--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Komu má český mozartolog...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/049 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Komu má přední český mozartolog dr. Volek zaplatit 100. 000 Kč za prohranou ca usu? Buchnerovi, nebo Egervárimu? Luboš Vydra

Tak jako chameleon mění barvu, mění Buchner jméno V úterý 29. 11. 1994, se u MS ve Spálené Ulici konalo finále soudní causy dvou muzikologů. Dr. Buchner žaluje dr. Volka podle zákona na ochranu osobnosti o 200 000 Kč za to, že o něm údajně zveřejnil ve svých článcích v Respektu a v H udebních rozhledech nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o jeho minulosti. Proše l jsem si řadu materiálů, které mimo jiné, usvědčují dr. Buchnera z plagiátors tví a že že pracoval za fašistické okupace jako zástupce ředitele prohorthyovs kého rozhlasu v Košicích. Tento rozhlas se vyznačoval útoky proti tzv. mnichov skou dohodou okleštěné ČSR a nejedním šovinistickým protičeským a protislovens kým vystoupením. Také změnou jména na Sándor Egervári, neboť ta si v r. 1939 - 44 pomaďaršťovali pouze vyznavači protistátního Horthyho režimu dokazuje kde bylo jeho místo. Mimo to v roce 1940, tedy v době, kdy v Německu Hitler dosaho val zenitu své moci, si změnila jméno na Egervári, celá mužská část Buchnerovy rodiny. Nedlouho po této významné události, dostala rodina dlouho očekávané v ysoké vyznamenání "Vitéz". Tedy stala se členem rytířského řádu, který r. 1920 založil fašista Horthy. Informace o tom je zaznamenána v archivu města Košic pod inventárním číslem 121, krabice 50, spis č. 38816/XII - Výnos maďarského k rálovského ministra vnitra, pod číslem 285 562/1940 - II. a z 30. septembra 19 40. Přestože je zanesena i v trestním spise, předsedkyně soudu JUDr. Vostrejšo vá k tomuto údaji nepřihlížela. Když ovšem nepožádal o vrácení původního jména , tak i podle dnešních platných předpisů by se měl Buchner nazývat Egervári. T uto námitku uvedla u soudu právní zástupkyně dr. Volka. Ale ani touto námitkou se JUDr. Vostrejšová nenámáhala zabývat, dokonce jí ani nezaprotokolovala. Za to uváděla jak dr. Buchner dal založit do spisu různá dobrozdání, jak se pan d r. Buchner choval slušně za války. Zrovna tak přihlédla ke zprávě Národního vý boru v Košicích z roku 1946 , že Alexander Buchner se za války choval bezúhonn ě. Soudkyně JUDr. Vostrejšová prohlašovala, že sovětská armáda by Buchnerovou účast v hortyovském rozhlase zcela jistě nepřehlédla a na tom postavila svůj h lavní argument proti dr. Volkovi. Vůbec nebrala v potaz, že do maďarské okupac e naprosto bezúhonný učitel hudby se stal zaměstnancem košického rozhlasu až k dyž na území tohoto města pronikli horthyovští fašisté. Dr.Buchner tedy vstoup il do služeb okupační mocnosti, což by se dalo kvalifikovat i jako vlastizrada . V té době musela odejít z Košic řada Čechů, zatímco z Buchnera alias Egervár iho se stal zástupce ředitele rozhlasu, kterého horthyovci dosadili přímo z Bu dapešti. Koncem války nás přišel dr. Alexander Buchner alias Sándor Egervári ( dále uvádím Buchner - Egervári, protože jej nikdo tohoto maďarského jména dosu d nezbavil) osvobodit s Rudou armádou v podobě orchestru Víta Nejedlého. Na čí doporučení se stal, hudebnímu světu neznámý dr. Buchner - Egervári, okamžitě předsedou nejen skartační komise, ale také zástupcem ředitele Národního muzea pro obory společenských věd?

Komunističtí vládci překvapeni nebyli Jak byl posedlý ideou vybudovat Ústřední dokumentační středisko hudebních památek, o tom píše Buchner - Egervári v čas opise Národního muzea 1958. Rád také uváděl, že je u nás v Národním muzeu prvn í, kdo má zkatalogizované všechny fondy. Tehdy však nikdo neprotestoval proti skutečnosti, že jejich soustředění do fondu jednoho v NM je katastrofální chyb ou, již vzhledem k tomu, že jen tyto konfiskáty vytvářely těchto fondů mnoho d esítek. V Československém hudebním slovníku je zmíněno, že od r. 1945 byl člen em Národní kulturní komise. Co to v poválečném období loupení, bez jakékoliv e vidence znamenalo, je nabílední.

O tom, že se tak neblaze dělo existují doklady ve vlastních Buchner - Egervári ho zprávách zveřejněných v časopisu Národního muzea, ročník 117 - 119, v r. 19 48 - 50. Za Hudební oddělení o tom vypovídá na str. 146, kde píše, že národní kulturní komise ( rozuměj Buchner - Egervári) počínajíc r. 1948 deponovala v h udebním oddělení několik významných archivů a sbírek ze zámků: Doksy, Kuks, Fr ýdlant, Horšovský Týn, Malonice, Kačina, Opočno, Roudnice atd, atd. V praxi to vypadalo tak, že Buchner - Egervári uvedené objekty objel a rozhodl co zabrat . Oprávnění k tomu měl podle zák. č. 137 z roku 1946 při ministerstvu školství a osvěty. Doktor Bohumir Lichka, který byl vězněný v padesátých letech publik oval v časopise NM v r. 1954 na straně 77 a dále, stať o zámeckých knihovnách ve správě Národního muzea. Zde také píše o hrozném počínání této národní kultu rní komise, pro kterou on sám zprvu pracoval. Říká zde mimo jiné," že mnoho ma teriálů šlo přes sběrné suroviny do stoupy", protože "kritéria výmětu nebyla s tanovena". Megalomanství a z něho plynoucí touha ovládat celou tuto oblast kul tury přivedlo Buchnera - Egerváriho k tomu, že práci na katalogizaci, která př i počtu lidí, jež měl k dispozici, by měla trvat několik let, se snažil vyřeši t způsobem, že nechal snést dosud nekalagozivané fondy na hromadu a s ní každo u starou hudebninu, která neměla uvedeného autora, nebo kde chyběly první hous le, nějaký důležitý nebo sólový hlas. Došlo tak k porušení tzv. provenienčního principu, ze kterého vyplývá, že celky se musejí uchovávat podle místa nálezu a vzniku a že podle těchto údajů musejí být i zachovány. Tím znemožnil pro bu doucnost zjistit, odkud, která archiválie pocházela. Z těchto důvodů již někol ik let pracovník Muzea české hudby promovaný historik Jaroslav Machovský pracu je na tom, aby tuto zkázu, alespoň částečně u 8000 archivních jednotek napravi l. Muzikologové, kteří se nechtěli na této zločinné činnosti podílet a protože si šli stěžovat profesoru Očadlíkovi, byli Buchnerem - Egervárim okamžitě vyh ozeni. Ve sběrných surovinách pak skončilo mnoho desítek metráků velmi vzácnýc h archiválii. Z jejich prodeje nakoupil Buchner - Egervári mýdlo pro zaměstnan ce. Když soudruzi, obávající se, aby zpráva o Buchnerově - Egerváriho obrazobo rectví nepronikla do světa, tuto činnost v r. 1961 zakázali, vytvořil oddělení kam se všechen tento pel mel bez ladu a skladu navezl, aby tu mohl tiše v zap omění zetlít.

Dalším důvodem, proč Buchner - Egervári nechal archiválie zlikvidovat, byla po třeba smazat stopy. Věděl totiž, že tak nejlépe v budoucnu nebude možné zjisti t, co v kterém fondu bylo. Lze na příklad mít za jisté , že tak zaniklo několi k vzácných konzertů ze Šporkova Kuksu. A to byl jen zlomek z toho, co se již d okázat nedá. Na příklad anonymní hudební díla, která dnes již Souborný hudební katalog v Národní knihovně, by byl schopen pomocí počítačů identifikovat, nem ěla šanci pro uchování naprosto žádnou.

Snahou muzejní vyšetřovací komise nadřízených orgánů, bylo nechat aféru rozply nout do ztracena a přitom vytvořit dojem, že nejen Buchner - Egervári, ale i o statní se na vině podílejí. To se nevylučovalo s tím, že Buchner - Egervári by l nadále přítomen všude, dokonce i v komisi, která případ prošetřovala. Komise vytvořila rozsáhlou zprávu, která se dostala až k velkému soudruhovi Kahudovi . Vzápětí ohledně této aféry došlo k jednání náměstků ministra kultury s náměs tkem ministra vnitra. Když dr. Jiránek a ostatní před náměstkem ministra vnitr a přednesli zprávu o Buchnerovi - Egervárim, včetně jeho fašistické minulosti, ten jenom poznamenal: "A co dál? Tohle všechno my dávno víme."

Jaký ministr, takový parlament, jaký parlament, takoví voliči Protože se ve světové hudební veřejnosti rozneslo, že Buchner jako Egervári sl oužil za války fašistickému režimu, nemohla si KSČ dovolit držet ho ve svých ř adách. Buchner - Egervári byl pak na základě těchto okolností v r. 1962 sesaze n ze zástupce ředitele NM pro společenskovědní obory, z funkce předsedy skarta ční komise a z hudebního oddělení NM. O něco později jej vyloučili ze svazu sk ladatelů a z KSČ. V předneseném zdůvodnění rozsudku JUDr. Vostrejšové jsme ale slyšeli, že k jeho vystoupení z KSČ v těchto těžkých letech bylo třeba velké odvahy a občanské statečnosti. Měsíc po těchto událostech se však procházel Bu chner v Londýně. A protože tak vzácný soudruh s takovými kontakty a minulostí nemůže skončit na ulici, byl Buchner - Egervári převeden, aby pečoval o Divade lní oddělení, kde v průběhu několika let dosáhl opět postu vedoucího. Když dr. Volek žádal písemně ředitelství Národního muzea, aby mu vydali materiály proč byl dr. Buchner - Egervári v roce 1962 odvolán z místa vedoucího Hudebního od dělení, dostal odpověď, že mu tyto informace neposkytnou, protože si je musí v yžádat soud. JUDr. Vostrejšová výzvu dr. Volka o vyžádání těchto důkazních mat eriálů ignorovala a od Národního muzea je nevyžádala. Toto lze klasifikovat ja ko trestuhodnou nedbalost a neprofesionalitu soudkyně (pokud ovšem nejde o pro fesionální likvidační soudkyni!), která podle rozhodnutí ministra spravedlnost i JUDr. Jířího Nováka má toto zaměstnání vykonávat doživotně. Inu jaká soudkyn ě, takový je i parlament, který návrh nehorázného schvalování soudců na doživo tí odsouhlasil.

Opravdu "nezávislý" odborník?

Dr. Volek u soudu také vypověděl, že Buchner - Egervári byl svého času jediný expert dávající souhlas k vývozu vzácných hudebnin do ciziny. K této jeho činn osti byl pan Volek údajně v r. 1961 vyzván anglickým muzikologem Petrem Branco mbe, aby ho seznámil s Buchnerem. Když ten se otázal cizince proč, bylo mu odp ovězeno, že profesor z New Yorku Larue pro svůj katalog symfonií 18. stol. dos tal od Buchnera řadu cenných historických materiálů a že on by o ně měl zájem také.

Dr. Buchner - Egervári se za působení posledního bolševického ředitele Muzea české hudby, které vzniklo z Hudebního oddělení NM, dr. Bohumíra Čížka stal v osmdesátých letech předsedou Poradního sboru pro hudební nástroje. Takže člově k o kterém existovala již v této době průkazná dokumentace škod, které v této oblasti kultury napáchal, dostal novou příležitost jak mazat stopy. Při té pří ležitosti mne napadá: A co takhle bývalý ministr kultury Kabát, nyní na MV, ne zametal svého času stopy ve svém rezortu také?

Buchnera- Egerváriho přejímací protokoly z této doby jsou pro identifikaci hud ebních nástrojů, vyznačujících se vysokým stupněm originality, naprosto nedost ačující. Při bezobsažné stručnosti těchto protokolů je proto velmi pravděpodob ná možnost záměny. Jak se nám to hezky spojuje: Buchner - Egervári, konfiskáto r. Buchner - Egervári, příjemce konfiskátu v Muzeu. A byl to opět Buchner - Eg ervári, kdo dával povolení k vývozu těchto nástrojů do zahraničí. Jeho dlouhé prsty byly v oboru historie hudby všude. Býval neomezeným rozhodčím, podle kte rého co označil za bezcené, za bezcené platilo a stejně naopak.

Společnost bez vyrovnání se s minulostí

V poválečném slovenském politickém spektru, kdy se vědělo, že kolaboroval s ho rthyovci, luďáky, kde kdo, si fašističtí zločinci, kteří opět obsadili exponov aná místa ve společnosti, dosvědčovali bezúhonnost navzájem. Zde totiž žádná d enacifikace, jako v Německu neproběhla. Proto je nevěrohodný i Ján Kmec svědčí cí pro bezúhonnost Buchnera - Egerváriho, který ale je ze stejného horthyovské ho rozhlasu. Zmatení hodnot a neschopnost rozlišení, je i dnes základním zname ním "havlárny". Soudkyně odmítá vidět, že svědectví NV Košice z r. 1946, je ne méně důvěryhodné jako jsou na příklad obodobná svědectví o bezúhonné minulosti překabátěných komunistů, které o sobě navzájem v současnosti vydávají. Jak se k zločinnosti těchto svědků přihlíží na nejvyšších místech, dokazuje bagateli zování spolupráce s StB Richarda Falbra, ze strany prezidenta Václava Havla, k terý Falbra cynicky označuje za pouhého "učitele jazyků". V tomto projevu chov ání lze vést paraleu mezi soudkyní Romanou Vostrejšovou a Václavem Havlem. Tak oví lidé nám dnes vládnou a soudí, a pokud Václava Havla uznává 70 procent nár oda, je také na takové "vysoké" úrovni mravnosti i 70 procent tohoto národa. P roto se yni nelze divit, že demokracie a právo je v takovém stavu devastace, j akou kolem sebe vidíme.

Pochod plagiátorů

Žalovaný doktor Volek musel několikrát žádat předsedkyni soudu, aby zaprotokol ovala dokumenty, které do trestního spisu založil. Lektorské posudky dr. Volka na dva rukopisy Buchnera, které kdysi udělal pro nakladatelství ARTIA a pro S UPRAPHON soudkyně neprotokolovala. Přitom je v obou těchto posudcích dokázáno Buchner - Egerváriho plagiátorství i s citací a uvedením pramenů, ze který pla giátor opisoval. Jedna z těchto knih na základě uvedeného posudku nevyšla. JUD r. Vostrejšová se však rozhodla posudky dr. Volka vůbec nezabývat. To lze zcel a jistě tolerovat v domácí kuchyni paní soudkyně, kde do omáčky namísto něčeho , je možné dát něco zcela jiného a manžel to ani nepozná, sotva však by toto m ělo ujít u soudu, který svým důvtipem patří mezi nejdokonalejší zařízení, kter é lidský rozum vytvořil. Kozel zahradníkem

Že ruka ruku myje dokazuje skutečnost, že dr. Čížek jakmile byl jmenován komun istickou stranou, ředitelem Muzea hudby, tak najmenoval Buchnera - Egerváriho předsedou poradního sboru pro nástrojovou sbírku. Tím mu dal přístup ke spisům , aby mohl zahladit všechny stopy, které v nich o jeho minulé "obrazoborecké" činnosti byly.

V trestním spise je také založen dopis Buchnera - Egerváriho, jakožto vedoucíh o oddělení Národního muzea, datovaný 5. dubnem 1957, v němž se praví: "Vážený pane profesore dovolil jsem si Vám odeslat dnešní poštou několik starých hudeb ních nástrojů, které jsem vytřídil z našich sbírek jako nepotřebné." Jde tedy o evidentní porušení všech předpisů. Ale i tento důkaz, superbolševická soudky ně JUDr. Vostrejšová, naprosto arogantně přehlédne. Vytřiďování ze sbírek se m ůže provádět pouze přes komisi odborníků, v žádném případě však toto nesměl pr ovést pouze Buchner - Egervári sám. To také dokazuje jakou neomezenou moc ve s vém oboru měl. Dopis, soudkyně nejprve vrátila dr. Volkovi nazpátek. Teprve po jeho opakovaném naléhání, jej do spisu založila, ale chovala se jako by ho za hodila mezi odpady do koše. Toto její chování dokazuje, že nesoudí, ale o rozs udku se rozhoduje předem. Opravdu nezávislá soudkyně. Nezávislá především na d ůkazech a právu. Otázkou je zda se tak rozhoduje sama, či svojí práci odvádí v něčí režii.

Obratná dezinformace, likvidační superbolševické soudkyně Zástupce žalobce Alexandra Buchnera - Egerváriho, JUDr. Helena Teissingová upo zornila ve své závěrečné řeči na to, že je ve spise založena řada dokladů o to m jak se choval dr. Buchner za války slušně a JUDr. Vostrejšová nevzala vůbec v úvahu, že v oné době žil pod jménem Egervári Sándór. Vůbec nezkoumala, zde s e dal opět přejmenovat. Vždyť on se jmenuje stále Egervári, pokud své jméno řá dně úředně nezměnil. Buchnerova verze jak přišel ke jménu Egervári je tato: Je ho otec se údajně za prvé světové války vyznamenal a rakousko - uherský císař mu tuto medaily nestačil předat. Podle Buchnerovi verze mu demokratická ČSR po chopitelně monarchistické vyznamenání neudělila, musel tedy čekat, až příjde k e slovu opět takový režim, který uznával maďarský nacionalismus a s ním i mona rchistické tradice. Buchner - Egervári a jeho právní zástupkyně se soudu snaži li namluvit, že hlavní důvod, proč musel změnit jméno, byly nacionalistické po dmínky pro převzetí vyznamenání, tedy příjmout maďarské jméno. Přitom ve spise je založeno, že řád "Vitéz", který ve skutečnosti dostal byl založen v roce 1 920 Horthym, tudíž neexituje zde přímá souvislost se zásluhami jeho otce pro R akousko - Uhersko. Toto soudkyně JUDr. Vostrejšová také nevyhodnotila. Pokud t o ale nepochopila, tak nemá namístě soudkyně co pohledávat, protože na to prof esionálně nestačí, pokud to pochopila naopak velmi dobře, potom prokazuje služ bu člověku, který sloužil na exponovaných místech jak ve fašistickém maďarském státě, tak ve státě komunistickém. V prvém případě šlo o rozhlas, tedy zdroj informací. V druhém případě o nakládání s kulturními památkami. Dr.Volkovi můž e být známa o záhadném Buchnerovi - Egervárim pouze třetina ledovce nad hladin ou. Pokud se ale jedná o souvislosti s akcí "Vampir" o přemísťování hudebních kulturních památek na dobře zainteresovaná místa , tak tyto důkazy jsou dobře utajené a v našich podmínkách jim stejně nikdo neuvěří.

Právo na čestného soudce

Ve spisech jsou založeny důkazy z knihy "Kultúrný život v Košiciach v rokoch 1 938 - 45", vydaly Košice 1985. Zde na str. 497, se v partiích věnovaných košic kému rozhlasu, uvádí: "Maďarské vedení košického rozhlasu plně podporovalo stá tně - politickou ideologii vládnoucích maďarských kruhů a k tomu používalo i s vé slovenské a ukrajinské vysílání. Ve slovenském vysílání tuto ideologii šíři li především programoví pracovníci rozhlasu a to doktor Alexander Buchner, kte rý mimo hudebního vysílání vedl i slovenské vysílání v Košicích a Vladimír Kal itučuk." V novinách Práce z roku 1985 je uvedeno, že Buchner v této době šířil ideologii, to jest názory maďarského politického vedení. Jedná se tedy logick y o ideologii horthyovskou.

Dokud JUDr. Vostrejšová na to nebyla upozorněná, neprotokolovala ani citát ten to z "Kulturného života". Neprotokolovala však ani tak závažný dopis, který Bu chner - Egervári poslal jistému profesorovi (kterého bych tu zatím nerad jmeno val). V dopise se zmiňuje o starých hudebních nástrojích, které vytřídil a je u něho přiložená fotokopie inventárního štítku trumpety z odkazu JUDr. Jana Po hla ze Zbirova, která je v Muzeu české hudby uložena. Přesto paní dr. Fojtíkov á, stejně jako dr. Tesař se odmítli k tomuto vyjadřovat. Tvrdili, že je to zál ežitostí nástrojové sbírky a tu, že oni nemají ve své kompetenci. Jenže tu měl na starosti poslední komunistický ředitel Muzea české hudby dr. Čížek. Jaké a le svědectví může dr. Volek požadovat od bývalého komunistického ředitele? Ste jně jako, jaké spravedlnosti se může dočkat od komunistické soudkyně? Jsem toh o názoru, že podjatost z důvodu, že soudkyně byla příslušnicí zločinecké organ izace, jejíž arogantní způsoby prokazatelně sdílí dodnes, by mělo být bráno v úvahu a causy nekomunistických klientů by jí neměly být svěřovány. Jde totiž o prušování lidských práv, protože politicky bezúhonný člověk, má právo, aby ho nesoudil gangster, mafián, estébák, fašista, či komunista.

Nechvalné souvislosti

Dr. Volek se nyní má, podle rozsudku JUDr. Vostrejšové, za své výroky zveřejně né v Respektu a Hudebních rozhledech, dr.Buchnerovi omluvit a zaplatit jemu ( či Egervárimu?) 100.000 Kč za újmu na cti. Částka 200. 000 Kč byla snížena, ja k zdůvodnila soudkyně, protože tvrzení dr. Volka byla "zčásti pravdivá". I to ukazuje polovičatost poměrů u nás, kdy se mnozí z nás mohou dočkat toho, že js ou "zčásti v soudním řízení", "zčásti odsouzeni", "zčásti rehabilitováni", "zč ásti agenty StB",ale především pouze "zčásti v demokratickém státě". Vše je u nás neurčité a plné mumlání, jako ony užvaněné hovory z Lán. Pokud však dr. Vo lek napsal, že Buchner - Egervári sloužil fašistickému režimu, copak již jsme došli tak daleko, že superbolševická soudkyně pochybuje o tom, že horthyovský režim fašistickým byl? Ani bych se tomu zvláště nedivil. Vždyť vřelá spoluprác e komunistů s fašisty, jak je zaznamenáno v historických dokumentech, tu byla odedávna. Opět se mi nabízí paralela mezi soudkyní Romanou Vostrejšovou a ochr áncem komunistů a agentů StB Václavem Havlem, jehož otec Ing. Václav Havel usp ořádal na podzim 1934 setkání českých politiků s Konrádem Henleinem ve svém by tě, na tehdejším Palackého nábřeží v Praze. Nedlouho potom se konala ona nechv alně známá mise anglického lorda Runcimanna.

- A ostatně nedokazuje to i sám život dr. Buchnera - Egerváriho?