--------------------------------------------------------------------------------
Autor: J.K.
Název: Nebezpečné hry neokomunistů v Haló novinách
Zdroj: NN Ročník........: 0004/049 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Nebezpečné hry neokomunistů v Haló novinách Luboš Vydra
Již několikrát jsem poukazoval na dezinformační nebezpečí Halo novin, vydávaný ch neokomunisty, jejichž náklad neustále roste, takže je na místě otázka, kdo na ně nelituje přispívat miliony. Vládní koalice je příliš zahleděná sama do s ebe, než aby se tímto faktem zabývala. Přitom komunističtí zločinci pracující v této redakci, využívají každé příležitosti, aby vládní koalici mohli napadno ut. Někdy mi připadá, že obzvláště ODS dělá schválně určité akce, kterými pobu řuje veřejnost, aby co nejvíce znechutila občany proti možnostem demokratickéh o vývoje a nahnala je zpět do náruče komunistů. Moc, by se tak dokonale rozděl ila, podobně jako tomu bylo v hitlerovském Německu, kde vládl nacionální socia lismus takovým způsobem, aniž by to vedlo k likvidaci kapitalistické podnikavo sti.
Nehoráznosti Haló novin, jsou již do nebe volající. V klidu pomineme útok prot i restituence Martě Chadimové a bývalé disidenty, kteří vystoupili na její obr anu, ze soboty 3. prosince 1994, na který ostatně může být hrdá. Protože když už rudé Haló noviny používají argumentů premonstrátů, není třeba k tomu již co dodávat. Daleko nebezpečnější jsou ale jiné články, které silně zavánějí prop agací komunistické totality a šlapání po jejích obětech. Tak třeba hloupá poví dka Františka Říhy "Gaunerovo gaudium" je jednim z výsměchů politickým vězňům, tzv. "kopečkářům". Vojenský zběh a sexuální vrah v jedné osobě, Jarda Flek v ní utíká přes hranici, na které odcizenou pistolí, zbabělým způsobem, zraní dv a pohraničníky. Nakonec je spravedlivě podle trestního zákona č. 86 z roku 195 0, ve znění paragrafu 29 odst. 1, potrestán oběšením. Povídka končí nehoráznou otázkou: "Kdyby nebyl popraven, mohl by také požádat o rehabilitaci?" Text do provází dobová fotografie hlavy pohraničníka se samopalem, trčícího z trávy ja ko hříbek. Vedle věrný pes s vyplazeným jazykem. Co k tomu dodat? Že je to to samé, jak kdyby pět let po válce v Německu neonacistická strana zveřejňovala p ovídky z fronty 2. světové války, líčící boj hitlerovců, proti ostatním tzv. z ločincům. A tyto povídky by byly ke všemu doplňované fotografiemi v poučném st ylu: - Německý vojín se nebojí. Je dobře skryt. Střely asiatských hord mu neub líží.
Máváte rukou? Říkáte, že máme demokracii? Tak si přečtěte prosím na protější s traně článek: "Bylo tomu poněkud jinak", s podnadpisem "Skutečné údaje o počtu vězňů v SSSR". Zde se totiž dozvíte, že co napsal Alexander Solženicyn v Souo stroví Gulag, Conquest a další prý "sovětologové", jsou samé lži. Slovo gulag a oběti stalinismu je tu uváděno v uvozovkách, stejně jako neonacisté uvádějí v uvozovkách pojem - plynové komory. Titulek článku, pochopitelně, jak jinak, na to je redakce Haló novin příliš vyčůraná, je stejně jako údaje, převzat z r ecenze předsedy Belgické strany práce Ludo Martense. Belgický neokomunista čer pá ze studií francouzského historika Nicalase Wertha a ten snad až z archivu K GB v Ljubjance. Jak uvádějí Haló noviny, tito noví bořitelé protisovětského mý tu zjistili, že skutečná čísla počtu sovětských vězňů, byla v nedávné minulost i zveličena šestnáckrát až šestadvacetkrát. V letech 1937 - 1938 prý zemřelo v e skutečnosti pouze 115. 922 vězňů, a ne jak uvádí Conquest dva miliony! A tak hle vypadá závěr celého článku v Haló novinách. Prosím, čtete obzvláště pozorn ě!: - Nejvyšší počet vězňů v "gulagu" za Stalinovy vlády byl dosažen roku 1951 : 1 948 158 zločinců a naproti tomu 579 878 politických vězňů, z nichž většina byla uvězněna pro kolaboraci s hitlerovskými nacisty (334 538 jich byla odsou zena za velezradu za války proti hitlerovským okupační armádám). - Co z toho v yplývá? Stalinova tvář je podle zločinců z Haló novin opět laskavá. Namísto Iv ana Denisoviče, je nám podsouván lživý Šolochovův obraz "Osudu člověka", kdy v poválečném SSSR se zajatci unavení válkou vracejí domů ke klidnému odpočinku. Pokud ale připustíme takovouto formu informování, jako Haló noviny činí, přip ustíme stejně nehoráznou lež, jako jsou neonacistická tvrzení, že plynové komo ry a miliony obětí neexistovaly a že vyhlazovací koncentrační tábory jsou výmy slem spojenců.
Historie sovětské tajné policie
Věnováno magistrátu města Brna a jeho občanům, k doplnění Stalinovy kulturní památky na Moravském náměstí v Brně, z doby Stalinovy vlády . V diktatuře se tomuto památníku říkalo: Golem. Nyní jen pár zoufalců se snaž í na tuto uměleckou obludu, ve smyslu ideologickém, upozornit. Kompromisně byl y za starého magistrátu zbroušeny Stalinovy rozkazy na podstavci. Podstata ale zůstala. Oslava Stalina.
Jednu ruku měl kratší, měl srostlé prsty u nohou, tvář zohyzděnou neštovicemi a boptnal k nenávisti. Ovládal jednu z největších zemí světa, povraždil 40 mil iónů jejich obyvatel i po smrti opanoval životy svých občanů.
Ruce tohoto muže byly nejkrvavější v dějinách. Sám byl zrůdným a logickým prod uktem komunisticé strany a státu, založeného v Rusku v roce 1917 na zásadě, že účel světí prostředky.
Tento nelítostný a lstivý cynik se vysmíval hodnotám lidského života. Prohlašo val, že zemře-li jeden člověk je to tragédie, zemře-li milión lidí , je to sta tistika. Ještě nikdy neměl jeden člověk tak absolutní moc nad tolika lidmi a n evyužíval ji tak brutálně jako Josef Visarionovič Džugašvili - netvor, který s i říkal Stalin.
STALINOVA TAJNÁ POLICIE
Po schodech scházeli do dunivých popravčích cel tisíce lidí. Muži i ženy, elita národa i bezvýznamní občané. Přivážela je Stalinova tajná sovětská policie. N ad sklepeními se v centru Moskvy tyčí historická budova Lubjanka. Sídlo organi zace, která zdatně a efektivně prosazuje idee komunistické strany. Její původn í název zněl ČEKA.
ČEKA
Prvním šéfem Čeky byl Felix Dzierdzinski, Leninův přítel a spolupracovník. Pod vedením Dzierdzinského se Čeka stává hrobařem všech, kdo se protiví vůli stra ny. Brutalita ruské revoluce a občanské války ničí morální hodnoty. Vládu záko na nahrazuje vláda silné ruky. Spravedlnost vychází hlavně z hlavní pušek. Ček a je všude - prosazuje revoluci. Vězení se plní. Soudy se konají jen zřídka. O bčanská válka končí a Dzierdzinski jedná mírněji. Snad se v něm probudil člově k nebo je prostě unavený. Na jeho rozkaz přecpaná vězení propouštějí politické vězně. Napříště budou zavírat jen ty, kteří ohrožují sovětskou moc. Dzierdzinski pak činí další krok k nápravě: Stává se předsedou výboru pro vále čné sirotky. Po občanské válce totiž osiřely statisíce dětí a toulají se bez d omova. Dzierdzinski organizuje rozsáhlou akci: Zachraňte děti! Tento rozporupl ný muž dá nejdříve zabít rodiče a teď bude pečovat o jejich děti. Dostanou jíd lo a šaty, jsou přivezeny a znovu ubytovány. Dokonce ostříhány a upraveny. Mladý abiciózní Stalin pokládá Čeku za svůj klíč k moci. Proto ji musí mít pod kontrolou. Předchází si Dzierdzinského a šéf Čeky mu slíbí podporu. V létě ro ku 1926 se Dzierdzinského zmocňují pochybnosti. V osobním dopise píše: Jeden z nás je hrobařem revoluce. Dzierdzinski pochpopil v jakém ohrožení se strana o citne, uchopí-li Stalin moc do svých rukou. Naštěstí pro Stalina, Dzierdzinské ho skolí údajný srdeční záchvat. Další šťastná náhoda hrající ve Stalinův pros pěch.
Stalin truchlí pro mrtvého soudruha, truchlí pro něho i muži, které vůdce stra ny Stalin nenápadně dosadil do klíčových míst Čeky. Pohřbu Dzierdzinského se z ůčastní straničtí pohlaváři, včetně četných Stalinových soupeřů: Trockij, před určený k smrti, Kameněv a Bucharin, oba již čeká místo v podzemí Lubjanky. Sta lin pouze určí datum. Přítomen je i Genrich Jagoda. Časem nahradí Dzierdzinské ho, stane se Stalinovým námezdním vrahem. Se zvyšujícím se Stalinovým vlivem b udou lidé z úřadu Felixe Dzierdzinského postupně vyměněni a v čele stane Jagod a.
Sovětská ekonomika po Stalinových zásazích upadá a Jagoda dostane nový úkol, o čistit Stalinovu pověst. Najít náhradní oběti a ukřižovat je. Má současně zbav it Stalina konkrétních odpůrců. Oběti, a jsou to samí intelektuálové, stojí př ed soudem. Stalin intelektuály nenávidí. Soudci dobře vědí, že veškerá obviněn í jsou falešná. Jsou obžalováni ze sabotáže a velezrady. Obvinění své rozsudky znají předem, čtou přiznání, která z nich vymlátili a vynutili Jagodovi vyšet řovatelé.
Před zkoprnělým obecenstvem se přiznávají k hrůzným zločinům, které líčí ve vš ech podrobnostech. Rozsudek zní: Smrt! Tento nepochybně úspěšný soud je generá lkou na příští velké inscenované procesy. Dirigentem je Jagoda, tisk Jagodu os lavuje.(Zajímavé je, jak to myslí sametoví revolucionáři u nás vážně, včetně Z ápadu. Zločinecký tisk si ponechává název, který představuje jeho krvavou ideo logii: Krvavé Rudé Právo. Účel totiž, jako vždycky, i v tom tržním tzv. hospod ářství, světí prostředky. Nemají si s bolševiky co vyčítat.
"Zatímco vy jste chodil na pivo, my jsme za diktatury alespoň psali," pořvával na mne soudruh Tabášek z Rudého práva a mával drze holí.
NKVD
Jagodova organizace je přejmenována na NKVD. Ve třicátých letech Stalin tuší blížící se mocenskou krizi. Stará garda je nespokojena. Stalin musí jednat. Ve snaze zabránit hrozícímu spiknutí připravuje vlastní monstruózní akci, dosud něco nevídaného.
Soustřeďuje hlavní herce: Je to on sám, Jagoda a klíčový člen politbyra Kirov. Kirov je Stalinův dobrý přítel a nejpravděpodobnější jeho nástupce, ale za pá r týdnů z něho bude mrtvola. Stalin truchlí. Muž jménem Nikoljajev zastřelil K irova ve dveřích jeho pracovny. Je zajímavé, že Kirovova ochranka nebyla zrovn a přítomna. Stalin zlomený hořem přísahá, že vraždu Kirova pomstí. Tak začal m imořádný teror, který zachvátil celou zemi. NKVD konstruuje rozsáhlá neexistuj ící spiknutí proti státu. Jsou z nich obviněni tisíce, pak statisíce jednotliv ců, včetně členů rodin a přátel, Stalin odhaluje hlavní účel své akce: Likvidu je své politické protivníky. Dva z Leninových spolupracovníků jsou falešně obv iněni coby strůjci Kirovovy vraždy. Je to Kameněv a Zinověv. Jsou mučeni, v zo ufalství se přiznávají, načež jsou odvlečeni do sklepů. Zinověv padne před svý m katem na zem. Vstaň Grigoriji, říká mu Kameněv, zemřeme jako muži. Tak se ta ké stalo.
Od příštího týdne se sovětské děti učí novému katechismu. Otec národa Stalin j e miluje a chrání. Týž den Stalin popraví 5 tisíc podezřelých občanů. Jagoda p řipravuje seznam a mašinérie se rozjíždí.
Sám Stalin ze scény smrti odchází. Odjede na zaslouženou dovolenou do letovisk a v Soči. Tam promýšlí svůj další tah. Uvědomuje si, že Jagoda ztrácí pracovní elán, to je začátek Jagodova konce. Po návratu do Moskvy Stalina zdraví uvíta cí výbor, podá ruku každému z nich, kromě Jagody. Tím končí jeho kariéra. A ta ké jeho život. Jagoda je zbaven funkce a sestupuje po schodech do sklepení. Na hradí ho Stalinův pobočník Nikolaj Ježov, který svého vůdce zbožňuje. KRVAVÝ TRPASLÍK JEŽOV
Ježov měří asi metr a půl, je lidskou hyenou a do dějin se zapíše jako krvavý trpaslík. Na rozdíl od sentimentálního Jagody nezná Ježov slitování. Anna Michajlovna, vdova po jednom ze stranických vůdců, vzpomíná na Jagodu (vd ova po Bucharinovi): "Od manželky Prokofjeva, co dělal Jagodovi náměstka, jsem se dozvěděla, že na Stalinův rozkaz měli Kameněva a Zinověva mučit. Jagoda to řekl jejímu muži a rozplakal se. Byl totiž jiný, než ostatní Lidoví komisaři. Do strany vstoupil v roce 1907. Nedělal to samozřejmě kvůli kariéře, ale prot ože byl revolucionář a liberalista. Postupem se však, vlivem strachu, velice z měnil."
Nový rok 1937 je uvítán vesele a optimisticky. Obávaný Jagoda byl přece odstra něn. Jeho nástupce v NKVD Ježov se zdá být neškodnou a málem komickou figurkou . Stalin zahajuje rok přísně tajným usnesením, které učiní rok 1937 vrcholným obdobím teroru. Nejen, že legalizuje mučení nepřátel státu, ale je doporučuje. NKVD obdrželo vůdcovu instrukci. Vzhůru do práce.
Leonid Reichmann (bývalý důstojník NKVD): " Věděli jsme, že naši revoluční bra tři v cizině jsou mučeni a pokořováni. K nepřátelům sovětského státu jsme se c hovali jinak, vyslýchali jsme je ohleduplně. Když přišel příkaz, abychom začal i tyto nepřátele vyslýchat fyzicky, byli jsme ohromeni. Spolu s ostatními jsem veřejně prohlásil, že tomu nerozumím. Z politického hlediska je to snad správ né, ale z operativního hlediska je to chyba, protože jakmile zatčeného uhodíte do tváře, nikdy už nepoznám, zda mluví pravdu nebo zda lže."
Tato pravda Stalina nezajímá, stejně ví, že oběti jsou většinou nevinné. Stali n vidí pravdu globálněji, ví, že chce-li si udržet moc nad 200 milióny sovětů, musí popravovat nejen vinníky, ale i nevinné.
Napadlo ho učinit z Ježova největšího mistra kata. Ví, že krvavý trpaslík se z a krutý vtip, který s ním sehrála příroda, krutě pomstí světu ostatních smrtel níků.
Nejdřív se Ježov vrhá na NKVD. Vyčistí Lubjanku od staré gardy, od lidí Dzierd zinského a Jagody, od veteránů říjnové revoluce, jejichž loajalita je reliktem minulosti a kteří nemají žaludek na nový řád oficiálního sadismu. Sestupují p o schodech do sklepení.
Ježov je nahrazuje mladými soudruhy. Nadšenci, vychovanými ve víře, že Stalin je neomylný. Ježov je vypustí do celé země.
Podplukovník KGB Alexandr Michajlov: "Tyto masové represe mířily proti kulakům , proti obchodníkům, proti kněžím, prostě proti všem, kdož byli pokládáni za s polečensky nežádoucí elementy. Po těchto kategoriích přišly na řadu národnosti . Začalo zatýkání Němců, Poláků, potom Lotyšů, atd. Tento mlýnek na maso semle l celé etnické skupiny.
Stalinově megalomanii se vyrovná pouze jenom jeho paranoia. Podezřelí jsou vši chni, i ti nejnedoktnutelnější. Také důstojnický sbor Rudé armády skončí v Jež ovově mlýnku na maso. Jsou odstraněni, protože jejich duch a kolektivní síla o hrožují Stalina. I nejvyšší vojenská rada bude zlikvidována. Nejdřív ji Stalin svolal. Pamětníkem toho zasedání je Ivan Poliščuk.
Ivan Poliščuk (generál): "Ježov seděl za stolem, ale byl tak malý, že ho skoro nebylo vidět. Pořád se na židli vrtěl. Jeho nejbližší spolupracovníci byli v pohotovosti a on jim dával různá znamení. A pak začali velitelé Vojenské rady mizet. Ještě před chvílí seděli mezi námi, mluvili jsme s nimi, ale pak byli n ajednou pryč. Ježov se tvářil velice vítězoslavně, jakoby odhalil a zlikvidova l velezradu Rudé armády."
Nebyla to velezrada. Stalin pouze činil bezpečnostní opatření. Jeho velkolepá strategie byla nestranná. Zlikvidoval všechny lidi schopné odporu. Na jakékoli v úrovni a pod jakoukoliv záminkou.
Útok podpoří i Stalinův tisk. Vytváří všeprostupující atmosféru nenávisti, pod ezření a zášti: Děkujeme soudruhovi Ježovovi! Zní jeden z titulků. A ženy volají: " Každý sovětský vlastenec musí skoncovat s politickou smířlivo stí, každá továrna se musí stát nedobytnou pevností, kam nepronikne jediný nep řítel!"
Vladimír Lebedinský (malíř): "Odvedli toho, kdo byl právě doma. V opačném příp adě byli lidé z NKVD natolik drzí, že klidně zatkli souseda. Když například mě li přivézt dvanáct osob, beze všeho přibrali někoho cestou. Otázku, proč je za tčen, z čeho je obviněn, lidé už ani nekladli.
Novinář Fjodor Glatkov je synem důstojníka sovětské tajné policie. Fjodor Glatkov: "Tenkrát v Moskvě zmizeli adresáře. V papírnictví je sice prod ávali, ale nikdo je nekupoval. Kapesní adresář nikdo nepoužíval. A proč ne? Z jednoduchého důvodu. Jakmile někoho zatkli, ze všeho nejdříve mu sebrali adres ář. (Dělali to jak u nás, ještě před pěti lety, a ještě za to dostali, za pano vání Václava Havla, odstupné). A lidé, které tam měl zaznamenané, byli zatčeni vzápětí.
NKVD zasahuje všude. U stolu. V obchodech. Na taneční zábavě, mizí i pacienti z nemocnic. Lidé jsou zatýkáni na poli, při univerzitní přednášce, v muzeu, na fotbalovém stadionu, ve vlaku, na dovolené. Dokonce i ženiši na svatbě. Alexej Michajlov (důstojník KGB): "Chodili nám stovky zatykačů, Jakubovič je n arovnal na stole vedle hodinek a povídá: Koukejte a sledujte kolik zatykačů po depíši za minutu , jaký jsem rychlý, a začal je podepisovat, aniž je četl samo zřejmě, tak zatkli spoustu nevinných lidí, udělali z nich špióny, které pak za střelila popravčí četa."
Lidé z NKVD jsou mistři v mučení. Přišli nato, že jednoduché metody jsou nejee fektivnější. Tak třeba zavřeli bosého člověka do cely s rozpálenou podlahou. Anatolij Žigulin (spisovatel): "Strážní nás odvedli dolů do sklepa, byli čtyři a měli vojenské okované boty, stál jsem uprostřed cely se spoutanýma rukama, tloukli mě všichni najednou, pak mne začali ze všech sil kopat, upadl jsem na zem. A kddyž mne kopali do břicha, omdlel jsem, ta bolest byla nesnesitelná. J eden z nich mne mlátil, až jsem z toho byl polomrtvý, hodil mne do kouta cely, v které mne vyslýchali a potom usnul na stole. Věděl naprosto přesně, že mu n emám co říci, když se probudil, znovu mne zmlátil a pak mne odtáhl do mé cely. "
PŘEDSTÍRANÁ POPRAVA ZASTŘELENÍM
Anatolij Žigulin: "To vyvedli člověka v noci ven a dělali jakože bude zastřele n. Postavili ho ke zdi a nechali stát bůhví jak dlouho. Dvakrát nebo třikrát j sem omdlel, potom mi začali otékat a krvácet nohy. Pálili mi obličej hořícími zápalkami a zhášeli mi cigarety o hlavu."
Čistky krvavého trpaslíka, které postihly 43 tisíce armádních důstojníků přeži l maršál Merezkov.
Teodor Glackov (spisovatel): "Maršál Merezkov mi říkal, že si pamatuje jak ho zmlátili nezletilí vyšetřovatelé, hodili ho na zem, močili mu na hlavu a do ob ličeje - to bylo pro armádního generála naprosto nesnesitelné." Michajlov (důstojník KGB): "Objevili jsme důkazy, že Isaj Davidovič Berk vynal ezl v Moskvě tajné pojízdné plynové komory, dávno před Hitlerem. Jednalo se o vzduchotěsný vůz, přivedli do něj vězně a když bylo třeba, vháněli tam kysličn ík uhelnatý."
Vyhlazovací metody Stalinovy tajné policie o několik let předstihly metody Hit lerova gestapa a SS a patrně jim sloužily jako prototyp. V jednom běžném dnu r oku 1938 Stalin nejdřív podepsal pod rozkaz k vykonání 3200 poprav, načež šel se soudruhy do kina na populární komedii Volha, Volha.Viděl ji už poněkolikáté .
V polovině třicátých let Stalin šokuje celý svět: Své nejbližší spolupracovník y postaví před soud za velezradu a potrestá je smrtí. Je přizván světový tisk. Obžalovaní se přiznávají a zahraniční novináři to hltají stejně jako sovětské publikum. Přiznání byla vynucena mučením. Odsouzenci byli zastřeleni. 20. výročí vzniku Stalinovy tajné policie je oslavováno obřadně a s pompou. Ti sk nezůstává pozadu.
Moskevské Velké divadlo připravuje oslavu, Mikojan pronáší chvalozpěv: "Sověts ký lid miluje naši armádu, NKVD a především soudruha Ježova!" Ježov skromně kl opí zrak. Už brzy bude zastřelen, za velezradu. Ježovův náměstek chválí šéfa. Žádná přehlídka se neobejde bez obrovské mapy Sovětského svazu. Stalin na roz díl od jásajícího davu zná skutečnou přísně tajnou mapu Sovětského státu. Utaj eny jsou Stalinovy pracovní lágry - Gulagy. Děsivá místa s děsivými názvy: Amu rlag, Astrachaňlag, Balchašlag, Bamlag, Bělobaltlag, Vostoklag, Sevostoklag. Do Gulagů jsou sváženi vězni z celého Sovětského svazu. Vlakem, pěšky, po vodě . Političtí vězni, stejně jako kriminálníci. Kriminálníci jsou elitou Gulagů. Přežije ten komu přeje náhoda, vzpomíná Kamil Artazov.
Kamil Artazov (hudebník): "Při nástupu stál za mnou vězeň, kterého právě přive dli. V tu chvíli jsem náhodou požádal o dvě cigarety, které mi dlužil, takže j sem vystoupil z řady. V tom okamžiku vytáhl nový vězeň sekyru a roztříštil hla vu muže, který postoupil na moje místo. Nikdo neví proč to udělal. Prostě se m u v lágru nelíbilo. Stejně už byl odsouzený tak na stopadesát let žaláře, mohl si tedy dovolit cokoliv. Začnou ho znovu vyšetřovat, dostane dalších dvacet p ět let, tady se k smrti neodsuzovalo. Přeloží ho do jiného tábora, kde to možn á bude lepší.
ŽENY
Ženy na tom byly ještě hůř. Jejich utrpení zachytila na svých obrázcích vězenk yně Jefrosyňa Kersonovská: " Noční poplach, vstát a svléknout - Kuchyňské odpa dky, hltáme někdy šupiny a žaludy - Při nástupu se hlásí živí i mrtví - Vyhubl á mrtvá těla váží málo, někdy unesu i dvě. Pohřbívala jsem až 100 těl denně. P okud stráž dovolí schůzku žen s muži na záchodě, ženy otěhotní, i tady se rodí děti."
Stalin je přítel všech dětí. Říká si otec národa. Kostolevskaja (archivářka): "Když jsem byla malá, odvezli mne do jednoho takov ého tábora. Mlhavě si vybavuji pár věcí, jak vozím písek, jak si hraji s dětmi a bojím se zuřivých psů. Ale nejvíc si vzpomínám na koníka, byl starý vychrtl ý a vysílený, ale pro nás děti byl krásný. Každý večer, při západu slunce šel kolem dětského baráku. Ten kůň byl jedinou radostí v našem životě. Celý den js me museli pracovat, ale večer jsme běželi za koníkem a jeho vozem. Nevšímali j sme si rukou a nohou trčících z pod plachty. Byli v tom mrtví vězňové, které t akhle odváželi každý den."
V Gulagu jen málokdo skončil přirozenou smrtí, nepohřbené mrtvoly tu ležely po celé dny.
Kasmil Artuzov (hudebník): "Řekněme, že někdo umřel, ale každý z nás měl příše rný hlad, namáhavé bylo i postavit se a dozorci nás při sčítání nechávali sedě t na pryčnách, nedívali se moc zblízka a my nemuseli odpovídat a tak jsme třeb a tři dny podpírali na pryčně mrtvolu, abychom za ní dostali příděl jídla. Tak ový příděl jsme samozřejmě poctivě dělili na dvaačtyřicet stejných dílků, i kd yž tobyly pouhé drobečky, každý dostal svůj díl."
Gulagy mohli být klidně někde na měsíci, útěk byl prostě nemožný. Vladimír Lebedinský (spisovatel): "Z Kolimy se nedalo uprchnout útěk byl zoufa lý čin, pokus uniknout strachu a hrůze, že vás každou chvíli zastřelí. Vědomě jsme šli na smrt v naději, že aspoň na pár dnů okusíme sladkou svobodu. Uprchl íky lovili psi. Přetáhli jste si zaplátovaný kabát přes hlavu a krk, padli jst e na zem a přitáhli hlavu ke kolenům. Pes se vám zakousl do hlavy a trhal. Mám na hlavě doposud stopy po psích tesácích, jsem pokousaný z obou stran. Psi by li strašní a když pak přišli psovodi, dlouho jen tak stáli a dívali se jak psi trhají vězně, až pak je odvolali."
I přesto dochází k zoufalým pokusům o útěk, žádný se však nezdaří. Anatolij Žigulin (spisovatel): "Srazila mne druhá kulka, na hlavě mám jizvu si lnou na prst. Ztratil jsem vědomí, probral jsem se, až když mě táhli za nohy. Ale netroufal jsem si otevřít oči, aby mě nedorazili hned na místě. A tak jsem čekal, až mě dotáhnou do tábora. Když jsem otevřel oči viděl jsem hvězdy na r anním nebi. Vycházelo slunce, vyvedli nás na plac a začali do nás kopat." Pro Stalina jsou Gulagy a jejich zubožení vězni zdrojem důležitého hospodářské ho přínosu. Poměrně malé investice do teroru mu vynáší čistý zisk z největší a rmády otroků od dob faraonů. Náklady na bídnou stravu jsou zanedbatelné a přís un čerstvých sil je nevyčerpatelný. Na kostech této zbědované armády buduje St alin svá nejskvělejší díla. Prvním byl Bělomorsko-baltský průplav. Následoval průplav Moskva-Volha-Don. Sibiřská magistrála. Magnetogorský hutní a ocelářský gigant. Města na Dálném východě. Zlato z Kolimy. Stavební dříví ze severu, mo hutné přehrady na ruských řekách. Většina zařízení pro jaderný a zbrojní průmy sl. A nová tvář Moskvy. Siluety výškových domů hlavního města.
Vděčný národ oslavuje Stalina za jeho zdatné vedení. Ve škole se děti učí ódy na rodného otce Stalina: "Ať budujeme nová města kdekoliv, jeho drahé jméno je s námi."
NKVD dostává za svou práci medaile. Kalinin vyznamenává skupinu důstojníků. Za nedlouho mnozí z nich sestoupí do vězeňských kobek. Hodně toho vědí. Budou pro to umlčeni, nikoliv však polibkem. I krvavý trpaslík musí zmizet ze scény. Veš kerá zvěrstva budou připsána na jeho účet. Jeho kati hlásí, že Ježov běhá po c ele, piští jako myš a uhýbá kulkám.
LAVRENTIJ BERIJA
Likvidace Nikolaje Ježova je oslavována jako možnost, že končí období teroru. Jeho nástupce Lavrentij Berija je přijat s nadějí.
Na rozdíl od svých předchůdců je Lavrentij Berija dynamická osobnost, dokáže o vlivnit i samotného Stalina. Přichází s novou koncepcí práce. Systematicky plá nuje dodávky nedobrovolných dělníků, kteří budou pro Stalina pracovat na strat egicky nejvypjatějších místech. Pomůže naplnit obrovské masové kvóty při masov ém zotročení národů, jež doma i v cizině překážejí Stalinovi v rozletu. Jedním z četných Beriových úkolů, které plní pro Stalina, je odstranění nejpravděpod obnějšího zdroje budoucího polského odporu - důstojnického sboru polské republ iky. Berija se úkolu zhostí sám. Nechá zavraždit 14 tisíc elitních mladých Pol áků v Katyňském lese. Stalin svede tento zločin na nacisty.
Berija přechází ke genocidě celých národů.
Salman Datsagov (spisovatel): "Přisušníci NKVD vtrhli k nám domů a řekli, že m áme třicet minut na sbalení věcí a na přípravu k odchodu. Nikdo nevěděl kam ná s povedou. Popadli jsme co bylo po ruce."
Obyvatelé jedné vesnice se postavili na odpor, všechny je nahnali do velké sto doly - bylo jich 700.
Issa Magometov (učitel): "Na zem naházeli slámu, pak ji rozložili také zvenku kolem dřevěné stodoly. Vrata pevně zavřeli. Slámu polili benzinem a zapálili. Umíte si to představit, všichni uhořeli zaživa, i děti, které se sotva narodil y."
Aslanbek Aslanov (islámský kněz): "Do Gulagů sváželi lidi jako dobytek. Vagóny nebyly určeny pro převoz lidí ani pro jejich fyzické potřeby. V podlaze jsme vymlátili díru a nad ní jsme konali svou přirozenou potřebu. Ale některé ženy se příliš styděly, nedokázaly ten stud překonat, a mnhé potom zemřely v agónii s prasklým močovým měchýřem. Když nás vezli vlakem na Sibiř, pohřbívali jsme mrtvé do sněhu. Z naší rodiny jsem přežil jen já. Někteří zemřeli během transp ortu, ostatní až na místě. Za otce ani za matku jsme se nesměli naposledy ani pomodlit. Kdo se opozdil, byl zastřelen."
Berija si našel zábavu. Znásilňovat dívky. Oběti unášeli přímo z moskevských u lic a dopravovali je k šéfovi NKVD.
O mnoho let později vzpomíná jedna z nich v Berijově kanceláři, tj. na místě č inu: "Sklonil se nade mne a řekl, podívejme, jak ti hoří tváře, odtáhl závěs a objevilo se veliké kanape potažené zeleným hedvábím. Pak přistoupil ke mně a promluvil na mne jako na psa, tak si lehneme ne? Cítila jsem jak se na mne vrh á cosi těžkého. Kůže na něm skřípala a přezky mne škrábaly. Začal mne ohmatáva t, jednou rukou mi svíral krk a škrtil mne, tou druhou si mne přidržoval, hlav u mne otloukal o podlahu. Pak mě znásilnil."
"Ujišťuji vás, že i napříště budu ze všech sil sloužit socialistické vlasti a plnit úkoly soudruha Stalina."
(V podobném duchu řádilo za mlada mnoho našich politiků a umělců, kteří se poz vedli k sametové revoluci).
V období velkého teroru v Sovětském svazu vyrostly stovky popravišť. Alexandr Michajlov (důstojník KGB): " V Moskvě bylo několik míst nebo zón obkl opených vysokým plotem. Tam přiváděli osoby odsouzené tribunálem nebo zvláštní komisi, tam se konaly popravy. Těmto pohřebištím se říkalo jahodiště a opravd u tam po čase vysázeli jahody. Umím si představit jak krvavé krásné se tady ja hody urodily."
V těsném sousedství jahodišť bylo vězení Suchanovo, za Stalinova režimu to nej obávanější. To bylo Berijovo soukromé hájemství, byly tam mučírny s nástroji z konstruovanými tak, aby způsobily co největší bolest. Některé pomalu lámaly ko sti a drtily klouby obětí. Tady se rovněž průkopnicky prováděly také elektrick é šoky. Do tohoto vězení se dostali jen význační vězni. Po příchodu byli svleč eni donaha, načež je odvedli do Berijovy pracovny k oficálnímu přivítaní ve vě znici Suchanovo. Berijův způsob myšlení nelze pochopit, totéž platí o Stalinov i. Můžeme si jen představit, že Berija nacházel ve své práci tj. zabíjení, jak ousi příznačnou krásu.
Tři měsíce po Stalinově smrti je Berija zastřelen jako údajný britský špión. K dyž si ho kat odváděl, Berija se plazil po kolenou a žadonil o život. Stalin vládl neporazitelně 30 let. Stalinovým obuškem byla jeho tajná policie. Na jeho rozkaz udržovala po celou generaci 200 miliónů obyvatel v krunýři str achu. A Stalin, poslušen tradici všech tyranů od dob císaře Néra, snaživě mask oval teror veřejnými oslavami. Stal se nejmocnějším člověkem v dějinách a je j ím dodnes. Jeho Gulagy a vězeními prošlo 40 miliónů lidí. Z toho 20 miliónů zh ynulo rukou Stalinovy tajné policie. Josef Stalin, otec svého národa zemřel př irozenou smrtí ve věku 73 let.
Z amerického dokumentu ČT:
Stalinova tajná policie.
Připravil:
Jaroslav KROUPA
Post scriptum: Tento dokument vypracovali ruští filmaři a historici pro americ kou filmovou společnost. Z dokumentu je vidět jejich myšlení, že za všechno mů že Stalin. To je také myšlení mnohých příznivců u nás i na světě. Chybí zde kr itika samotné ruské revoluce. Revolucionáři se požírali mezi sebou a to platí i dodnes. Nemyslím si, že kdyby místo Stalina byl Trockij, že by sovětská tajn á policie byla lepší. Proto je třeba brát s rezervou výpovědi těch hodnějších tajných policistů, proti těm horším. Z toho důvodu jsem vypustil z dokumentu v ýrok komentátora: " Až v srpnu 1991 se sovětský lid odhodlal k povstání a vymí til Stalinův zhoubný vliv!"
Tím ruští historici mohou krmit jen Západ, pro které byl tento dokument udělán . Ostatně bývalí důstojníci tajné sovětské policie dostali za své výpovědi jis tě nějaký žold, za který pracovali i předtím.
J.K.