--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Proč Reflex lže
Zdroj: NN Ročník........: 0004/045 Str.: 008
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Proč Reflex lže? Proč lže Miloš Čermák?

V týdeníku Reflex 45/94 jsem si přečetl článek Miloše Čermáka CAUSA PETR CIBUL KA. Článek, který při prvém přečtení nevyvolává obvykle u neinformovaných čten ářů žádné rozhořčení a je posléze v paměti překryt články dalšími. V člověku p o něm zůstane pouze jakýsi neurčitý dojem, který mu potvrzuje to co již ostatn ě zná z obdobných zpráv, že totiž Petr Cibulka je podivín, něco jako druhý "le sní muž". Pokud ovšem chceme vypátrat a pochopit skutečnou podstatu věci, nemě li bychom litovat námahy a měli bychom si přečíst nikoliv pouze Reflex, ale ta ké NN. Nemělo by nás odradit, že tyto noviny jsou po grafické stránce oproti R eflexu cosi nevzhledného, ale měli bychom mít na mysli, že takové byly i určit é nádoby starých Řeků, kam si oni ukrývali své poklady a stejně tak, že byla n evzhledná i tvář Sókratova, za kterou byla schována hluboká moudrost. Z těchž e důvodů býval starými mysliteli nazýván i pes filosofickým zvířetem, když trp ělivým hrýzáním tvrdé kosti, snaží se dobrat skutečné pochoutky, kterou je mor ek. Taková je někdy i cesta k Petru Cibulkovi, ale na druhé straně mohu říci, že stojí zase za to.

NN: Petře, jak je to s tvým neustále ublíženým výrazem ve tváři, o kterém píš e v textu pod fotografií, Čermák v Reflexu?

Petr Cibulka: Je to zvláštní tvrzení od člověka, se kterým jsem se sešel poprv é v životě na Frekvenci 1, v pořadu s paní Bubílkovou. Vzhledem k tomu to vypa dá jako křečovitá snaha mne před čtenáři Reflexu a voliči diskreditovat. Čermá k ví moc dobře, že lidé nemají radi ty, kteří propózují život s ublíženým výra zem a proto to napsal. Mám za to, že kdybych měl pocity ublíženosti, tak nebud u dřít dvacet let, sedm dnů v týdnu, šestnáct, osmnáct hodin denně, chodit z vězení do vězení, začínat stále znovu ale po prvém okamžiku, kdy mi někdo šlápne na kuří oko, budu do konce života plakat někde v hospodě a u piva házet ony ublížené výrazy v obličeji, které by tak rád u mě viděl pan redaktor Čermák. Je pravdou, že Petr mívá vepsánu ve tváři jistou zachmuřenost, mající svůj původ v únavném, rychlém soustřeďování na neustále se střídající témata, s nimiž se lidé na něho obracejí. Je v tom jistě i síla překonávání mnohého odporu, protože na rozdíl od jiných lidí se Petr nevymlouvá na nedostatek času a trpělivě se snaží vyslechnout téměř každého.

Čermák v Reflexu o disidentech: "Znovu žijí hůř než většina, kritizují poměry a mají pocit, že se proti nim spikl celý svět. Takový je i vydavatel Necenzurovaných novin Petr Cibulka."

Petr Cibulka: Tak především. Nemám pocit, že se proti mně spikl celý svět. Na opak si myslím, že světu a především této republice vládne hrstka darebáků, k terá manipuluje celou společností. Navíc pan Čermák si sám sobě odporuje, prot ože na konci článku říká, že většina posluchačů měla ke mně velmi pozitivní vztah. Takže, když tolik lidí mne pozitivně přijímá, tak jaký mám já mít důvod k pocitu, že celý svět se proti mně spikl?

Miloš Čermák tvrdí, že Petr měl na Vysoké škole technické studijní problémy. Jaksi však opomněl, že to byly rovněž problémy politické, protože Petr Cibulka se odmítal v roce 1970 přizpůsobit tvrdým normalizačním restrikcím svobody v e společnosti.

Petr Cibulka: "Zapomněl na to účelově, protože to, že jsem měl studijní problémy, se dozvěděl z mého rozhovoru "Tří večery..." V nich nemluvím totiž jen o studijních, ale i politických problémech. Myslím, že dokonce i jmenuji toho bolš evika, který navrhoval mé vyloučení ze školy. Jakýsi Ing. Ordfelt, zaměstnanec OV KSČ ve Zlíně přednášel tehdy dějiny mezinárodně dělnického hnutí a u zkouš ek mi dal otázku: Poučení z krizového vývoje. Když jsem mu na ní poctivě odpověděl, tak mě vyhodil od zkoušky a žádal o mé vyloučení ze studia." Čermák v Reflexu: "Nevěřil, že signál ke společenským změnám může vzejít od st udentů. Nikdy o onich neměl valné mínění - možná i proto, že jako student selh al."

NN: "Mohu říci za sebe, že jsem studentům také nevěřil a neznal jsem větší zb abělce, než byli oni. Vím, že v roce 1987 naše Nezávislé mírové sdružení se po kusilo s nimi vícekrát navázat kontakt a vyzývali jsme je k ilegálnímu odporu, podobnému tomu, jaké Solidarita vedla v Polsku. Nikde jsem neviděl však tehdy tolik strachu, jako právě ve tvářích těchto studentů, když tuto nabídku odmítali."

Petr Cibulka: "To ovšem znamená, že ta pozdější aktivita studentů byla vyvolána uměle. O žádnou spontaneitu z jejich strany tu nešlo. Kdyby jsme věřili tomu , že studenti byli najednou z ničeho nic prodchnuti duchem svobody, když před tím dvacet let kolaborovali s prosovětským okupačním režimem a nyní opět už pět let zase kolaborují s mocí, pak buď budeme věřit v kouzla, nebo v něčí hodně dlouhé prsty."

NN: "Vzpomínám si, že teprve v roce 1989 se povedlo osvícenějšímu křídlu NM S navázat kontakt se studenty, a to přes SSM."

Cibulka (se směje): "Ano, přes funkcionáře SSM zvedli studenty. A pomocí agentů a důstojníků StB, na čele s Žifčákem je dovedli až na Národní třídu". NN: "Dnes již také můžeme říci, že jeden ze studentských vůdců Martin Mejstřík, není žádným příkladem hodným k následování. Viz jeho chování v kauze Marty Chadimové, tak jeho nakládání se Studentským fondem, z něhož údajně záhadně zmizela velmi vysoká finanční částka."

Petr Cibulka: "Totéž se týká druhého vůdce studentů, Pánka. Když se na tyto studentské podíváme dnes, tak ti lidé již pět let v otázkách studentské politické aktivity nehnuli prstem. Takže, v tomto kontextu je jejich tříměsiční probuzení na konci roku 1989 víc než podezřelé."

NN: "Dnes jsou to úspěšní manažeři, podnikatelé a cestovatelé." Petr Cibulka: " A hlavně bych zdůraznil, že o studentech jako politické rozbuš ce hovořil Jaroslav Šabata, bývalý tajemník KV KSČ, který z titulu své funkce řídil StB jihomoravského kraje."

Čermák v Reflexu o Petru Cibulkovi: "Odmítá názor, že politika tzv. národního usmíření měla v nejisté popřevratové době strategické důvody."

Petr Cibulka: " To jsou lži a už jsem se k tomu vyjadřoval několikrát. Já si n emyslím, že ta dohoda neměla v tom okamžiku opodstatnění, ale rozhodně jsem př esvědčen, že dohoda kterou podepíšu s pistolí u spánku, mne nenazavazuje. Po r ozvrácení Sovětského svazu bylo povinností čestného politika odmítnout smlouvu , která zotročuje jeho národ. Pokud to tento politik neudělal a je dál spřažen s těmito zločinci, kteří ho donutili tuto smlouvu podepsat, tak pak je na jej ich úrovni."

Čermák v Reflexu: "Jistou dobu si Petr Cibulka představuje svérázně. Ať si kom unisté podnikají, říká, ale až po odpykání celoživotního trestu za svoje zlo činy ".

Petr Cibulka: " Ve skutečnosti jsem řekl něco úplně jiného" "Nejsem proti tom u, aby komunističtí zločinci podnikali, ale až po tom, co si odsedí doživotní tresty za svoje zločiny." Když to porovnáš s tím, co napsal ten gauner, tak uvidíš, že to je naprostá dezinformace. Nikde nemluvím totiž o komunistech jako takových, ale o komunistických zločincích."

Čermák v Reflexu: " Cibulka definitivně přestává důvěřovat i Václavu Havlovi, který se ve sporu postavil na Šabatovu stranu. Paradoxně jde o jedny z mála o sobností, které Cibulka do převratu považoval za morálně a charakterově čisté. "

Petr Cibulka: " Když by pan Čermák chtěl dát skutečně pravdivý přehled o tehde jší době, tak by musel říci, že tehdy jsem mluvil o Havlovi a Šabatovi v super lativech a oni zase mluvili v superlativech o mně. Na to je dost dokumentů. Na příklad Václav Havel:"Slovo o slově", nebo stanovisko Jaroslava Šabaty ze sbo rníku "Petr Cibulka - vězeň svědomí", oba z roku 1989."

Text pod fotografií v Reflexu: "Petr Cibulka se svou současnou přítelkyní, bý valou rozhlasovou novinářkou. Vedení rozhlasu jí prý dalo vybrat: buď práce v rádiu, nebo Cibulka. Rozhodla se pro Cibulku."

Petr Cibulka: " Tak především, Jana není pouze má přítelkyně, ale je to žena s níž žiju a o jejíž děti se starám. Naše děti měly z Čermákových formulací šok . Jako rodina totiž spolu žijeme již více než rok. Je zajímavé, že toto vše js me panu redaktorovi vysvětlovali, bohužel se mu to zřejmě do scénáře nehodilo. Proto mluví o Janě pouze jako o mé současné přítelkyni. Co se týká onoho ulti máta, které Janě dal její šéf v Radiožurnálu Alan Pícha (ODS), tak to není žád né prý , ale dokumentačně doložená věc na magnetofonové nahrávce. Slůvko prý použité v této podobě, pak má zpochybnit věrohodnost toho, co jsem mu řekl." Jedná se tedy o prokazatelnou diskriminaci nepohodlných lidí, která stále ve sdělovacích prostředcích a státních institucích probíhá a kterou Václav Klaus s úsměvem označuje za nedostatek loajality. My ale tomu i nadále říkáme poruš ování lidských práv, především práva na svůj vlastní názor. Mnoho lidí však i nadále, jako za nacistů a komunistů, vděčí za svůj úspěch v naší společnosti, tomuto "vlezdoprdelizmu", což je správný název pro takto pochopenou loajalitu. Petr Cibulka: "Při této příležitosti bych se ještě jednou rád vrátil k oné téz i pana Čermáka, že se proti mně spikl celý svět. Když se podíváme na to z čeho jsme začínali, tak já si myslím, že my jsme naopak mimořádně úspěšní. Jak si jistě pamatuješ, byli jsme naprosto bez koruny. Neměli jsme na víc, než na vyt ištění dvou tisíc kusů prvního čísla občasníku Ty Rudá krávo. A teprve, když s e ukázalo, že lidé nám to doslova rvou z ruky, tak jsme udělali několik dotisk ů a nakonec náš náklad byl přes sto tisíc kusů."

Čermák v Reflexu: " V době před prvními porevolučními volbami je tedy opět v s ituaci, která mu vyhovuje nejvíc: proti všem. Ať volby dopadnou jakkoliv ,pro hlašuje, jedno je jisté: zvítězí v nich KGB ."

Petr Cibulka: " Samozřejmě, na tom také trvám. Zvítězilo a zvítězí v nich KGB. I v příštích desetiletích. V tak supercentralizované společnosti nemůže proh rát. Ale je zde opět ta téze, že se cítím nejlépe, když mohu jít proti všem. T o je naprostý nesmysl. Tohle by se jim hodilo, tohle by potřebovali. Já jsem p řeci dvacet let hledal lidi, se kterými bych mohl bojovat za demokracii, proti komunistické diktatuře. A to, že jich bylo tak málo, to přece není moje vina. Mimo to termín KGB nezahrnuje v sobě pouze zpravodajskou agenturu bývalého SS SR, ale slovo KGB vyjadřuje jisté totalitní zabarvení, kterým se establishment postkomunistických zemí liší od establishementu západního. Sama vše prorůst ající agentura KGB je pouze nikoliv bezvýznamnou složkou v tomto východním est ablishmentu, které souhrně nazývám KGB."

Opravdu se dá říci, že Petr není proti všem. Naopak, jak se ukazuje jeho posto je, názory a práce jsou mezi lidmi vysoce oceňovány. Když pan Čermák tvrdí, že je "proti všem", tak jen opakuje to, co se mu doslechlo, a to někdy i z řad P etrových přátel, kteří to o něm prohlašují v žertu, podle názvu známého Jirásk ova románu, či ve chvílích své vlastní rozladěnosti. Toto samo ovšem ukazuje n a Petrovu přirozenost, protože si kolem sebe nevybírá fanatiky, jako třeba dr. Sládek, či "vlezdoprdelisty", jako Havel a Klaus, ale opět jen normální lidi, kteří se dovedou na Petra jak zlobit, žertovat o něm, tak ho mít rádi. A toté ž platí i opačně v Petrově vztahu k nim. Bohužel, či vlastně bohudík, pro exis tenci našich NN, mnozí lidé nestačí na Petrovy pracovní požadavky a tak všichn i ti "běžci na krátké, či střednědlouhé tratě", redakci NN brzo opouštějí. Je pak zcela na nich, jakými legendami sobě a okolí vysvětlují své osobní selhán í. Inu, každý přece nemůže běžet maratón.

Pokud je ale vše toto proti Petrovi používáno, pak se jedná podle mne o vysoce nebezpečnou a záludnou dezinformační kampaň, která má v tiskovině s vysokým n ákladem, jakou Reflex bezpochyby je, před potenciálními příznivci Petra prezen tovat jako politického extrémistu, excentrika, tedy jako nenormálního člověka, který v podstatě nežije jako ostatní lidé. Člověka, který napadá své přátele. Člověka, který hrubě kritizuje nejlepší z nás, vládní představitele. Jako člo věka, který má takovou stupnici hodnot, která je pro normálního člověka v živo tě nepoužitelná. Tříletá existence NN, bez jakékoliv finanční dotace a s minim ální placenou inzercí a to, že s její redakcí ať otevřeně, či tajně, doposud spolupracovalo mnoho špičkových novinářů a významných osobností našeho politic kého života, svědčí naopak o praktičnosti a zdravém rozmyslu šéfredaktora NN. To ovšem Miloš Čermák připustit nemůže a nechce, když uvádí, že Petr Cibulka s e nedokáže postarat ani o své vlastní dítě. V jeho článku se vůbec neříká, že naopak matka jeho dítěte poslankyně parlamentu za ODS JUDr. Hana Marvanová se od něho distancuje. Petr se mnohokrát s ní snažil žít, ale postavila se proti němu a odmítla mu poskytnout rodinné zázemí. Vím ze své osobní zkušenosti, že toho schopna není, protože vždy zastávala extrémní feministické názory, které ostatně ve své odpovědi Václavu Bendovi koncentrovaně vyjádřila v roce 1988 v časopise VOKNO. Hana Marvanová pochází z komunistické rodiny. Její otec byl s uperboševik, který uvítal sovětskou okupaci v roce 1968, bratříčkoval se sově tskými důstojníky a spáchal sebevraždu. Hana Marvanová byla funkcionářka SSM, studentka kádrové právnické fakulty Univerzity Karlovy, v té době se pohybova la v prostředí pražské "Závadové mládeže" (alespoň dle policejního žargonu) a své první dítě měla také za svobodna. Vždycky chtěla být nezávislá. Nebylo pro ní tedy problém mít za svobodna i dítě druhé, bez toho, že by s Petrem Cibulk ou chtěla žít. Jako čelná aktivistka NMS byla v roce 1988 uvězněna a odsouzena k podmíněnému trestu. V podstatě tím byla do struktur disidentu etablována - viděl jsem jí několik dnů po převratu v organizačním seznamu Václava Havla (mé jméno v něm nebylo. - L. V.) - a tím jí bylo vytvořeno image, aby mohla vstou pit do politiky. To vše se o ní Petr dozvěděl až nedávno. Do té doby se však m noho natrápil pro tuto sfingu bez záhady, také hlavně kvůli dítěti, které nemo hl mít u sebe.

Miloš Čermák se ve svém článku "Causa Petr Cibulka", dopouští i řady zjevných nepřesností, které sotva lze přehlédnout. Tak na příklad naše noviny se nejmen ovaly Rudé Krávo, ale od počátku byly zaregistrované jako Necenzurované noviny . Jejich první nadtitulek byl: Ty rudá krávo.

Petr Cibulka:" Miloš Čermák o mně píše: "Říká, že proti minulému režimu se tém ěř nic nezměnilo." Nic takového netvrdím. Říkám, že se příliš mnoho nezměnilo. Už to, že neděláme s psacími stroji, ale máme rotačku, už to je obrovský krok dopředu. Stejně tak u agentů StB neexistují žádné "krycí přezdívky", jak Čerm ák uvádí, ale krycí jména . Obdobné nepřesnosti jsou i v jeho citaci Havla: " Zveřejnění seznamu způsobilo nezměrný počet lidských tragedií". Ale dál nepokr ačuje. Havel však není žalován pouze za toto nepravdivé tvrzení. On je předevš ím žalován za výrok, že "naše" seznamy dohnaly k sebevraždě děti, které našly své otce v seznamech spolupracovníků StB. V tomto kontextu to pak je především příšerná dezinformace. Por Čermáka je typické jedno: Použil vše co by mohlo p oškodit na veřejnosti moji pozici a vše co by jí mohlo oslabit, to naopak zde uvádí. Při studiu mých rozhovorů a dokumentů o mně nevynechal jedinou věc, k terá by mi mohla jakýmkoliv způsobem uškodit."

NN: "Nestavíš ho podle svých obvyklých norem příliš vysoko, zatímco on je ve s kutečnosti pouze velký nepořádník a nedůsledný lenoch?"

Petr Cibulka: "To bych netvrdil. Podle mne leností to určitě není. Jestli sis všiml, on pracuje se všemi materiály, které o mně, zhruba tak za posledních o sm let vyšly."

Čermák v Reflexu: "Necenzurované noviny vycházejí pochopitelně dál - jako týde ník, v nákladu mezi deseti až dvanácti tisíci výtisků. Jejich cílem je, podle Cibulky: bojovat za demokratickou společnost, jak pro zločince, tak pro jejich oběti."

Petr Cibulka: "Opět lež a dezinformace. Já přece neříkám "bojovat za demokrat ickou společnost jak pro zločince, tak pro jejich oběti." Co to je za nesmysl! Ve skutečnosti to všude formuluji následovně: Usiluji o demokracii pro všechn y. O spravedlnost pro zločince i jejich oběti . Uváděná výše nákladu je další Čermákova lež, která má jednak za úkol snížit náš význam na politické scéně, a le především má nás těžce poškodit ekonomicky, protože samozřejmě žádný inzere nt nebude dávat inzerci do časopisu s tak malým nákladem. NN však nikdy neměly tak nizký náklad, jaký Čermák uvádí - tedy deset až dvanáct tisíc výtisků." Čermák v Reflexu o Petru Cibulkovi: "Často nevybíravě útočí na politiky, či po dnikatele, takže jen v současné době jsou na vydavatele podány desítky žalob." Petr Cibulka: "Podány jsou, ale nikoliv za naší kritiku zločinců, kteří nám vl ádnou. tam namají šanci a bojí se politického skandálu. Jsou to žaloby těch li dí, jejichž jména jsou totožná se jmény zveřejněnými v seznamech agentů StB. T ěch ostatních žalob jsou snad dvě, nebo tři. Já si myslím, že jen málokteré no viny mají tak málo žalob za obsah svých článků, jako máme my."

Čermák v Reflexu o Petru Cibulkovi a jeho ženě Janě Hrbkové: "Oba žijí velmi s kromě, jejich jediným příjmem je údajně Cibulkův plat, který činí před zdanění m dva tisíce dvěstě korun."

Petr Cibulka: " Kardinální nesmysl a vědomá lež. To je můj příjem, těch dva ti síce dvěstě korun, ale Jana mu vysvětlila, že ona má také svůj příjem. Takže m y dva a naše děti nežijeme z dvatisíce dvěstě korun měsíčně, ale náš plat je p odstatně vyšší. Nemohu si zatím na úkor redaktorů a zaměstnanců zvýšit plat, k dyž musím zaplatit především jim, aby ti lidé mohli vůbec žít. Distribuční fir my nám trvale odmítají platit vysoké částky, které nám dluží a proto se kvůli nim musíme uskrovnit všichni. - K tomu asketismu, který mi pan Čermák připisuj e. Jde samozřejmě opět o lživý obraz. Netrpím tím, že nekonzumuju tolik co dru zí! Pouze dělám to, co mám rád a co byl vždycky můj sen. Šířím necenzurované i nformace mezi lidmi. Ukazuju jim, jaká je podstata moci, která jim vládne. Jak é je jejich postavení, jich jako občanů, proti této moci. Jaké jsou možnosti o brany. Co dělat. Tady a teď. Podle mne jsou to ty nejdůležitější informace, kt eré je možno lidem dávat. Tím, že dostává pravdivé informace, tak celá společn ost roste. Nechápu co je asketického na hudebníkovi, spisovateli, podnikateli, ale i zahradníkovi, že se své činnosti věnuje od rána do večera, pakliže ho b aví. Takového člověka nezajímá povrchní zábava lidí, kteří nejsou intenzivního výkonu schopni. Pro mne je práce koníček a nevím, proč bych měl sedět v hospo dě, nebo chodit na fotbal, protože já dělám mnohem zajímavější a důležitější v ěci. Takže pro mne to není asketismus, ale zaujetí pro věc, kterou dělám. Každ ý člověk, kterého něco skutečně baví, se nebude přece od předmětu svého intenz ivního zájmu odtrhávat a nutit ke sledování televizních seriálů jenom proto, aby se zařadil mezi neplodné konzumenty a ničím je nepřevyšoval a neprovokoval .

Po přečtení Čermákova článku v Reflexu, čtenář nenajde na mně nic pozitivního , co bych chtěl přinést na naší politickou scénu. Přitom opak je pravdou. Můj politický, stejně jako životní program je jednoznačně pozitivní. V Necenzurova ných novinách se od samého začátku, stejně jako v Chartě 77 snažíme postavit p olitickou alternativu stávající moci, jak před 17. listopadem, tak i po něm. T ato alternativa by pak měla stát na prvcích, na kterých stojí jak demokracie v USA, tak švýcarská demokracie. Tedy maximální decentralizace státní moci, pře sunutí pravomocí a zodpovědností, co nejvíce občanům. Naši pravidelní čtenáři si ostatně mohou porovnat sami v NN č. 41/94 NN, co jsem v rozhovoru s paní Bu bílkovou řekl."

Článek Miloše Čermáka má zcela zřejmě za úkol podat dezinformačně upravenou s kutečnost tak, aby čtenář při zběžném přečtení - jak většina čtenářů v přemíře informací dnes čte - nepochopil pravou podstatu této dezinformace. Vytváří z Petra jakéhosi druhého "lesního muže", který však nemá zatím dostatek pokory k tomu, aby odešel do zapadlé vísky v pohraničí a zde pod dozorem svaté církve se oddal poctivé zemědělské dřině. K obrazu "lesního muže" má přispět i další text pod fotograií v Reflexu: " Petr Cibulka (44) ve své brněnské redakci, kde pracuje, spí i přijímá distributory". " Veškerá redakční práce, která se týká Cibulky a nás, distribuce, expedice atd. je v Brně - Jundrově, u nás doma. Ab y bylo jasno: v pracovní části našeho domu. Takže to je opět jeden z dalších n esmyslů, který Miloš Čermák převzal od někoho, kdo se nevyzná v podmínkách u nás v Brně", říká Jana Hrbková. Přitom byl pan Čermák na tuto skutečnost výslo vně upozorněn. Pokud jí pravdivě nezveřejnil, pak se jedná opět o úmyslnou dez informaci.

Základní tézí "Tří večerů s Petrem Cibulkou" je, že jejich autor chce být co n ejužitečnější a co nejméně na obtíž. Nic z toho Miloš Čermák ve svém článku ne uvádí. Významové posunutí, že Petr Cibulka byl v dubnu 1978 zavřen do vězení n a dva roky a pak prošel mnoha kriminály, vyvolává zcela jiné asociace v podvěd omí čtenářů, než skutečnost, že Petr Cibulka byl nejčastěji vězněným signatáře m Charty 77. Kde byl v té době Miloš Čermák a co dělal pro osvobození politick ých vězňů Petr Cibulka, jak uvádí pan Čermák ve svém článku v Reflexu: "Překva pil civilním vystupováním a umírněnou dikcí..." I toto je názor snažící se Pet ra prezentovat jako člověka žijícího odtržitě od normální společnosti. Bohužel , tento názor je v oficiálních kruzích o Petrovi Cibulkovi systematicky rozšiř ován. Proto, a není to žádný kult jeho osobnosti, musíme vždy tak obsáhle a do největších podrobností dokumentovat všechny Petrovy projevy na veřejnosti. Ne dorozumění a zlý úmysl jsou stále ještě dost veliké. Připomeňme si s jakým nep ochopením se v Rakousku po léta setkával lovec nacistických zločinců Simon Wi esenthal. Nelze tedy očekávat, že k lovci estébáckých a komunistických zločin ců, se tato společnost zachová lépe. Naopak lze čekat i nedorozumění ze stran y Petrových přátel, protože i zde platí ono biblické, že doma a mezi svými čl ověk nebývá zrovna prorokem. To, že tyto skutečnosti Petra od jeho poslání neo drazují však vypovídá, že jeho přístup k životu je naopak veskrze pozitivní, i když sotva uvěřitelný pro lidi rozplizlé, povrchních zábav a především polovi ční síly charakteru jako má on.

Již, když přišel do rozhlasového studia Frekvence 1, tak ho paní Bubílková uv ítala s poněkud útočnou otázkou, cože chce Petr s těma všema lidma dělat, zda je nechce vystřílet. Paní Bubílková si dávala také znamení s technikem - což j e v rozhlasové práci běžná praxe - kdy zařadit, který telefonát a podobně. Vzh ledem k tomu, že tyto telefonáty byly souhlasné s tím, co Petr říkal, tak byla dost rozpačitá, dívala se na Janu Hrbkovou a krčila rameny. Byla překvapená t ěmito souhlasnými projevy a její počáteční agresivita postupně ustupovala do p ozadí, což si může každý z našich čtenářů ověřit sám i v textu celého záznamu tohoto rozhovoru v NN 41/94. Ona a redaktor Miloš Čermák měli sice připraveny otázky na papíře, ale v okamžiku, kdy se tyto otázky nemohly schovat za agresi vní telefonáty posluchačů, které zřejmě předpokládali tak byli oba vyvedeni z konceptu. A tak nakonec jediní, kdo tam byl útočný byli oni dva.

Další věc, proč Petr nemůže být přijat je ta, že politických projevů, proslovů a keců je na všech úrovních vice než dost. Co řekl Petr je výstižné a přesné a lidé tomu rozumějí. Když si přečteme noviny, pustíme rádio, či televizi, tak tam slyšíme doslova gebelsovštinu, to zn. lživé zdůvodňování toho, co není ta k jak má být, umění řečnit, různá manipulační cvičení z eristické dialektiky, naučená na povrchních školách bolševického establishmentu. Tyto sdělovací pros tředky pak vytvářejí obraz reality odtržený od skutečného života. To co prezen tují na obrazovce a v rádiu, to není skutečný každodenní život občanů. Je to pouze hra na skutečnost, plná zastírání, a za zástěrkou této hry, probíhá ve skutečnosti, korupce toho nejrafinovanějšího kalibru.

Proto také hloubka a míra zhnusení, kterou Petr Cibulka pociťoval na soudu k V áclavu Havlovi, je zcela přiměřená hloubce gaunerství, které tento popřední ob čan napáchal. Proto ho zcela lidsky otevřeně nazval tím, čím cítil, že skutečn ě je. Protože mu věřil, někde v sobě ho vysoko postavil a on se namísto toho z achoval jako poživačné prase a hovado. Vývoj událostí dává Petrovi opět za pra vdu. Jen tak na okraji bych tu rád podotkl, že nekritická úcta k hlavě státu s krývá v sobě tutéž náklonnost ke všemu instinktivnímu, jako pověrčivost starýc h Číňanů, kteří stavěli před vchodem do svých příbytků zídky, aby duchové nemo hli vejít do domu. Duchové prý nemohli při vstupu obejít roh. Sice nikdo nevěd ěl proč, ale miliony Číňanů po tisíciletí věřilo, že stavět tyto zídky je sprá vné.

Ministr vnitra, který svému rezortu naprosto nerozumí a jehož ministerstvo ří dí, jak bylo řečeno na kongresu OI OK, i nadále 30 % estébáků, pouze potvrzuje skutečnost, jak tito povrchní lidé, jakými Havel, Ruml a další jsou, dávají z a pravdu slovům Petra Cibulky, jím vyslovených u soudu. Petr je hamletovská po stava, usvědčující podvodného krále ze zrady a všechny útoky proti němu mají d osáhnout pouze toho, že jako Hamlet má i skončit. Aby k tomu nedošlo, by proto mělo být snahou nás všech.

Proč lže Reflex?

Proč lže Miloš Čermák?

Každý nedemokratický systém musí získat a udržet kontrolu nad informacemi. Mo nopol na moc rovná se monopol na informace. Jedině při existenci informačního monopolu je totiž možno snadno bez použití fyzické likvidace vyřídit politicky každého oponenta, který z politických, morálních, náboženských nebo filozofic kých pozic útočí na podstatu centralistické moci nad společností. Proto je pro dnešní nedemokratickou moc tak důležité dostat pod kontrolu nebo zlikvidovat Petra Cibulku a skupinu lidí, se kterými stojí a padají Necenzurované noviny a Polygrafický komplex nadace Nezávislé informační a tiskové centrum na podporu demokratických iniciativ. Těch pokusů za posledních 5 let bylo nepočítaně. O některých si svého asu vyprávěla celá republika, o některých jen zasvěcení. Čl ánek z Reflexu, plný lží, polopravd a dezinformací je jen jedním z nich. Petr Cibulka prostě nesmí ve společnosti získat sympatie nebo dokonce podporu pro t o o co usiluje: Demokracii pro všechny a spravedlnost pro zločince i pro jejic h oběti. Teď záleží na nás!

S Petrem Cibulkou vedl rozhovor a komentoval Luboš Vydra