--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Čeřovský Zbyněk
Název: Obětí cizí zvůle
Zdroj: NN Ročník........: 0004/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Obětí cizí zvůle... Předseda pražské pobočky Konfederace politických vězňů Stanislav Stránský leže l na koronární jednotce Vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Byl tak blízk o smrti, že by ho už pan Nerad skoro ani nemusel "srazit ze skály". Stanislav Stránský prožil mnoho let v komunistickém koncentráku. Kdo nebyl byť i jen jeden, jediný den v policejní nebo v normální vazbě či v komunistickém vězení, nemůže pochopit hrůzy v nich panujícíh poměrů. Proto ti, kteří pasivně s tímto režimem souhlasili a nic proti němu nedělali, se podílejí na jeho zlo činech, ať si to přiznají, či nikoliv. Je to smutné, ale pravdivé konstatování . Qui fert malis auxilium, post tempore dolet, nebo-li kdo pomáhá zlu, po čase lituje.

Stanislav Stránský přežil komunistický koncentrák padesátých let. Mnozí z nás vůbec nevěděli, jaké zločiny páše režim na lidech, které označil za své nepřát ele. Když jsem před mnoha lety mohl poprvé vycestovat za hranice tehdy ještě Č eskoslovenské republiky poté, kdy byl Berlín obehnán zdí, zavítal jsem do Weim aru. Sešel jsem se s lidmi, kteří v tomto městě žili od svého narození a až do skončení války vůbec nevěděli, že nedaleko je strašný a vyhlazovací koncentra ční tábor Buchenwald. Později, když jsem pochopil mentalitu Němců, protože jse m mezi nimi žil, bylo mně jasné proč. Ale právě v té době, kdy československý i východoněmecký totalitní režim poukazoval na hrůzy nacismu, existovala celá řada komunistických koncentráků, o nichž jsme neměli ani potuchy. Ani to však není pro nás žádná omluva. Kdo se chce dozvědět a touží poznat pravdu, ten se ji dozví. Byla to naše zbabělost a náš nezájem o osud našich spoluobčanů. Tepr ve tehdy, když někteří z nás se sami do komunistických koncetráků dostali, poz nali svůj omyl a své dřívější chyby. Na nápravu a lítost však není nikdy pozdě .

Stanislav Stránský to neměl lehké ani v době totality. Pracoval v mnoha zaměst náních, na různých stavbách, jako pomcný dělník,j eřábník, ale vždy na okraji socialistické společnosti jako její vyvrženec a nepřítel za stálého dozoru Stá tní bezpečnosti.

Po sametovém podvodu jistě jako celá řada z nás měl své představy a ideály o b udoucnosti nového státu. Bohužel, tyto ideály brzy vzaly za své, když jeho ido l, odpůrce režimu a komunistický vězeň Václav Havel si vybral za své spoluprac ovníky bolševické zločince a navíc je vzal pod svou ochranu. A Stanislav Strán ský, sám oběť tohoto režimu, se stal další obětí - tentokrát obětí vězňů total ity, kteří se z pozice Předsednictva či Rady Konfederace politických vězňů na něj vrhli jako supi na kořist.

Zemřela mu manželka, byl "vyloučen" Radou KPV z řad politických vězňů(!), poml ouván a osočován. Nejvíce těmi, kteří sami mají "máslo na hlavě" a raději ukaz ují na druhé než na vlastní chyby. Stanislav Stránský byl uštván téměř k smrti . Tentokráte vlastními "bratry" z Rady KPV! Nic horšího už se mu asi nemůže st át.

Qui sibi semitam non sapiunt, alteri monstrant viam. Cicero

Přejeme brzké udzravení.

Zbyněk Čeřovský