--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šatylov Mykola
Název: Smrt v podzimním Mnichově
Zdroj: NN Ročník........: 0004/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

SMRT V PODZIMNÍM MNICHOVĚ

Cestami života Stepana Bandery

6. část

JIŽ ZNÁMÉ "NIKDY"

1941-1944 ... Tři roky v německém koncentračním táboře Sachsenhausen Stepana B anderu nezlomily. V odpovědi na navrhované spojenectví uslyšeli Němci již znám é "nikdy!" a by nesmyslné držet i nadále v těsném prostoru cely člověka, jehož výborně vyškolené oddíly s přehledem kontrolovaly prostor sovětského týlu. Vítězství protihitlerovské koalice Banderův život téměř nepoznamenalo. Stejně měnil jména, adresy, konspirativní byty ... Přijímal spojky z "kraje", opatřov al pro bojové pobratimy literaturu, ukazoval cesty, podporoval, varoval. Celé měsíce se neviděl se svou rodinou, která se tloukla po bavorských vesnicích a městečkách ... A mezitím dospívala jeho nejstarší - Natalka, dorůstala Lesja, a byl tu již i otci velice podobný Andrijko ... Jedním slovem, vše bylo stejné . A přece - všechno ne !

Nikdy v životě ještě neměl možnost tolik psát. A nejen jako obvykle pro ilegál ní vydání, ale také do legálního tisku. Podle všeho se jeho první stať po návr atu z tábora, podepsaná pseudonymem S. Siryj, objevila v pražském sborníku Vyz volna polityka (Osvobozenecká politika). Siryj znamená šedivý, nenápadný, obyč ejný. Avšak každá další publikace naopak potvrzovala, že autor je jedinečným p olitikem velkého formátu. Stepan Bandera byl možná jediným činitelem ve státě, který v době střetu dvou "impérií zla" nestál ani na jedné, ani na druhé stra ně. Neustále byl jakoby pod palbou na barikádě, z níž se mu poválečný svět jev il úplně jinak než západním demokratům.

Dnes je možné s naprostou jistotou říci, že většina politických prognóz Stepan a Bandery se plně potvrdila. S neobyčejnou přesností předpověděl všechny fakto ry, které způsobily pád pseudostátního monstra SSSR, již před několika desetil etími neomylně vyhmátl bolavé problémy postkomunistických zemí a zdůvodnil i n ynější rozpory mezi Čechy a Slováky.

PODLE RADY

"ŽELEZNÉHO ŠURIKA"

Banderu zřejmě považovali za podivína, když upozorňoval Evropany i Američany, že "chruščovovské tání" v sobě skrývá "brežněvovské mrazíky", když se posmíval politické krátkozrakosti prezidentů a monarchů, kteří horlivě přijímali Chruš čova jako vůdce velikého státu, místo aby jej - "kmotra" obrovské stranicko-ap arátské mafie - přezírali.

Takzvaná komunistická strana nebyla nikdy stranou v obecném smyslu tohoto slov a, ale vždy klasickou mafiánskou strukturou, a její zločinecká špička - od říj nového převratu až do srpnového puče - nikdy nevycházela ze zájmů státních, al e vždy si "vyrovnávala účty". Nyní je to již známo čtenářům z pamětí samého Ch ruščova, ale v padesátých letech to tušily desítky a s jistotou věděli jedinci . Mezi ně patřil i Stepan Bandera. Podle bolševické morálky se ten, kdo příliš mnoho ví, odsuzuje k smrti. Kromě toho měl Chruščov důvod považovat vůdce ukr ajinských nacionalistů i za svého osobního nepřítele ...

Blížilo se jubileum "geniálního vojevůdce všech dob i národů", ale ozvěna bojů ukrajinských povstalců se stále ještě nesla kremelskými stěnami. To byla ze s trany nediplomovaného agronoma Stepana Bandery neslýchaná neúcta k novopečeném u generalissimovi. Toto obratně využil Chruščov a ujistil osobně soudruha Stal ina, že udělá konec "banderovštině". Stroj bolševického teroru se rozjel na pl né obrátky! Obrovská vojenská seskupení blokovala celou Západní Ukrajinu. Ale Ukrajinská povstalecká armáda změnila taktiku a znovu zůstala nepřemoženou. Hněv "kremelského horala" nenechal na sebe čekat. Z vládce padesátimiliónového ukrajinského národa se Chruščov rázem proměnil v obyčejného stranického úředn íka ...

Po usednutí na nejvyšší moskevský stolec si vzpomněl, jak ho ukrajinští nacion alisté smrtelně urazili. Či spíše mu to připomněl šéf KGB Oleksandr Šelepin, k terý se do Lubjanského paláce, prosáklého prachem krve, prodíral doslova přes mrtvoly. Straničtí bonzové, jejichž žargon se velice podobá zlodějskému, jej p roto křekřtili na "Železného Šurika".

DÉMON

Z "RUDÉHO GESTAPA"

Když "Železný Šurik" sliboval Chruščovovi zlikvidovat ("smést" - jazykem KGB) Stepana Banderu, byl si již jistý úspěchem. Dva roky předtím totiž v podzimním mnichovském ránu náhle zemřel cestou do redakce známý ukrajinský publicista. Bezpečnostní služba OUN měla podezření na vraždu, ale soudní lékařští experti trvali na svém: srdeční příhoda ... Nicméně Šelepin by jistě mohl odpřisáhnout , že srdce by spisovateli dovolilo ještě dlouho žít! Nedovolila mu to však skl eněná ampule naplněná kyanovodíkem, která byla vystřelena přístrojem podobným pistoli. Zákeřná zbraň byla vynalezena v jedné z mnoha "šarašek", jak opovržli vě nazývali uvězněné vědci vědeckovýzkumné stanice KGB. Na objektu Lev Rebet j i vyzkoušel dávný - od svých devatenácti let - agent "rudého gestapa" Bohdan S tašynskij, nebo také Bronislav Kačor, či Oleksandr Krylov, Siegfrid Dräger, Ha ns Budeit, Joseph Lehmann ...

Tehdejší Praha byla skutečně hnízdem komunistických špiónů, a není proto divu, že se ukazováček "Železného Šurika" zastavil na operativní mapě právě u ní. D louho se tam však nezdržel. Pražským agentům totiž osud nepřál: jednoho zneško dnila ounovská bezpečnostní služba, dalšího - německá kriminální policie. Bývalý komsomolský vůdce a v blízké budoucnosti - jako odměna za vraždu člověk a - tajemník ÚV KSSS a zástupce premiéra SSSR, jednal ale plně v souladu se sv ou zločineckou přezdívkou: všechno bylo dopředu "železně" promyšleno a připrav eno. Paralelně s pražskou chystala atentát i berlínská rezidentura KGB, jíž by l dispozici profesionální vrah Bohdan Stašynskyj.

Na počátku října 1959 se s ním spojil nadporučík Serhij Demon, který bezprostř edně kontroloval operaci, a potvrdil příkaz Moskvy: odstranit Stepana Banderu! Do té doby Stašynskyj již několikrát navštívil Mnichov: zkoumal pravidelné i předpokládané trasy pohybu své oběti, nejvýhodnější místa ke sledování i bezpe čné únikové cesty z místa činu.

Před obědem 14. října odletěl Stašynskyj linkou Pan American do Frankfurtu nad Mohanem, a teprve odtud, aby unikl možnému sledování, se přepravil Lufthansou do Mnichova. V podvečer téhož dne se zaregistroval v hotelu Salzburg jako Han s Joachim Budeit, kreslič z Dortmundu. A nekreslil opravdu špatně. Přinejmenší m na žádost německých vyšetřovatelů udělal ve vězeňské cele neobyčejně přesný nákres pistole-stříkačky, která byla určena pro jediný výstřel - na Stepana Ba nderu ...

Analýzy, pečlivější než v případě Rebeta, prokázaly v organismu mrtvého zbytky kyanovodíku. Ale jak se tam dostaly? Němečtí experti nakonec kapitulovali pře d moskevskou KGB. Oficiální verze - sebevražda - vydržela dva roky. Vyvrátil j i sám Stašynskyj po svém útěku do Západního Berlína. Americká rozvědka se však k doznání sovětského agenta postavila skepticky a předala ho německé policii. Dlouhé vyšetřování potvrdilo pravdivost jeho svědectví a Bohdan Mykolajovyč St ašynskyj, narozený 4. 11. 1931 v rodině truhláře ve vsi Borščovyči nedaleko Lv ova, stanul před třetím trestním senátem Federální soudní komory v německém mě stě Karlsruhe. Rozsudek, vynesený 19. října 1962 - osm let těžkého žaláře -, s e zdál mírný, ale byl spravedlivý. Prezident senátu Heinrich Jagusch, jeden z nekvalifikovanějších evropských právníků, odsoudil Stašynského pouze jako pomo cníka vraha. Skutečným vrahem nazval sovětskou vládu.

POVZNESLI UKRAJINU

AŽ K OČÍM BOHA

Od té doby uběhlo třicet let. Ze vzpomínek utečenců - "rudých gestapáků" - by byla pořádná knihovna. Pomalu se otevírají opancéřované dveře archívních sejfů , chuť "glasnosti" okusili i někteří z vysoce postavených činitelů KGB ... Zdá se však, že prvotní skepticismus americké rozvědky měl své opodstatnění. Ačko li proces v Karlsruhe byl veden se skrupulózní objektivností, zůstalo ve "věci Stašynského" nemálo rozporů.

Ze sousedních materiálů jasně vyplývá, že chruščovovský žoldák byl dokonalým a tentátníkem, ale jako rozvědčík nestál za nic! A že by takový člověk samostatn ě, bez vnějšího krytí, a dokonce bez prověřování ze strany zákazníka vykonal d va mafiánské rozsudky a doslova se rozplynul v povětří ...?

Za smrt Stepana Bandery dostal Stašynskyj nejen státní vyznamenání - řád bojov ého Rudého praporu, ale ještě osobní odměnu - povolení oženit se s Němkou. Při tom ne "pro věc", jak to často KGB praktikovala, ale na základě "lyrického cit u" ...

Stašynskyj se rozhodl utéci na Západ a s překvapující lehkostí unikl svým hlíd ačům z KGB, jako by vůbec nebyl osobou zasvěcenou do zločinů Chruščova a Šelep ina. Navíc se to odehrálo ve Východním Berlíně, kde se pod hlavičkou vojenské skupiny č. 25 500 skrývala silná rezidentura KGB, čítající více než pět set dů stojníků a disponující šestnácti tisíci agenty. A ze všech nadělal hlupáky ned oučený lvovský student ...?

Zmatků, vyprovokovaných komunistickými bestiemi a obestírajících životní cesty Stepana Bandery i dějiny jím utvořené revoluční OUN, se svět zbaví teprve teh dy, až samostatná Ukrajina nekompromisně a s konečnou platností uvede v život ounovské heslo "Smrt bolševismu!", až se zcela ztotožní se slovy spisovatele T odose Osmačky, která pronesl nad čerstvým hrobem velkého syna ukrajinského nár oda: "Ukrajinu povznesli ze svých srdcí před oči Boha i sousedů jenom banderov ci..., aby ožila, aby se rozezněla přáním znovu žít."

Píše MYKOLA ŠATYLOV / Foto archív

(Dokončení příště)