--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Nedořešený majetek KSČM a SSM posvětil korupci u nás
Zdroj: NN Ročník........: 0004/027 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nedořešený majetek KSČ a SSM, posvětil korupci u nás

Luboš Vydra

V poslední době se opět v tisku objevily zprávy o okolnostech týkající se hosp odaření s bývalým majetkem SSM. Tak na příklad nástupní organizace Fond dětí a mládeže chce utajit prodělky v hospodaření s ním. Prý nejde o nic mimořádného , pouze nechtějí mít spory s ministrem Dybou, tvrdí poslanec školského výboru Jan Karas (KDU-ČSL). Ve stanovisku právního odboru NKÚ se také uvádí, že Minis terstvo hospodářství při zřízení obchodních společností z majetku SSM nesplnil o právní podmínky obchodního zákona a že ministr nemohl tyto společnosti zřídi t. Celá situace dnes připomíná zdravotní stav babičky, které primař v nemocnic i říká: "Babi, zítra půjdete domů." - " Ale vždyť já ještě nemohu chodit." - " Musíte se s tím smířit, lepší to už nebude", na to primář a pokračuje ve vizi tě. Takhle to dnes vypadá všude. Soudnictvím počínaje a důchodovým zabezpečení m konče. Je to znamením, že se jedná o nemoc, nebo že někdo nechce? Pokud mapu jeme důsledky, hledíme lačně pouze před sebe, pokud však chceme nalézt příčinu , musíme se obracet zpět.

Demoralizaci předchází nezájem

Navštívil jsem bývalou vládní zmocněnkyni paní Ing. Klofovou, která mi sdělila , že je přesvědčena, že nedodržováním zákona o převzetí majetku KSČ a SSM v ro ce 1990 bylo započato v našem zákonodárství právě to čeho jsme dnes svědky, te dy "dodržování zákonů naprosto jiných". Došlo vlastně k vytvoření jakéhosi opa čného rovnovážného stavu, pohybujícího se v relacích mafiánských principů. Tím to procesem byla uvolněna morálka a privatizace našeho hospodářství poběhla př edevším ve sféře podvodů. To se dá dokumentovat obzvláště na těch případech od krývajících v dnešním tisku skutečnosti, kde všude se dnes nachází svazácký ma jetek v několika set milionových částkách. Polemizovat o tom, co prošustrovalo Ministerstvo hospodářství a Fond dětí a mládeže, znamená ale již jen hovořit o důsledcích nikoliv příčinách. Ty je třeba totiž hledat právě v onom klíčovém roce 1990, kdy se nejednalo o několika set milionovou částku, ale o částku ně kolika miliard. A to, že se vlastně nechalo přetransformovat do soukromých fir em takovéto množství majetku, tak to dalo zelenou tomu, aby dnes největší podn ikatelská síla nevycházející z cizího kapitálu, či kapitálu vytvořeném z drog a další nezákonné činnosti, pocházela právě z tohoto komunistického a svazácké ho majetku.

Podle paní Klofové měla u nás v roce 1990 nastat změna, která se však nekonala . Vymlouvat se ale ve všem na nedostatek tehdy platných zákonů je podle ní ali bizmus. I tehdy tady platily určité zákony, které mohly být dodržovány. Proč t omu však nebylo? Za všechno může především polistopadový parlament. Také akces chopnost polistopadových orgánů nebyla úměrná situaci. Vše bylo jenom divadélk o pro obyčejné lidi. Kdyby totiž namísto předstírání vše bylo míněno upřimně, bylo by i spousta potřebných věcí uskutečněno. V žádném případě pokud by skute čně docházelo ke změně politického systému by to ale nemohlo pouze probíhat v souladu s Listinou základních práv a svobod na které se svazáčtí funkcionáři t ehdy drze odvolávali. Nedá se totiž brodit řekou a mít přitom současně suché b oty.

Jako vládní zmocněnec pro převzetí majetku SSM paní Klofová dnes může s trpkos tí pouze konstatovat, že čas a práce, který této akci vládní zmocněnci obětova li nebyly přímo úměrné tomu, co pro to udělali vládní orgány, které mohly tomu to naplnění zákona napomoci. Trvale zůstává pro ní pak otázkou, jest-li opravd u někdo z těchto orgánů bral tuto práci vážně.

Pouhý předvolební trik

Vládní zmocněnci v podstatě neměli žádné pravomoci a proto nemohli ani rozhodu jícím způsobem do ničeho zasahovat. Ministerstvo kontroly sice kontrolovalo je jich správu, ale nedohlíželo na svazácký hospodářský management, který ve skut ečnosti vládl dál a který protože byl statutárním orgánem si dál s majetkem dě lal, co se mu zlíbilo. O nápravě se na nejvyšších institucích pouze mluvilo, n ic se však pro to neudělalo. Vše nasvědčovalo, že vlastně šlo jen o pouhý před volební trik o něhož po vítězství ve volbách, představitelé OF naprosto již zt ratili zájem.

"Chtěla bych ze svého působení na zjišťování onoho majetku SSM připomenout jak o příklad tuto věc. V době, kdy otřesený svazácký hospodářský management nebyl ještě tolik si jistý sám sebou, dali se sem tam nějaké jeho nepravosti odkrýt . Snažila jsem se to vždy hlásit orgánům činným v trestním řízení. Dělala jsem to ostatně z titulu své funkce. Federální ministerstvo financí mělo svém rezo rtu lidi, kteří museli z ministerstva odejít, protože nesplňovali podmínky lus tračního zákona. Jeden z nich, vedoucí oddělení Lubomír Hejl se kterým jsem by la z titulu vládního zmocněnce v častém kontaktu, ač k tomu nebyl oprávněn, v rámci zákona 403 o mimosoudních rehabilitacích z roku 1990, vydal dům v centru města na Haštalském náměstí osobě, která přijela z Kanady tento dům převzít a vzápětí ho opět prodat a s penězi okamžitě zmizet. Samozřejmě pokud by byl te nto nárok jednoznačně oprávněný nic proti tomu, byl by to jeho majetek. O tom jsem však přesvědčena nebyla, ani postup vydání nebyl podle zákonů. Proto jsem dala tuto záležitost k soudu, který však tuto žalobu zamítl z důvodů, že nemá m aktivní legitimaci. Tento dům na Haštalském náměstí, který v sedmdesátých le tech byl rekonstruován za dosti vysokou částku blížící se dvoum milionům Kčs b yl vzápětí na to srovnán se zemí. Jestliže tento dům nebyl vydán oprávněně pak stojí za to se zeptat jaký je vztah vysokých státních úředníků ke státnímu ma jetku, protože si myslím, že státní úředník má v prvé řadě hájit stát jak v pr ávu, tak v majetku." Další případ byl podán na GP a týká se organizace, kde pa ní Klofová dělala zmocněnce. Šlo o hospodářské zařízení ÚV SSM. To totiž překr ačovalo svojí náplň tak, že kromě toho, že mělo zajišťovat svazácké organizace technikou (Centrum vědy a techniky mládeže), zabývalo se i obchodem ocelovými trubkami. Tyto trubky se vyvážely z VZŽ a Ferony Košice a prodávali podnikate li turecké národnosti v Hamburku. Paní Klofová zjistila, že od této turecké fi rmy nepřicházejí žádné peníze. Když se tureckého podnikatele na to dotázala, p řiznal, že platí, ale tak jak bylo dohodnuto, totiž u Německé kreditní banky. Dokonce jí sdělil i na jaká konta. Paní Klofová to okamžitě hlásila jednak pro kurátorovi,který byl pro tyto věci zmocněncům přidělen a dále ekonomickému tým u policie a dále na komisi u místopředsedy Mikloška, ale hlavně to hlásila teh dejšímu generálnímu prokurátorovi Brunerovi. Přestože její žaloba byla podána 25. 2. 1990, dodnes jí nikdo ani zmínkou neřekl co se vlastně s ní stalo. Poku d je ovšem pravda, co tento hamburský podnikatel paní Klofové řekl, tak minimá lně dva představitelé, kteří se angažovali v Zenit Centru a ve firmě Esspit mě li dostat na konto u Dresden banky 1,5 milionu německých marek. Když už se ani tímto státní orgány nezabývají, lze jen těžko očekávat že se budou zabývat dr obnými žalobami občanů tohoto státu, které se týkají restitucí.

Bývalí svazáčtí funkcionáři mají stále velký dům v centru Prahy na Senovážném náměstí, poblíž Jindřišské věže. Sotva se však blíže dá zjistit, jaký užitek z něho město má. Podnikají v něm pouze firmy, které vzešly opět z jejich řad. R ozhodně však není tento velký dům přepsán na stát nebo obec. Svého času se v t om angažoval dokonce i Finanční úřad a také nepořídil, aby město v tomto přípa dě něco pro to udělalo. Čistá sabotáž bolševických brouků. Působí tu i firma E ssis v niž fungoval svého času Vojtěch Slowik zapletený do několika afér podob ných oněm s košickými trubkami. Přešel do jiné firmy, jinak se mu nic nestalo. Není Hoffman jako Hoffman

Pracovat jako vládní zmocněnec na zjištění výše majetku SSM a na jeho navrácen í, znamenalo velkou oběť, protože finanční odměny za tuto práci byly tak malé, nebo vůbec žádné, že pokud jste neměli jiný zdroj příjmu, prakticky se to ned alo dělat. Martin Mejstřík na příklad v té době neměl kde bydlet a vydělával s i jako noční hlídač. Byli i takoví zmocněnci, že když došlo k valorizaci platů , tak žádné vyrovnání, ani nedostali, protože "nesplnili očekávání". To jest j inak řečeno, vypátrali věci, které vypátrat neměli.

Do této situace přišel ze Slovenska posílit řady zmocněnců JUDr Ladislav Hoffm an. Všichni jej tehdy přijímali s velikým očekáváním. Pletli si ho totiž s jeh o jmenovcem Ivanem, předlistopadovým zpěvákem protestních písní. Posléze se zj istilo, že tento typicky ambiciozní člověk je pouze přes Otu Grenčiče nastrčen é čidlo federálního generálního prokurátora Gasparoviče.

Počáteční strach a sebevrah

Mezi management v Zenit Centru patřil také ředitel soudruh Baryl, zeť Aloise I ndry a tajemník Štěpána měl jisté kriminální reminiscence již před listopadem 89. Dále tu vládnul Pavel Dvořák. Když byli předvoláni na Úřad vlády, zdaleka nebyli tak suverenní. Ovšem přesto tehdy již podstatně více, než na začátku, k dy soudruh Ulčák doslova bledl. Neuplynul však týden a tento esesmácký pořízek zjistil, že není se čeho ze strany vládní komise obávat, neboť beztak žádné p ravomoci nemá. Proto si střídavě dělal ze zmocněnců blázny nebo jim vyhrožoval mezinárodním soudem v Haagu. Další kdo přišel na to, že pokud je třeba volit mezi tím, kdo se u nás má bát, ať jsou to vždy ti druzí, byl předseda Svazu ml adých Ing. Miroslav Raška. Dodnes se jako klíště drží v parlamentě. S lehkým s rdcem napadl prověrky, protože nerespektují "Zásady pro rozpočtování a hospoda ření s rozpočtovými prostředky v krajských a okresních výborech SSM", oháněl s e duchem Ústavního zákona a Listinou lidských práv a svobod, aby pak na závěr pouze suverenně konstatoval, že vládní komise nemá již od 8. 1. 1992 co z maje tku SSM zabavovat, protože od 8. 2. 1991 platí: " K tomuto dni měla být ve smy slu uvedeného Ústavního zákona zastavena veškerá činnost směřující dle termino logie Vašeho úřadu k okamžitému navrácení majetku ". Situaci z doby ještě pon ěkud nervózní ilustruje tato příhoda, zasluhující si pozornost. V listopadu 19 90 došlo totiž k údajné sebevraždě jednoho z vedoucích pracovníků Zenit Centra , pobočky Beroun. Svůj život měl ukončit podřezáním, třebaže si ze své letory protivil jakoukoliv prolitou krev. Také jeho příbuzní jej znali jako člověka v zdáleného jakékoliv melancholie, či jiné zasmušilosti a jsou toho názoru, že o žádnou sebevraždu se nejednalo. Před smrtí se prý zabýval legalizováním dovoz u a obchodu s počítači. O jeho vynikajícím obchodním duchu kolovaly pověsti, ž e kdyby prý si večer vzpoměl, tak do rána sežene tank. Přestože se k jeho příp adu vyjádřil i odborník s psychiatrie, že takovýmto způsobem se tito lidé nevr aždí, nebyla provedena ani soudní pitva. Lze se proto domnívat, že kdyby pan S třítecký byl alespoň tři měsíce mimo veškeré dění, byl by dnes naživu. Neboť o bětí na lidských životech již nebylo třeba.

Jak hráči vysoké hry obehrávají

Bývalá vládní zmocněnkyně Marta Chadimová odpovídá na otázku Martina Mejstříka , kam že se poděl archiv, který o práci na navracení majetku SSM udržoval John Bok: " John mi řekl, že všechny tyto podklady odevzdal Igorovi Němcovi." Mejstřík: " Nejenže jsme na tuto práci neměli peníze, ale neměli jsme ani žádn é pravomoce. Neměli jsme žádnou páku jak essmáky k něčemu dotlačit. Byl to tot iž zákon, který neměl žádné sankce. Když jsem se zeptal: - Pane Ulčák, jak vy sokou máte výplatu? - , jeho odpověď byla: - Devět tisíc. - To vše v roce 19 90. Tak jsme mu řekli: - Pane Ulčák víte co, my vám zastavíme plat. - A tu o n se začal smát: - Ne, ne, ne, nezastavíte. Nahrál to na spor, který minist erstvo financí nechtělo vyřešit, totiž spor o to, kdy tento zákon vyšel. Kdesi v jádru tohoto sporu pak byla zařízení, která v té době ještě patřila svazáků m. A z toho jak oni tvrdili, jím přicházely peníze."

Lízni si s námi, ať jsi náš

John Bok mi sdělil, že než se mělo do této komise nastoupit, tak byl vytvořen u Mikloška jakýsi výbor, ve kterém se určila strategie jak tento problém úspěš ně řešit. Zmínil se také o Martě Chadimové, dnes žalované strahovskými premons tráty, která vykonala spoustu nezištné práce pro záchranu židovských památek u nás, aby nebyly vyvezeny do Israele. Václav Havel by to jen podepsal a šlo by to všechno pryč.

John Bok který pracoval jako jakýsi koordinátor práce zmocněnců měl zprvu z př íchodu JUDr Ladislava Hoffmana radost, protože si myslel, že přes tohoto člově ka budou moci dávat mnohem lépe podněty na trestní stíhání rovnou ke generální mu prokurátorovi Gasparovičovi. Brzo však i on zjistil, že byl vlivem porevolu ční euforie naivní. Pan Hoffman se začal rychle zařizovat pro práci za jeho zá dy a dokonce jednou vábivě Boka zval k jakési obchodní transakci jakési party ze Slovenska, na které by si mohl vydělat 200. 000 šilinků. Šlo o jakýsi esses mácký dům v Bratislavě, který chtěla získat jedna rakouská firma. Bok to oznám il Mikloškovi, který to chtěl hned řešit, ale John řekl, že je to zbytečné, pr otože k tomu nemá žádné svědky a dodal, že Hoffman to stejně zapře a udělá z n ěho jen idiota.

Inkubátor malých partyzánů

Stejně tak mezinárodní středisko pro mládež na Seči, používané v minulosti hla vně k šíření komunistické ideologické diverze na internacionální úrovni, které paní Kořínková chtěla, protože ani jinak myslet neuměla, opět využívat pro me zinárodní setkání mládeže. V devadesátém roce se na jeho provoz doplácelo měsí čně dva miliony Kčs. Do dnešního dne toto honosné reprezentativní monstrum zůs talo na účtu daňových poplatníků. Osiřelé audovizuální sály a přednáškové učeb ny zívají steskem po výchově malých rudých partyzánů a zárodečných buněk nově zakládaných levicových stran ve světě. Pan Mikloško tehdy sehnal jakousi velmi bohatou církevní organizaci ze zahraničí, která to chtěla koupit a založit si tu moderní seminář. A John Bok zas vyšťoural zahraniční banku, která byla och otna do monstra investovat několik set milionů, které za to náš stát požadoval .

Vinu má první parlament

V Zenit Centru došlo k úniku mnoha milionů Kčs a vládní zmocněnci mohli k tomu pouze jen bezmocně přihlížet. Co to bylo za zákon, který nepočítal se sankční mi opatřeními? Jaký však byl tehdejší sametový federální parlament, takové vzn ikaly i zákony. Pánové Jičínští, Rychetští a řada dalších zasazující se o kont inuitu práva polistopadového s bolševickým, či němí zvedači rukou, tak často s polečně s komunisty: Němcová, Šormová, jmenuji právě je, za to, že bývaly mému srdci nejbližší. Zneužity svými představami o humanismu, zapoměly na spravedl nost a zvoraly co se dalo.

John Bok pokračuje: " Ve vzduchu tu létalo přes milion marek. Klofová dělala c o mohla, sehnala prokuraturu, policii. Jednoho z nich dokonce měli už ve vazbě . Pustili ho." Nejvíce se z nich činil Baryl junior z ÚV SSM, syn starého Bary la z ÚV KSČ. Souputník a určitá konkurence Mohority. Dnes je ovšem tento pan B aryl velkým podnikatelem na Praze 9 a Praze 10, kde mu patří několik firem. Vš echen základ z peněz SSM. "Na Zenit Centru se točily šílený prachy a pak to šl o do bankrotu", dodává John Bok.

Spřízněni pseudohumanizmem

Na námitky, že před listopadem byl zákon na ochranu socialistického majetku a nyní žádný takový náhradní zákon neexistuje, Rychetský pouze odpovídal: "No, o no je to složitý." Na víc se již tento tzv. humanistický intelektuál nezmohl, než kňourat jako kočka u zavřených dveří. Našim badatelům by jistě stálo zato ověřit si jaký byl vztah Rychetského otce k tzv. arizovanému majetku. Po vítěz ství pracujícího lidu se pak stal šéfem veškeré advokacie v Praze. To se to pa nu synáčkovi studovalo. Ale jak vidno všichni to byli dobře zavedení lidé. Sta rý pan Pithart byl na příklad v padesátých letech velvyslancem ve Francii. Odt ud ta láska a humanismus se jaksi již chápe lépe.

Štědré ruce

Peníze získávalo SSM také takovým způsobem,že podle vyhlášky podniky byly povi nny na něho přispívat určitými částkami z odvodů státu. Či-li šlo to z kapes z aměstnanců. Zmocněnci měli doklad o tom, že právě Raška v roce 1990 převedl na společnost s.r.o. 3, 5 milionů Kčs. Druhý podobný případ odkryl zmocněnec pan Petrák z Hradce Králové ve výši 1, 5 milionů Kčs v Karose ve Vysokém Mýtě. Od vody z podniků pro SSM, z nichž některé jako třeba mladoboleslavská automobilk a dávaly částky nemalé, pokračovaly i v roce 1990. Na začátku následujícího ro ku brali svazáčtí funkcionáři velké balíky peněz a vládním zmocněncům se mohli smát do obličeje. Přitom navrácení majetku SSM bylo stanoveno zákonem pouze d o termínu 31. 12. 199O. To dokazuje opět, že největší svinstva v této zemi po listopadu jdou na účet právníků, ať to byl v parlamentě již zmíněný dr. Jičíns ký a ve vládě dr. Rychetský. Jejich samolibá tupost bolševického myšlení napác hala nepřehledné množství škod. Podle interní zprávy Mohorito-ulčákovské z teh dejší doby se hovoří o majetku SSM ve výši 4,5 miliard Kčs. Paní Kořínková dop átrala sotva 2, 5 miliardy Kčs. Co z toho však bylo skutečně státu navráceno, nikomu z veřejnosti není však jasné do dnes. Mimo to s rozdílem mezi dopátrano u částkou a částkou o které informuje interní zpráva nakládají dnes již opět e ssesmáci proměnění z funkcionářů v podnikatele. Lze předpokládat, že se tato č áska dnes již možná i zdesetinásobila. Mohorita jezdí na obědy do Átria s pozu by ozbrojenou ochrankou. Je majitelem hotelů v Krkonoších a velkoobchodů se ze leninou.

Za to, že John Bok, když se ho lidé v roce 1990 ptali co mají s těmito funkcio náři dělat, jím říkal: " Jděte tam a vyhoďte je!", získal nedobrou pověst nerv ního člověka. A zatím svazáci, každý z nich totiž byl svým způsobem právníkem se dožadovali svých údajných práv všude, dokonce i Ústavního soudu. Míru zdrav ého rozumu totiž tehdy určovali lidé, které z nějakých podivných důvodů doporu čoval sám Václav Havel a kteří od samého začátku působili na veřejnosti jako v yšumělá limonáda. Proto také gauneři všeho druhu mohli mít od začátku ve všem zelenou.

" Dnes již vůbec nejsou Ulčákové a Mohoritové důležití. Nejhorší jsou ti oport unisté, to oni se chopili moci. Jsou to lidé, kteří byli v partaji spíše na ni žším stupni. Taková ta technokraticko-bolševická inteligence, která je stále j aksi provázaná a ze svého majetku odevzdává určitý úplatek velmi podivné a dne s nezřetelné skupině lidí. V této nezřetelné, zato však uvnitř pestré skupině jsou lidé typu Štrougalů, Hegenbartů a možná i Kocábů. Také je zajímavé, že u všech podivných jednání je ještě někdo podivnější a to je pan akademik Krejčí. Rezident StB při předsednictvu vlády, který zde působil ještě za Čalfy. Jeho ruka v podporování bolševické funkcionářské nomenklatury v polistopadové éře b yla obzvláště štědrá", uzavírá John Bok.