krajový" velitel OUN na západní Ukrajině - Stepan Bandera. Zpráva o plukovníkově smrti se mu donesla "vězeňským telegrafem", možná přes o unoovci podplaceného dozorce Širlje, později. Toho dne nejnebezpečnější zločin ec Řeči Pospolité procházku odmítl. Dlouho stál u úzkého vězeňského okna a s o čima upřenýma na šedomodrý kousek nebe svíral rukama mříže, rozehřáté jarním s luncem.

Ten kousek oblohy mu něco připomínal.

Připomínal mu pocit nespoutané volnosti, který ho prostoupil na pražském Vyšeh radě, kam si zaběhl v roce 1932 po skončení konference OUN, na níž ho Jevhen K onovalec jmenoval hlavou "krajového" vedení. Porušil tehdy konspiraci, což si nikdy později nedovolil, a navíc si vyšel s nepříliš kvalitními falešnými dokl ady, jakoby zapomněl, že když v zimě ilegálně přecházel hranice, narazil na po licii. Měl Prahu rád. Chtěl dokonce studovat agronomii na poděbradské ukrajins ké hospodářské akademii. Ale osud rozhodl jinak. Polská vláda řekla své "ne", neboť gamnazista ze Stryje byl pod policejním dozorem za účast v podzemní UVO. Stepan se dozvěděl o UVO od jiného Stepana - Ochrymovyče, lvovského studenta f ilozofie, se kterým se seznámil ve skautském oddílu. A když se Ochrymovyč dost al do čela "krajového" vedení, Bandera u něj pracoval jako referent pro propag andu. Netrvalo to však dlouho: život velitele bývá krátký ... Stepana Ochrymov yče vyslýchali a mučili polští policisté několik dní a nocí. Nic z něj však ne vytloukli a umírajícího jej vydali rodičům. Pohřeb měl o velikonocích roku 193 1.

A on, Stepan Bandera, vydržel v čele vedení nejdéle ze všech svých předchůdců - déle než Julian Holovinskyj, Stepan Ochrymovyč, Ivan Harbusevyč, Bohdan Kord juk. Možná proto, že zdokonalil práci rozvědky, kterou rozdělil na lvovskou a provinční. Vydržel dva roky. Ale jaké to byly roky!

"KUPTE SI KOŠILI, STUDENTE ..."

Na takzvané Velké Ukrajině pokračovala bolševická genocida ukrajinského národa , jejímž výsledkem bude více než sedm miliónů mrtvých hladem. Na Východní Hali či, na Volyni a v Polisji prováděli polští okupanti politiku takzvané pacifika ce pod vedením polského ministra vnitra generála Bronislava Perackého. Protest y nejvyššího představitele zahraničního vedení OUN Jevhena Konovalce proti tom uto teroru, adresované Společnosti národů, neměly žádný ohlas. Vyvolaly jen tv rdý nátlak ze strany sovětských a polských diplomatů na švýcarskou vládu, aby plukovníka vysídlila ze země.

V červnu 1933, na poradě v Berlíně, přikázal Jevhen Konovalec "krajovému" veli teli Stepanu Banderovi připravit bojové akce, namířené proti sovětskému konzul ovi ve Lvově, a zvláště proti generálu Perackému, a tím dokázat světu, že ukra jinský národ se nepokořil.

Již za několik dní měli členové výzvědného oddělení pod svým dohledem ulici Ne beljaka a dům číslo 22, kde se nacházel sovětský konzulát. Největší problém op erace spočíval v nalezení co nejmladšího vykonavatele atentátu, aby soud pozdě ji přihlédl k věku a nevynesl rozsudek smrti.

A to, že průběh soudu využije OUN jako mezinárodní tribunu, předpokládal Stepa n Bandera již v době příprav operace. Proto tak pedanticky prověřoval na schůz ce, kterou v říjnu 1933 připravilo oddělení pro bojové akce, studenta prvního ročníku lvovské univerzity Mykolu Lemyka.

Před velitelem seděl hubený chlapec v tak chatrné košili, že jí prosvítalo těl o. Nohy v zašívaných střevících se ani nesnažil schovávat pod židli. Vystupova l důstojně, ne jako člověk, který má pro strach uděláno, a upřesňoval si pro s ebe některé detaily plánu. Když se ho Bandera zeptal, zda dobře střílí, odpově děl hrdý chlapec bez váhání, že ne. Oba umlkli a v nastalém tichu se rozhodl d alší osud Mykoly Lemyka.

Právě jemu předal na rozkaz velitele referent pro bojové akce Roman Šuchevyč p istoli "ortgis" a nelitoval nábojů, jen aby se do určeného dne Lemyk pořádně p otrénoval ve střelbě venku v lesích. Poslední instrukce dostal chlapec ve stař ičké košili znovu od Stepana Bandery. Velitel prověřil, jak se Mykola orientuj e na chodbách a v kabinetech konzulu, nechal si zopakovat ústní popis konzula a předal chlapci třicet zlotých se slovy: "Kupte si na zítra novou košili a bo ty. Budete se cítit jistěji..."

OMYL MYKOLY LEMYKA

Nazítří - to bylo 21. října 1933, zazvonil lvovský student u dveří konzulátu, údajně kvůli nějakým drobným nesrovnalostem u "pozvání od sestry do SSSR". V p ředpokoji mu potvrdili, že konzul přijímá. Ale když otevřel z popisů dobře zná mé, jakoby dubové dveře kabinetu, na druhé straně širokého stolu uviděl cizího člověka. Úředník v křesle s vysokým opěradlem (v takovém měl sedět konzul) to tiž vůbec neodpovídal naučenému popisu. Co se stalo? Kde udělal chybu? Ale náv štěva kvůli tak malicherné věci nemůže trvat déle než tři-čtyři minuty... Se s lovy "ukáži vám pozvání, pane konzule" vytáhl Mykola Lemyk "ortgis". Střílel p římo shora a nemohl minout: Kulka proletěla čelem.

Za okamžik uslyšel, jak se za ním otevírají dveře. Napůl se otočil, zvedl pist oli a vystřelil. Někdo vykřikl a v zámku zarachotil klíč. Nyní věděl, že až do příjezdu policie se mu nic netane. Chtěl si sednout na jednu ze židlí stojící ch u zdi, a vykročil proto z koberce, podrážky nových bot mu podklouzly na nal eštěných parketách. Usmál se.

Když polský důstojník s výzvou "Nestřílet! Policie!" stanul na prahu místnosti , uviděl usmívajícího se chlapce s pistolí v ruce. Na příkaz odhodit zbraň hoc h pečlivě zajistil pistoli proti náhodnému výstřelu a pustil ji na koberec. Sklapla pouta a důstojník smýkl Lemykem na židli. Kabinet se rázem zaplnil lid mi. Ruská slova se mísila s polskými a Mykola pochopil, že při výstřelu na dve ře ještě někoho poranil. "Soudruhu konzule odpovídal ústnímu popisu ounoovské rozvědky. Zmýlil se, nesplnil příkaz vedení... Když Mykola Lemyk pochopil, odm ítl odpovídat na otázky vyšetřovatele.

ČIN, KTERÝ UPOUTAL POZORNOST CELÉHO SVĚTA

Chlapec promluvil až po návštěvě svého advokáta, kdy se dozvěděl, že zastřelil Alexandra Majlova, odpovědného funkcionáře ODPU (Spojené státní politické spr ávy), který byl na inspekci sovětské zahraniční výzvědné sítě a ve Lvově konči l svoji služební cestu.

Vyšetřování trvalo necelý týden a již 30. října usedl Mykola Lemyk na lavici o bžalovaných. Bojovníka OUN obhajoval výkvět lvovské advokacie - Stepan Šuchevy č, Volodymyr Starosolskyj a Stepan Biljak. V sále, zaplněném do posledního mís ta diváky a zahraničními novináři, zaznívala hořká slova Stepana Šuchevyče, pl ná soucitu a účasti jak s hladomorem vyhlazovaným ukrajinským národem, tak i s jeho mladičkým obráncem: "Cožpak není možné, aby se obžalovaný nemohl dostat do takového psychického stavu, když tolikrát naslouchal vyprávění cizinců, kte ří tam speciálně kvůli tomu (hladomoru na Velké Ukrajině - M. Š) jeli, že pova žoval za nezbytné udělat to, co učinil? Je to zcela logické. Všelijaká usnesen í, rezoluce, porady, ankety, to vše nechávalo svět, kulturní svět, lhostejným k tomu, co se dělo v jeho rodné zemi. A on, když viděl, že nic nepomáhá, chtěl upoutat pozornost jiným způsobem. Takovým, který by celým světem zatřásl a do nutil konečně všechny kulturní lidi, aby si všimli, co se odehrává v jeho vlas ti. Rozhodl se proto konat, vystřelit na představitele toho národa a té vlády, kteří to všechno zavinili. A je třeba přiznat, že jeho čin skutečně zájem cel ého světa vyvolal."

Polský předseda soudu poté zakázal ukrajinskému obhájci nadále hovořit. Stejně brutálně soud umlčoval i jiné advokáty, neboť i oni ve svých vystoupení ch nemlčeli o moskevsko-bolševické genocidě. Předpojatost polské Themidy se pr ojevovala ve všem. A přece v něčem měl Stepan Bandera pravdu: Poláci se neodvá žili Mykolu Lemyka popravit. Odsoudili ho k doživotnímu vězení, které skončilo pádem Polska. Lemyk byl zabit gestepem na podzim r. 1941 ve vzdáleném gogolov ském Myrhorodu na cestě do Charkova, kam vedl bojovou skupinu OUN Východ, aby splnil ve svém životě poslední rozkaz, rozkaz Stepana Bandery. Píše Mykola ŠATYLOV / Foto archív

(Pokračování příště)