--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Slovo politického vězně: Ještě je čas
Zdroj: NN Ročník........: 0004/051 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

SLOVO POLITICKÉHO VĚZNĚ: JEŠTĚ JE ČAS Patřím ke skupině politických vězňů, která po listopadu 1989 měla shodou náhod možnost prostudovat a analyzovat část dokumentů StB týkajících se tzv. akcí K lín, Norbert, Vlna, Kámen a dalších operací a aktivit této formálně zrušené in stituce. Získané poznatky mě opravňují tvrdit, že byly vypracovány sovětskou t ajnou službou KGB. Československá StB je od ní dostala jako prováděcí směrnice , které na vysoké profesionální úrovni splnila a v lecčems obohatila díky naše mu možná národnímu citu a smyslu pro improvizaci, detail a jemnost provedení. Zdánlivá tříšť dat

V daných souvislostech nesmíme nikdy ztrácet ze zřetele to, že KGB a její dceř inné organizace typu naší StB, německé Stasi a podobně, pracovaly a pracují v mistrnně utajovaných dlouhodobých taktických a strategických horizontech často s vlastními pro sebe prospěšnými záměry a cíli. Měli bychom si být stále vědo mi i toho, že po roce 1945 sovětská KGB do své činnosti integrovala získané po znatky o Sicherheitsdienstu s podstatnou částí jeho agentury a rozvinula je ta k, že se stala nejlepší, ne-li přímo nedostižnou a morálně nejbezohlednější or ganizací svého druhu.

Z tohoto hlediska jen naivní občan přistoupí na verze tzv. lidského selhání, b yrokratického šlendriánu či tzv. demokratičnosti postupu atd., které obhajují beztrestnost úniku plukovníka StB Čadka před zatčením, únik Viktora Koženého d o zahraničí, únik bratrů Helbigových před zatčením, aktivity agenta KGB Koeche ra v Prognostickém ústavu a v počátcích Občanského fóra před jeho odhalením am erickými žurnalisty, aktivity dalších agentů a rezidentů KGB a StB v našem pol istopadovém vývoji.

Nejde jen o jednotlivce, nýbrž samu povahu probíhajících systémových změn a ch arakter těch cílových skupin, které mají z hospodářské transformace rozhodujíc í majetkový a tím i do budoucnosti zaměřený rozhodující politický prospěch. Až na výjimky jsou tvořeny nomenklaturními komunisty amorálně profitujícími z po srpnového okupačního režimu a bytostně svým profitem závislými na StB a KGB. Z řetele k jejich prospěchu jsou pravou příčinou toho, že nebyl přijat zákon o k onfliktu zájmů, zákon proti praní špinavých peněz, účinné zákony dovolující st íhat jejich zneužívání moci, jimi potlačovaných lidských práv a svobod, jimi p áchané vlastizrady, k níž si terorem vynucovali souhlas poctivých a jim naposp as vydaných občanů. Jim bylo umožněno legalizovat špinavé peníze v malé a velk é privatizaci. Oni se stali cílovou skupinou při schvalování privatizačních pr ojektů, nebo přesněji, procesu vyhledávání budoucích vlastníků. To pro ně byly potlačeny veškeré účinné kontrolní mechanismy občanské společnosti. A nebyl t o jen Lízner, Chadima, Tříska a další, kdo jim dali zpět do rukou klacek jejic h reálné čtyřicetileté moci, který jsme jim chtěli před pěti léty v zájmu demo kratické budoucnosti vlasti vyrazit. Ze stejných důvodů vyvanula doztracena ka uza Slušovice a další. Proto nebyla vyšetřována činnost pana Saula na našem ve lvyslanectví v Pekingu před listopadem 1989 a finanční toky a operace směřujíc í přes ČLR. Proto nejsou šetřena kuvajtská, lichtenšteinská a další zahraniční konta přesto, že na některé z nich veřejně v televizi Nova letos v létě pouká zal JUDr. Marián Čalfa. Proto se nikdo nezajímá o původ mnohasetmilionových čá stek peněz, za které komunista Soudek koupil podíl Škody Plzeň, které nabízela komunistická firma Ovofruit za Aero Vodochody ....

Úcta k faktům a zřetel k věcnosti mě vede k možná předčasnému a pro veřejnost zatím méně srozumitelnému zveřejnění některých údajů týkajících se zahraničníc h kont. S otázkou ke kompetentním orgánům státu, zda jim věnovaly pozornost. "Údaje a jména v kauze Lichtenstein": Verwafungs und Privat Bank +ulostrasse 5 Postfach 470 Vaduz Lichtenstein, B. General du Lucemburg direktor R. Porchet, Lajbnerová Věra Chovanec, Sedlák, Jaro, Smojserčuk, Zanták, Chlumský, Buchar, Šmíd ...

"Údaje a jména v kauze Kuvajt": Van der Becuren Charles, Victor Beide, Al-Mous a, Al-Muhabak, Beh Beham, Victoria-Island, Lagos-Nigérie, West-Africa, Omnipol , Onoda, Černý, Balášek, Derfler, Kulhánek ...

Jiný úhel pohledu

V daném smyslu je třeba si znovu uvědomit dostatečně známá fakta o prokázané v íce než sedmdesátileté infiltraci německé sociální demokracie agenturou Čeka - NKVD - KGB a její pozdější dceřinnou organizací Stasi. Z tohoto hlediska není bezvýznamné sledovat aktivity německých podnikatelů hlásících se k sociální d emokracii na našem území. Například od roku 1985 v tzv. pěrestrojkovém období se u nás začalo angažovat konsorcium Saaberg-Hölter-Lurgi.

Představitelem tohoto konsorcia je Ing. Heinz Heinrich Hölter-firma Hölter, čl en SPD z úzkými vazbami na bývalého německého kancléře Schmidta, vedoucí funkc ionáře SPD H. J. Vogela, Raua, LaFontaina a dokonce i na premiéra bavorské zem ské vlády Streibela. V uvedeném období Ing. Hölter navázal nikoliv bez vědomí moskevského ústředí úzké styky s tehdejšími vysokými funkcionáři KSČ a vlády - generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem, Rudolfem Hegenbartem, Vlastimil em Ehrenbergerem, Vladislavem Blažkem a mnoha nomenklaturními představiteli te hdejšího podnikového managementu na úrovni ředitelů podniků. Cílem těchto styk ů ještě před listopadem 1989 byla příprava vlastnických změn ve prospěch vybra ných německých firem a komunistů východního bloku. V dané souvislosti se jméno Ing. Höltera a jeho spolupracovníka pana Klopsche ve funkci tajemníka Velvysl anectví SRN v Praze objevuje také v souvislosti s přípravami na vydání mladobo leslavské automobilky Volkswagenu. V pochopení těchto veřejnosti utajovaných i niciativ snad pomůže nápověda: "Dne 21. listopadu 1989 se na Malé Straně v Pra ze konala tajná večeře, na níž se sešel vedoucí oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolf Hegenbart s Ing. Hainzem Heinrichem Hölterem".

Orientace v naznačených souvislostech je velmi obtížná. Pomáhá nám na jedné st raně pochopit polistopadové obavy bývalého prezidenta USA Georga Bushe z toho, aby nás tytéž staronové a překabátěné struktury nevtáhly do nějaké další form y "extrémismu" v naší vnitřní a zahraničněpolitické orientaci. Z jiného úhlu p ohledu je obtížnost dána hlubokým historickým zázemím sahajícím až ke zrodu bo lševismu a jeho nastolení v carském Rusku. Stále nemůžeme ztratit ze zřetele f akt, že převozu V. I. Uljanova-Lenina do Ruska v roce 1917 na základě rozhodnu tí německých generálů Ludendorfa a Hindenburga předcházela téměř dvacetiletá i ntenzivní a všestranná podpora ruských bolševiků ze strany německé sociální de mokracie. Skrze její členy a sympatizanty začala již za rané výmarské republik y úspěšná infiltrace německého politického, veřejného a hospodářského života Č ekou. Její agenturu převzalo NKVD a později KGB. Není bez zajímavosti, že naro zdíl od jiných oblastí byla tato agentura minimálně zasažena stalinskými čistk ami, a že po nástupu Hitlera úspěšně expandovala do celého světa.

Fakta naznačují, že jedno z největších nebezpečí pro úspěch operací tajných sl užeb totalitních států i v posttotalitním období tvoří občanské iniciativy pol itických vězňů, demokratických antifašisticky a antikomunisticky smýšlejících a angažujících se občanů. Proto, že díky vzdělání, intelektu, mravnosti nebo n abytým zkušenostem dokážou vidět hodnoty svého a společenského života ve stejn ě širokých a hlubokých časových souvislostech jako důstojníci tajných služeb a osoby stojící v pozadí. Proti těmto občanům a politickým vězňům proto směřují operace speciálního typu.

Poznámky k akci Klín

Za hlavní cíl soustavy operací KGB-StB nazvané "akce Klín" lze po listopadu 19 89 označit ochranu vlastní agentury a cílů před jejich rozkrytím protikomunist icky smýšlejícími angažovanými občany. Hlavní nástroje Klínu tvoří infiltrace, dezinformace a destrukce - vnitřní rozložení všech protitotalitárně zaměřenýc h iniciativ, nebo jejich ovládnutí zevnitř, a udržení maxima vlivových pozic v e všech oblastech společenského života se zvláštním důrazem na bezpečnostní ap arát a na hromadné sdělovací prostředky.

Ze společenských organizací byly zvláště rozpracovány Charta 77, VONS, KAN, PT P, HOS a K 231 - KPVČ. Cílem byla eliminace jejich vlivu, zamezení v integraci příslušníků PTP s Klubem angažovaných nestraníků, což mohlo vést ke vzniku po četné a důsledně protikomunistické politické strany konzervativního typu, kter á by nabyla na síle díky přirozeným úzkým názorovým vazbám k exilovým organiza cím. Zhlediska činnosti StB byly operace proti exilu pro ni cenným zdrojem zku šeností již ve čtyřicátých létech stejně jako operace vůči nekomunistickým pol itickým stranám. Rozkrytí činnosti V. Chalupy alias kpt. Krále působícího v Če skoslovenské národní radě americké je dostatečným příkladem stejně jako poukaz y krajanů na doznání Huberta Ripky před vyšetřovacím výborem Kongresu USA. Ve stati uvedené skutečnosti, vztah polistopadových vlád a některých politických subjektů vzešlých z OF k exilu a komunistickým strukturám vyvrací pokusy tvrdi t, že se tato destruktivní činnost v polistopadovém vývoji stala "přirozeným p rojevem normálního stavu pluralitní společnosti". A to i na půdě Konfederace p olitických vězňů. Žádná zpravodajská služba a velmoc nevyklízí pozice dobrovol ně a bezezbytku. Ani KGB a její dceřinné organizace. Zvláště když jim bylo umo žněno vstoupit do transformačních procesů z předem připravených pozic. Situace v KPV

V bezprostředně polistopadovém vývoji se mi zopakovala již jednou učiněná smut ná zkušenost z roku 1968 ve vztahu ke K 231. Tvoří ji fakt, že mezi hlavními i niciátory jak K 231, tak i KPVČ, ale i v dalších protikomunistických organizac ích a iniciativách usilovali o vedoucí roli lidé, o kterých jsme již z věznic a lágrů věděli, že neobstáli a stali se tajnými spolupracovníky StB. Předseda pražské pobočky KPVČ bratr Stanislav Stránský dokázal se sobě vlastní odvahou v zájmu všech muklů tyto skutečnosti veřejně pojmenovat a i písemně upozornit na to, že KPVČ a některé další organizace a iniciativy spoluzakládali také age nti StB. Jejich odvetou bylo označení Stanislava Stránského za "zločince", špi nění jeho pověsti a nakonec protiprávní vyloučení z KPVČ. Všichni muklové vědí , že prvořadou povinností chlapa v odboji byla ochrana dětí a žen. Stanislav S tránský jednal v souladu s touto hodnotou a nepsaným zákone odboje. Nyní ti, k teré svými vystoupeními ranil, se snaží tomu, čím jsme žili, podsouvat jiné ne ž námi vyznávané motivy v souladu se špinavou komunistickou praxí Rudého práva vůči nám.

Nemilost vůči Stránskému dalo republikové ústřední najevo i jemu řízené pražsk é pobočce zablokováním peněžních prostředků tak, že jsme jako její členové vyd ali "Pietu" z vlastních prostředků stejně jako z vlastních prostředků podporuj eme "Věrni zůstali". Situace šla tak daleko, že ústředí odmítlo v rozporu s pr incipy a faktem, že mu pražská pobočka odvádí 70 000 Kč ročně, finančně zajist it sál pro valnou hromadu pražské pobočky KPVČ, která je jediná kompetentní si tuaci posoudit a rozhodnout. Stanislav Stránský na tyto akce odpověděl založen ím "Sdružením bývalých politických vězňů".

V této situaci se najednou odněkud objevily peníze pro uspořádání tzv. "přátel ského posezení" dne 4. prosince 1994 v prostorách vinohradského Národního domu . Jako organizátoři se na pozvánkách podepsali první místopředseda KPV Mirko Š ťastný, předsedkyně sociální a zdravotní komise Naďa Kavalírová a předseda kul turní komise Dušan Chval. Hned při prezentaci dostávali členové pražské pobočk y formulář bez jakéhokoliv označení i informace s následujícím textem a výzvou k podpisu: "Jsem si vědom toho, že 1/ členství v KPV je neslučitelné se člens tvím v opozičním "Sdružení bývalých politických vězňů" založeném Stanislavem S tránským. 2/ Případným členstvím ve "Sdružení" ztrácím nárok na výhody získané KPV pro své členy. Nesouhlasím proto s případným převedením svého členství do "Sdružení" a zůstávám nadále členem KPV. Praha 4. prosince 1994". Šlo o přátelské posezení nebo o akci podle partesu komunistických dílen? Není načase položit si radikální otázku po našich chybách a vinách, i otázku, kdo j e řízen Klínem, Ústředí KPV? Pražská pobočka KPV? Pražská pobočka 150? Pobočky KPV v Karviné, Náchodě, Českých Budějovicích a Plzni? Jaká je role Brna? Memento

Toto oslovení se mi píše těžce. Nemohou posoudit, jestli jsem dobře uspořádal své myšlenky. Snažil jsem se k řádkům usedat v klidu a plné soustředěnosti. Ne dokázal jsem to. Mysl mi rozrušovaly vzpomínky na mrtvé kamarády, obavy o souč asnost, obrazy všeho, co jsem prožil. A otázka ke všem poctivým muklům a mukli ním. Co se to s námi stalo? Ve věznicích a lágrech jsme se dělili o posledního šluka, o poslední kůrku chleba, o poslední kostku cukru. Copak jsme už zapomn ěli?

Domnívám se, že bychom se měli všichni sejít na Valné hromadě všech členů KPV k posouzení vzniklé situace. Ne proto, abychom podle vzoru ústředí vylučovali a činili tak něco, na co žádný z nás nemá právo proto, že členství v KPV je za loženo na našich létech prožitých ve věznicích a lágrech a životě ve cti, kdy jako členové Konfederace máme nezadatelné právo na volné sdružování jak uvnitř jí samé, tak i na práci mimo ni ve všech protifašistických a protikomunistick ých organizacích. Výsledkem našeho soudu může být jen nahrazení některých osob osobami jinými jako při hokejovém vhazování, kdy rozhodčí nahradí ty hráče, k teří se k buly neumějí postavit, jinými hráči, aniž by předchozí vyloučí ze hr y. A mělo by jít taky o to, zda naši organizaci necháme vtěsnat do mantinelů " péče o členy domova důchodců", či zda věrni hodnotám našeho života a sudby, v níž jsme obstáli, budem činorodou politickou, společenskou a mravní silou pran ýřující všechny neřády podle zásady padni komu padni. Dokud v podzimu našeho ž ivota máme ještě trochu sil. Ještě je čas, sestry a bratři.