--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Diskriminace exilu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/051 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Případ, který neprojednává Parlament České republiky. Případ o kterém mlčí sdělovací prostředky
Luboš Vydra
Diskriminace exilu
Pozorujeme jak Parlament ČR se stále více zakopává na Malé straně, aby nebyl t ak snadno přístupný veřejnosti. Jeho rozpočet na rok 1995 se zvyšuje o dalších 712 milionů Kč více, než bylo v letošním roce. Uvažuje se o vytvoření celé po slanecké čtvrti na způsob podobných čtvrtí v USA. Platy poslanců dosahují již cca 27. 000 Kč měsíčně, přestože mnozí z jejich voličů nemají ani na zaplacení nájmu. I proto je třeba v této chvíli připomenout událost, která zůstala pro Parlament dodnes pro všechna jeho jednání jaksi se nehodící.
Dne 30. června 1994 se v Národním domě Praze na Vinohradech konalo setkání zás tupců exilových a krajanských spolků s poslanci Parlamentu ČR. Snahou našich k rajanů v cizině bylo vysvětlit problémy českého exilu a poslechnout si opačné názory na řešení těchto problémů. Zástupcům krajanských spolků šlo především o odstranění jakékoliv diskriminace zahraničních Čechů, ve srovnání s Čechy žij ícími ve vlasti. Tato diskriminace bude podle jejich názoru vyřešena, až budou vyřešeny následující ožehavé problémy:
1. Odstranění paragrafu 17 odst. 2 ze zákona č. 40/1992 Sb. o nabývání a ztrát ě občanství ČR.
2. Otázka restituce protiprávně odejmutého majetku exulantům a krajanům žijící m mimo území ČR, bez ohledu na jakékoliv lhůty, jejich bydliště a jejich nyněj ší státní příslušnost.
3. Volební právo pro občany české národnosti, žijící mimo hranice ČR. Na zastu pitelských úřadech mít při jednáních stejná práva jako občané ČR. 4. Novelizace devizového zákona.
Zástupci krajanských spolků připoměli, že všechny tyto problémy jsou již právn ě vyřešeny mezinárodními právními normami, které ČR přijala, ratifikovala a kt eré podle článku 10 Ústavy ČR působí bezprostředně a mají přednost před zákone m.
Muž, který strčí Václava Havla levou rukou do kapsy Na setkání vystoupil také bývalý politický vězeň JUDr. Ing. Jaroslav Anděl, čl ověk který ztrávil v komunistických kriminálech více jak 7 roků. Přestože se ž ivot tohoto mimořádného člověka blíží devadesátce, pracuje velmi aktivně jako předseda Světového sdružení bývalých politických vězňů, které má sídlo ve Švýc arsku. Kromě toho ve věci restituce komunisty ukradeného majetku zastupuje 30 zahraničních českých, případně československých spolků a organizací, které se jako podatelé přihlásili k jeho vypracovanému PODNĚTU bývalému Generálnímu pro kurátoru České republiky, který po zrušení tohoto úřadu byl postoupen Ústavně - právnímu výboru České republiky. Ten pak zorganizoval spolu s některými zást upci těchto spolků a organizací dne 19. ledna 1994 v Parlamentě české republik y setkání, kterého se zúčastnila i část poslanců. V důsledku tohoto jednání a brzy po něm podalo 80 poslanců Parlamentu ČR Ústavnímu soudu v Brně návrh na z rušení některých ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacíc h.
Pan JUDr.Ing. Jaroslav Anděl na shromáždění kritizoval obzvláště pak problém d vojího občanství. Podle paragrafu 17 zákona ČNR č. 40/1992 Sb. o nabývání a po zbývání občanství ČR je stanoveno: "Státní občan České republiky pozbývá státn í občanství okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství, s vy jímkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství n ebo narozením."
"Toto je kuriozní a naprostá nespravedlnost", prohlásil pan dr. Anděl a pokrač oval: " Tento zákon je nespravedlivý a nelogický proto, že tvoří znovu dvě sku piny občanů: jednu skupinu těch, kteří dvojí státní občanství buď již mají, ne bo jej v budoucnu podle tohoto zákona získají, a druhou skupinu občanů - Čechů , kteří okamžikem získání jiného státního občanství, občanství své vlasti ztra tí. Tím je porušena rovnost občanů před zákonem, zaručená Ústavou." Pro ilustraci uvedl pan dr. Anděl tento následující příklad: "Předpokládejme, že z Jihoafrické republiky přišel inteligentní a řádný černoch a oženil se s Č eškou. Naprosto reálná možnost, jakých jsem již řadu sám poznal. Za krátkou do bu se jim narodí malý černoušek, který se po svém otci stal občanem Jihoafrick é republiky a protože podle paragrafu 3 odst. a) jeho matka byla občanka České republiky, získal malý černoušek i české občanství. Do konce života může mít oboje a nikomu to nebude vadit.
Naproti tomu Čech nebo Češka, kteří se tu narodili a jejichž předkové tu stale tí pracovali na zvelebení této země, pokud nyní z jakýchkoliv důvodů žijí delš í dobu v cizím státě, okamžikem, kdy se pro projeví nutnost a možnost získání občanství země, ve které nyní žijí, ztratí timtéž okamžikem české státní občan ství a budou nadále ve své vlasti cizinci, postavení na stejnou úroveň jako tř eba návštěvnící z Finska, Guatemaly, nebo rumunští Cikáni.....
Náprava křivd minulosti? - Nepřekonatelný problém pro "samet"! "Stejně tak odpověď na tuto otázku zda dvojí občanství může přinést České repu blice nějakou škodu, musí být rozhodně záporná. Naopak, z dvojího občanství sv ých občanů může mít Česká republika jen prospěch a nikdy žádnou škodu. Tuto sk utečnost poznalo již dávno např. malé Švýcarsko, které svých 500. 000 občanů j ejich občanství nezbavuje proto, že jsou současně občany jiných států. Naopak je všestranně podporuje, informuje je nejrůznějšími tiskovinami o stavu jejich vlasti a staví jim v cizině školy. "
Naprostá nespravedlnost a neudržitelnost ustanovení paragrafu 17, jak před Vše obecnou deklarací lidských práv, tak především před vyšším principem mravním, je soudnému člověku zřejmá. Přesto Parlament ČR tento zákon schválil. Ten kdo toto nezákonné ustanovení navrhoval, jednal tak ze závisti a nenávisti k exula ntům. Stejně tak jednali ti poslanci, kteří tento zákon schvalovali. A stejně tak malost čecháčství vede ty, kteří od 30. června se tímto paragrafem 17 dávn o již měli zabývat, k tomu, aby tak nečinili. Kdejakému cizáckému šlechtici, š patně česky mluvícímu je majetek postupně vracen, ale lidem, kterým se podařil o útěkem z komunistického koncentračního tábora často pouze holý život zachrán it, je to znemožněno. Pocit bezpráví, diskriminace a trpkosti je pak o to větš í, že důvodem snahy německých šlechticů o získání státního občanství je restit uce majetků jejich předků, hradů, zámků, luxusních domů, desetitisíců hektarů pozemků a jiných latifundií. Vždyť jen knížectví Lichenštejnské uplatňuje u ná s požadavky na územní rozlohu větší než polovina Moravy. Na druhé straně je al e především dbáno, aby komunistickém gangu, který majetky exulantů rozkradl, ž ádná "křivda" se neděla. Jak to ale kontrastuje s prohlášením příslušného mini stra Slovinské republiky (vzniklé z rozpadlé Jugoslávie), který řekl, že všech ny majetky, které svého času zabavila komunistická vláda, budou vráceny i n n a t u r a nejpozději do konce roku 1994, jejich vlastníkům. Díky Parlamentu ČR se Česká republika tak stala v této věci, oproti řešení slovinskému, pouhým r ozvojovým státem.
Blábol domýšlivců: - Nejsme jako oni!
Na sametovou frázi: Nejsme jako oni!, dr. Jaroslav Anděl odpovídá: "Nedejme se ukřičet, ani z nejvyšších míst tímto tvrzením. Je to sice pravda, nejsme jsko oni, nevraždíme desetitisíce lidí jako oni, nezbavujeme statisíce lidí jejich svobody a tím i velké části jejich životů jako oni, protože pobyt v komunisti ckých věznicích a koncentrácích nebyl životem, ale pouhou vegetací. Také ale n ekrademe jiným lidem jejich majetek a neprodáváme jej sami sobě, nebo svým přá telům jako oni! To však neznamená, že tento desetitisícům nevinných lidí ukrad ený majetek mají tito povinnost nechat v držbě jejich kupců, protože nejsme ja ko oni. To by byl výsměch jakémukoliv právu a spravedlnosti.
Nadevší pochybnost zůstává, že nepatří mezi úkoly zákonodárců žádného demokrat ického státu, zákony chránit kupce kradeného majetku, pokud v tomto státě souč asně žijí a jsou známi a ponechávat jim vědomě ukradený majetek v jejich držbě . Tak se stalo zákony č. 87/1991 Sbírky o mimosoudních rehabilitacích a č. 229 / 1991 Sbírky o půdě a jiném zemědělském majetku. Tyto zákony jste Vy sice nep řijali," (přijal je předešlý rudě sametový Parlament! - L. V.)" ale přesto jso u z Vaší vůle u nás trpěny a jsou platným právem.
Naopak povinností Parlamentů každého právního a demokratického státu je dát so udcům takové zákony, aby jim umožnily ukradený majetek jeho kupcům bez náhrady odejmout, a vrátit jej jeho zákonným vlastníkům.
Není důstojné lidi prosit a žebrat o právo a spravedlnost. Proto Vás paní poslankyně a páni poslanci českého Parlamentu jménem tisíců pos tižených, jimž byl komunistickýcm terorem jejich majetek ukraden a jejichž pln é moci mám, žádám:
"Uveďte již konečně zákony České republiky, konkrétně zákon č. 87/1991 Sb. o m imosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb. o půdě a jiném zemědělském majetku, co nejdříve do souladu s mezinárodními právními normami, které se Čes ká republika zavázala respektovat a dodržovat a tedy i do souladu s článkem 10 platné Ústavy České republiky.
Zrušte tyto zákony a nebo je novelizujte, aby neporušovaly lidská práva a zákl adní svobody, mezi které patří i vlastnictví majetku a jeho zákonná ochrana st átní moci." (Díky těmto zákonům č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. je Česká repu blika zařazena na listině zemí nedodržující lidská práva! - poznámka L. V.) "P řiveďte konečně k uplatnění paragraf 2 odst. 1) zákona č. 119/1990 Sb. o soudn í rehabilitaci, který zrušil komunistické zabavovací rozsudky, jimiž nám byl n áš majetek protiprávně odebrán, a tedy ukraden, k datu kdy byly vydány. Tím je prokázáno přímo zákonem, že jsme vlastníky našeho majetku nikdy být nep řestali, a jsme jimi tedy i dnes. Avšak držiteli toho nám zcela nepochybně ukr adeného majetku jsou jeho kupci, dokonce chráněni nejrůznějšími kličkami a par agrafy platných zákonů České republiky, což je s pojmem demokratického a právn ího státu naprosto neslučitelné.
Mějte proto již odvahu zrušit zákonnou ochranu kupců kradeného majetku a odmít něte jejich a jejích ochránců tvrzení, že dnes je již pozdě. Prosaďte svou moc í prastarou právní zásadu, že ze zločinu nemůže nikomu a nikdy vzniknout právo . Odmítněte kategoricky nesmyslné tvrzení, že Česká republika je právním a dem okratickým státem od jejího vzniku do budoucna, a nebude proto řešit zločiny k omunistického režimu, protože - jak komunisté a jejich přátelé tvrdí - bychom museli jít v řešení těchto problémů až k Bílé Hoře. Toto tvrzení je holý nesmy sl, protože tu jde o řešení problémů současných a problémů žijících občanů toh oto státu, které převážně vznikly teprve po tzv. Velké sametové revoluci zhora uvedenými zákony, když před tím komunistické zločiny byly anulovány na př. zá konem č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, jenž zrušil převážnou část zabavo vacích rozsudků, k datu kdy byly vydány, čímž potvrdil kontinuitu a trvání naš eho vlastnického práva k našemu nám ukradenému majetku. A odmítněte také kateg oricky nesmyslné tvrzení, že kupci tohoto nám ukradeného majetku koupili tento v dobré víře, že koupě je v souladu se zákonem. Každý z kupujících věděl, že kupuje konfiskát a každý také věděl, že vláda komunistického režimu není ani d emokratická, ani v souladu s pojmem právního státu. Akceptování tohoto nesmysl u buď Parlamentem České republiky nebo i jen jeho jednotlivými poslanci, by ne bylo nic jiného než prohlášení, že teror a právní zvůle zločinné a zavrženihod né komunistické strany byly legální a v souladu s lidskými právy a základními svobodami. Nedopusťte a zabraňte veškerou svou mocí tomu, aby komunistický ter or a právní zvůle, trvající od 24. února 1948 do 17. listopadu 1989, o odstran ění jejíchž nám spolu s Vámi jde, byly směšovány a srovnávány s poválečnými de krety presidenta Beneše, týkající se konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, tedy tehdy škůdců Českého národa. Jsou to dva zcela různé a roz dílné právní problémy, které spolu nemají naprosto nic společného. Jde tu jen o trik komunistů a jejich jimi zkorumpovaných přátel, sloužících bez ohledu na zájmy republiky a bez ohledu na povinnost státu chránit jeho okradené obyvate le k ochraně kupců komunisty nevinným lidem ukradeného majetku a zajištění jeh o nezákonné držby."
Navazování na komunistické "právo" znamená pokračovat v bezpráví Český Parlament do dnes mlčí a ani Rumlovo ministerstvo vnitra se nesnaží ales poň o "omilostnění" exulantů podle paragrafu 11 odst. 1) písmena c, zákona čís lo 40/1992 Sb. v tom smyslu, že by jim na jejich žádost udělilo znovu občanstv í a to bez ohledu na to, zda nějaké lhůty již uplynuly, bez ohledu na to, že j im při tom zůstane i občanství jiného státu a bez ohledu na jejich tzv. trvalé bydliště. (Pojem "trvalého bydliště" je totalitní pojem, který zavedl Adolf H itler!) Vzhledem k tomu, že složení Parlamentu je obrazem vzorku celého národa , není pro nás tento obraz příliš lichotivý. Naše snaha dělat kompromisy, voli t ODS jako nejlepší z nejhorších možností, to společně s dohodami ještě uskute čněnými v OF, vede až k těm, kdo tento scénář v němž budou hrát všichni občané , připravili. Voličská obec si za to může sama, že se snížila něco takového př ijmout. Z jedné strany hrozba strašáka komunistů, pak nám dává tušit i mnohý z dalších důvodů zachování jejich strany, nejen pro dnešek, ale i pro dny příšt í.
Neměli bychom zapomínat, že i v případě zákonů diskriminujících exulanty, nelz e navázat na právní řád, který je nemravný. Nemůžeme považovat za právní řád, zločinný řád komunistický, bez toho, že bychom se tak sami nedostali do rozpor u s právem ethickým, v němž má veškeré právo svoji příčinu. Srovnávat to, že p rvní republika ČSR také přebrala starý rakouský občanská zákonník z roku 1811 znamená srovnávat nesrovnatelné. A věru byl by pojetí demokracie práva bližší právě tento zákonník z r. 1811, než třeba nacistické zákony norimberské, či ko munistické zákony jimž dal základ tzv. Košický vládní program a později hlavně zločinný postup ministra spravedlnosti a zetě komunistického prezidenta Kleme nta Gottwalda Alexeje Čepičky. Právě on nechal odstranit v "právnické dvouletc e" všechny staré a výborně osvědčené zákony a dal je nahradit indoktrinovaně k omunistickými a komunistům vyhovujícími. Pan dr. Anděl, který ještě pamatuje v znik první republiky a práci nově vzniklého parlamentu 28. října 1918, k tomu svým bystrým postřehem výstižně dodává: " A tak se stalo, páni poslankyně a pá ni poslanci, že když Vy jste se dostali ke své zákonodárné práci, neměli jste pro ní a jako její základ žádné dobré zákony, ale v pravém slova smyslu zmetky komunistického režimu. I když tyto zákonné komunistické zmetky byly několikrá t novelizovány, působí tu staré právní pravidlo, že novelizováním dobrého záko na se tento může ještě zlepšit, avšak špatný zákon se novelizací sice může stá t méně špatným, ale nikdy ne dobrým."
Je jasné, že celá ta Jičínského a dalších komunistů, či nomenklaturních kádrů právní veteš nepatří nikam jinam než na smetiště dějin. Že se jí tam dosud nep odařilo dostat si pak můžeme především pouze my sami.