--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Mají Poláci rádi Židy ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

MAJÍ POLÁCI RÁDI ŽIDY ? "Gazeta Polska" byla obviněna z antisemitismu. Z antisemitismu a rasismu. Z ra sismu a fašismu. Nyní již každé dítě na Krakovském předměstí ví (Varšavská hla vní třída. Pozn. překl.), že není žádný rozdíl mezi námi a funkcionáři, kteří v roce 1968, v březnu, ropoutali kampaň proti Židům. Byli jsme demaskováni. Ny ní

již nezamaskujeme skutečnost, že kultivujeme tradice předválečné Falangy. Byli jsme rozpracováni a náš fenomén byl odhalen. Znázorňujeme ještě jednou tu nez bytnou pravdu, že pravicová myšlenka je zdrojem netolerance, xenofobie, zdivoč ení, že každé pravicové společenské hnutí vede dříve či poději k pogromům, kon centračním táborům a ke genocidě. Sami jsme na vlastním příkladě ukázali, že k do začíná dekomunizací, ten končí antisemitismem. Náš podezřele neodbytný záje m o obsah svazků na ministerstvu vni

tra se stane konečně srozumitelnější: Nám nejde o žádné konfidenty, ale pouze o pravdivá jména politiků židovského původu.

Chceme Polsko bez Židů?

Navzdory tumu, co napsal v listu Gazeta Wyborcza jeden autor, a po něm to opa kovali jiní, Gazeta Polska není antisemitská. Nejsme toho názoru, že Židé jsou hlavním zlem tohoto světa. Nepovažujeme je ani za horší, ani za hloupější než jsou Poláci. Nemyslíme si, že jsou naším největším neštěstím. Po staletí jsme byli mnohonárodnostním státem, ve kterém spolužili Poláci, Lit evci, Bělorusové, Ukrajinci, Židé. Polská kultura z tohoto spolužití, z této k oexistence, vyrostla. Kdyby nebylo těchto národností, nebyl by ani Mickiewicz, ani Milosz (nositel nobelovy ceny za literaturu

v roce l980 - pozn. překl.) Těžko bychom si představili polskou kulturu bez Lesmiana, Schulze, Tyrmanda, a také bez Jankiela a Rubinst eina (který nejvíce porozuměl polskosti Chopina).

Netoužíme po tom, aby se Židé vystěhovali do Izraele. Právě naopak: Jsme si ji sti, že Židé, polští Židé, by nám nyní velmi pomohli, kdyby zde otevřeli své o bchody, velkosklady, továrničky a ke kastě nových zbohatlíků, která nemá žádné kořeny, přidali trochu židovské chytrosti, schopnosti obchodovat, židovské ku ltury a tradice - pak by Polsko více připomínalo předválečné Polsko, a ne Kong o, Guatemalu nebo Kostariku. Nebojíme se to říci veřejně, že polští Židé, stej ně tak jako ostatní Poláci musí dost

at vrátit veškeré ukradené vlastnictví. Ctíme svaté právo vlastnictví. Za co dnes se můžete stát

antisemitou.

Nejsme antisemité, ale jestli autor z listu Gazeta Wyborcza a stádo autorů z j iných novin si myslí, že se necháme zastrašit a nechat si zacpat ústa vydírání m - obviněním z antisemitismu, pak se mýlí. Nejsme antisemité. Ale jestli auto r listu Gazeta Wyborcza a stádo autorů z jiných novin počítají, že se zříkáme jistých slov, názorů, tématů, pak se přepočítali.

Proč? Protože nejsme idioté a víme, že kdybysme chtěli splňovat všechna přání slídíčů antisemitismu, pak bychom si museli uřezat jazyk, vyjmout mozek a odle tět na měsíc.

Neboť za antisemitismus dnes můžete byt obviněn za všechno. Za použití slova Žid. Za opominutí slova Žid. Za vyjmenování Trockého. Za opom enutí Trockého. Za uvedení pravdivého jména Zinovjeva. Za zignorování Marxe. Z a kritické se vyjádření o Ministerstvu veřejné bezpečnosti. Za vyslovení názor u, že v Polsku, ne v roce 1968, ale ve čtyřicátých a padesátých letech kulmino val komunistický teror a komunistická lež. Za ironickou výpověď na téma polské antologie veršů o Felixovi Dzeržinském. Za vzpomínku o zásluhách Romana Dmovs kého na opětovném získání nezávislos

ti Polska v roce 1918. Za kritiku Tygodnika Powszechného. Za polemiku z listem Gazeta Wyborcza. Za podporu politika, kterého osobně nezná Adam Michnik, nebo si ho neváží. Za použití výrazu národní. Za použití výrazu "polský". "Gazeta Polska", to je samozřejmě antisemitský titul, který sugeruje, že jiné noviny j sou židovské. Jestliže můj dědeček nebyl v Komunistické straně Polska a strýc nebyl v komunistické tajné policii, pak budu podezřelý z antisemitismu jenom p roto, že jsem Polák.

Gazeta Polska jsou svobodné noviny, nedáme se terorizovat ani poblázněnými ant isemity, ani šílenými antipolonisty. Nikdy nenapíšeme, že největším neštěstím světa jsou Židé

(Kristus byl Židem též), ale nikdo nás nepřinutí k tomu, že nevíme o tom, koli k Židů sehrálo skandální roli v komunistickém aparátu propagandy, komunistické m aparátu represe a v genocidě. Nikdy nebudeme tvrdit, že po válce, to Židé pr onásledovali Poláky (Poláky pronásledovali též Poláci, Bierut byl Polákem), al e nevidíme důvod ukrývat skutečnost, že se židovská menšina stala pro komunist ické vládce poválečného Polska zvlášť atraktivním rezervoárem řídících kádrů, že na důležitých postech v Polské ko

munistické straně a její tajné policii i jiných ministerstvech a v tisku, se t o jen hemžilo Židy. Ani nás nenapadne názor, že svět je řízen velkým židovským spiknutím, ale nevíme proč bychom měli zastávat názor, že nevidíme, že v někt erých západních zemích jsou masové sdělovací prostředky obsazeny většinou mezi národním židovským lobby. Nezajímají nás rysy tváře, ani znění jmen politiků, ale když k nám přináší někdo článek o tom, jak v určitém prostředí dědové půso bili v Komunistické straně Polska a

otcové zakládali komunistickou tajnou policii a jejich děti oživují kampaň za rehabilitaci dnešních komunistů, pak tyto články nehážeme do koše pouze proto, že jména těchto dědů a otců jsou židovské.

Zuří v Polsku antisemitismus?

Antipolonističtí funkcionáři hlásají, že u nás zuří antisemitismus. Mají pravd u? V Polsku existuje nechuť k Židům, ale v omezené míře a ve značně umírněných formách. Zachovaly se ještě zbytky této nechuti z předválečné doby, neboť ješ tě žije pár lidí, pamatujících si časy, kdy ve městech Židé tvořili uzavřenou cizí společnost a kdy jsou ještě živé polsko-židovské konflikty na ekonomickém pozadí.

Ne příliš mají rádi Židy rolníci. Židé byli pro ně cizí, stejně jako cikáni či černoši. Bez většího úspěchu pěstují antisemitismus některé sektářské skupiny národních demokratů.

Funkcionáři antipolonizmu vědí dobře, že lžou, když vytrubují po světě o polsk ém antisemitismu. Kdyby zuřil v Polsku antisemitismus, pak v letech 1980-1981 by, v desetimilionovém spontánně vytvořeném hnutí "Solidarita", antisemitismus vybuchl násilným a neomezeným způsobem. Funkcionáři antipolonismu vědí moc do bře, že tomu tak nebylo.

Ale jim to nevadí. Proti Polákům mají jeden vražedný argument, kdy končí veške rá diskuze a pochybujícím se zavírají ústa: Falangou. Kdo se pokouší bránit tí m, že Poláci přece nevytvořili koncentrační tábor v Osvětimi, připomíná se mu: Falanga. Při výkonech Falangy mají zblednout všechny zločiny světa. Falanga, jsoucí odštěpkem Národní demokracie před válkou, prováděla v třicátýc h letech skutečně skandální věci. Organizování židovských pogromů na ulicích a univerzitách Falangu ostouzí. Avšak antipolonistům, kteří ducha Falangy vyvol ávají jako konečný argument, který má navždy Polsko zkompromitovat, a naopak j e ospravedlnit od skutků komunistů, je třeba připomenout, že ve svých nejčerně jších dnech Falanga nevraždila, nestřílela, nemučila při výsleších, nevsazoval a do vězení. Když vkročili do Polska

Němci, vůdcové Falangy, ti nejstrašnější podle antipolonistů fašisté světa, s e nepřihlásili ke kolaboraci s gestapem, nedostali funkce ředitelů v německém aparátě teroru, ale pouze hynuli v koncentračních táborech, nejedenkrát...za p oskytnutí pomoci Židům. A ve stejné době, v sovětské okupační zóně židovští sy mpatizanti pokroku, vítali s nadšením Rudou armádu a NKVD, a připravovali se n a vedoucí místa tajné policie Komunistické strany Polska.

Gazeta Polska má úctu k zásluhám Národní demokracie i osobně si váží Romana Dm ovského, ale k Falanze se staví kriticky. Ale jestliže ještě jednou nějaký aut or z listu Gazeta Wyborcza, nebo jiného listu, se pokusí využít Falangy jako o nen rozhodný argument, který má vyrazit veškerou zbraň antikomunistům, pak nec hť od nás uslyší to, co si na tohle téma myslíme: Porovnejte nejskandálnější v ýstřelek Falangy s nejmenším zločinem židovských komunistů, spáchaným za časů Lenina, Trockého, Stalina, Beriji a Bieruta.

Jak se v Polsku vyvolává

antisemitismus

V Polsku nezuří antisemitismus. Ale nakonec stále častěji lidi napadá myšlenka : Abychom nebyli antisemité, musíme se vlastně stát anděly. Neboť již řadu let jsou Poláci cílem agresivní dotěrné provokace, organizované místními i zahran ičními antipolonisty - provokace, jejíž cílem je nás ve světě nejenom umlčet, ale i urazit, pokořit a zdiskreditovat.

Tato provokace ma již svou historii. Ještě zcela neskončily krvavé potyčky v b ierutovském aparátu teroru, ještě si nestačily, Berman, Fejgin, Róžaňski, utří t ruce od krve, a již v novinách bylo ohlášeno (1956-1957), že každý pokus o p očítání Židů na vedoucích místech komunistické tajné politické policie, v Plán ovací komisi nebo ve vedení Polské sjednocené dělnické strany, bude považováno za hanebný akt antisemitismu. Ještě nikdo tyto ředitele nespočítal, ještě ti, kteří snad měli chuť to učinit, nad

obro nevyšli z vězení, a již jim byla opět zacpávána ústa. Že se tehdy po Pols ku nerozšířila vlna zoufalého mstivého antisemitismu, je velkou záhadou pro bu doucí historiky.

Ale nerozšířila se. Když v březnu 1968 u příležitosti zápasu mezi dvěma sobě r ovnými zločineckými bandami v komunistickém vedení, propaganda jedné z těch ba nd se snažila hodit Polákům trochu pomyjí, ve kterých byl namíchán antisemitsk ý blábol s komunistickou novomluvou, někteří na to naletěli, sice bez nějakého velkého přesvědčení a ne nadlouho. Polské elity byly vůči propagandě impregno vány.

Provokatéry to ale vůbec nevzrušilo. Uprostřed osmdesátých let, bez jakékoliv záminky, bez jakéhokoliv zdůvodnění např. náladou ve společnosti, začal Tygodn ik Powszechny tisknout sérii článků pranýřující polský antisemitismus. Tentokr át nešlo o Falangu. Šlo o morální spoluzodpovědnost Poláků... za zločiny spách ané Němci na Židech. Tento nebývalý útok, zajisté inspirovaný americkým židovs kým prostředím, zaslepeným nenávistí k Polsku, byl zformulován Jerzym Turowicz em jako teorie "společenského hříchu

", to znamená viny, spočívající na celém národě, za přestupky spáchané antisem ity. Byla to v civilizovaném světě první koncepce kolektivní odpovědnosti za č iny jednotlivců.

Práce nad hříšným národem byla podjata již za vlády "Solidarity" prostřednictv ím listu Gazeta Wyborcza a jeho agentury ve sdělovacích prostředcích, má přede vším charakter dotěrné propagandy. V novinách, v rádiu, v televizi, propagandu dialektiky a diktatury proletariátu nahradily nekonečné výstrahy, příkazy a p ohrůžky týkající se rasizmu, antisemitizmu, xenofobie, maloměšťáctví a tmářstv í. Pod těmito hesly se uskutečňují demonstrace, vzpomínková shromáždění zhromá ždění, a dokonce koncerty. Strach př

ed obviněním z antisemitismu je tak velký, že organizátoři výročí povstání ve varšavském Ghetu (v roce 1993 - pozn. překl.) zrušili městskou dopravu ve stře du Varšavy a desetisíce lidí muselo jít do práce pěšky. Něco takového podobnéh o nezinscenovali ani komunisté ve dnech svých největších slavností. Hříšný národ se z toho hned tak nedostane. Je ho třeba ještě více potrestat. H eslo naznačil rabín z New Yorku: Vyhodit řádové sestry, které mají svůj klášte r v Osvětimi. Je to poprvé v našich dějinách, aby nám někdo ze zámoří přesouva l řády a kláštery. Jak velká je síla propagandy! Štvaním proti Primasovi, Polá kům a proti papeži si vynutili na cirkevní hierarchii, aby poprosila karmelitá nky, aby ustoupili. (U nás zase Židé z New Yorku protestovali proti křesťanské mu kříži na pohřebišti před branou T

erezínské pevnosti. Pozn. překl.)

Církev nastavila tvář. Má na to právo. Národ ale ne. Národ má povinnost být hr dým. Organizátoři antipolské nenávisti, kterou rozdmýchala výzva fanatického r abína, přece vědí, že národ se urážet nesmí, že národ má paměť, že hrdost, i k dyž zaniká, náhle se v něm obnovuje a často jde s ní hněv. Člověka někdy napad ne i myšlenka, že ti šílenci, kteří Poláky provokují, že jim jde vlastně o to, aby vlna antisemitismu, když neexistuje, konečně vznikla, aby bylo možno na n i ukázat prstem a aby, ne jen v něja

kých antipolských novinách, ale ve všech novinách i knihách světa by bylo možn é si přečíst, jak Židé byli za války vyvražděni v polských koncentračních tábo rech.

Milují antipolonisté polské Židy?

Neexistují žádné objektivní důvody, pro které by Poláci a polští Židé nemohli spolu existovat, jestli ne v ideální, tak aspoň v přiměřené harmonii. Jedni i druzí přežili peklo války. Nedělí je ekonomické konflikty. Polští Židé mají sv até právo na to, aby měli své vlastní odlišné zájmy, aby měly vlastní noviny, politické lobby, vlastní parlamentní reprezentaci.

Ale kdo u antipolonistických šermířů kdy viděl obranu zájmů židovské menšiny v Polsku? Máme u nás trochu skutečných polských Židů. Žijí po svém, oblékají se po svém, modlí se po svém. Mají své problémy. Možná nemohou dostat práci, mož ná žijí v nouzi? Není to vyloučeno. Ale kde to kdy četl v Gazetě Wyborczej o ž ivotních problémech Židů. Polští Židé nemají dokonce ani svou reprezentaci v p arlamentu. Kdo to kdy četl v Gazetě Wyborczej - článek, který by požadoval pos tavit židovské kandidáty do voleb? N

ikdy nikdo, neboť všemocná rodinka je absorbována troubením po celém světě o p olském antisemitismu, ale vůbec nechce reprezentaci polských Židů v parlamentě . Nechce proto, že by se zavedly mezi Poláky a polskými Židy jasná pravidla sp olupráce, a toho se bojí rodinka jako ohně, neboť pouze v atmosféře konspirace a v atmosféře tabu je možná taková situace, kdy státní hodnostář, reprezentuj ící jednu soudružskou kliku, v Paříži se představuje jako Žid, ve Varšavě jako Polák a tvrdí, že reprezentuje jak

levici, tak pravici i střed, jednoduše celé Polsko, od Karpat až po Balt. Kdo bude hledat v textech šermířů antipolonizmu obranu polských Židů, ten je v těch textech nenajde. Neboť jim o jejich obranu nejde, ale jde jim o obranu z cela jiné skupiny. Jmenují se židovští komunisté.

Proč židovští komunisté

nesnáší Poláky?

Kdo to jsou židovští komunisté? Je to formace intelektuální a politická, která od Marxe přejala víru v řešení problémů židovské společnosti cestou nenávisti a ničení křesťanské kultury a která je zdegenerovaným odštěpkem židovského sp olečenství. Židovští komunisté mají již zlatý věk za sebou. Násilné řádění v u skutečňování vize Marxe a Trockého skončilo v Rusku, v Gruzii, na Litvě, na Uk rajině, v Polsku, v Maďarsku, v Čechách. Židovští komunisté působí již pouze v e sféře idee, informace a propagandy

. S ortodoxním komunismem se rozloučili, ale nadále se drží socialistických (s ociálně-demokratických) ideálů. Protože nemohou zbourat svět založený na křesť anské kultuře, snaží se ho oslabit a rozložit. Jsou vždy v prvních řadách boje s národní sebeúctou. Vlastenectví se vysmívají. Zbožňují pacifismus. Nesnáší tradici. Sní nadále o štěstí celého lidstva, což nejčastěji vyjadřují podporováním nejkrvavějších režimů ve Třetím světě. Když se rozloučili s ideou vytvoření společnosti bez náboženství a bez církve, bojují proti víře jemnějš ími metodami. Vměšují se do vnitřních věcí církve, pokoušejí se ji rozbít zevn itř, pobuřují veřejné mínění proti některým jejím čelním představitelům a pro jiné vyrábí nebývalou reklamu. To přece ne ti polští Židé, kteří se modlí v sy nagogách, vedou úpornou kampaň proti

Primasovi. Tuto kampaň provádí důležití státní hodnostáři, šéfredaktorové, pr ofesorové univerzit, literáti.

V dnešní aktivitě židovských komunistů odehrávají velkou roli jejich kořeny. S naží se je ukrýt. Snaží se jednoduše lidem zabránit, aby se na ně zjevně vzpom ínalo. Snaží se s tou minulostí skončit sami ve vlastním svědomí. A právě prot o, aby tuto minulost ve svém svědomí skončili, potřebují k tomu Polsko. Nenávi st k Polsku a k Polákům je nutná, aby se vytvořil obraz národu tmářů a lajdáků . Tento obraz je nutný k tomu, aby se ospravedlnily a zrehabilitovaly komunist ické zločiny, které byly na tomto ná

rodě spáchány za jejich účasti.

Gazeta Polska si neplete Židy s židovskými komunisty. Kdo si plete Židy s žido vskými komunisty, postupuje stejně, jako oni, kteří ztotožňují Poláky s Falang ou. Žid Jankiel, kdyby žil v novějších časech, nevstoupil by do komunistické s trany a nezakládal by v roce 1945 její tajnou politickou policii. Jistě bychom ho ale potkali v Legiích a později v polské armádě na Západě. Gazeta Polska b ude psát přejícně o polských Židech. Ale židovští komunisté, ať nepočítají s t ím, že jim dovolíme beztrestně nás p

omlouvat a vládnout nad duchem národa. Nechť židovští komunisté ví, že když ml uvíme, že se nebojíme komunistů a jejich lokajů, a to máme na mysli všech, bez ohledu na tvar nosu, barvu vlasů, znění jmen a bez ohledu na situaci v americ kých novinách New York Times.

Převzato: Gazeta Polska

Piotr WIERZBICKI Přel.: Jaroslav KROUPA