--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kaláb Vladimír
Název: Starší spolupachatelé
Zdroj: NN Ročník........: 0004/046 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Starší spolupachatelé Zleva zprava se politické strany předhánějí v podbízení důchodcům. Více starob inců, vyšší důchody, slevy v dopravě, sociální příspěvky pro starší spoluobčan y.

Pominu-li, že rozdělování společnosti podle nesrovnatelných měřítek vytváří sk upiny, které každá sama o sobě neoddiskutovatelně potřebují zvláštní pomoc - d ůchodci jsou staří, svobodné matky mají děti, narkomanům chybí stříkačky - zůs tává jedno: Každý sklízí, co sám zasel.

Dnešním důchodcům bylo v padesátých letech kolem dvaceti. I víc. Mladí a plní energie tehdy bolševismus pokorně přijali. Účastí na manifestacích, v průvodec h, a hlavně u tzv. "voleb" nasazovali bolševickému režimu roušku legitimity. Chodili do socialisticky plánovité práce a potom dovoleně vegetovali s tím, že dalším generacím připravili izolovanou republiku obehnanou ostnatými dráty, s tatisíce estébáckých udavačů a fízlů, lži a překrucování historie, i právě pro bíhající skutečnosti, třeba vpád cizí armády na území republiky jako bratrskou pomoc. A taky fronty na banány, mandarinky, pepř, jízdní kola, mrazničky, na zapsání do pořadníku na jeden typ auta, i na dámské vložky. Dalším generacím p řipravili chátrající domy, zničené silnice, čím dál pomalejší vlaky a v protik ladu gigantická betonová monstra bojových památníků, paláce komunistických výb orů, nelidsky předimenzované přehrady, tepelné a jaderné elektrárny. A zničeno u přírodu v Krušných horách, zničené unikátní lesy v Krkonoších ... Takové čin y zaseli, takovou úrodu by měli sklízet.

Častá námitka, že obyčejní lidé za nic nemohli, že byli manipulováni bolševick ou mocí, je lživou výmluvou.

Byli to dospělí lidé, své smysly měli. Za použití smyslů a trošky rozumu jen l idé postižení debilitou mohli nevidět, že skutečnost je deformovaná. Jen zbabě lost jim mohla zabránit, aby se takovému znásilňování nepostavili. Tisíce vězň ů z padesátých i pozdějších let dokládají, že bylo možno vzepřít se bolševické mu režimu. Kdyby to byly miliony, bolševici by se nikdy u moci neudrželi. Reálnější vysvětlení říká, že dnešní důchodci se tehdy ochotně podřizovali, pr otože to bylo pohodlné. Trochu špinavé, trochu zasmrádlé, ale pohodlné. Místo toho, aby někde v koutku tiše zpytovali svědomí a styděli se, co způsobi li, dnes pro sebe ještě požadují výhody. A místo toho, aby je do toho kouta od kázali alespoň tzv. "pravicoví" politici, lísají se důchodcům rektálněji než H usák Brežněvovi.

Také zasévají své činy. A jednou sklidí úrodu. Vladimír Kaláb