--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Nikoli nepodstatná poznámka
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Připomínka k 50. výročí porážky německého nacismu a půl století odsunu Němců, z německým nacismem obsazeného území

Jsem pro jednání s českými Němci, ne však se sudeťáky

Luboš Vydra

Nikoliv nepodstatná poznámka

Paradigma - paradoxní změna v myšlení. Pochopení věci z jiného úhlu pohledu. P rozření, že had ležící před námi na cestě, je vlastně větev, či naopak. Nebojme se mít vlastní názor

Rok 1995 je rokem na který se němečtí nacionalisté z řad českých Němců pečlivě připravují. Půjde totiž o padesáté výročí odsunutí, více jak čtvrt milionů na cistických fanatiků Henleinovy strany, bohužel i s velkou částí nevinných lidí . Vzhledem k tomu, že vystřízlivění z nacistické ideologie přicházelo spolu s tvrdými lekcemi, které Německu udělovali v průběhu války spojenci, ono počáteč ní nadšení pro vůdce nacistické sudetoněmecké strany Konrada Henleina postupně mezi nimi opadalo, stejně jako opad

alo pro jiného vůdce NSDAP Adolfa Hitlera. Protože 2. světová válka začala pod záminkou utlačování zfanatizovaných německých menšin, jež se staly argumentem pro Hitlerovy požadavky ( díky nimž Němci od počátku války vyháněli a zabíjel i obyvatelstvo z těchto sporných území zcela bez jakýchkoliv skurpulí!), vítěz né mocnosti se zcela v logice své doby rozhodly o jejich odsunutí do Německa, aby ani v budoucnu tu nedocházelo k nacionálním rozepřím. V duchu odplaty a ne návisti pak tento odsun prováděly vl

ády mnoha zemí včetně Francie, Holandska, Polska, SSSR atd. Vláda ČSR nebyla v yjímkou. Pokud tento odsun, neprováděli Maďaři, Rumuni, či Italové, tak pouze proto, že by museli jako bývalí fašisté především odsunout sami sebe. Postupem času se měnilo paradigma pohledu na tuto událost. Základ pro zcela jednostran ný výklad této reality, u nás vytvořil na konci sedmdesátých let slovenský his torik Mlynárik, píšící pod jménem Danubius. Především jeho zásluhou a zásluhou jeho následovníků došlo k potlačení

faktů příčin vedoucích k odsunu. Zato, patrně i vlivem mírového zklidnění hor kých hlav, vystoupily do popředí a zdůraznily se jeho následky. Přitom obojí s e nemělo stát. Následek nikdy není bez příčiny. Lze s určitostí říci, že touto příčinou rozhodně nebyl ale historický spor mezi Čechy a Němci, uměle dnes zv eličovaný. Tento spor po tři staletí žádnou válku mezi nimi nevyvolával. A nen í ani pravdou, že za tento staletý mír můžeme vděčit pouze monarchistickému us pořádání, jak je dnes v módě u našic

h neomonarchistů tvrdit. Naopak, byly to principy Velké francouzké revoluce, k teré vedly jak k občanskému uvědomění, tak k svobodnému šíření informací a náz orů, z nichž bohužel, ne všechny, vedly k toleranci a snášenlivosti. Byla to o všem určitá daň za svobodu pro všechny a nikoliv, aby jako do té doby všechno rozhodování patřilo pouze do rukou několika povýšenců, převážně vyšlechtěných z loupeživých králů a rytířů.

Nebuďme hlásné trouby levých (protiněmeckých), ale ani "sudetských" nacionalis tů

Kdyby nedošlo po 1. světové válce, k rozvoji agresivního nacionalismu v Německ u, spory mezi českými Němci a Čechy v ČSR, by nedosáhly takového stupně konfli ktnosti, jež by vedl k vyhánění, či odsunu jednoho národa druhým. V každé spol ečnosti, ať velké či malé je někdy na vraždu. Pokud ale tato společnost respek tuje demokratické zákony, je vražda trestána a není povýšena na zákon, jako to mu bylo podle norimberských zákonů, k nimž se hlásili právě Henleinovi tzv. su detští Němci - tedy nacisté. A právě

těmto sudetským Němcům, tedy opakuji nacistům, protože termín "sudetský Němec " zavedl poprvé Konrád Henlein, se omluvil prezident Václav Havel. Inu, opravd u nám má svět co závidět!

Neustálé přemílání myšlenek z knihy Emanuela Rádla: "Válka Čechů s Němci", kte rá se stala biblí oněch nespokojenců rýpající se v naši společné minulosti, an iž by hledali příčinu v historii nedávné, je trapné, třebaže zaznívá z úst výz namných jak světských, tak duchovních osobností. Jak Rádlovo - Mlynárikovské p aradigma hluboce ovlivnilo myšlení u nás dokazuje i rozhovor s duchovní autori tou Anastázem Opaskem, který přinesl ČD 23. 12. 1994: "Nepřátelství k německém u národu se neobjevilo až se vznikem

ČSR, kde jsme se my Češi cítili více jako páni, ale bylo jen posíleno. Stáli jsme sice na straně vítězů - stejně jako v roce 1945 -, ale v nepříliš dobrém lidském stavu, což se projevilo hlavně později po pětačtyřicátem roce." (Jedná se o pouhé, k vážnosti onoho nacisticko - demokratického konfliktu nepodstatn é, příliš dnes zveličené pocity, které cítily ve svém společném soužití, oba n árody občas k sobě navzájem, a jež jsou na příklad běžné i v menších společens tvích, jako třeba ve všech rodinách;

způsobují mnoho trpkosti, ale nevedou k masovým zločinům.) Na historii se snažme vidět pouze to podstatné

S ohledem na vážené osobnosti, kteří silou své autority udržují sugestivitu to hoto paradigma ve stádu (lehkověrní lidé se nazývají ovcemi, lidé samostatně m yslící a kritičtí jsou berani), důrazně opakuji, že žádných natolik vážných sp orů mezi Čechy a Němci, které by vedly k vyhnání nejprve jedněch, a poté k ods unu druhých, v minulosti nikdy nebylo. Byl to až německý nacismus, a dodávám, že pouze on, jeho nezměrná bestialita, zakotvená v jeho uzákonění německé nadř azenosti, vraždy a celé řady dalších

zločinů proti lidskosti, co vyvolalo nezměrný strach z Němců a co nakonec ved lo k jejich odsunu a k poválečnému německému rozdělení. A byl to opět strach, který probouzel agresivní a odtud i zločinné jednání některých českých občanů k Němcům, obzvláště při tzv. divokém odsunu, nikoliv tedy ona jakási podivná a démonizovaná česká nedostatečnost, či nenávist, kterou bychom měli hledat pod le Emanuela Rádla, až snad kdesi v obrozenectví, či v časech Bílé Hory. Rozdělování na "odsun" a "vyhnání", by nebylo tak významné, kdyby nebylo němec kého zákona podle, kterého má "vyhnanec" v Německu všechna privilegia, zatímco "odsunutý" nikoliv. "Vyhnanci" pak mohou vyvíjet nátlak na vládu, aby uvedla jejich věc do pořádku. Snad proto pojem "vyhnání" musel zaznít i z úst prezide nta ČSFR. A protože to naznačuje i jakési konspirování v politickém pozadí, je tato omluva o to nechutnější. A to ponechávám stranou skutečnost, proč je tat o omluva provedena za většinu našich

dnešních občanů, kteří se na žádném odsunu nepodíleli, protože nebyli dosud a ni na světě. Nebo snad, že by Václav Havel přeci jenom nakonec uznával kolekti vní vinu, přenášenou i na potomky?

"Výraz vyhnání je adekvátní, jak říká správně Havel: předměty se odsunují, ale lidé vyhánějí," sděluje dále ctihodný opat Opasek. Pravda ovšem byla taková, že v osmatřicátém roce vyhánění Češi, odcházeli z pohraničí po svých, či odjíž děli na svých vozech, bez toho, že by jim Němci jakýkoliv odsun za říšské pení ze zajistili. V roce 1945 byli čeští Němci, pokud se nejednalo o divoký odsun, většinou "vagonováni" a skutečně jako věci - o d s u n u t i vlaky do Německa , či Rakouska. Ať se to panu Havlovi

líbí nebo ne, ale taková byla holá skutečnost. Najít si svůj úhel pohledu

Samostatně myslícímu čtenáři, (neboť pouze takový NN vyhledává, pro lehkověrné ho jsou naše noviny málo veselé) jistě neušlo, že Václavu Havlovi jde spíše o sugestivní rétorickou hříčku mající působit na dav, než obsažnou větu směřujíc í k porozumění, (které většina demokraticky smýšlejících Němců na štěstí již p řijímá). Za válku a odsun nemohou Češi, ani Němci, ale nacismus. Nacismus něko lika zrůdně charismatických bytostí, které hrůzovládou a sliby světovlády ovlá dli své spoluobčany a donutili je ať

výhodami, či zastrašováním, aby tento nacizmus přijali jako své poslání. Větš ina Němců si svůj podíl viny na všem, co to ve svých důsledcích přineslo uvědo muje. Pouze některým nacionalistům je břemeno této viny příliš těžké ( ve skut ečnosti trpí, že bylo poraženo Německo, že přišli o něco, co podle jejich míně ní Německu patřilo...). Přesto náš strach z demokratického Německa, dnes již n ení oprávněný. Pokud je něco ale oprávněného, může to být pouze strach z těcht o německých nacionalistů, pro které

je, ač to nemohou otevřeně dosud přiznat, posvátný Sudetoněmecký národ a návra t do "domova svých předků" a kteří by mohli, pokud by byli podporováni, tímto svým působením, demokratické paradigma v Německu změnit. Pokud je ovšem nebude me podporovat zkresleným paradigmatem Rádlovým - Mlynárikovým, jsou i tyto oba vy bezpředmětné. Současné Německo totiž nesměřuje k nacionalismu, ale naopak j e stále více otevřené a kosmopolitní.

Otazník nakonec

Víte, že v jednom archivu existuje cca 50. 000 poválečných souhlasů českých Ně mců s dobrovolným odsunem (se soupisem veškerého jejich nemovitého majetku), p odepsaných oběma stranami, totiž účastníky odsunu a zástupci americké správy? Osobně jsem tyto dokumenty viděl. Nelze se proto divit, že jsem nabyl přesvědč ení, že nynější spor tzv. sudetských Němců a Čechů je záměrný humbuk. Komu má asi sloužit, ať si náš čtenář laskavě odpoví sám. V Ý Z V A

Občanům, postiženým v souvislosti se "Směrnicí předsednictva ÚV KSČ, č.j. P 88 54 k založení a vedení centrální evidence představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských akcí" ze dne 8. 1. 1971 (tzv. Černé seznamy). Celou záležitost šetří na základě mého podnětu Úřad vyšetřování ČR pro podezře ní z tr. činu "zneužívání pravomoci veřejného činitele" podle ş 158/2 tr. záko na. Aby bylo možno zadokumentovat konkrétní dopady na jednotlivé osoby (např. znemožnění studia dětí na středních a vysokých školách a další porušování lids kých a občanských práv u osob uvedených na seznamech a sledovaných StB), a tím shromáždit důkazy o porušování tehdy platných zákonů, žádám všechny postižené , aby poskytli, ať již písemně, nebo

ústně, co nejvíce konkrétních informací o pronásledování svém i své rodiny, n a tuto adresu:

mjr. JUDr. Miloslav ....., Úřad vyšetřování ČR, Na Perštýně 11, Praha 1, PSČ 110 00. Je to jediná možnost, jak v těchto souvislostech prok ázat tr. činnost bývalých funkcionářů KSČ.

Milan Dratnal, ÚR KAN