--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zháňalová Milada
Název: K bytové politice
Zdroj: NN Ročník........: 0004/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Redakce

Necenzurovaných novin

Veveří 11

602 00 Brno

Vážení v redakci,

pí. Sedlářová v č. 15 vyzvala čtenáře, aby se ozvali k bytové politice. Posílá m Vám tedy pohled "z jiné strany" (aneb: co zakouší restituent v našem právním neřádu).

Popíšu Vám zkušenost, která je opravdu zoufalá. Vdova, která získala v restitu ci (po manželovi-bývalém polit. vězni) část činžovního domu v Brně, "bydlí" st ále u příbuzných (= "v kufrech"). A do svého bytu se proplíží jednou za měsíc, aby vyzvedla poštu - ale aby ji raději nikdo neviděl. Bojí se o život. Totiž: když se jí v r. 1992 podařilo získat v tom domě byt, vložila všechny sv é celoživotní úspory do jeho renovace a zařízení. Nebylo úplné, ale o vánocích 92 už plánovala nastěhování. Nájemníci ji sice varovali před sousedem (narkom anem a kriminálníkem), který neplatil nájem, neplatil na dítě a několikrát byt vypálil. (Jeho otec vyjádřil prý lítost, proč raději neuhořel). Babičky v dom ě zažívaly hrozné noci, když tento člověk neměl drogu a řval dlouhé hodiny - n ebo zase naopak: když se v jeho bytě konaly "dýchánky" feťáků. Jeho byt se ned á popsat - jen stručně: rozkopané dveře, vana plná výkalů, pytel odpadků - cig aretových špačků hned u dveří a pak všude ... Nepředstavitelný smrad, který se odtud šířil. A hlavně: věčné návštěvy podezřelých parťáků, kteří byli pro sta rší nájemnice postrachem. A to vše v domě I. kategorie!!

Takže, když jsme o vánocích 92 jeli s posledními drobnostmi do bytu (k nastěho vání), nemělo nás asi šokovat, že byt naší restituentky byl vykraden a zdemolo ván. Evidentně se tam dostali přes světlík z koupelny souseda-narkomana. Potře bovali peníze na drogu.

Místo vánočních oslav bylo tedy jen vyšetřování na policii, ale hlavně: 1) Kdy by tento soudce po delší době byt znovu nevypálil-nebyl by možná dodnes dopade n. Všichni v domě se totiž báli s policií spolupracovat - udat, kdy se objeví. Po krádeži se pochopitelně "vytratil".

2) Postižená nemá už žádné peníze na vybavení aspoň tím základním (vyrvali jí ze stropu i osvětlovací tělesa, nemá ani hrnek na čaj), a taky se bojí. Už se stalo, že sousedka z též chodby byla napadena a vyhozena z výtahu (zřejmě kump ány odsouzeného). Zloděj se má za pár měsíců z vězení vrátit - a co pak?! Odvolal se, vystěhování "

nepřijal". Takového člověka nelze tedy v našem právním státě vystěhovat! Tak si denně říkám: komu straní "zákony"? Teď jsem např. dostala (zřejmě špatn ý) účet za telefon. Ale: už předem se mi vyhrožuje, že když tu horentní sumu d o týdne nezaplatím - budu pokutována. Odvolat se mohu až pak (a s jakým asi vý sledkem?!). Ano, slušného člověka by za dvacetikorunu vláčeli po soudech (a to hned) - ale na darebáky a zločince jsme bezmocní.

3) K dokreslení, jak se tady taky jedná na úřadech - např. v brněn. pobočce Če ské pojišťovny. Když se postižená (která se pochopitelně bojí - proto píšu já) chtěla do Brna nastěhovat a slyšela o sousedovi, samozřejmě si dala svůj byt v brněn. pobočce pojistit. Úřednici upozornila na důvod = souseda. Ta ji ovšem "zapomněla" upozornit, že pojišťovaný byt musí /?!/ být trvale obýván. Když t edy není, doufala, že aspoň něco dokoupí (vše stojí ale nejméně o 100 % víc!) = že dostane něco z pojišťovny, dostalo se jí jen arogantního a hrubého odmítn utí. Zoufalá řekla úředníkovi, že ji skoro mrzí návrat do vlasti, protože to, co ji tu potkává, jsou jen tragédie. Pan Hrůza (opravdu jméno úředníka brněn. pobočky) - v pozadí Havlův plakát o "vítězství pravdy a lásky" - jí nenávistně odsekl: "Nikdo vás sem nevolá!" To si dovolí úředník k osobě, jejíž manžel v exilu tolik obětoval pro naši vlast!

Postižená (zvyklá na fungující úřady ve skutečných demokraciích) nedokáže tako vé jednání pochopit. Neboť: jak si mohla "prostudovat" 4 stránky podmínek k po jištění během několika minut, které v té ukrutné frontě na pojišťovně dostala na vybavení své pojistky?! A taky: úřednice přece vyplňovala formulář z jejího občan. průkazu - viděla tedy, že má v Brně v daném domě zatím pobyt přechodný - a navíc jí taky bylo řečeno, že se k přestěhování teprve chystá. Po všem tom si zoufale říkám s postiženou vdovou: proboha, v čem to žijeme?! Ve Zlíně, 18. 4. 1994

Milada Zháňalová

Vaše čtenářka