--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Podivná hra StB a BIS aneb agenti mnoha jmen stále v akci
Zdroj: NN Ročník........: 0004/045 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PODIVNÁ HRA STB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY aneb AGENTI "MNOHA JMEN" STÁLE V AKCI

(Fakta, jež čtenářům budeme v několika dalších číslech Necenzurovaných novin v tomto seriálu předkládat, jsou pravdivá. Taktéž i jména zde se vyskytující. N ěkteří si možná ještě pamatují, že s čímsi podobným už před nedávnem přišli do styku. Nemýlí se: Na podzim 1991 a z jara 1992 vycházel v tzv. "černých" Země dělských novinách seriál o "slušovické mafii". A jeho součástí, byť tehdy neúp lně podloženou údaji, byly právě události následujících řádků. Vzhledem k tomu , že od té doby se nic nezměnilo, ba naopak, situace se v mnohém ještě zhoršil a, dovolil si autor zmíněná fakta v mnohém doplnit a předložit čtenářům znovu. Nikoliv coby detektivku či špionážní příběh, ale jako smutnou skutečnost naši ch všedních dnů. Skutečnost, která začala v sedmdesátých letech a dosud neskon čila. Bohužel...)

Část I.

O nezákonných praktikách Družstevního agrokombinátu JZD Slušovice bylo od 17. listopadu 1989 popsáno papíru víc než dost. A to jak z hlediska časů minulých, tak i z doby téměř současné. Ostatně, nejde pouze o novinové resp. časopiseck é články, televizi či rozhlas. Causou "slušovická mafie" se ještě před dvěma l éty zabývaly také kompetentní orgány České policie, ba dokonce celé speciální vyšetřovací týmy, prokuratura, soudy, tehdejší Federální shromáždění či Česká národní rada... Údajně prý dokonce i Bezpečnostní informační služba (BIS, dřív e FBIS, předtím FIS)... Zbytečně. Přestože bylo sneseno přehršle důkazů o poru šování zákonů ze strany tehdejších funkcionářů zmíněného družstva, pánů docent a ing. Františka Čuby, CSc., profesora ing. Františka Trnky, CSc., Pavla Drhy a dalších, nebyl dosud postaven před soud nikdo. Přestože mnohé činy přímo so uvisely s kriminálními delikty jako je rozkrádání majetku, podvody, podplácen í...

Mnozí čtenáři si teď jistě položí otázku: Proč se o tom všem zmiňujeme právě t eď? Není už to pasé? Odpověď zní: Ne. Nejde totiž o "oprašování minulosti. Ale spoň v této souvislosti a v dané fázi vývoje naší společnosti ne. Navíc, probl ém slušovického agrokombinátu je spíš pro účely tohoto seriálu doprovodným jev em. Abychom však dokázali náležitě zhodnotit některé věci z let 1990 až 1992, a hlavně v současnosti, je nutné si určité skutečnosti kolem onoho družstva zn ovu připomenout. A v některých případech se i vrátit do konce sedmdesátých a p rvní poloviny osmdesátých let. Protože tam lze hledat začátky jistých akcí a s ouvislostí, které svým dosahem měly, a vlastně teprve vliv začínají mít, na dě ní dnešních dnů. A to nejen ve vztahu se slušovickým Agrokombinátem... I když na druhé straně, právě v uvedeném období se začíná budovat "konkrétní" progra m podplácení nebo spíš "zavazování" si prominentních politiků. Utváření vazeb, jejichž význam se měl projevit naplno teprve po případném pádu komunistického systému. Dost dokonce možná, že už právě tehdy se připravovaly cesty k budouc ímu přebírání moci.

(Jen pro osvěžení paměti si připomeňme pár faktů o tom, co JZD Slušovice vlast ně bylo. Lze říci, že zprvu nic moc zajímavého: Bezvýznamné družstvo poblíž te hdejšího Gottwaldova, které se však v období normalizace rozrostlo do téměř fa ntastických rozměrů. Zpočátku se statisícovým, později miliónovým, nakonec něk olikamiliardovým obratem ročně. S porušováním zákonů a podvody, jež byly kryty osobními kontakty s nejvyšími politickými a státními činiteli tehdejší ČSSR, například Milošem Jakešem, Lubomírem Štrougalem, Aloisem Indrou, Rudolfem Hege nbartem, Miroslavem Zajícem, Františkem Kinclem... S vlastním zahraničním obch odem a s úzkými konakty na Přední východ či do tehdejšího Vietnamu... S úzkými kontakty s všemocnou Státní bezpečností. A po roce 1989 s obrovským finančním propadem, kdy většina majetku slušovického družsta byla jeho vedoucími funkc ionáři beztrestně rozkradena resp. podvodně "transformována" do firem a různý ch společností, jež dnes z části ovládají ekonomiku tohoto státu...) PODIVNÉ AKCE STAVEBNÍHO ZÁVODU

Pochopitelně, s tím vším bezprostředně souvisejí i aktivity, o nichž hodláme psát v následujících řádcích a které svým vlivem vlastně zasahují až do souča snosti. Už proto, že měly tehdy všechny svůj počátek v Praze. Tam totiž sídlil jeden ze slušovických stavebních závodů, zabývající se přidruženou výrobou, s tavebními řemesly, rekonstrukcí objektů, dopravními službami a podobně. Vzhled em k tomu, že Slušovice odjakživa pracovaly spíš konspirativním způsobem, adre su uvedeného pracoviště by nikdo v telefonním seznamu oněch let asi nenašel. P okud bychom ovšem nevěděli, že závod "seděl" na Praze 3, v národním podniku Sp ofa. Ale přejděme k faktům. Zatím ještě bez konkrétních jmen "slušovických úča stníků", kteří pro tuto chvíli hrají roli minimální...

(Uvedený stavební závod v Praze sloužil, jak uvidíme později, de facto jako "u tajené centrum", sloužící zejména coby prostředek k uplácení, k získávání podp ory a hlavně ochrany ze strany nejvyšších komunistických, státních a ekonomick ých funkcionářů. Hrál tudíž ve strategických záměrech slušovické "mafie" velmi významnou rolí. Z hlediska pozdějšího "polistopadového" vývoje rozhodně ne za nedbatelnou. Možná i proto byl před veřejností v přísné anonymitě... Ostatně, posuďte sami.)

* * *

Jednou z důležitých akcí oné "přísně zakonspirované" slušovické centrály v Pra ze byla rekonstrukce některých částí vily tehdejšího ministra zahraničních věc í ČSSR Bohuslava Chňoupka: nacházela se pod Strahovem a pracovníci tzv. přidru žené výroby družstva rekonstruovali interiér dvou místností - obývacího pokoje a jídelny včetně propojení posuvnou dřevěnou prosklenou stěnou. K tomuto účel u se dokonce pronajala na čas i truhlárna v Praze na Ratlíku a byli sem leteck y dopraveni ze Slušovic specialisté - truhláři. Celé to stálo na tehdejší pomě ry pakatel: zhruba padesát tisíc korun a účet zněl na Slušovice. Nikoliv tedy na ministra Chňoupka.

Další "akce" v pořadí, jež stojí za zmínku, je rekonstrukce bytu dřívějšího ř editele Československé obchodní banky v Praze JUDr. Petrů. Tam šlo však spíše o spojení dvou bytů dohromady v jeden celek. Objekt se nacházel v ulici Čtyřdo mí (Praha 8) a panu docentu ing. Františku Čubovi na tomhle "kšeftu" dost zále želo. JUDr. Petrů měl coby ředitel Obchodní banky pro Slušovice totiž obrovský význam: zřizoval jim v Praze konta (vlastně je tam "zabydloval"), zajišťoval bez problému devizové krytí "různých" zahraničních cest či aktivit, pomáhal se zahraničními konty ... Takže rekontrukci včetně kvalitního vybavení nově vzni klého bytu koberci opět účtovaly Slušovice samy o sobě. V ceně hodně přes 100 tisíc korun, opět pochopitelně v relaci oněch let...

* * *

Vila ing. KONSTRUNGA byla koupena za "pakatel" od státu a leží přímo v souseds tví někdejší rezidence dřívějšího generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČS SR Gustava Husáka v pražské Tróji. I pan inženýr znamenal pro Slušovice mnoho. Působil totiž jako zástupce LIGNY v rakouském Linzi. Takže, pracovníci slušov ického závodu v Praze se skutečně činili. Osadili komplet celý suterén, přesta věli vilu, rekonstruovali byt, vybudovali bazén, vše opět v nákladu převyšujíc ím o dost 200 000 Kčs. Tady už však postupovali s účtováním prací poněkud "fík aněji". Náš "utajený" závod si nechal udělat projekt "přestavby" od podniku Ze mědělské stavby v Praze-Ďáblicích, pochopitelně na minimální částku, kterou pa k panu inženýrovi vyfakturoval. A obě strany byly naýsost spokojeny. (Stálo by zato zjistit, jaká ve skutečnosti byla činnost ing. Konstrunga v LIG NĚ a v Linci. A vůbec, jaké obchody Slušovice s tímto podnikem udělaly. Lze to tiž těžko předpokládat, že by jevilo vedení Agrokombinátu zájem o někoho jen t ak pro nic za nic. Viděli jsme to u JUDr. Petrů, u ministra zahraničních věcí Chňoupka to můžeme předpokládat téměř stoprocentně... Navíc by však stálo také za to zjistit, co vlastně LIGNA v oné době byla. Zejména když víme, že její " polistopadový" šéf MIROSLAV MRŇA byl "podivně" zapleten ve skandálu WALLIS & K OŽENÝ a jeho jméno je totožné se se stejným jménem uvedeným v registru agentů StB pod číslem 21768, krycí jméno MARTON... )

TAJEMNÍK HALVÍN A TI OSTATNÍ...

Byli však i jiní vedoucí činitelé státu a všemocné komunistické strany, které si v nedávné minulosti předseda slušovického družstva docent ing. František Ču ba, CSc., a jeho věrní, zavazovali. A nikoliv kvůli nejakým maličkostem. Spíš obráceně: potřebovali je využívat, manipulovat jimi. Právě v Praze. Tam totiž seděli ve funkcích, odkud rozhodovali. A takoví soudruzi jako stranický tajemn ík Havlín, předseda federální vlády Štrougal, federální minisr Leer... přece j enom v nomenklaturní hierarchii znamenali hodně. Z těchto důvodů musel mít slu šovický Agrokombinát své prodloužené prsty zejména v hlavním městě republiky. Akceschopné, neviditelné, nasměrované k zabezpečování realizace dlouhodobých c ílů slušovické mafie...

Jedním z těch, o nichž se vědělo, že mají velkou moc a od kterých se očekával o, že mohou slušovickým v případě potřeby být víc než užiteční, byl někdejší t ajemník ÚV KSČ soudruh HAVLÍN. A ten, stejně jako další vysocí "potentáti", mě l pochopitelně vilu také. Hlavně však dvě dcery, dychtivé po bydlení na "úrovn i". Což představitelům JZD AK Slušovice ideálně vyhovovalo. Slovo dalo slovo a nastoupila stavební skupina. Vzhledem k existujícím "dobrým" zkušenostem opět využili služeb podniku Zemědělské stavby v Praze-Ďáblicích, kde vypracovali v hodně upravený projekt tak, aby celá akce oficiálně nepřesáhla částku 40 tisíc korun. I když výsledná suma se nakonec vyšplhala hodně nad 300 000 Kčs. Rozdí l pochopitelně šel na vrub Slušovic. Co se všechno dělalo? Dvě garáže, pro "d cerušky" se přistavovaly "domky" na zahradě... A aby se tam jméno soudruha Hav lína neobjevilo, zadavatelem byla jedna z jeho dcer, která tehdy pracovala jak o vedoucí odboru zemědělství a místního hospodářství na Obvodním národním výbo ru Prahy 10.

(Tady je jedna zajímavost: Pan Čuba, aby se vytáhl, nařídil lidem, co onu akci v Praze řídili, dát do tří mobilních buněk, umístěných na zahradě vily, i bar evné televize a "další civilizační" vymoženosti, v té době mnoha občanům nedos tupných. Z jedné buňky zřídili dokonce i klubovnu. Ať soudruh tajemník ÚV KSČ vidí, jak je slušovické družstvo na "úrovni" ...)

*

Byly ovšem také jiné "podplácecí" aktivity. Například u předsedy federální vl ády Lubomíra ŠTROUGALA. Ale tam už se vše realizovalo oficiálně, byť za částk u více méně symbolickou. Stejně jako na ministerstvu financí, kde "slušovicko pražský" stavební závod rekonstruoval a vybavoval sekretariát ministra, část kanceláří ... A to vskutku reprezentativně. I když i v tomto případě oficiálně za tak zvaně "plnou hodnotu". Ale zato promptně, dle přání zákazníka, na vyso ké úrovni. Mohli si to dovolit. Měli na to lidi a dost času. Na rozdíl od osta tních stavebních firem.

Pro ministerstvo financí "slušovická" filiálka v Praze rekonstruovala ještě tz v. vládní byty, určené ministrům a vedoucím funkcionářům federální úrovně. Rov něž tak se podílela na přestavbě a dovybavenosti bytových jednotek v Praze-Ďáb licích, jež se přidělovaly "vybraným" pracovníkům ministerské úrovně. (V obou těchto případech se "pro jistotu" opět postupovalo oficiálně, i když z a podstatně nižší ceny než obvykle. Ale i tak se to vyplatilo. Soudruh Štrouga l několikrát ve prospěch Agrokombinátu Slušovice zasáhl, ministerstvo financí pomohlo s různými "výjimkami", povoleními ... Přitom je jasné, že k tomu nebyl ani tak potřeba ministr: spíš jeho podřízení na střední úrovni výkonné moci. A pro ně se muselo, aby byli vstřícní a co nejméně zvědaví, něco udělat též .. .)

* * *

Zvláštní kapitola je otázka vztahů s tehdejším federálním a českým ministerst vem zemědělství, a zejména s tajemníkem pro onu oblast na ÚV KSČ soudruhem ZAJ ÍCEM. Z dobových svědectví vyplývá, že i tam fungovaly úplatky "stavebního" či "řemeslnického" charakteru. Daleko důležitější se však tady jeví vztahy posta vené na poněkud odlišné bázi. V této fázi však zatím nejsou tak důležité, prot ože k některým věcem se dostaneme při jiných souvislostech později. (Tady ještě jedno malé připomenutí: V Praze existovalo dost zajímavé bytové d ružstvo pro státní zaměstnance a stranické pracovníky s názvem KOLEKTIV. Je s podivem, že si ho v souvislosti se Slušovicemi dosud nikdo nevšiml. Asi by se divil... Dokonce lze podezírat bývalého zlínského vyšetřovatele kapitána Alexe je Žáka, že se spletl, a právě místo Kolektivu uvedl POKROK. Protože ovšem s K OLEKTIVEM je slušovický Agrokombinát spojen i jinak než "stavební" činností, n echáme si je na později. Stejně tak jako další firmy či zemědělská družstva z pražského okolí, třeba JZD Chýně, Horní Branná nebo Jlové u Prahy. Protože tad y už se budou muset dosazovat konkrétní osoby ...)

FAKTA, JEŽ MĚLA ZŮSTAT UTAJENA

To, co jsme uvedli o stavebním závodu, tuším číslo tři, se stálým (úředním ?) sídlem v Zádveřicích u Slušovic, ve skutečnosti však v Praze, lze považovat h lavně za činnost politickou, kterou JZD AK Slušovice podle předem stanoveného plánu v hlavním městě realizovalo. A jak už bylo řečeno, adresa téhle poněkud záhadné firmy by se v Praze hledala velmi obtížně. Ovšem nejenom její. Protože obdobným způsobem se tady prováděl také "soukromý" zahraniční obchod družstva či jiné "dlouhodobější" transakce. Takže něco "sedělo" ve Spofě, část na různ ých podnicích zahraničního obchodu, jinde zase coby oddělení generálního ředit elství Mlýnů a pekáren... Prostě, lidé dělali pro Slušovice, ty je platily, al e zaměstnavatel byl oficiálně někdo úplně jiný. Snad proto autor tohoto článku mnoho jmen, která by měla normálně být vedena v pracovním poměru ke Slušovic ím, v počítačových "sjetinách" členů, resp. zaměstnanců Agrokombinátu, nenašel .

Takto "speciálně" zaměřená pracoviště DAK Slušovice, roztroušená po celé Praze , potřebovala ve svém čele výrazné osobnosti. Schopné čehokoliv. Už proto, že se dost často zabývala "delikátními" záležitostmi, navíc většinou v rozporu se zákonem. A pan předseda docent ing. František Čuba, CSc., musel všem, kteří n esli odpovědnost za "podivné kšefty", plně věřit. Takže například do "hry" zap ojil i jistého JOSEFA MAŇĎÁKA, jinak páně předsedova bratrance. Ten určitou do bu dokonce vykonával funkci ředitele zmíněného stavebního závodu, i když trval e bydlel ve Slušovicích. (V době jeho působnosti se činnost Slušovických dále rozšířila ještě o rekonstrukce vládních vil). Až do doby, než došlo k obrovsk ému maléru. Pan ředitel Maňďák totiž, někdy před koncem poloviny osmdesátých l et, náhle změnil "místo pobytu". Zkrátka, emigroval do Západního Německa. Údaj ně prý nikoliv s prázdnou kapsou, a nikoliv pouze se svými penězi. Inu, byl ře ditel a k tomu bratranec docenta ing. Františka Čuby, CSc.

(Možná i z tohoto důvodu pan Maňďák hned po svém usídlení v "Bundesrepublik" založil stavební firmu a brzy poté zahájil čilé obchody se slušovickým družstv em. A údajně nejenom s ním. Znal přece dokonale praktiky a tudíž věděl, co a j ak ... Ale o to ani tak nejde. Spíš je v této souvislosti zajímavé cosi jiného . Mnozí čtenáři si pamatují, že za podobné "prohřešky" padaly "politicky" hlav y. Ti, jimž utekli v normalizačních dobách do zahraničí příbuzní, přicházeli o zaměstnání. Často je potkaly i horší tragédie. Ne tak však pana Čubu. Zůstal předsedou JZD dál, i stranické funkce udržel. Naopak, jeho hvězda zářila víc a víc...)

* * *

Josef Maňďák nebyl ovšem sám. V pozadí "pražských" transakcí stáli také jiní. Někdy na dost vysokých postech, často s vlivem na místa vysoká až nejvyšší. Na příklad Jaroslav POLÍVKA, který pracoval na úseku zahraničního obchodu a podlé hal přímo docentu ing. Františku Čubovi, CSc. Přes něj, resp. prostřednictvím jeho manželky měly Slušovice přímý vliv na ředitele Pragoexportu. Zapomenout n elze ani na Františka BĚHALA, patřícího ve své době rovněž mezi prominentní "p ražské činitele" Slušovic. Cenné služby vykonával také Karel ŠTOLBA, údajně př edlistopadový člen vládní komise pro elektrotechniku tedy "kolega" docenta ing . Františka Čuby, CSc.,který v oné komisi zasedal též...) a poté, už po tzv. " listopadové sametové revoluci", prý krátkou dobu i pracovník Úřadu české vlády ...

(Tady opět malé odbočení: Jméno Jaroslav Polívka je totožné se stejným jménem uvedeným v registru agentů StB coby důvěrník,datum narození 7. 3. 1937, eviden ční číslo 19822, krycí jméno KRÁL. Obdobně Karel Štolba se shoduje se stejným jménem uvedeným rovněž jako důvěrník, datum narození 10. 4. 1930, evidenční čí slo 34321, krycí jméno KAREL...)

* * *

Mezi největší esa ale patřil úplně někdo jiný. Člověk obrovských možností, ve lkých schopností a zkušeností, avšak také mnoha tváří, a hlavně přepestré minu losti. Člověk, který dodnes hraje v tomto státě důležitou roli. Mnohem důležit ější, než by si kdokoliv, kdo ho zná, myslel.

Jak se onen muž jménuje? MIKULÁŠ NADAŠI. Pán, jehož životopis by vydal na něko lik dobrodružných románů s výrazným detektivním a špionážním podtextem. Fakta, která se o něm podařilo zjisit, totiž stojí za to. A to jak z hlediska Slušov ic (či dnes DAK MOVY Bratislava), tak i jistých státních orgánů, institucí, po dniků nebo zemědělských družstev. Nejen tehdy, ale i dnes. Protože MIKULÁŠ NAD AŠI, to byla, a vlastně pořád ještě je, v mnoha směrech extratřída. Podvodník nejvyššího "kalibru"...

(Než ale k této tzv. "osobnosti" tehdejšího a současného podsvětí přejdeme, s luší se zmínit o jedné maličkosti. Že totiž existují dosud někdejší svazky tzv . bývalé XI. správy StB, které se touhle problematikou zabývaly do roku 1989. S názvem ZEMĚDĚLSTVÍ a PODNIKATEL. I o tom, že po 17. listopadu se jejich obs ah částečně ztenčil. Což v dost "intenzívní" míře pokračovalo od podzimu roku 1990 do léta 1991. Tedy v období, kdy causa Slušovice hýbala veřejným míněním bývalého Československa. Takže, dnes už tam není skoro nic, co by stálo za řeč ... Proč se tedy o tom zmiňuji? O věcech, o kterých píšeme v předešlém textu, se tam nacházelyly v souvislosti se Slušovicemi dost zajímavé údaje. Čili, vy šetřovací orgány tehdejšího federálního a českého ministerstva vnitra, jakož i Federální bezpečnostní informační služby, mohly být informovány, kdyby chtěly . Zřejmě však o to nestály. Proto "slušovická mafie" působí s neztenčenou silo u dodnes. Anebo naopak, stály o to až moc, a proto se jisté věci vyvíjejí v ak tuálním čase tak, jak se vyvíjejí. Ale o tom až později.)

TAJEMNÝ MUŽ V POZADÍ

Za většinou akcí, které předseda slušovického družstva docent ing. František Čuba, CSc., v Praze realizoval, stál v druhé polovině sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let právě MIKULÁŠ NADAŠI. Jak již bylo řečeno, člověk šir okých zájmů, mnoha tváří a dost "neobvyklých" schopností. Ale také se zajímavo u minulostí. Zjistit podrobnosti kolem téhle oblasti v souvislosti s panem Nad ašim a JZD AK Slušovice, nebylo v rámci tohoto seriálu vůbec lehké. Na hodně v ěcí se nakonec důkazy či přímá svědectví podařilo sehnat. U jiných existují je n dohady. Například proč ing. Čuba vybral do Prahy právě Mikuláše Nadašiho ? A nebo všechny kontakty onoho pána na místa vysoká a nejvyšší... Tenkrát i teď. Ale, podívejme se na některé otázky podrobněji.

* * *

MIKULÁŠ NADAŠI se narodil 10. prosince 1936. Vyučil se strojním zámečníkem, ř emeslo však téměř nevykonával. Měl totiž "předpoklady" poněkud jiné. Šarmantn í vystupování, zvyky "pravého kavalíra", oblékání "francouzského manekýna"... A k tomu se strojní zámečník nehodil. To spíš inženýr architekt, jak si záhy n echal říkat. Ostatně, k uvedenému účelu volil také vhodné životní partnerky. P rvní manželkou byla dcera generálního ředitele Čechofraktu soudruha NOVÉHO, ji nak v té době člena ÚV KSČ, jeho druhým tchánem se pak stal vysokoškolský prof esor na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze soudruh HO LÝ, prý člen ČSAV. Jistě, manželek u Mikuláše Nadašiho napočítáme ještě víc, a le o tom bude řeč později.

(Lidé, kteří v té době s Nadašim spolupracovali či ho znali, tvrdí, že své man želky dokonce "účelově" z "politických důvodů prodával. V podstatě jako "pasák ". Ostatně, jméno Jarmila Nadašiová, datum narození 8. 3. 1951, se vyskytuje t aké v registru agentů StB pod evidenčními čísly 16018 a 601888, krycí jméno BA RBARA...)

Do Agrokombinátu Slušovice onen pán přišel někdy v letech 1976 až 1977. Oficiá lně coby inženýr architekt (tak ho představoval i docent ing. František Čuba, CSc., se stejným titulem byl evidován coby zaměstnanec na osobním oddělení slu šovického agrokombinátu tři v Zádveřicích, působil však v Praze. Jako šéf stře diska přidružené výroby, stavebních řemesel, dopravy, dělali tam však také rek onstrukce objektů, drobné stavby apod.

Odbornou kvalifikaci na to pochopitelně pan Nadaši neměl. Oplýval ovšem něčím úplně jiným: v uvedeném období už dost pestrou minulostí, která má svůj počáte k někdy v roce 1961. Tehdy totiž poprvé skončil ve vazbě. Prý poprvé. A rozhod ně ne naposledy. O rok později pak přišel do kontaktu se Státní bezpečností: z ačínal coby kandidát tajné spolupráce, aby se po letech dostal až na post jedn oho ze špičkových agentů. Nejen ve druhé správě (boj proti vnitřnímu nepříteli ), ale také v první (rozvědka) a jedenácté (ochrana ekonomiky státu).Pod krycí mi jmény JEGE (registrační čísla 17596 a 759601) a KRIVÁŇ (registrační číslo 1 2851).

(To, že předseda družstva František Čuba se spojil s tímto člověkem, je už sam o o sobě dost podivné. Musel přece vědět, že Mikuláš Nadaši inženýr architekt není, že dokonce nemá ani střední ukončené vzdělání. Přesto ho tak vedl a osl ovoval. Zcela jistě však znal jeho minulost. Kriminální i onu "estébáckou". Zů stává otázkou, proč tohodle člověka nejen zaměstnal, přidělil mu poměrně velko u funkci, a dokonce ho kontaktoval s vysoce postavenými osobami. S většinou si tykal, s mnohými navázal úzký osobní až důvěrný vztah * * *

Zároveň s Nadašim přišla do Slušovic i jeho ekonomka Ludmila Steinerová. (Děla li společně až do let 1983 - 1984, s ním však pryč neodešla a ve slušovickém d ružstvu pracovala ještě počátkem devadesátých let.) Celé toto pracoviště v tzv . Nadašiho éře "sedělo" v Praze 3 na Žižkově, v Husinecké ulici. A tehdy se ta ké začaly postupně realizovat ony "kšefty", o nichž jsme už psali na začátku n ašeho seriálu. Bývalý ministr zahraničí Chňoupek, ředitel Obchodní banky JUDr. Petrů, ing. Kunstrung, někdejší tajemník ÚV KSČ Havlín, Štrougal, ministerstv o financí...

Je pochopitelné, že souběžně s tím tenkrát zazářila naplno i "společenská" hv ězda Mikuláše Nadašiho. Tykal si s Havlínem, Chňoupkem, udržoval úzké styky s dalšími prominenty. A patřičně jich využíval. S pozdějším tajemníkem ÚV KSČ pr o zemědělství a předlistopadovým členem předsednictva ÚV KSČ soudruhem Zajícem si dokonce říkali "bratře". Mimo to těsně spolupracoval už se zmíněným Franti škem Běhalem, ing. Polívkou, slušovickými pracovníky, kteří měli v Praze na st arosti oblast zahraničního obchodu. I když, např. s ing. Polívkou, osobně nevy cházeli. Důležité však je, že i zde se, jak uvidíme později, přičiněním Nadaši ho děly věci věru dost zajímavé. Hlavně však, pan inženýr architekt si připrav oval půdu na pozdější léta, kdy ze Slušovic odešel.

(Pochopitelně, spolupráce s StB neustala, rozvíjela se dál. Například od dubna 1983 do prosince 1989 byl veden jako agent pod číslem 38 345 s krycím jménem "VRBA" a jeho řídící orgán byl důstojník StB major JUDr. Jiří Karásek, před li stopadem 1989 šéf 1. odboru Správy StB hlavního města Prahy a Středočeského kr aje, tzv. boj proti vnitřnímu nepříteli. Na jiné správě zase měl jiné krycí jm éno a řídil ho důstojník Gabriel... Možná zrovna ten major JUDr. Josef Gabriel , který před rokem 1989 zastával funkci konzultanta zástupců náčelníka Hlavní sprývy kontrarozvědky... Jinak Mikuláš Nadaši působil jako informátor díky své mu "manekýnskému" vzhledu a společenským stykům i mezi inteligencí. Zasvěcený m jistě něco říkají akce ARCHITEKT I, ARCHITEKT II ... Jenomže, to už začíná b ýt jiná kapitola. Tehdy totiž StB připravovala dost unikátní dlouhodobou zálež itost, v níž Mikuláš Nadaši měl hrát důležitou roli. Ale o tom později ...) Jiří F. PILOUS