--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Svědectví korunního svědka, ktarý usiloval objasnit akci "Vampír"
Zdroj: NN Ročník........: 0004/044 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

SVĚDECTVÍ KORUNNÍHO SVĚDKA, KTERÝ SE USILOVAL

OBJASNIT AKCI "VAMPIR", STANISLAVA OPĚLY

V čísle 38 a 39 NN/1994 jsme našim čtenářům přiblížili, jak fungovala akce "VA MPIR", jejíž hlavní součástí bylo zakonzervování se konfidentů gestapa do KSČ, orgánů ministerstva vnitra a dalších vysokých hospodářských funkcí. Posmrtné svědectví toho, kdo objevil dokument k akci "VAMPIR" (podnadpis) Dne 23. ledna 1975 se dostavil Stanislav OPĚLA z vlastní iniciativy na Ministe rstvo vnitra ČSSR, a to v záležitosti trestných činů skupiny Jakuba BÍLKA, a s urgencí na jeho dopis z června 1972 adresovaný ministerstvu vnitra, jakož i n a dopis z října 1971, který zaslal generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustavu Husá kovi. Jelikož oba dopisy byly poslány doporučeně, nedostal na ně odpověď. Z pohovoru na dotyčném ministerstvu vnitra ze dne 2. října 1972 vznikl následu jící zápis, který byl panem Opělou podepsán na každé straně, a ověření tohoto podpisu bylo provedeno na Státním notářství ve Frýdku- Místku dne 6. února 197 5 pod číslem 31/75.

Z dotyčného zápisu vybíráme nejzajímavější pasáže: - V zastoupení ministra mě převzal orgán z kanceláře č. 17, který pro mě přiše l do ohlašovny, a v jeho kanceláři mně kladl otázky, JAKO VELMI DOBŘE ZASVĚCEN Ý ZNALEC.

Otázka: - Máte též otevřený dopis od Tamary BOBYREVOVÉ? Psal jste do Leningrad u matce a sourozencům BUTUZOVOVA? Nevíte, zda psali pozůstalí Butuzovova našim orgánům? Víte, co jim naše orgány odpověděly?

Opěla: - Ano, obdržel jsem též dopis od Tamary Bobyrevové v lednu 1971 v kopii , který byl Tamarou rozeslán na všemožné organizace i jednotlivcům. Do Leningr adu jsem psal a odpověděl podrobně třístránkovým dopisem. Matka a sourozenci B utuzovovi podali stížnost generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustavu Husákovi a na Kancelář prezidenta republiky asi v červnu 1972. Obě stížnosti byly postoupen y Generální prokuratuře ČSSR, která pozůstalým odpověděla, že Michal Butuzov p adl na území ČSR jako čestný voják.

Otázka: - Máme zjištěno, ŽE BUTUZOV PODEPSAL SPOLUPRÁCI S GESTAPEM, NIKOHO VŠA K NEUDAL, A PRACOVAL PRO SVOU VLAST. Zda víte, s kým byl Butuzov současně vězn ěn v koncentračním táboře?

Opěla: - Butuzov pracoval přes naši partyzánskou skupinu "JISKRA", kterou vedl i dva sovětští majoři, a to Grigorij TKAČENKO, spolu s Františkem BEDŘICHEM, k teří byli v Pobeskydí vysazeni jako výsadkáři pod číslem 11650-Kijev-Moskva. D o štábu partyzánské skupiny "JISKRA" též docházel i Butuzov, který byl zapojen na kontrarozvědku Tamary Bobyrevové. Vím, že Butuzov byl vězněn současně se s tarým členem strany Štěpánem STARČALOU z Mariánských Hor, Reisova 36. STARČALA RADIL BUTUZOVOVI, ABY PODEPSAL NABÍ ZENOU SPOLUPRÁCI, A PAK ABY SE SNAŽIL UT ÉCI.

Otázka: - Víte, z jaké rodiny Butuzov pochází, a znáte jeho životopis? Odkdy a dokdy jste s Butuzovem spolupracoval? Kdo vás s ním spojil?

Opěla: - Butuzov byl syn zemědělského dělníka, který v roce 1932 zemřel. Zanec hal po sobě čtyři nezaopatřené děti. Když Hitler napadl Sovětský svaz, byl But uzov odveden a zařazen do letecké školy, kde brzy ovládal stíhačky a bombardér y. Spolupracoval jsem s ním od 10. srpna 1944 do 27. února 1945, a to v předáv ání zpráv o pobytu okupantů. Dodal jsem mu plánek našeho města s obrannými poz icemi Němců. Jako poslední naše ujednání bylo, že se sejdeme dne 5. března 194 5 poblíž Kunčiček u Bašky. K tomuto setkání již nedošlo, protože den předtím B YL SKUPINOU BÍLKA Z DOMU ČÍSLO 35 V KUNČIČKÁCH ODVEDEN POD ZÁMINKOU, ŽE JE TÉŽ V NEBEZPEČÍ. Napojení na Butuzova zařídil Leopold MOTLOCH z Místku a Jan BEDN ÁREK z Janovic č. 195. Naše skupina "JISKRA" právě zásluhou Butuzova dle pokyn ů ze štábu jsme měli dohodu, jak a kterak se zachovat při ústupu okupantů, a c o nejrychleji se spojit s Rudou armádou.

Otázka: - Kdo byl přítomen na sekretariátu OV KSČ v Místku, když vám dal okres ní tajemník Štěpán BÍLEK příkaz k prošetření zastřelení Michala Butuzova, zavr aždění Rudolfa LEPÍKA a postřelení Ferdinanda HARABIŠE? Že Štěpán Bílek neuzná vá svého bratra Jakuba za bratra, nýbrž za vyvrhele rodiny a agenta gestapa? J akého je charakteru Štěpán Bílek?

Opěla: - Na sekretariátu byla přítomna Marie KLUSKOVÁ z Frýdku, Leninova 1161 a Leopold VEČEREK z Místku, Nerudova 374. Charakter Štěpána Bílka je nečestný, protože své spolupracovníky Oldřicha PROSE a Antona PECHYLU stále podezříval z krádeží peněz, látek pro ošacení dětí a cukru, který byl připraven pro řecké děti u nás. Prose a Pechyla byli čestní lidé. Štěpán Bílek byl též dvakrát vy loučen ze strany pro krádeže.

Otázka: - Co víte o zavraždění Rudolfa Lepíka, a zda-li jste s Lepíkem spolupr acoval? Je vám známo, že Lepík byl zlikvidován gestapem?

Opěla: - O zavraždění Lepíka VÍM PŘÍMO Z MNĚ PŘIKÁZANÉHO PROŠETŘOVÁNÍ, že Rudo lf Lepík byl zavražděn rozbitím lebky dne 10. 3. 1945 ve stodole Kišové v Palk ovicích č. 314. U vraždy byli přítomni Jakub Bílek z Kunčiček u Bašky. "Mohori ta" - jinak Herman VÁCLAVÍK, nyní major krajského oddělení pasů a víz, Rudolf HLAVATÝ, nyní pplk. v Hradci Králové, Bohumil HAJNÝ, nyní v důchodu z titulu ř editelování Štramberských cementáren, nyní předseda OV ČSPB a člen FÚV ČSPB v Praze. S Lepíkem jsem nespolupracova l.

Při prošetřování mi byli nápomocni npor. REŠL z Palkovic a Alexej VOLOĎA, úřed ník VOKD a jiní lidé z Palkovic. JAK VIDÍTE, LEPÍK BYL ZABIT TZV. PARTYZÁNY SK UPINY, JIMŽ VELEL JAKUB BÍLEK, BRATRANEC ŠTĚPÁNA BÍLKA.

Lepíkovo tělo bylo plytce zahrabáno a asi po třech měsících ho jako první náho dou objevil v lese tehdejšího majitele Ferdinanda KULY námezdní dělník Vojtěch GURZIAN. Oba dodnes žijí v Palkovicích a též byli přítomni exhumace za dozoru npor. Rešla.

Otázka: - Odkdy znáte Jarmilu FORÁLOVOU? Zda-li tolik zkusila v koncentráku, j ak ona uvádí? Že ji do pohlavního ústrojí vráželi gestapáci obušek při výsleší ch, pročež prý onemocněla na srdce?

Opěla: - Znám velmi dobře Jarmilu Forálovou, rozenou Kišovou z Palkovic od r. 1946-47. Při prošetřování jsem zjistil, ŽE BYLA PÍSEMNĚ VYZVÁNA, NIKOLIV ZATČE NA, JAK TVRDÍ, aby se dostavila na gestapo v Ostravě- Fifejdy. Šest dní tam by la držena a vyslýchána, načež byla propuštěna domů. Z vděčnosti, že s ní slušn ě zacházeli po celých šest dnů, donesla její matka ostravskému gestapáku do vi ly K. SVĚRKOŠE v Místku na Frýdlantské ulici husu.

Otázka: - Vy jste již byl u nás před více lety. Co vás k tomu přivedlo? Opěla: - V období roku 1952 hledal Bohumil Hajný osoby, které by se propůjčily , anebo na jeho přání likvidovaly jemu nepohodlné lidi. Tento záměr Hajného js em už znal z prozrazení vícero soudruhů jako R. SKUPINY, Ondřeje BESARABA, Kon stantina KOLOBY, všichni z Místku. Františka MICHALKA ze Zelinkovic, Vladimíra HAJNÉHO z Fryčovic, npor. Jiřího REŠLA z Palkovic a jiných.

Z těchto důvodů jsem se ihned dne 7. 5. 1952 osobně dostavil na ministerstvo v nitra. Odtud telefonicky zavolali tajemníka ÚV ČSPB JUDr. HANZLÍKA, a tam se d ohodlo, že o tomto se musí dozvědět prezident Gottwald. Toho dne mi umožnili s ním setkání na Hradě. Gottwald mi povídal, že moje oprávněné stížnosti už od roku 1948 do roku 1951 jsou pravdivé.

V dubnu 1971 mě navštívili Herman VÁCLAVÍK a Oldřich HLAVATÝ. Ten druhý se mě ptal, zda je možné prokázat za tak dlouhou dobu, kdo zabil Michala Butuzova? Ř ekl jsem mu, že dosud žijí svědkové, a to Olga SÝKOROVÁ z Kunčiček u Bašky č. 35 s rodinnými příslušníky, kpt. J. BALA se svými sovětskými vojáky a Dr. Mari e Maximovna BOBYREVOVÁ, redaktorka Kijevské univerzity, PŘED KTERÝMI SE NA KOL ENOU KAJÍCNĚ PŘIZNAL RUDOLF HLAVATÝ, ŽE TAK UČINIL Z PŘÍKAZU BOHUMILA HAJNÉHO. Znám místo ve Fryčovicích, kde byl sovětský rozvědčík Michal Butuzov, krycím j ménem PETR, zastřelen, donaha svlečen a plytce zahrabán. Po příchodu Rudé armá dy byl exhumován a se všemi poctami pohřben v Kunčičkách u Bašky. Tohoto pohřb u jsem byl přítomen, kde kpt. J. BALA ve smutečním projevu prohlásil, že Butuz ov byl čestný a statečný voják, a vražedná skupina Jakuba Bílka těžce zaplatí jeho prolitou krev.

Otázka: - Co víte o postřelení soudruha Harabiše? Opěla: - Ferdinand Harabiš jako první ze zakládající skupiny "JISKRA" upozorňo val Bílkovu skupinu na mnohé trestné činy, které se příčily partyzánskému hnut í, a vyzýval je k akceschopnosti. Tak došlo ke kontraverzi, a když Harabiš vid ěl, že si začínají zběsile počínat, dal se na útěk. Bylo po něm stříleno a byl zasažen do pravé lopatky. I takto zraněnému se mu podařilo utéci k Františku MASOPUSTOVI v Nové Vsi u Frýdlantu nad Orlicí č. 198, kde byl ošetřen a léčen obětavou manželkou Františka Masopus ta. V roce 1971 se v opavské nemocnici p odrobil operaci.

Otázka: - Co víte na soudruha Hajného a jakých trestných činů se dopouštěl? Opěla: - Když jsem byl v červenci 1971 v Brně na sovětském konzulátu, kde při delším z podrobných pohovorů mi bylo sděleno, ŽE BOHUMIL HAJNÝ PODEPSAL BRNĚNS KÉMU GESTAPU SPOLUPRÁCI. Dokument je na VHÚ v Brně, a tak jsem si to ještě týž den ověřil, A JE TO PRAVDA.

B. Hajný a H. Václavík znají přesně prozrazení štábu partyzánů u Dudků, Hutě p od Smrkem č. 11, které vedli mjr. Grigorij TKAČENKO a František BEDŘICH. TÍMTO PROZRAZENÍM ZAPLATILI ŽIVOTY MANŽELÉ DUDKOVI V KONCENTRÁKU A OBA SOVĚTSKÉ DŮS TOJNÍKY NECHALO GESTAPO ZAŽIVA TRHAT VYCVIČENÝMI PSY, ČEMUŽ PODLEHLI, A DODNES SE NEVÍ, KDE JSOU POCHOVÁNI.

Hajný rovněž ví, kdo udal manžele Babincovy gestapu, načež domek vykradli a vy pálili. Taktéž ví, komu patřila mezi jeho skupinou přezdívka "PLEŠATÝ BOHUŠ", jak mi to líčil Butuzov. Nechť uvede, kdo udal Leopolda Motlocha dne 6. března 1945, jakož i rodinu Václavíkových z Kunčiček u Bašky č. 35, kteří byli zatče ni rovněž tentýž den.

V archivech redakce Nové Svobody a Městské knihovny v Ostravě jsou dodnes novi ny Nová Svoboda z 13. 3. 1947, ve kterých píše Oldřich Hlavatý, že jeho partyz ánská skupina nepodnikala nic proti okupantům proto, aby nebyli prozrazeni. Hajný již v prvních dnech po osvobození se přičinil o vyprovokovanou vzpouru m ezi vězněnými lidmi v pověstné 16-ce v Místku na Podloubí, a to ozbrojenou sku pinou revanšistů, která mu podléhala, jakožto referentu bezpečnosti. Tato vzpo ura stačila na to, aby došlo k hromadnému zabití větší částky nevinných lidí. Vím, že mezi zabitými byl antifašista VERLÍK, pekař z Místku, KTERÝ PO CELOU O KUPACI POSKYTOVAL MNOHÝM LIDEM CHLÉB BEZ LÍSTKŮ, BA I ZADARMO.

Rakouskou manželku továrníka HERLIČKY, kterou odvedli do márnice místo do nemo cnice, NECHAL HAJNÝ ZASTŘELIT PŘÍKAZEM KOLIBOVI, TEN VŠAK PISTOLI PŘEDAL PŘÍSL UŠNÍKU SNB KULOVI, KTERÝ JI USMRTIL. Zde musím podotknout, že po vraždě Herlič kové v márnici ji Koliba okradl o zlatý prsten a Kula o zlaté náušnice. V této záležitosti jsme obdrželi příkaz od předsedy strany Gottwalda, že důkladné pr ošetření si přeje rakouské velvyslanectví.

Hajný dal zatknout brzy po osvobození i Jana Bednárka z Janovic, který takřka denně spolupracoval s rozvědčíkem Butuzovem, Motlochem a jinými členy JISKRY. Nechť Hajný s Václavíkem zodpoví, proč věznili delší dobu dosud žijícího Al. V ařejku z Ostravy 1, Myslbekova 13, což jsem si ověřil na ohlašovně v Ostravě. Vařejku tam tak zřídili, že si odležel delší dobu v nemocnici Fifejdy-Ostrava. Nebýt rychlého zákroku Tamary Bobyrevové, byl by rovněž zlikvidován. Důkaz: s vědectví Al. Vařejky a Fr. Goliny, úředníka ONV, bytem v Janovicích. Jak Stanislav Opěla hodnotil svou návštěvu na ministerstvu vnitra (podnadpis) Náš 4 hodiny trvající rozhovor na ministerstvu vnitra byl ze strany vyšetřujíc ího orgánu mimořádně korektní, ježto on sám jevil veliký zájem, aby ta celá ne chutná záležitost byla důkladně prošetřena. Závěrem musím podotknout, že Bílko vci včetně Hajného a spol. se po celých 30 let udržovali a dodnes udržují jen lží a z pozice síly. Přesně podle děkovného dopisu z gestapa v Bílé, podepsané ho dosud žijícím Schöbrlem ve Vídni, Bílkovcům adresovaného ze dne 10. března 1945 a podle uvedených pokynů obsadi li nejvyšší funkce, z nichž stále těží. Na základě partyzánské přísahy podvodně a lživě informoval tzv. otec partyzánů Jakub Bílek nešťastnou vdovu po zákeřně zavražděném čestném komunistovi Lepík ovi, že její manžel padl jako čestný partyzán, a že zemřel v jeho - Bílkově ná ručí pod Lysou horou v Beskydech.

Dnes si každý trochu čestný člověk snadno domyslí osud místeckého Karla Martín ka, který by dnes byl určitě armádním generálem, protože on z aktivních důstoj níků a s kpt. Pavlíkem a Cibienem se postavili se zbraní v ruce a bojovali, po kud střelivo stačilo, proti mnohonásobné motorizované fašistické elitní hordě dne 14. března 1939 v Místku, kde také padli první okupanti. Karel Martínek i se svou manželkou za okupace nasazovali své životy při mnoha provedených destr ukčních akcích. Též byli informováni o zvěrstvech Bílkovců, PROTO SE TITO PO STARALI O TO, ABY MAJOR MARTÍNEK, PŘÍSLUŠNÍK MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY BYL V ROCE 1949 PROTIZÁKONNĚ UVĚZNĚN, ODKUD SE VRÁTIL PO OSMI LETECH S VELMI PODLOM ENÝM ZDRAVÍM, TAKŽE NYNÍ ZÁPASÍ SE SMRTÍ VE VÍTKOVICKÉ NEMOCNICI. Tyto hrozné, avšak pravdivé skutečnosti, zaznamenávám pro vítězství pravdy a s pravedlnosti jako místopřísežné prohlášení jak pro řádný soud, tak pro veřejno st.

OVĚŘENÍ PODPISU BYLO PROVEDENO NA STÁTNÍM NOTÁŘSTVÍ VE FRÝDKU-MÍSTKU POD ČÍSLE M 31/75 DNE 6. ÚNORA 1975.

Dodatek: Brzy po osvobození mi dával Bohumil Hajný příkazy k zavraždění sověts kých bojovníků, a to kpt. Baly a kpt. Tamary, která se dnes jmenuje Dr. Marie Maximovna Bobyrevová, redaktorka Kijevské univerzity a čestná občanka města Os travy.

V roce 1946 mi opět nestoudně dával příkaz k likvidaci našeho prvního předsedy MěNV JUDr. Jandy. Toto jsem taktéž odmítl. Když jsem z funkční povinnosti hlá sil ZOB (Zemskému odboru bezpečnosti) výše uvedené trestné činy a zločiny, upa dl jsem v nemilost u Hajného a spol. natolik, že ovlivnili OV KSČ v roce 1948 pro mé vyloučení ze strany. Později mi byla udělena pouze osobní důtka vícemén ě formálně jen proto, že jsem zde uvedené zločiny prozradil i nestraníkům. V roce 1972 jsem byl předvolán na OV KSČ, ABY MI TAM PŘEČETLI, ŽE JSEM ZE STRA NY VYLOUČEN, PROTOŽE JSEM B. HAJNÉHO, RUDOLFA A OLDŘICHA HLAVATÝCH POJMENOVAL VRAHY.

O těchto otřesných věcech informoval Stanislav Opěla 1. 6. 1970 přes velvyslan ectví SSSR v Praze Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu. Komu vadila Opělova pravda a jeho argumenty? (podnadpis)

Zajímavý dokument získala naše redakce i kopii odpovědi Vojenské kanceláře pre zidenta republiky pod č.j. 1302 z února 1976, kde se mimo jiné píše: - záležit ostí, s níž jste se dne 3. února 1976 obrátil na prezidenta republiky, jsme se v naší kanceláři zabývali již v roce 1968 na základě stížnosti, kterou podal Jan Bednárek.

Podle příslušnosti k ní zaujala stanovisko Generální prokuratura a podala nám o svých závěrech zprávu. TATO ZPRÁVA VŠAK U NÁS JIŽ BYLA PODLE PŘÍSLUŠNÉHO VOJ ENSKÉHO PŘEDPISU SKARTOVÁNA. (Proč asi? - pozn. aut. V. P.).

Jelikož dále trváme na stanovisku o příslušnosti Generální prokuratury v této záležitosti, doporučujeme Vám, abyste se na tento orgán obrátil, neboť předpok ládáme, že materiál je u Generální prokuratury archivován. Uzná-li Generální p rokuratura za důvodné pokračovat v dalším šetření na základě Vaší stížnosti, m ůže na předchozí závěry navázat.

Velmi zajímavou odpověď dostal Stanislav Opěla z Ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSČ ze dne 6. března 1978, ve které se říká: - k Tvému dopisu ze dne 11. 1. 1978 sdělujeme. Obvinění, která vznášíš k osobě B. Hajného, byla již n ěkolikrát přešetřována státními i stranickými orgány. O výsledku jsi byl vyroz uměn dopisem Generální prokuratury dne 3. 12. 1971. Za ÚKRK KSČ s Tebou jednal osobně pracovník ÚKRK KSČ dne 24. 1. 1974. Naposled s Tebou jednali o výsledc ích šetření 4. 10. 1977 pracovníci F ederálního ministerstva vnitra. Vzhledem k těmto skutečnostem není důvodů k dalšímu přešetřování. Pokud jde o funkci předsedy OV SPB, vykonává ji člen z pověření příslušných stranických or gánů a členů OV SPB.

Tímto sdělením považujeme dopis za vyřízený. Pod touto odpovědí je podepsán starý komunistický borec Josef VACULČÍK. Dodatek autora (podnadpis)

Každý soudný člověk, který si přečte tyto řádky, musí pochopit, že pokud by St anislav Opěla neměl v této velmi závažné kauze pravdu a důkazy, byl by býval u ž dávno skončil v komunistických kriminálech. To, že se jedná o velmi závažné věci, svědčí i to, že akce "VAMPIR" pokračovala nejen po roce 1968, ale i po r oce 1989. O podobnostech a přetransformování komunistů po listopadu 1989 do vy sokých politických a hospodářských funkcí si řekneme v některém z příštích čís el.

Vladimír PAVLÍK