--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Souznění duševně spjatých
Zdroj: NN Ročník........: 0004/045 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Souznění duševně spjatých (nespojovat s duševně chorý, mohli by jste takto postižené urazit) Pět let po listopadu (sametovém) jsme svědky aktivit, jež lze bez uzardění př irovnat k podobným, z dob nedávno minulých, jimiž se nás bolševičtí zločinci snažili pozvolna předělávat, k "obrazu svému".

Je zajímavé, že to co se jim nepodařilo do "památného listopadu", tedy po dobu minimálně sedmdesáttří let (v roce 1921 vznikla jejich zločinecká organizace na našem území), má naději na úspěch dnes. V době, kdy jsou v platnosti zákon y, jejichž přijetím se mělo zabránit vlivu členů a příznivců zločinecké KSČ ( a pochopitelně jí podřízených organizací jako StB, VKR, LM a dalších) na nově se tvořící, zatím bohužel zdaleka ne tak demokratickou společnost, jakou si té měř každý z nás přál a představoval, se ochraně represivních složek těší právě oni.

Dva příklady z nedávných dnů hovoří sami za sebe. V Brně na náměstí Svobody, se 26.října sešli k "oslavě" vzniku státu, příslušn íci a příznivci zločinecké organizace, na povoleném shromáždění.

Již jenom ta skutečnost, že povolí státní úředník zločinecké organizaci, jakou KSČ nepochybně je, shromáždění na veřejném prostranství, v jednom z největšíc h měst naší republiky, je na pováženou. A nejenom to, je to jasný důkaz o prov ázanosti některých státních úředníků s pokračovateli a zastánci ideí, jež mají podle hrůzných důsledků své činnosti patřit na smetiště, a to nejen dějin. Za tímco bolševici vypouštěli "jedovaté sliny" (dovolil jsem si použít výraz jedn oho z nich, jenž nás podobnými označeními častoval na stránkách RP před listop adem), z jejichž obsahu se dalo usuzovat na porušení zákona, jasně hovořícím o protiprávnosti komunistického a ostatních zločinných režimů, a tím i o zákaz u šíření podobných ideologií. Opět jako v mnoha podobných případech se vyzname nala policie. Místo aby zasáhla proti organizátorům shromáždění "duševně spjat ých", kdy při projevech jejich vůdců byl podle informací získaných z tisku (Sv obodné slovo 27.10.1994, komentář pod názvem "Příznačná ztráta paměti" a další ch) několikanásobně porušován zákon, našla si oběť opět jak bývá dobrým zvykem , na druhé straně. Zasáhla tvrdě proti občanům, kteří se snažili ostudné bolš evické shromáždění narušit. Ne pendreky a násilím, ale pouze jak jsme byli zvy klí po celou dobu bolševického teroru, "holýma rukama a nezbytným českým humor em". Je obdivuhodné jak schopná je brněnská policie na jednu stranu, když doká zala vyhmátnout organizátora antibolševické akce J.Honnera, a odvést ho tam, k de již byl v souvislosti s podobnými akcemi v předlistopadovém období několik rát. Tentokrát neopoměl vyřknout příslušník SNB, v uniformě policisty ČR, zak línadlo "ve jménu zákona" . Důvodem zadržení a odvozu na "policejní stanici" b yla údajně ta skutečnost, že rušil povolené shromáždění "občanů" nadměrným hlu kem (křik a ruční sirénu). Za svůj příkladný výkon, v němž přišli na řadu i "m írné" donucovací prostředky sklidili od svých bolševických chráněnců potlesk, a od normálních slušných občanů pískot a skandovaný pokřik "gestapo". Obdivuho dně neschopná byla v případě vystoupení M.Grebenčíka, Z.Klanici, J.Vašků a jej ich přestárlých soukmenovců. Zřejmě měli jejich esenbáčtí ochránci ještě pevně zafixovaný čtvrtý článek ústavy, hovořící o vedoucí úloze strany. A popravdě řečeno, není se čemu divit. Vždyť ať přijdete kamkoliv, kde se jedná o výkon s tátní správy, potkáváte stále stejné tváře, už téměř padesát let. Oni totiž ma jí proti nám obrovskou výhodu. Nemění se.

Podobně probíhaly, ale v úplně jiné režii, oslavy státního svátku v Praze . Začátek se odehrál 28. října v dopoledních hodinách na Václavském náměstí. Prezident republiky, společně s pražským primátorem položili květiny u pomníku sv. Václava. Zřejmě netušili, že odpoledne bude stejné místo svědkem úplně ji ného uctění vzniku státu.

Na 12. hodinu měli svoláno povolené shromáždění, příznivci republikánské stran y, dr. Sládka. Začátek dával tušit, že neproběhne vše podle plánu. Jak pro poř adatele, tak pro státní a městkou policii. Krvavé střetnutí anarchistů (kupodi vu lépe vyzbrojených) a skinhedů (kupodivu hůře vyzbrojených) v Týnské ulici. Převaha "zbraní" rozhodla, že anarchisti tentokrát vyšli ze souboje vítězně (b yli to skutečně anarchisti ?). Pomlácených a zraněných bylo tentokrát víc na s traně skinhedů a policie. Tato bojůvka rozhodla o tom, že se domorodí a cizí n ávštěvníci centra Prahy ocitli na milost policii, jež na určitou dobu uzavřel a vstup na Staroměstské náměstí, i když tam se nic nestalo. Vlastně stalo. Byl totiž přímo u pomníku Jana Husa surově zmlácen redaktor televize Novy Marek V ítek, pořadateli Sládkova vystoupení. Byl jsem svědkem epizody, kdy po tomto n ásilném aktu přivedl jeden mladík tři policisty k pomníku, a označoval "pořada tele", kteří se lynče zůčastnili. Bohužel, podle pozdějších informací z tisku se obrátil asi na špatné, protože se jim nepodařilo viníky zjistit, a údajně s e o to ani nepokusili.

Podstatné se odehrálo až odpoledne, kdy se dr.Sládek rozhodl navštívit sochu s v.Václava, společně s tisícovým davem svých příznivců.

Jeho příchod měl stejné následky jako před rokem. Zastavená doprava, potyčky a výtržnosti. Jediným kdo se údajně snažil situaci zvládnout a sjednat nápravu , byli měští strážníci. Jejich kompetencemi vybavení státní kolegové sice neza sáhli, ale měli podle svých velitelů situaci pod kontrolou. Tím, že jsou podle ministra vnitra k dispozici videozáznamy, zřejmě skutečně kontrola byla. Celk ově se dá vystoupení Fedorkovy skvadry (velitel pořádkových sil, pražské polic ie) hodnotit jako špičkové, zřejmě proto si vysloužili jako jejich brněnští ko legové pokřik "gestapo".

Stejně tak si pochvaloval jejich učinkování ministr Jan Ruml. Policie si podle něj perfektně plnila své úkoly. Ač bez vyznání, neodolám obrátit se na "nejvy ššího" s povzdechem " Pán Bůh s námi ".

Přemysl Vachalovský