--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Fašisté jí zabili otce a okupanti syna
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

FAŠISTÉ JÍ ZABILI OTCE A RUŠTÍ OKUPANTI JI PŘIPRAVILI O SYNA

Tisíce hrdinů, o kterých se mlčí (podnadpis) Žijí mezi námi, a na první pohled se nám může zdát, že se ničím neliší od těch ostatních. Možná, že na první pohled vypadají nejspíš unaveně, a nechtějí se s námi dělit o svůj žal a své trápení. Mnozí z nich doposud nedostali ani záko nnou, ani morální satisfakci ze všechen ten bol, žal a křivdy na nich spáchané .

V listopadu 1989 též stáli na náměstích a statečně cinkali klíči. Je dost možn é, že právě v těch okamžicích zapomínali na to, co rmoutilo jejich duši a srdc e. Plakali z radosti a věřili, ŽE KONEČNĚ SE DOVOLAJÍ NEJEN PRAVDY, ALE I ZÁKO NA. Znovu si zakořenili do své duše léta ztracenou naději a doufali ... Dnes ovšem již museli znovu vystřízlivět. Vlastně, vždyť co se učinilo v jejic h prospěch? Skoro nic. POUZE JEDNA GARNITURA ZLOČINCŮ VYMĚNILA DRUHOU GARNITUR U ZLOČINCŮ. A co jejich bol a žal? Zajímá vlastně ještě někoho? Z novin a tele vize se na nás USMÍVAJÍ PŘETRANSFORMOVANÍ KOMUNISTIČTÍ ZLOČINCI A JEJICH SOUKM ENOVCI S TZV. DISIDENTSKOU MINULOSTÍ. Jejich pusinky byly přisáty až k takovým humanistickým bradavkám, že když se dostali oficiálně k moci, STAČILI POVÝŠIT ZLOČINCE NAD JEJICH OBĚTI. "Humanis

té" a nomenklaturní disidenti splatili svou morální a duchovní VLASTIZRADU. Příběh obyčejné ženy (podnadpis)

Paní Věra RYŠLINKOVÁ z Ostravy má svého otce v paměti jako velmi vzácného muže . Na počátku pracoval jako horník, který viděl bídu a utrpení obyčejných lidí. To ho vlastně podnítilo, že se začal zajímat o politiku. Postupem času se vyp racoval až na tajemníka soc. demokratické strany. Četl a obdivoval K. H. Borov ského, Nerudu, Čapka. Věřil v prezidenta Masaryka, že přivede náš stát ke šťas tné budoucnosti.

V roce 1938 kandidoval jako poslanec do Prahy, a tu začíná jeho tragédie. Tého ž roku na Silvestra mu zemřela jeho matka, která před smrtí vyjádřila velké ob avy z Adolfa Hitlera, a říkala mu, že ve jménu jeho ideologie bude připraven o život.

V březnu roku 1939, když Němci obsadili republiku, měla paní Ryšlinková 12 let . Její otec, jako přesvědčený vlastenec, se postavil na čelní místo ilegální o dbojové organizace pod názvem - OBRANA NÁRODA, kterou vedl kapitán ŠIMEK. Mimo jiné měl na starosti dodávky potravin a zbraní pro protifašistický odboj. Po nocích psal na stroji letáky a rozšiřoval je mezi spoluobčany. Scházeli se ve Staré Bělé a mezi nimi byl i český lékař MARTÍNEK, který měl za ženu Němku, a s ní dva syny. Tento, jak se později ukázalo, se vetřel do jejich skupiny, která již v té době měla 142 členů, A VŠECHNY UDAL GESTAPU A ZÁROVEŇ JIM PŘEDA L I JEJICH JMENNÝ SEZNAM.

Zatknutí otce na její narozeniny (podnadpis) V březnu 1940, kdy paní Ryšlinková měla narozeniny (13 r.), GESTAPO ZATKLO CEL OU TUTO SKUPINU. Otce vláčeli po různých věznicích v Ostravě, Olomouci, Ratibo ři, Brně, Špilberku, a odtud do koncentračního tábora v Mauthausenu, KDE HO 5. 2. 1942 ZABILI V KAMENOLOMU.

To ovšem fašistům nestačilo a začali se mstít i jeho rodině. Paní Ryšlinkové n edovolili dokončit měšťanku a dali ji do kuchyně jako služku. Jejího bratra ta ktéž vyhodili z gymnázia a dali ho na těžkou práci do šamotárny ve Vítkovicích .

S trpkostí paní Ryšlinková vzpomíná na chvíle, když jim přišel úmrtní list z M authausenu o otcově smrti, JAK STÁLI S MATKOU U STUDNĚ A V BEZNADĚJI CHTĚLI DO NÍ SKOČIT. Pouze myšlenka na další dvě malé děti, které byly odkázány na jeji ch pomoc, JIM DODALA NOVOU SÍLU.

Ke konci války se manželka Dr. Martínka zastřelila, když předtím zastřelila sv é dvě děti. Její muž, udavač a zločinec, stačil zmizet. Všechna snaha po jeho objevení byla marná.

Po skončení války nastoupila paní Ryšlinková do zdravotní školy a stala se z n í porodní asistentka. Později se vdala a na svět přivedla dva syny. A přišel srpen 1968 (podnadpis)

Na tyto tragické chvíle paní Ryšlinková vzpomíná: - Když jsem 21. srpna 1968 o páté hodině ráno viděla, jak je Ostrava zavalena tanky, pojala mě hrůza. Šla jsem nejprve za matkou, která ve strachu plakala, že bude válka, abychom nakoupili potraviny. Nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Po prvním šoku jsme zorganizovali protestní průvod, stáli jsme s československ ou vlajkou před ruskými tanky a zpívali jsme naši hymnu. Se svými syny jsem se podílela na roznášení letáků, které měly probrat lidi z apatie. BYLA TO PRO N ÁS KRÁSNÁ VLASTENECKÁ DOBA.

Můj 18letý syn se rozhodl emigrovat. Odešel do Rakouska a odtud do Austrálie. Stále jsme trpěli, a asi i trpět budeme. HITLER NÁS PŘIPRAVIL O OTCE A RUŠTÍ O KUPANTI MĚ PŘIPRAVILI O SYNA. Má maminka z té hrůzy OSLEPLA na jedno oko, a po zději i na druhé. CELÝ JEJÍ ŽIVOT BYL JEN SAMÉ UTRPENÍ. A já jsem převzala tu štafetu po ní.

Potom jsem se vzpamatovala, a pocit, že se musím starat o svou matku a syna, m i dodal novou sílu. Nedá se vypovídat, JAK JSEM TOUŽILA PO SETKÁNÍ SE SVÝM SYN EM. Nebylo to jednoduché, musela jsem čekat, až pokud odejdu do důchodu. Po ne lehkém vybavování všech formalit jsem nakonec po 17 letech letěla za ním, a zá roveň jsem poznala i jeho ženu a dvě děti.

BYLY TO NEJŠŤASTNĚJŠÍ CHVÍLE V MÉM ŽIVOTĚ. Půl roku pobytu v Austrálii a proce stování 10 tisíc km západní Austrálií. TO BYLO JAKO VE SNU A V RÁJI. Ale všech no krásně rychle uteče, tak, jako mně uběhla tato návštěva. A přišel listopad 1989 (podnadpis)

A život šel dále. Znovu "SAMETOVÁ REVOLUCE", zase jsem chodila na náměstí a vě řila, že se situace změní, že budeme šťastni. Bohužel, opak je pravdou. PODVED LI NÁS. U moci znovu zůstali lumpové z KSČ, StB, A MAJÍ PLNÁ KORYTA. Můj otec říkával, že KORYTA VŽDY ZŮSTANOU STEJNÁ, JEN TY SVINĚ SE MĚNÍ - a měl svatou p ravdu.

Všude samé podvody, korupce, obohacování se na úkor slušných a poctivých občan ů. Dnes jsou vlastně jen dvě vrstvy. Ta, co je nahoře, a ta, co je dole - a me zi tím nic. Ti, co jsou nahoře, si za krátkou dobu schválili velké zvýšení pla tů, a na obyčejné lidi kašlou.

Mám co dělat, abych ze svého důchodu aspoň skromně žila, zatímco druzí si stav í rezidence na Floridě...

Tolik z vyznání dnes už 67leté paní Věry Ryšlinkové. Podle mého názoru toto js ou skuteční hrdinové a svědomí českého národa, jimž polistopadová zločinecká p olitická garnitura nesahá ani pokotníky. Mohou mít luxusní auta, milionová kon ta, moc v masmédiích ...

VZDOR TOMU, JEJICH MÍSTO BUDE VŽDY JEN MEZI AMORÁLNÍ A ANTICHARAKTERNÍ SPODINO U A HNOJEM.

Vladimír PAVLÍK