--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Podivná hra StB a BIS ...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/051 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PODIVNÁ HRA STB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY aneb

AGENTI "MNOHA JMEN" STÁLE V AKCI

(Pokračování z minuléh čísla)

Část VI.

(Při české policii vzniká nový útvar. Jmenuje se "Služba ochrany ekonomických zájmů České republiky" a jejím úkolem je získávat strategické i operativní poz natky pro Českou národní radu, vládu i resorty. "Ze všeho nejhorší je únik eko nomických informací, na který budeme doplácet ještě několik let" - říká ředite l této Služby JUDr. JAN ŠULA...

KDO SEDÍ NA "ČESKÉM VNITRU"?

Takhle přesně začíná článek tehdejšího redaktora Lidových novin JANA ŠUBRTA, u veřejněný v témže listě dne 5. prosince 1991 pod názvem "EKONOMICKÁ KONTRAROZV ĚDKA - Při české policii vzniká útvar na ochranu hospodářských zájmů". Několik velmi konkrétních otázek a vcelku fundovaných odpovědí zmíněného pana doktora . Má to však jeden malý, ale dost podstatný háček: Autor totiž nevěděl, s kým hovoří, jinak řečeno, neznal pozadí celé téhle záležitosti. Anebo nechtěl vědě t a znát...

(Tady jedno krátké odbočení či minivýlet do současnosti. Obojí je spojeno se j ménem "novopečeného" redaktora Lidových novin Jana ŠUBRTA. Žurnalisty, který p ředtím působil v Zemědělských novinách - těch pod vlivem JZD DAK Slušovice, je ž byly v roce 1991 v podstatě ukradeny z majetku komunistické strany a ministe rstva zemědělství České republiky skupinou novinářů uvedeného listu. Pána, kte rý se stal po parlamentních volbách v červnu 1992 tiskovým mluvčím českého min istra vnitra za Občanskou demokratickou stranu Jana RUMLA. Tudíž kolegou výše citovaného doktora Jana ŠULY... A vlastně tedy pána, který se z "nekompromisní ho" kritika bezpečnostního resortu v tomto státě stal paradoxně jeho "nekompro misním" obhajovatelem...)

* * *

Ale, vraťme se k našemu tématu. Přesněji řečeno, podívejme se, kdo to onen dok tor Jan Šula byl a jak se dostal na české ministerstvo vnitra. A pokusme se zá roveň v této části seriálu osvětlit pozadí výhrad, jež k němu z důvodů, které v následujícím textu uvedeme, zcela jistě po seznámení se s nimi bude normáně demokraticky fungující veřejnost mít... A začněme, jak jinak také než, u Družs tevního agrokombinátu Slušovice ve druhé polovině osmdesátých let... (A tady další malé odbočení: Zmínky o spojení JUDr. Jana Šuly s JZD Slušovice byly publikovány už koncem roku 1991, těsně po jeho jmenování do výše uvedené funkce ředitele "ekonomické kontrarovědky". Jednak autorem tohoto seriálu v dn es už zaniklých tzv. "černých" Zemědělských novinách, jednak v tehdejším tisko vém orgánu ODS Denním Telegrafu. Šlo zejména o VIETNAM. Například o firmu OTAS a její spojení s OSC - Oil Service Company. A také o "existenci vietnamského hotelu PACIFIC, který patřil JZD DAK Slušovice". Poukázáno bylo i na jeho "řed itele doktora Jana Šulu, blízkého přítele jednoho z bývalých (rozuměj v roce 1 991) ministrů České republiky, údajně spoluautora jistého jeho prohlášení, kte ré na konci prvního pololetí roku 1990 tolik rozbouřilo naši politickou hladin u a vyneslo mu vzápětí poté ministerské křeslo...)

V době, kdy tyto věty byly napsány a publikovány, nešlo o jména. Navíc, nebyly známy všechny souvislosti. Teď už je prozradit můžeme: oním ministrem byl JUD r. Tomáš Sokol.

CURRICULUM VITTAE: VČERA A DNES

Pan doktor Šula patřil k dlouholetým pracovníkům slušovického agrokombinátu. J ednu dobu působil podle informací zaměstnanců družstva snad i ve vedoucích fun kcích (bohužel, z počítačové svodky personálního oddělení DAK se dá zjistit je n nástup, zařazení je v číselném kódu a laikovi nic neříká...). Pak přešel do Vietnamu. Na exponované pracoviště ředitele tehdy nově zřízeného hotelu PACIFI C. Vzhledem k tomu, co je o této instituci dnes už známo, by se dalo říci že s e dostal přímo do centra nejlukrativnějších obchodních transakcí JZD Agrokombi nátu Slušovice... Sídlila tam totiž firma OTAS, tvořená "jistou" částí slušovi ckého družstva a OSC - Oil Service Company - vysloužilci ze severního Vietnamu ...

(Připomeňme jen, že tohle celé středisko, čili obě firmy, řídil ing. Josef Líz al, po roce 1989 vedoucí katedry a prorektor Vysoké vojenské školy ve Vyškově. Hlavním iniciátorem všech "podivných" obchodních transakcí ve Vietnamu, na Tc haj-wanu, v Hong Kongu a jinde byl pak tehdy někdejší tajemník ÚV KSČ a krátké období i člen jeho předsednictva ing. Miroslav Zajíc. A děly se tam věci zají mavé. Třeba už jen kolem počítačů, které se odtud pašovaly přes embargo USA. O statně, někteří američtí podnikatelé českého původu působící dnes např. v Brně by o tom mohli dlouho povídat, kdyby se nebáli vysokých trestů ze strany soud ů USA právě pro porušení onoho embarba...)

Lze tedy předpokládat, že doktor Šula, stejně jako jeho společník, ředitel OTA S JUDr. Jiří ŠILLER, o tom mnohé věděli. Zvlátě, když OTAS, jak už jsme uvedli výše, měla sídlo v hotlu PACIFIC... Ostatně, JUDr. Jiří Šiller na tom po list opadu 1989 taky nebyl špatně: coby plukovníka Čs. armády ho rehabilitovali: st al se zakládajícím členem a funkcionářem Vojenské Obrody, zúčastnil se aktivně prověrek mezi důstojníky, prověřoval v komisích i bývalé příslušníky Vojenské kontrarozvědky...

* * *

Po listopadové "revoluci" 1989 už působil JUDr. Jan Šula v Československu, pře sněji Praze. Jako člen Československé strany lidové coby člen Občanské, resp. prověrkové komise při federálním ministerstvu vnitra... I když ze Slušovic se proslýchalo, že ještě počátkem roku 1991 se prý často vyskytoval v blízkosti d ocenta ing. Čuby a jemu oddaných...

(Tady opět jedno malé odbočení týkající se prověrek na vnitru, přesněji v bezp ečnostních složkách a speciálně ve Státní bezpečnosti: Federálním ministrem te hdy byl JUDr. Richard Sacher, přední činitel, v jisté době dokonce předseda Če skoslovenské strany lidové. Nemluvě o zmíněných prověrkách, které v mnoha příp adech neproběhly zrovna tak, jak měly. Že by vliv Slušovických?) Asi osm měsíců potom doktor Jan Šula pracoval ve funkci ředitele Vydavatelství a nakladatelství Vyšehrad. Odtud pak přešel zhruba na stejou dobu na "post" p oradce tehdejšího místopředsedy české vlády docenta Antonína Baudyše. Čili do centra výkonné moci České republiky... A navíc blíže i k vedení lidové strany, protože Antonín Baudyš patřil už tehdy k jejím čelným funkcionářům... (Netvrdím, že je to přesně tak, ale tím by mohla být vysvětlena téměř perfektn í informovanost docenta ing. Františka Čuby, CSc., o všem, co se týkalo agroko mbinátu. A nejen jeho. A to přesto, že místopředseda české vlády Antonín Baudy š jakoukoliv "spolupráci" s JUDr. Šulou popřel a autorovi tohoto seriálu vyhro žoval dokonce žalobou. Prostřednictvím pana Kalouska, který působil v té době ve funkci páně Baudyšova "sboru poradců" a později s ním přešel coby jeho námě stek na české ministerstvo obrany. Škoda, že svou hrozbu žaloby tenkrát oba pá nové neuskutečnili.)

* * *

Poslední fáze nastává na podzim roku 1991. Z "obvykle dobře informovaných pram enů" se proslechlo, že JUDr. Jan Šula nastoupil jako vyšetřovatel (snad zástup ce odboru) na Bartolomějskou ulici v Praze. A odtud, jak vidno z rozhovoru v L idových novinách, byl už jen malý krůček k bezprostřední blízkosti pana minist ra českého vnitra Tomáše Sokola. Na místo ředitele "Služby ochrany ekonomickýh zájmů České repuliky". Jinak řečeno "ekonomické kontrarozvědky". (A zase: o téhle "hospodářské kontrarozvědce" se už ví dost dlouho. Tedy o jej ím ustavení. Dokonce "zasvěcení" říkají, že například v roce 1992 měla i dost zajímavé kádrové obsazení. Doktor Šula se v odpovědi na jednu z otázek v úvodu citovaném rozhovoru v Lidových novinách zmiňoval o odbornících. Jenomže, prý to byli vesměs bývalí příslušníci XI. správy StB. A nejen oni. Lustrační nelus trační zákon. Prostě, s pomocí ministra vnitra Tomáše Sokola se udělila výjimk a a hotovo...)

* * *

K osvětlení snad zbývá poslední čás citátu z úvodu téhle kapitoly. JUDr. Jan Š ula a JUDr. Tomáš Sokol jsou bývalí spolužáci z vysokoškolských studií. Prý js ou dokonce blízcí přátelé. A prohlášení tehdejšího městského prokurátora Sokol a údajně pochází z pera doktora Šuly. Možná jako přátelská výpomoc. Ale třeba v tom bylo něco jiného. Co když měl někdo zájem, aby se JUDr. Sokol takto pros lavil? Protože pak už, když sklidil obrovský aplaus a ohlas, k funkci ministra vnitra nebylo zase tak moc daleko. Ba naopak. A pro Slušovice stálo za to mít tam někoho "svého". Což, jak se nakonec ukázalo v průběhu let 1991 a 1992, mě lo svůj význam. Zvláště, když se zamyslíme nad některými okolnostmi uvedenými v dosavadním vyšetřování činnosti slušovického družstva v minulosti a v prvníc h "polistopadových" letech. A nad případnými souvislostmi se současným děním.. .

(Vyšetřovací komise, ustavená tehdejším ministrem českého vnitra JUDr. Tomášem Sokolem před polovinou roku 1991, která se měla za vedení majora Kukačky zabý vat právě Slušovicemi, toho byla patřičným důkazem. Zejména, když na její prác i se "výrazně" podíleli i lidé od doktora Šuly. Prostě, Slušovice "kdosi" eleg antně zahrál do autu. Stejně tak v současnosti "zkomírá na úbytě" případ inter hotelu Ambassador a jeho podvodného generálního ředitele a dnes "majitele" Vla stimila Dvořáka. "Silní muži" od Šuly se však rozhodující měrou účastnili také dalších akcí: V této době např. vyšetřování causy kolem bratrů Helbigových či podplácecího skandálu ředitele Centra kupónové privatizace Jaroslava Liznera, nemluvě už o záležitosti s úplatky Jihočeských mlékáren ve prospěch bývalého náměstka ministra pro pivatizaci pana Muroně... Vše totiž rovněž usíná v naděj i, že se to podaří "tiše" smést se stolu...)

DOPIS MINISTRA VNITRA JUDr. TOMÁŠE SOKOLA

V mnoha článcích, publikovaných v letech 1990 až 1992 oJZD DAK Slušovice se ob jevovaly zmínky o "angažovanost" orgánů policie či českého ministerstva vnitra ve ztahu k tomuto družstvu resp. k DAK MOVA Slušovice (později Bratislava). V určitých momentech se tam vyskytovalo i jméno tehdjšího ministra vnitra JUDr. Tomáše Sokola. Taktéž v seriálu o slušovické "mafii", zveřejňovaného od léta 1991 v Zemědělských novinách (tzv. černých). S datem 18. prosince 1991 (čj. KM -4868/91) obdržel bývalý šéfredaktor Zemědělských novin a zároveň autor tehdej šího i dnešního seriálu těsně před koncem uvedeného roku ministrův dopis, vlas tně jeho žádost o omluvu, v opačném případě vyhrožoval JUDr. Tomáš Sokol soude m. Domnívám se, že vzhledem k závažnosti tématu je nutné zveřejnit celý text c itovaného dopisu. Včetně odpovědi autora, dotýkající se nejen výhrad páně Soko lových, ale i některých dalších souvislostí...

* * *

Vážený pane šéfredakore,

dne 9. prosince 1991 jste ve Vašich novinách uveřejnili článek s titulkem "Kdo sedí na českém vnitru". V tomto článku se autor zabývá osobou ředitele police jního útvaru na ochranu ekonomiky. Způsob, jakým tak činí i způsob, jakým jeho osobu dává do souvislosti s aktivitami JZD AK Slušovice a aktivitami Českoslo venské strany lidové, nemíním komentovat, neboť sice jde o hrubé nepravdy, ale bude věcí těch, kterých se informace dotkají, aby se případně domáhali náprav y. Naproti tomu nemohu v žádém přpadě souhlasit s urážkami, které se dotýkají mé osoby. Výslovně uvádím s urážkami, neboť v tomto případě již nejde ani o kr itiku, ani o nepřesnost údajů, ale o naprostou zlovolnou pomluvu. Autor článku naznačuje mé spojení s JUDr. Janem Šulou, který byl mým spolužáke m na právnické fakultě a s nímž se pochopitelně znám. Na tom nelze samozřejmě spatřovat nic závadného. Naproti tomu tvrzení, obsažené v posledním odstavci z míněného článku o našich společných aktivitách a dokonce o mém propojení na AK Slušovice, je naprosto nepřijatelné.

Jsem si plně vědom toho, že autor tuto pasáž neuvádí jako tvrzená fakta, ale p ouze jako dohad.

Přesto je však nutno konstatovat, že v konečné verzi se tyto zveřejněné úvahy dotýkají mé občanské cti. Nevím, jaké prohlášení má autor článku na mysli, avš ak z kontextu předchozího obsahu vyplývá, že má jít o můj projev adresovaný ve řejnosti, jehož následkem bylo "rozbouření politické hladiny". Protože jsem žá dné takové prohlášení nikdy nevydal, má autor zcela zjevně na mysli mé upozorn ění adresované tehdejšímu ÚV KSČ ve věci jejich aktivit a důvodného podezření ze spáchání trestného činu podle 260 tr. zákona. Pokud autor naznačuje, že ten to materiál pochází z pera JUDr. Šuly, pak tím nepřímo sděluje, že ve své úřad ní funkci jsem si úřední materily nechával zhotovovat někým jiným. Pominu-li j istou paranoidnost a nesmyslnost další úvahy o tom, že bych já, nebo kdokoliv jiný, spojoval s tímto dopisem politiké ambice, nebo dokonce konkrétní funkci ministra vnitra, pak lze toto tvrzení dešifrovat tak, že vše, co jsem podnikl, jsem podnikl proto, abych dosáhl funkce ministra vnitra a tuto mohl zneužívat ve prospěch někoho třetího a v rozporu se svými zákonnými poinnostmi. Myslím, že bez velkého přehánění lze takovéto formulace přirovnat k formulacím, které by uváděly, že jsem možná někoho zavraždil nebo oloupil, a to navíc ve snaze domoci se postavení. Domnívám se, že články takovéhoto obsahu jsou útokem na o sobnost občana a snižují značnou měrou jeho důstojnost.

V této souvislosti Vás upozorňuji na znění ş 13 občanského zákona s tím, že se mohu domáhat, aby bylo od takovéhoto neoprávněného zásahu upuštěno a kromě to ho mohu požadovat i náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Alternatiu žaloby podle ş 13 občanského zákona zatím zvažuji, přesto ale tento dopis považujte za předžalobní pokus o smír. V rámci tohoto předžalobního pok usu a bez prejukdice pro případný soudní spor žádám, aby nejpozději do 14 dnů po obdržení tohoto dopisu vyšlo ve Vašem listě sdělení redakce, v němž mi bude vyslovena omluva za to, že v souvislosti s mým jménem byly v článku "Kdo sedí na českém vnitru" vysloveny dohady, pro které neexistují žádné reálné důkazy a tyto dohady jsou spekulací autora článku.

S tímto požadavkem se nevyhýbám možnosti jednat o sporném vyřešení celé záleži tosti.

Na závěr, a pro případ, že by kdokoliv uvažoval o možných výhodách Vašich novi n plynoucích z jisté zajímavosti sporu s ministrem vnitra, upozorňuji, že obča nský zákon mi svými promlčecími lhůtami dává dostatečný prostor pro podání žal oby v době, kterou já pro sebe budu považovat za nejvýhodnější.

Pokud ve lhůtě shora uvedené nebude zveřejněna omluva, ani neodržím Vaše stano visko v uvedené věci, budu mít za to, že nereflektujete na smírné řešení věci. S pozdravem JUDr. Tomáš SOKOL.

JDE O FAKTA, PANE MINISTŘE!

Tolik dopis v té době ministra vnitra České republiky. A teď, nechť mi zainter esovaní prominou, rád bych se k němu vjádřil, či jej komentoval. Myslím totiž, že dát veřejně najevo své stanovisko je mnohem lepší než je vyslovovat v uzav řené síni při soudním jednání. Čímž se však zdaleka nvyhýbám žalobě. Spíš naop ak: uvítám ji. Alespoň se občané tohoto státu, kteří platí daně, dozvědí o mno ha věcech pravdu. A možná začnou uvažovat, za co se tenkrát peníze poplatníků utrácely, a hlavně, kdo je utrácel a proč. Ostatně, analogie k tehdejší situac i platí i dnes...

* * *

Veřejná odpověď:

Nemáte pravdu, pane ministře. JUDr. Jan ŠULA ve slušovickém družstvu skutečně pracoval. A dost dlouho. A byl opavdu ředitelem slušovického hotelu PACIFIC ve Vietnamu. Záznamy by o tom měly existovat v bývalém osobím oddělení JZD AK Sl ušovice a v paměti počítačů.

(Jenomže, jak známo, čas hraje pro "mafiány". takže se mohlo klidně stát, že d íky liknavosti policejních orgánů, které od roku 1990 do dnešního dne činnost agrokombinátu vyšetřovaly, je kdosi "skartoval" a kompromitující doklady zniči l. Ale, to už je Vaše starost, pane ministře. V každém případě, je dost svěků, kteří činnost JUDr. Šuly potvrdí...)

A pokud jde o Československou stranu lidovou, členství doktora Šuly v ní lze r ovněž prokázat. Včetně funkce ředitele Vydavatelství VYŠEHRAD. I to, že ČSL za stupoval v občanské komisi při federálním ministerstu nitra. Podle informací z kruhů blízkých této politické straně proti jeho osboě existovalo mnoho výhrad , proto musel odejít. Dokonce mu údajně pozastavili členství.

Přátelství, známost

nebo dokonc spolupráce? Tak lze postavit další otázku. Jistě, známost ze studi í na vysoké škole není nic špatného. Ovšem, doktor Šula, pane ministře, mnohok rát tvrdil, že je Vaším osobním, důvěrným přítelem. Před svědky, a to jak v ap arátu Československé strany lidové, tak i při zasedáních občanské komise při f ederálním ministerstvu vnitra. Některé svědky dokonce osobně znáte. takže, je mi líto, měl byste spíš žalovat, pokud to není pravda, přímo JUDr. Jana ŠULU a nikoliv redakci Zemědělských novin.

Doktor ŠULA však před svědky prohlašoval i jiné věci. Například se chlubil svý m spoluautorstvím na Vašem známém prohlášení postavit komunistickou stanu mimo zákon.

(Tady je jedna zajímavost, pane ministře. Ve svém dopise konstatujete, že ono prohlášení vzniklo coby úřední materiál z titulu úřední funkce. Ovšem tenkrát jste jak Vy, tak generální prokurátor oficiálně říkali něo jiného. Že je to os obní stanovisko soukromé osoby, nikoliv městského prokurátora. Není to divné? A ještě něco: Konstatujete, že je absurdní spojovat onen akt s jakýmikoliv pol itickými ambicemi. Možná. Ale třeba ne. Pamatujete se na ty tisíce protestních dopisů a stovky novinových článků, které se za Vás postavily, když hrozilo Va še odvolání z fukce? Na obrovské demonstrace, kdy masy lidí volaly SOKOL NA FU NKCI MINISTRA VNITRA! Všichni Vám bezmezně věřili a byli přesvědčeni, že udělá te v tomhle resortu pořádek... Nic se však nestalo. Spíš naopak: Vše, co šlo k onzervovat, jste zakonzervoval. I tohle je divné - v kontextu s Vaším prohláše ním, pane ministře!

Proč doktor Šula

byl jmenován ředitelem policejnho útvaru na ochranu ekonomiky? Vskutku, tenhle problém je snad klíčový a Váš dopis, pane ministře, na něj nedává žádnou odpo věď. Pokud totiž JUDr. Šula nebyl Vaším důvěrným přítelem a všechno si vymysle l, stojí celá záležitost náhle v poněkud podivném světle. Jmenujete člověka, j ednoho z důležitých činitelů "slušovické mafie", do čela úřadu, který by měl v yšetřovat právě činnost, jakou praktikovalo JZD AK Slušovice. Ba, co víc: Ochr ana ekonomických zájmů České republiky se má účinně a důrazně zabývat mimo jin é také únikem kapitálu pomocí DAK MOVA Slušovice-Bratislava a mnohých "akciove k" či společností s ručením omezeným, jež vznikly na podstatě družstevního maj etku. Absurdní, že, pane ministře! A pokud JUDr. Šula o vztahu k Vám pravdu ří kal, je to o to obsurdnější. V každém případě lze z toho vyvodit jediné možné podezření: totiž onu doměnku, že nebylo všechno v pořádku...

(Anebo přesně to, co jsem vyslovil ve svém článku, za který mě, pane ministře, chcete žalovat. Jiné logické vysvětlení totiž neexistuje. Člověk s minulostí dost vysoce postaveného pracovníka JZD AK Slušovice, s členstvím ve vládní pol itické straně,která má k němu dost velké výhrady, se těžko může stát šéfem jed noho z velmi důležitých úřadů českého ministerstva vnitra. A pokud ano, tak bu ď z čirého přátelství k resortnímu ministrovi, nebo je v tom záměr. Třetí možn ost neexistuje. Vlastně ano, spojíme-li první dvě dohromady...

* * *

Místo závěru

malá poznámka. Nechápu, pane ministře, proč jste mně psal výše zmíněný dopis. Jako výhrůžku? Varování? Fakta zůstávají fakty. A záleželo pouze na Vás, jaká budou. Navíc, shromážděná fakta tvoří dohromady jakýsi obrazec. Status quo v d aný okamžik. Názor na věc. A to není žalovatelné. Leda byste žaloval ona fakta . Vyvrátil je. Jenomže, to by ministerstvo vnitra České republiky muselo vypad at pod Vaším vedením trochu jinak. To by se musely vyšetřovat trochu jinak Slu šovice. To by nesměl sedět na místě ředitele "ekonomické kontrarozvědky" na Va šem ministerstvu člověk ze Slušovic...

(A ještě něco: Dost podivný je předposlední odstavec Vašeho dopisu. Zemědělské noviny nechtějí mít "možné výhody plynoucí z jisté zajímavosti sporu s minist erstvem vitra". Nám jde o věc. O vyřešení problému. Na rozdíl od Vás, zdá se. Myslím, že i nad tím by se měli v nejblžší době zamyslet poslanci České národn í rady. A nejen nad tím! Zatím Vás pouze kritizují. Bezvýsledně. Je zřejmé, že tato metoda se jeví coby poněkud neefetivní...)

POST SCRIPTUM:

Dopis ministra vnitra České republiky JUDr. Tomáše Sokola adresovaný autorovi tohoto seriálu byl napsán téměř doslovně před třemi roky. Stejně tak jako jeho odpověď. Lze říci, že i když od té doby uplynulo "drahně času", aktuálnost ob ou dokumentů se pranic neztenčila. Spíše naopak. Arogance páně Sokolova a dědi ctví, jež po svém "ministrování" zanechal nové české vládě, ve světle argument ů vyniká totiž v současnosti o to víc. Včetně oné pasáže, kde zdůrazňuje, že p okud jde o soudní žalobu, bude volit dobu pro něj nejvhodnější. Tedy nikoliv p ravda, ale osobní prospěch a ješitnost JUDr. Tomáše Sokola. `A propos: Dosud a utora tehdejšího a dnešního seriálu nezažaloval...

* * *

Úplně nakonec však ještě jednu osobní poznámku. Brzy po vyjití inkriminovaného článku o JUDr. Janu Šulovi v bývalých "černých" Zemědělských novinách a po zv eřejnění Sokolova dopisu a mé odpovědi na něj se ozval sám doktor Šula. Nikoli v proto, aby oznámil, že podává žalobu či požadoval omluvu: Kupodivu, požádal pouze o neformální schůzku...

(Sešli jsme se tehdá, tuším, že to bylo brzy po Novém roce 1992 v restauraci h otelu MERKUR v Praze Na Těšnově. Pan doktor Šula přišel sám, bez doprovodu, a pokoušel se vysvětlovat. Nepopřel své zaměstnání v JZD DAK Slušovice. Potvrdil také svůj pobyt a funkci ve Vietnamu. Pouze se snažil dokazovat, že nebyla ta k významná, jak se z ní dá usuzovat. Nevyvracel ani svůj vztah k JUDr. Tomáši Sokolovi. Ano, byli spolužáci a přátelé. Jen s tím Sokolovým prohlášením o pos tavení komuistů mimo zákon prý to bylo poněkud jinak: Nebyl údajně spoluautore m, Sokol se s ním jen radil a on, JUDr. Jan Šula, prý pouze korigoval a upravo val text zmíněného dokumentu... A vyšetřování trestné činnosti Agrokombinátu S lušovice? Ano, jistě, jeho "ekonomická kontrarozvědka" se na tom částečně podí lí. Nemá ovšem konkrétně v tomto případě žádnou pravomoc. To jen šéf vyšetřova cího úřadu, kterým tehdy byl Ivan Vyleta, pozdější policejní president... A mi nistr vnitra Sokol...)

* * *

Pominu-li fakt, že pan Šula navrhl další setkání, na které však později v "náv alu práce" zřejmě jaksi pozapomněl, mohli bychom předešlým odstavcem tuto část seriálu ukončit. Kdyby... Kdyby ovšem JUDr. Jan Šula nevykonával svou funkci přes prakticky téměř nulový efekt dál i v samostatné České republice... Kdyby se dokonce neměly po reorganizaci českého policejního sboru jeho pravomoce ješ tě víc zvětšit... Kdyby valná část i z toho minima, co jeho podřízený útvar na konec vyšetří, neskončilo kdesi ve ztracenu... Kdyby se pan ředitel Šula např. na posledních "veřejných" narozeninách tehdejšího pražského policejního ředit ele Hofmana nesešel v přátelském "objetí" s lidmi typu ředitel a majitel hotel u Ambassador Vlastimil Dvořák, soukromý podnikatel a špičkový agent "mnoha jme n a pánů" Mikuláš Nadaši. Tedy s těmi, jejichž činnost má právě "odhalovat"... Kdyby se, podle očitých svědků, nescházel na schůzkách v "jistých" restaurací ch v "jistých" částech Prahy s "jistými" bývalými i dnešními politickými předs taviteli, jejichž jména, a nejen jejich, se objevují také v tomto seriálu... K dyby...

Jiří F. PILOUS