--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Alliance
Název: Aby nezvítězil komunismus nestačí být antikomunistou
Zdroj: NN Ročník........: 0004/046 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VÁCLAV KLAUS versus

ANTIKOMUNISTÉ

Antikomunismus je ploché, strašně zjednodušené a pouze negativistické vidění s věta.

Václav Klaus Aby nezvítězil komunismus,

nestačí být antikomunistou

Premiér Václav Klaus pro TELEGRAF o vyrovnání s minulostí V souvislosti s tím, že se neustále objevují hlasy, podle kterých ODS, Václav Klaus a ani vláda nejsou skutečně pravicové, jsme položili několik otázek prem iéru Václavu Klausovi.

Viktor Krejčí

Pane předsedo, jako jeden z argumentů pro taková tvrzení se například uvádí, ž e dosud nedošlo k dostatečnému vyrovnání s minulostí. Vyčítá se vám také jakýs i odpor k antikomunismu. Můžete se k tomu vyjádřit?

Toto téma sleduji ve sdělovacích prostředcích, ale dost dobře jej nechápu. Vžd y když někomu scházejí argumenty, uchyluje se k nálepkování. V průběhu doby, k dy já sám i vláda postupuje konzistentním způsobem, bylo nejdříve v módě kriti zovat vládu zleva, a

když se ukázalo, že tyto argumenty snadno odrážíme, tak se přeskočilo na kriti zování zprava. Proti naprosté nedomyšlenosti těchto argumentů se dá postupovat naprosto stejně jako proti těm argumentům, které přicházejí z opačné strany p olitického spektra.

Neznám takovou definici pravicovosti, nebo levicovosti, která by byla tak zjed nodušeně aplikovatelná. Nevím o tom, že by definicí pravicovosti bylo fundamen talistické vyrovnání se s minulostí, a neznám definici pravicovosti, která by obsahovala zuřivý, dě

tinský a nechápající antikomunismus. Tak to v žádném případě není. Ve čtvrtek u příležitosti 28. října, jsem se po slavnostním večeru ve Španělsk ém sále Pražského hradu setkal se zástupci ruských demonstrantů, kteří se 21. srpna 1968 odvážili protestovat na Rudém náměstí proti invazi v Československu . Jeden z nich mi řík

al: "Vy jste díky svému důslednému antikomunismu jedinou zárukou proti tomu, a by komunismus znovu nezvítězil v zemích střední a východní Evropy." Já jsem mu na to replikoval: Aby nezvítězil komunismus, nestačí být antikomunistou. Anti komunismus je ploché,

strašně zjednodušené a pouze negativistické vidění světa. Bojovat s komunisme m není možné pouze na základě tohoto laciného, snadného a levného programu. Bo jovat s komunismem je možné pouze na základě pozitivního programu, na pozitivn í přeměně naší společ

nosti v něco jiného. Myslím, že právě toto děláme, a trvám na tom, že to dělám já. V tomto smyslu nám není co vytýkat.

K minulosti se lze smysluplně vztahovat pouze v rámci pohledu do budoucnosti. Jen takto ji lze posuzovat s porozuměním, v kontextu, a ne pouze na základě ně jakých abstraktních a definitivních schémat. Vidíte to také tak? Je známa teorie zpětného zrcátka, to znamená, že jedeme-li autem, musí být pře devším čisté přední sklo, a zároveň musíme mít zpětné zrcátko. Kouzlo všeho je v tom, jak velké je to přední sklo, a jak velké je zpětné zrcátko. Naši "hrdi nní" antikomunisté ma

jí většinou zpětné zrcátko větší než přední sklo, takže jim právě zrcátko napr osto zakrývá jakýkoli pohled a cestu vpřed. Takovou chybu však já v žádném pří padě neučiním.

(DENNÍ TELEGRAF - 30. října 1993)

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York My, nechápající antikomunisté

Ota Rambousek

Tak to zase bouchlo! Pan předseda, tentokrát vlády ČR, Václav Klaus nám v sobo tním Telegrafu z 30. října 1993, udělil lekci.

Hned na začátku přiznává, že celou problematiku, tedy "nedostatečné vyrovnání s minulostí" a jeho jakýsi "odpor k antikomunismu" dost dobře nechápe - ale - "když někomu scházejí argumenty, uchyluje se k nálepkování." Tady se zastavme. Máme-li něčeho víc než dost, jsou to právě argumenty. Antiko munismus není nálepka, ani politická "pravicovost" (nové, nápadité české slovo , společně s opačnou "levicovostí"), ale velmi draze zaplacená zkušenost, nema jící s politikou nic

společného.

Jako důkaz uveďme případ nedávného výbuchu "zuřivého, dětinského a nechápající ho" antinacismu, kdy Židé vzpomínali v Dachau padesátpáté výročí "křišťálové n oci". Hle - antinacismus v plné síle, ještě po pětapadesáti letech. Zřejmě trp ící "levicovostí", kd

yž "pravicovost" byla konečně s nesmírnými oběťmi poražena - a poprávu odsouze na.

To se u nás bohužel s komunismem nestalo. Pan předseda mluvil při příležitosti svátku 28. října ve Španělském sálu s ruským demonstrantem z 21. srpna 1968 n a Rudém náměstí. Ten panu Klausovi řekl: "Vy jste, díky svému důslednému antik omunismu jedinou záru

kou proti tomu, aby komunismus znovu nezvítězil v zemích střední a východní Ev ropy."

Řekněme hned, že citovaný demonstrant viděl český "důsledný antikomunismus" z ponorky a byla kalná voda.

Profesionální politik musí - je-li třeba - vidět bílé i to, co je černé. Zajde například v parlamentu mezi jednáním do restaurace na kafe a potká se s Grebe níčkem nebo Ortmanem. I když podle zákona je komunistická ideologie zločinná a zavrženíhodná od 25.

února 1948 do 17. listopadu 1989 - máme přece už rok 1993. Nač se tvářit jako "důsledný antikomunista"?

Tato "nálepka" patří bývalým nacionalistickým blouznivcům, kteří, jen co vyříd ili "dětinský a nechápající" lidožroutský režim, ocitli se tváří v tvář totáln í "levicovosti" a zhusta dostali na kožich. A mnozí olizují své sotva zahojené rány - a jsou nesmiř

itelnými antikomunisty!

Pan předseda si fandí, když říká: "Bojovat s komunismem je možné pouze na zákl adě pozitivního programu ..." ... "Myslím, že právě toto děláme a trvám na tom , že to dělám já. V tom smyslu nám není co vyčítat ..." - Takových bojovníků s pozitivním programem

jen houšť.

V poslední otázce Viktora Krejčího z Telegrafu pan Klaus trefně přirovnává sou časnou českou politiku k jízdě autem, s výhledem přes přední sklo a naopak zpě tné zrcátko. Musíme se zeptat: Máte ve svém politickém vehiklu vůbec nějaké zp ětné zrcátko?

V solidních, renomovaných časopisech, je ušlechtilým zvykem psát slušně. Jenže někdy ...

Musím, pane předsedo, s politováním konstatovat, že jste nás, "hrdinné" antiko munisty svým povýšeným názorem na "zuřivý, dětinský a nechápající" antikomunis mus nasral!

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York Prof. Dr. Ing. Libor Brom

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Zde je odpověď na Vaše poslední výro ky, které se přímo či nepřímo dotýkají protikomunistického národního exilu. Když mluvíte k exulantům, pane předsedo vlády, buďte si vždy vědom toho, že ne mluvíte ke komunistům, kolaborantům a podobným, kteří vyrostli v komunismu, ma jí páteř pokroucenou a jsou přivyklí přijímat urážky od komunismu. Tady mluvít e ke statisícům Čechoslováků po celém svobodném světě, kteří odešli z komunism u a nejsou ochotni přijímat urážky od nikoho!

Tak tedy pozor!

Když mluvíte k exulantům, pane inženýre a kandidáte věd, pak nemluvíte ke komu nistům, kolaborantům a individuím, jako jste Vy, kteří dostali vzdělání za kom unismu, byli vysláni studovat na západ pro komunisty a vysloužili si tituly od komunistů. Tady mluvíte k lidem, kterým komunismus odepřel vzdělání, byli vyh ozeni ze škol za komunismu, utekli na západ z komunismu, vzdělali se na svobod ných školách, dostali akademické tituly na svobodných univerzitách, všechno to vzdělání zaplatili svou prací ve tvrdých západních valutách a nejsou ochotni přijímat ponižování od nikoho!

Tak tedy pozor!

Když mluvíte k exulantům, pane Václave Klausi, pak nemluvíte ke komunistům, ko laborantům a individuím, jako jste Vy, kteří jste podrželi svůj majetek za kom unismu, připravili svou kariéru v komunismu a cestují nyní po světě za peníze "postkomunismu". Tady mluvíte k lidem, kteří byli okradeni o své majetky, dost ali se bez peněz na svobodný svět, připravili si od píky nové kariéry na svobo dném světě, vybudovali si nové domovy na svobodném světě, cestovali za své vla stní peníze po svobodném světě a nejsou ochotni přijímat nehoráznosti od nikoh o.

Tak tedy pozor!

Když mluvíte k exulantům, Václave Klausi, pak nemluvíte ke komunistům, kolabor antům a individuím, jako jste Vy, kteří jste se "sametovou revolucí" vyšinuli nad ostatní, požíváte privilegia nad ostatními, dovolujete si znevažovat ostat ní a ochraňujete se přitom zvláštním zákonem proti ostatním. Tady mluvíte k li dem, kteří jsou živou, nikomu nepoplatnou částí českého národa - k exulantům - kteří po desetiletí bojovali fyzicky a finančně proti komunismu ve vlasti, po dporovali své drahé ve vlasti penězi, dary a vírou, že pravda nakonec zvítězí, a kteří nejsou ochotni přijímat drzosti od nikoho.

Tak tedy pozor!

Ne, Klausi, exulanty nesmíte urážet, jak se Vám zlíbí, a naznačovat, že "antik omunismus je ploché, strašně zjednodušené a pouze negativistické vidění světa, " jak jste učinil v pražském Telegrafu z 30. října 1993. Ne, exulanty nesmíte srovnávat dokonce s bolševiky, jak jste učinil při svém flákání po Austrálii! Vaše posedlost, že se díváte, jak povídáte, více dopředu do budoucnosti a ne t aké stejnou měrou dozadu do minulosti, je dobře známá v psychologii jako neuró za z vědomého potlačování (suppression neurosis). Je to typická duševní nemoc těch, kteří - jako třeba komunisté, kolaboranti a podobní - se nechtějí dívat zpátky, neboť tam za sebou vidí jen hrůzu - konfiskace, deportace, lágry, rozb ité životy, kupy mrtvol a nakonec rozbitou republiku.

Tak tedy pozor!

Pravda, času není nikdy nazbyt! Avšak na léčbu, střídmost, slušnost a uzdraven í musí být vždy čas. Zejména, když Vám jistě někdy propuká potlačené svědomí a ozývá se hlasem odešlých, který Vás volá na soud Boží!

Soud, který nikoho nemine, natožto komunisty, kolaboranty a individua, jako js te Vy!

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York Prof. Dr. Ing. Libor Brom

Proč jsem antikomunista

Jsem proti komunismu, protože jsem proti AIDS, to znamená proti atheismu, imperialismu, diktatuře

a socialismu.

Jsem proti komunismu, protože jsem proti duchovní genocidě, to znamená proti sekulárnímu

humanismu, metafyzickému iracionalismu, etickému relativismu, filozofickému synkretismu a religiosní synthesi. Jsem proti komunismu, protože jsem proti

etnické genocidě, to znamená proti dobývání světa a vymáhání Nového světového pořádku.

Jsem proti komunismu, protože jsem proti kulturní genocidě, to znamená proti panstvu a pohunkům

ve službě cizích zájmů.

Jsem proti komunismu, protože jsem proti třídní genocidě, to znamená proti konfiskacím,

deportacím, leninské První a gorbačovské Druhé světové socialistické revoluci.

Prostě - jsem proti pohanům, násilníkům, lhářům a zlodějům.

Jsem pro duševní a tělesné zdraví, to

znamená pro Boha, mír, demokracii a kapitalismus. Jsem pro duchovní rozvoj, to znamená pro

službu Bohu a lásku k člověku, pro věčné Boží zákony, pro absolutní dobro a absolutní slušnost.

Jsem pro etnický rozvoj, to znamená pro plný život a upřímnou spolupráci všech národností

a ras, pro rozdílnost a snášenlivost.

Jsem pro kulturní rozvoj, to znamená pro státotvornou spolupráci pravice, středu a levice

k zajištění národních zájmů.

Jsem pro třídní rozvoj, to znamená pro úctu k lidem všech stavů, jejich životům, pracím,

úsporám a odkazům.

Prostě - jsem pro bohabojné, mírumilovné a čestné lidské duše.

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York Margaret Tabaka

Nemohu mlčet

Nemohu mlčet. Hodnotí-li V. Klaus antikomunismus a antikomunisty tak, jak hodn otí, je to tím, že velice brzy "zapomněl", co ve skutečnosti je komunismus a k omunistické hordy. Opakování je matka učení, a proto mu připomínám: komunismus je sociální systém charakterizovaný společným vlastnictvím výrobních prostřed ků a životů, organizováním práce v pracovních a vyhlazovacích táborech. Jsem v USA teprve jeden rok. Trvalo mi to celý můj život, než jsem se sem dost ala. Země, ze které mě sem za nic na světě nechtěli pustit, se jmenovala SSSR. Byla jsem donucena žít jenom tam. Jestlipak pan Václav Klaus ví, že se člověk může stát antikomunistou již ve třech letech? Ano, a nadosmrti. Narodila jsem se na území Československé republiky, v Podkarpatské Rusi, která byla nejprve okupována Maďary v roce 1939 a pak "osvobozena" 26. října 1944 R udou armádou, která "zapomněla" vrátit "osvobozené" území Československé repub lice. Předtím to byl rajský kousíček země ve středu Evropy. Měl vysoké hory - Hoverlu, Pietros, Menčul, a nádherné řeky i horská jezera. Mezi těma horama s třiceti jezery stál krásný horský hotel, známý v Československé republice pod jménem Mánová chata pod Hoverlou, kde byl správcem můj otec. Dodnes je na jedn om místě v Užhorodě pečlivě schovaná "Kniha čestných hostů" z celé ČR, kterou KGB nikdy nenašlo. Přesto sovětští komunisté hotel zbourali do samého základu. A protože se komunismus chrakterizuje jako "společné vlastnictví", o čem zřej mě pan V. Klaus neví, všechno do posledního špendlíku nám bylo odebráno, včetn ě dětských postýlek a přikrývek, nehledě na to, že se blížila zima roku 1944 - 45. Za zářivé měsíční noci máma prchala se třemi dětmi na obyčejném voze podé l řeky Tisy, já jsem plakala žízní a máma tím, že můj pláč nás může všechny st át život. Čtyřicet kilometrů ujela naše maminka té noci, a tak nás zachránila - mě a dvě mé sestřičky. A tak se člověk v útlém věku stane antikomunistou. Nikdo z naší rodiny po dobu dvaceti let nesměl do zahraničí, i když babička s příbuznýma žila v Československu. Když v roce 1966 zemřela, na její pohřeb jsm e jeli jen já s mámou - otec a dvě sestry zůstaly v SSSR jako rukojmí. Bylo mi dvacetpět let a poprvé v životě jsem spatřila babičku - mrtvou. Máma ji viděl a po dvacetidevíti letech - mrtvou. Když se nás na pohřbu ptali, jestli nechce me do Československa, obě jsme říkaly, že "moc milujeme SSSR", nevěděli jsme, kdo stojí vedle nás, ale obě jsme věděly, že dvě moje sestry a otec jsou v SSS R. Proto já hodnotím komunismus jako klec pro lidi, jako otrokářství v novém p odání.

Toužila jsem po studování. Studovat jsme směli jen určité vědy, a samozřejmě j sem se po vystudování nesměli dostat do vyšších funkcí. Chtěla jsem studovat n a institutě mezinárodních vztahů v Moskvě. Protože doporučení dával Krajský vý bor komunistické strany, a nikdo z naší rodiny nebyl jejím členem, bylo to zam ítnuto, bez zkoušek. Chtěla jsem studovat právo a stát se právničkou. Protože doporučení dávala Prokuratura a Milice, a my jsme nikdy nikoho nenahlásili KGB a Milici, též to bylo zamítnuto. Dala jsem se na filozofickou fakultu Užhorod ské univerzity. Bylo to v době, kdy celý svět viděl, jak Chruščev mlátí botou do tribuny v OSN. Tehdy se komunistická generalita v Moskvě chystala na Kubu. Byla jsem donucena vzít si tříroční kurz zdravotní sestry v záloze, přestože j sem v životě neměla nic společného s armádou, jinak by mě vyhodili z univerzit y. Rudá armáda potřebovala živé maso, a to jsme měli být my, co nás před 20 - 25 lety okupovali a orabovali. Má o něčem podobném pan V. Klaus představu? Pod le mě je komunismus satanský režim mířící do srdcí a duší svých nepokořených o bětí, který paralizuje jejich vůli.

Pan Václav Klaus neví, kdo je antikomunista? Je to člověk, který má rád svoje rodiče, své sestry a bratry, miluje svobodu osobnosti, svobodu vyjádření myšle nek, svobodu být věřícím řeckokatolického vyznání. A není divu, že uprostřed k omunistické klece existovala naše rodina - otec, matka a tři děti - antikomuni sté. Ve škole nás učili křičet "Sláva KPSS", doma nás maminka tajně učila modl it se a zdravit jeden druhého "Buď pochválen Pán Ježíš Kristus". V žádné škole SSSR se nevyučovala čeština, nebo slovenština - obě nás naučila máma za dlouh ých smutných a chladných večerů. Takové pojmy jako Masaryk, Alois Jirásek, neb o Karel Hynek Mácha, jsme tajně objevovali doma, i když v prvních dnech komuni stického násilí "vyvlastnili" naši knihovnu a svaté obrazy. Jestlipak pan V. K laus ví, co se stalo s těmi lesy, řekami a jezery? Strašný pohled. Můj tatínek sázel lesy, komunisté je vykáceli - báli se vlastenců, co se v nich schovával i. Antikomunista je ten, koho nezdolal komunista ve vězení, koho nekoupil komu nista fazolí a vodkou, koho nepřinutil zříci se matky a otce, a poslat na Sibi ř svého souseda. Antikomunista miluje matku přírodu, nestydí se za rodnou řeč ani na konci světa.

Konečně se rozpadla ta hliněná obluda SSSR. Ale zůstalo hodně komunistů - všud e, kam sahala komunistická klec. Budou se snažit o revanš. Jsou nebezpečím pro budoucnost, budou ohrožovat demokracie a svobody, budou se mstít za změny. Bu de pak svědomí V. Klause čisté?

Co by řekl pan V. Klaus na nejnovější příběh? Moje statečná maminka žije v Muk ačevě v Zakarpatské oblasti. Přijela za ní moje sestra z Československa se syn em Milanem. Sestru pustili zpět, jejího syna ne. Pracoval v OKD a.s. Důl Darko v, US Předvoj, Karviná. Tam určitě nevědí, proč se mladý Milan Makula nevrátil ze Zakarpatska. Proto, pane Klausi, že Zakarpatsko má staré komunistické vůdc e, i když Ukrajina, ke které patří, je dávno už "vyhlášena" za demokratický st át. Je to lež! U moci tam jsou komunisté. A nové jméno Ukrajiny je Kravčukstán . Měl by být vytvořen mezinárodní soud, a odsouzen každý, kdo podporuje komuni smus, nebo je komunistou. Co na to V. Klaus? Ať se zamyslí, kdo nasadil do Čec h a na Slovensko komunisty. Nezaškodí to.

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York Jaroslav Gajda

"Aby nezvítězil komunismus, nestačí být antikomunistou", tvrdí premiér Václav Klaus ve svém interview zveřejněném 30. října 1993 v pražském Denním Telegrafu .

Chvála bohu, že, podle pana Klause, mají čeští antikomunisté "většinou zpětné zrcátko větší, než přední sklo. Pan Klaus má to "zpětné zrcátko" zase tak mali nké, že v něm už dávno nevidí svou bývalou nomenklaturní vedoucí funkci v prog nostickém ústavu bolševika Valtra Komárka! A nejen to. Nevidí v něm už ani čty řicet let totality, komunisty zabydlené v řadě soukromých společností, ale tak é ve státních úřadech, bývalé estébáky v "demokratických" bezpečnostních složk ách, stále přežívající komunistické zákony, komunistické soudce v minulosti od suzující a dnes opět rehabilitující své oběti včetně aplikování nové formy tot ality. Pan Klaus má na tom svém dýchavičném vehiklu s vyhozeným blinkrem do de mokracie, ale ve skutečnosti odbočujícím někam až za Balkán, zase jen to "velk é přední sklo" a trápí jej "nálepky"! Těma "nálepkama" na "předním skle", odpo rujícím dopravním předpisům, se mu však jeho "výhled dopředu" zúžil natolik, ž e nevidí nejen svou aroganci vůči voličům, ale dokonce ani prsty ukazující z c iziny na jeho krkolomnou jízdu "po kraji propasti"! Až do té propasti spadne, přijde opět vhod "velké zpětné zrcátko", aby se podíval na ty stojící nad sráz em, sledující jeho pád. Pak snad pochopí, že antikomunismus, stejně jako kolab orace, jsou záležitostí přesvědčení a charakteru člověka.

A ještě něco. Jedno staré české přísloví říká "zdrav ty, kteří jdoud dolů, kdy ž sám jdeš nahoru. Nevíš, kdy tomu bude obráceně". Druhé pak, že "samochvála s mrdí" - tím míním údajné vyjádření jednoho z demonstrantů, kteří 21. srpna 196 8 protestovali na Rudém náměstí proti invazi Rudé armády v Československu, že "pan premiér je díky svému důslednému antikomunismu jedinou zárukou proti tomu , aby komunismus znovu nezvítězil v zemích střední a východní Evropy". Zejména však odpověď pana premiéra, který údajně, mezi jiným, odpověděl: "...Bojovat s komunismem je možné pouze na základě pozitivního programu, na pozitivní přem ěně naší společnosti v něco jiného. Myslím, že právě toto děláme, a trvám na t om, že to dělám já. V tomto smyslu nám není co vytýkat". Konec citátu. Pan premiér řekl zajímavou myšlenku - "..., na pozitivní přeměně naší společno sti v něco jiného ...". Tomu věřím, ale zůstává otázkou "v co jiného"!? Vedle proklamovaného "nebuďme jako oni" by se vyjímalo "s bolševiky v jednom šiku bu dujeme republiku!"

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York Jan Samer

Již dříve jsem slyšel o zpětném zrcátku pana Klause. Nemyslím, že je to dobré přirovnání, ale chce-li jej pan Klaus používat, řekl bych, že jede a vůbec žád né zpětné zrcátko nemá, nebo se do něj nedívá, čili by řidičskou zkouškou nepr ošel a řidičský průkaz by nikdy nedostal. Jen nezodpovědný řidič podceňuje důl ežitost zpětného zrcátka.

Proč nepoužívá pan Klaus osvědčené přirovnání o domě, který se staví na písku, místo aby se postavil na skále nebo alespoň na pořádných základech. Z činnost i pana Klause a ze zásad, kterými se řídí, je vidět neúcta k morálce, která je základem západní civilizace. Jeho prohlášení, že nejsou žádné špinavé peníze, že se nikomu nic vracet nebude, a i z toho jeho automobilistického přirovnání číší výchova, které se mu dostalo v době temna.

Nesmíme však opominout jeho praktické schopnosti a zásluhy v oblasti ekonomie. Byl důležitou osobností v těžkém porevolučním období, ale dobudoucna potřebuj eme někoho, kdo solidními základy dodatečně podepře dům narychlo postavený. Ta ne mi na mysli rčení o mouřenínu, který udělal svou povinnost. ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York

Pavel Pavlovsky

"Blbec z Xenemünde" je název televizní inscenace, kterou ČS televize vysílala asi před třiceti léty. Hlavní hrdina má abnormální matematické schopnosti, avš ak mimo svět čísel je, jak říká název, totální blbec. V podstatě je to hloupý příběh, a nebýt Václava Klause, asi bych si na něj ani nevzpomněl. Tím nechci nějak spojovat Klause s Xenemünde.

V rozhovoru pro pražský Denní Telegraf (30. října 1993) byl Václav Klaus požád án, aby se vyjádřil ke kritickým hlasům, které mu vyčítají, že vlastně není pr avicový, a že prý má "jakýsi odpor k antikomunismu, jak to formuloval redaktor Viktor Krejčí.

Pan Klaus říká, že to dost dobře nechápe. Prý je nálepkován, protože někomu sc házejí argumenty, a prohlašuje kritiku za záležitost módy. Říká, že nejdříve b ylo v módě kritizovat jeho vládu zleva, a pak se přeskočilo na kritizování zpr ava. Co je na tom k nepochopení? Václav Klaus rozdělil Občanské fórum a založi l ODS, aby se oddělil od jádra OF ovládaného komunisty roku 68. ODS se prohlaš ovala za pravicovou stranu, která s komunisty definitivně skoncovala. Proto by la kritizována zleva, a proto ji lidé volili. Dnes vidíme, že to byl jasný pod vod. Říká se tomu Ţbite and switchŢ, podvodník vám nabízí něco kvalitního, ale když doma otevřete krabici, zjistíte, že vám podstrčil šmejd. Václav Klaus, v e stylu podvodných kramářů, ještě přesvědčuje podvedené, že jsou hlupáci, že t o, co jim podstrčil, je lepší, než to, co chtěli.

Názor pana premiéra na antikomunismus je jednoznačný: "Antikomunismus je ploch é, strašně zjednodušené a pouze negativistické vidění světa." K tomu dodává, ž e není možné s komunismem bojovat, "pouze na základě tohoto laciného, snadného a levného programu". A kdo říká, že ano? Napřed nám předhodí jeho zrůdné, oso bní hodnocení antikomunismu, jenom aby ho mohl vzápětí odsoudit, jako to byl s kutečný program existující mimo jeho fantasmagorii.

Pan Klaus ostentativně nechce být označován jako antikomunista, a také jím nen í. Věděli to i komunisté, když mu svěřili jedno ze svých nomenklaturních míst. Nyní se však nachází v pozici, ze které ovlivňuje myšlení davu. Je tedy pocho pitelné, že široký okruh lidí, kteří jsou proti zrůdnostem komunistických ideá lů a praktik, nevidí v panu premiérovi svého přítele.

Další zmatená věta pana Klause: "Nevím o tom, že by definicí pravicovosti bylo fundamentalistické vyrovnání se s minulostí, a neznám definici pravicovosti, která by obsahovala zuřivý, dětinský a nechápající antikomunismus." Dobře ví, že takové definice existují snad jenom ve stalinských encyklopediích, a měl by vědět, že takto se vyjadřují jenom demagogové. Stačilo by, kdyby řekl, že nec hce napravovat křivdy minulosti, a že komunistům zazlívá pouze to, že jim nefu ngovala ekonomie. Také by nám mohl říci, jestli zná definici, podle které bych om ho měli považovat za pravicového.

Redaktor Viktor Krejčí musel být hlavou dolů, když ho napadlo, že "k minulosti se lze smysluplně vztahovat pouze v rámci pohledu do budoucnosti." Tady už ne jde pouze o tendenční výklad minulosti, ale o jakýsi mystický vliv představy b udoucnosti na minulost. Já se držím osvědčené poučky, která nám říká, že abych om věděli, kdo jsme a kam jdeme, musíme napřed vědět, odkud přicházíme. Pan Klaus na závěr vysvětluje teorii zpětného zrcátka a tvrdí, že "Naši Ţhrdin níŢ antikomunisté mají většinou zpětné zrcátko větší než přední sklo, takže ji m právě zrcátko naprosto zakrývá jakýkoli pohled na cestu vpřed." Jestli stejn ě chybně aplikuje také ekonomické teorie, tak to bude brzy průšvih. Pan premié r nikdy neuvidí ve zpětném zrcátku chyby minulosti. Veze si je totiž s sebou, jenom o tom asi neví. Buďme však shovívaví, vzhledem k tomu, odkud pochází, ne může vědět lépe. Myslí si, že se dá minulosti ujet.

Když už jsem v těch obrazenstvích, rád bych upozornil na to, že není zásluha p ana premiéra na kvalitě a schopnostech automobilu, který řídí. Navíc má zvýšen ou pohyblivost, protože odpojil vlečku, kterou teď tlačí jeho bratři, ke který m se on dnes nezná. Původně to byl automobil špičkových kvalit, nepoměrně lepš í než koloběžky a trojkolky sousedů. Stalo se však, že byl ukraden, a zloději nezvládli jeho údržbu, přestože jim byl k dispozici génius pana premiéra. Souhlasil bych s názvem nad rozhovorem - "Aby nezvítězil komunismus, nestačí b ýt antikomunistou." - Kdyby nebyl v souvislosti s primitivně urážlivými názory Václava Klause. Antikomunismus je předpokladem zániku komunismu. Nesmiřitelno st se zlem je morálně pozitivní vyšší princip. Proto je antikomunismus, to jes t nesmiřitelnost s komunistickou ideologií a praxí, kladný postoj k životu. S morálkou však pana premiéra neobtěžujte.

ALLIANCE, leden 1994, Graham Press Agency, New York (Toto vydání Alliance je připraveno z příspěvků Čechoslováků žijících ve Spoje ných státech).