--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Tichý Jiří
Název: Zdeněk Mahler a rudá totalita
Zdroj: NN Ročník........: 0005/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z galerie "elity národa"

Zdeněk Mahler a rudá totalita

Jedním z těch "statečných", kteří sloužili až do roztrhání těla režimu minulém u i tomu současnému, je filmový scénárista a spisovatel Zdeněk Mahler (nar. 7. 12. 1928). Po absolvování filozofické fakulty v Praze působil v letech 1951-1 953 jako redaktor Čs. rozhlasu, pak jako asistent na FAMU (1953-1955), tiskový tajemník ministerstva školství (1955-1960) i jako dramaturg Laterny magiky (1 960-1961). Vedle dramatických textů pro divadlo, rozhlas a televizi se zapsal do povědomí veřejnosti zejména jako autor scénářů k filmům Nebeští jezdci (196 8), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), Božská Ema (1979), Koncert na konci lét a (1979) a Zabudnite na Mozarta (1985).

O své místo na slunci při "budování světlých kapitalistických zítřků" se po li stopadu 1989 přihlásil také Z. Mahler. Snad to učinil proto, že se rozpomněl n a svá budovatelská léta padesátá, kdy nepsal ještě o božské Emě, ale vyznával zcela jiné "bohy". Jaké? Posuďte sami!

Učme se od Lenina!

V době svých vysokoškolských studií byl Z. Mahler členem redakční rady týdeník u mladé inteligence Předvoj. Publikoval zde řadu článků, v nichž se vyznával z lásky ke svým komunistickým vzorům. Tak například v článku Lenin - dokumentár ní film o geniovi lidstva, píše:

"... Socialistický člověk buduje a bude vytvářet život krásnější, plnější, vpr avdě lidský. Tak se snaží lidé silní a nezlomní. Takoví jsou bolševici. A prvn í takový byl, je a bude Lenin. Lenin - to je jasno v hlavě. Lenin - to je nepr ohrát. Lenin - to jsou prvá vítězství bolševické strany. Lenin - to je nejslav nější začátek lidstva .... Učíme se jeho životem, jeho prací, chceme se stát l eninci ... Jako nesmiřitelný Lenin. Ten nás stále poučuje, znovu a znovu k nám promlouvá. Ve dnech IX. sjezdu KSČ (konal se ve dnech 25. - 29. května 1949 v Praze - pozn. aut.) mimo jiné i tímto jedinečným filmem." (Předvoj, roč. II, 26. 5. 1949, č. 31, str. 9).

Stalin a socialistické umění

Jen o půl roku později, u příležitosti 70. narozenin velikého generalissima mí ru J. V. Stalina, se Z. Mahler svěřil se svou láskou k tomuto géniovi lidstva. V článku Stalin a umělci píše: "Dlouho budeme doceňovat, co znamená Stalin pr o socialistické umění, jak hluboký je jeho přínos pro vybudování tohoto nového umění, které je výrazem vítězného lidu. Často se zastavíme nad jeho celoživot ní prací, jež je naší směrnicí, znovu se poučíme z uzávěrů a připomínek, které adresoval přímo umělcům. (...) Věříme, že bohatství, které poznáme z každé st alinské knížky, budou ještě mnoho rozmnožena novými radami velikého Stalina. N ikoli náhodou je hlavním rysem stalinské epochy sovětský humanismus (který si vyžádal desítky milionů lidských životů v tehdejším SSSR - pozn. aut.), péče o člověka a úsilí o vytvoření podmínek pro štěstí celého lidstva. Vše, co o ní vypravují sovětští umělci, všichni sovětší občané, je vyznáním lásky. Chceme, aby naše vyznání bylo stejně silné." (Předvoj, roč. III, 17. 12. 1949, č. 11-1 2, str. 7).

Čtěte Fučíka s láskou!

Nejen Stalin a Lenin, ale také J. Fučík a Sovětský svaz, to byly na přelomu 40 . a 50. let lásky Z. Mahlera. O svých dojmech z Fučíkovy knihy reportáží tehdy napsal: "Než otevřete jasně červenou obálku Fučíkovy knihy "V zemi, kde zítra již znamená včera", a než se zaberete do jejího živého obsahu, chci vás o jed no požádat: čtěte ji s láskou. Byla láskou inspirována, s láskou psána a na ta kové čtenáře čeká. Pak k nám bude mluvit bohatou řečí, tehdy ve vás bude zvuče t plným tónem, potom vám nedá chladně sedět. Je v ní nevídaná síla, teplo a sv ětlo. Zahoříte-li jejím vysokým plamenem, pak pochopíte. Taková je celá milova ná pravda ..." (Předvoj, roč. III, 24. 3. 1950, č. 20, str. 5). Pochopil jsem. Dál už mé oči odmítly číst ty řádky, z nichž servilnost vůči ko munistickému režimu doslova kape...

Básník dělnické třídy

V čísle, věnovaném výročí Jiřího Wolkera, podal Z. Mahler ideologický výklad t oho, jak je třeba se dívat na tohoto mladého a nadějného básníka. V závěru své ho článku Proletariát jsou dělníci nového světa (s podtitulem Umělci chtějí bý t dělníky nové krásy v něm) napsal: "... Jiří Wolker, protože je básníkem děln ické třídy, je básníkem nejvíce lidským, básníkem mládí světa. Protože je básn íkem dělnické třídy, stojí jako voják v první bojové linii. Protože je básníke m dělnické třídy, je jeho poezie optimistická a jistá. Je prostá, silná a prav divá jako věc pracujících. Je hlasem hrdého vlastenectví. Je bohatá smělou myš lenkou a harmonická ve svých formách. Její hlas nás vede k tomu, aby naše víra ve vítězství socialismu a komunismu byla skálopevná a účinná. Abychom miloval i život spravedlivý, čistý a skutečný." (Předvoj, roč. III, 31. 3. 1950, č. 21 , str. 6).

Kampaň proti M. Horákové mu nevadila?

Takové články psal Z. Mahler v době studia na vysoké škole. Jen o pár čísel dá l, 10. 6. 1950, v témže časopise Předvoj Alena Pelikánová informuje v článku P řijede k nám vlak míru rozepisuje Julius Freundlich o procesu s Miladou Horáko vou.

V článku Válkou a vraždami jdou tito lidé proti nám se uvádí: "... Ani se jí nezachvěl hlas, té paní dr. Horákové, když mluvila o možnosti a tomového bombardování Prahy. Nezachvěl se ani tehdy, když jí prokurátor připom něl, že v Praze žije i její vlastní dcera ... Plné dva roky vydržela na osvěto vém referátě (Ústředního národního výboru hl. města Prahy - pozn. aut.), vydrž ela lhát, přetvařovat se, maskovat nelidskou nenávist milým úsměvem ... Marně hledáme matku v této ženě, která chladnokrevně plánovala vyhubení milionů mate k i dětí. Sama se zbavila posledního krunýře, poslední kulisy lidskosti, a sto jí tu ve své strašné mravní nahotě - spiklenec proti dětem, proti nám všem, pr oti lidstvu ..." (Předvoj, roč. III, 10. 6. 1950, č. 31, str. 3). Jak dojemné! Kdybychom neznali celou pravdu o Miladě Horákové, snad bychom těm to srdcervoucím výlevům fanatiků komunismu uvěřili. Podobně jako tisíce občanů , kteří v roce 1950 žádali pro M. Horákovou a její společníky trest smrti. Obě tem justiční vraždy však již nikdo život nevrátí!

Takové tedy byly názory Z. Mahlera a jeho vrstevníků v době, kdy budovali svět lé komunistické zítřky. Jakým "bohům" slouží tito lidé dnes?

Jiří Tichý