--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek J.S. ing.
Název: Obnova venkova = obnova selství
Zdroj: NN Ročník........: 0005/002 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ZEMĚDĚLSTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ OBNOVA VENKOVA = OBNOVA SELSTVÍ

Obnova venkova spočívá především v obrodě selství. Tento již dnes téměř pejo rativně znějící přídomek k venkovanu, který zdědil po svých předcích za stalet í nahromaděné padělky půdy a něco málo dříve ukradeného inventáře, a víru, že na tomto majetku může být zase sedlákem a jeho hospodyně selkou, zasluhuje pln ou rehabilitaci a úctu.

Venkovská sídla vyrostla převážně jejich přičiněním a současné generace jen přistavěly k těmto gruntům a domkům sídlištní bytovky nebo hranaté vily s rovn ou střechou a navíc bez stavebního zázemí.

Ještě nedávno jsme si myšlenky tohoto druhu ani nepřipouštěli. Ovšem jen do doby, než se najednou majetek předků vynořil ze tmy rudého divadla družstevní kolektivizace. Nyní je více než potřebné hledat cestu, po které se opět zodpov ědný hospodář navrátí k poctivému selství, nakládání s půdou jako živým organi smem, a to nejen ve prospěch sebe sama skrze trh, ale především ve prospěch ma tky přírody.

Bylo by však přinejmenším naivní si myslet, že kouzelné proutky restituce, p rivatizace a transformace přemění námezdní úředníky, traktoristy, krmiče a jin é specializované zemědělské dělníky na odpovědné, svobodné a samostatné hospod áře, kteří budou relativně nezávislí na vyšších státních strukturách. Ani výsledky velkoagrární gigantománie nelze mávnutím přeměnit na fungující, tolik potřebná svépomocná hospodářská družstva, nebo tento majetek rozkrájet mezi střední zemědělské podnikatele k jejich plné spokojenosti a prosperitě. Nakonec ještě ani tato vláda nerozlišila definitivním agrárním programem roz dílnost mezi socialistickým družstevnictvím a skutečnými svépomocnými hospodář skými družstvy. Týká se to zejména malého a středního zemědělského stavu, jako nutné a potřebné nádstavby nad zemědělskou prvovýrobou prováděnou samostatně vlastníkem i nájemcem půdy.

Těžkou zkušeností potvrzenou realitu dřívějšího podnikání na půdě, kdy se st alo běžnou pravdou, že vše se točí kolem sedláka, bude více než potřebné z mno ha faktických důvodů obnovit.

Co se týká produkce rostlinných výrobků s vazbou na chov hospodářských zvířa t, mohl si dříve sedlák dovolit jen takovou produkci, kterou dokázal doma nebo v nejbližších zpracovnách zhodnotit, a celou co nejblíže od svého gruntu zpen ěžit s maximálním využitím poptávky. Navíc sedlák znalý myšlení a práce dokáza l cenou výrobku zhodnotit i práci řemeslnou, uměleckou, úředníků a všech pocti vých odběratelů, a vždy jim viděl sociálně do kapsy. Nakonec si každý z nich v ysloužil i přezdívku, i když i některý z nich byl "škrdlou", "lichvářem", "lic itníkem či licoměrníkem" apod. Poctivých však byla většina, a byl to lid vážen ý.

Sedlák tedy vyrobil a zhodnotil doma mléko, tvaroh, uzeniny, vlněnou cvernu, lněné plátno, vlněnou houni, činěné kůže, sýry, jakož i víno či slivovici, ch léb a selské koláče, anebo byl zakladatelem či členem svého hospodářského zpra covatelského družstva. Tím mohla být družstevní mlékárna, jatka, lihovar, cukr ovar, škrobárna, koželužna, pila nebo mlýn. V jiných případech mohl být členem a podílníkem družstva skladištního, výkupního a nákupního, strojního či všech dalších účelných a potřebných družstev, protože již tehdy bylo pro sedláka vý hodné nevlastnit výkonné stroje, technologie a zpracovatelské závody, nýbrž je ošetřovat a využívat efektivněji v družstevním vlastnictví.

Takováto družstva nejenže dělala službu přednostně jejich členům a zakladate lům, ale byla využívána řadou dalších malorolníků. Nakonec se užitek z těchto podniků vracel k jejich zakladatelům - malému a střednímu stavu, který tento u žitek promítl zase zpět do půdy - země roditelky.

Nakonec sedláci jako podílníci na zpracovatelském průmyslu, službách, obchod u a družstevních svépomocných záložnách, se vší vážností a odpovědností určova li, komu a za co, a za jakých podmínek se bude jejich zboží prodávat. Pojem li chva a lichvářský úrok byl pro ně neznámý. Ctili především kapsu zákazníka a c hovali se přiměřeně k její bohatosti. Vždyť to byli oni, kteří byli především dělníky na své půdě, účetními a vedoucími své práce, organizátory obchodu, mys liteli a zlepšovateli, řemeslníky všeho druhu, ale i váženými starosty, poslan ci i senátory. Nakonec i jeden z nich Antonín Švehla jako sedlák z Hostivařské ho gruntu se stal i ministerským předsedou, který jen pro svou předčasnou smrt se nestal následovníkem po T. G. M.

NEBLAHÉ DĚDICTVÍ KOMUNIZMU

Jakéže to družstevnictví jsme však podědili po komunistech? Námezdní továrny na potraviny, gigantické velkokapacitní odchovny dobytka a drůbeže všeho druh u, gigantické sklady na obiloviny, siláž nebo seno, ohromné garáže a dílny na stroje, ale i neorganické továrny přidružené výroby, včetně betonových panelák ů pro námezdní dělníky.

Obrovská střediska oblitá betonem a asfaltem, s kulturním sálem a vývařovnou pro celou ves dnes straší a ještě dlouhou dobu budou strašit jako pomník soci alismu již dnešní a příští tržní ekonomii a demokratický stát. Nejtěžší "hlavu" však z tohoto dědictví mají "oprávněné osoby", které tyto v ýdobytky socialismu zdědily jako majetkový podíl z transformace do svého vlast nictví a dědictví.

"LIDOVÁ TVOŘIVOST" VE PROSPĚCH BÝVALÝCH JELIT, PARDON, ELIT JZD Sametová transformace zemědělského majetku na nové vlastníky a nové podnikat ele se však zvrhla v lidovou tvořivost, ze které opět těží bývalá velkoagrární elita JZD a Státních statků. Zároveň se na tomto procesu mohutně přiživují s nimi spřažené nomenklaturní kádry totalitní komunistické strany a státní byrok racie.

Namísto obrody malorolnického stavu, sedláků, farmářů, statkářů, ale i kovoz emědělců a všech vlastníků půdy, ke kterým by se měla do vlastnictví a do sprá vy navrátit dříve ukradená svépomocná družstva a zpracovatelské podniky, se zd e děje něco, co nemá v historii zemědělství obdoby. Vzhledem k privatizaci sou časného zpracovatelského a potravinářského průmyslu by to měli být především o ni, kdo by jej měli přebírat.

Velkoagrární mafie skryté za investičními fondy a soukromými bankami stejnýc h jmen skupují většinu zpracovatelského potravinářského průmyslu ve jménu velk é privatizace. Dřívější monopoly jsou tak ještě monopolnějšími a mezikartelové dohody šroubují ceny potravin na trhu do neúměrné výše. Nebývalé a nepřiměřen ě vysoké zisky se trvale rozplynou mimo agrární sektor prvovýroby a na díl stá tního rozpočtu pro zemědělství budou muset zvýšenou měrou přispívat všichni da ňoví poplatníci bez rozdílu.

Odtržení zpracovatelských monopolů od půdy způsobí zmrazení investičních pot řeb v zemědělské prvovýrobě a lze očekávat nebývalou stagnaci dodávky hlavních zemědělských komodit na trh.

Dřívější nesmyslná nadvýroba se tak může dostat pod práh vlastní společenské potřebnosti a soběstačnosti a není na místě štiplavá poznámka, zda tu někdo n epřipravuje podmínky pro nástup zemědělských přebytků na světovém trhu a k obn ově socialistické zemědělské prvovýroby.

VLÁDA OPĚT JAKO MRTVÝ BROUK

V poloze mrtvého brouka se dnešní pragmatičtí ekonomové a strůjci agrární po litiky tváří, jakoby se jich to netýkalo a celý tento problém kladou výlučně d o rukou vlastníků půdy.

Namísto starostí vlády o to, jak zabránit tomu, aby většina vlastníků nebyla naposledy a s definitivní platností okradena, namísto toho, aby byla předlože na dlouhodobá koncepce zemědělské politiky jako filozofický rámec v podnikání na půdě s ohledem na přírodu včetně zpracovatelských aktivit, namísto toho, ab y zemědělští experti vypracovali alternativní a možné projekty na využití a re konstrukci stávajících stavebních kapacit v bývalých JZD a Státních statcích, usměrnili podnikatelské záměry pomocí transferů zkušeností z obdobných zeměděl ských produkčních oblastí západní Evropy s výraznou státní finanční podporou, tak vláda dělá jen politiku pro politiku a pro sebe.

NA TÉMĚŘ 50% PŮDY JIŽ HOSPODAŘÍ SOUKROMÍ ROLNÍCI Navzdory soustředěnému odporu velkoagrární lobbyy proti soukromému malému a střednímu stavu se podařilo podstatně překonat pesimistické předpovědi (původn í předpoklad byl jen 10 %) o soukromém podnikání na půdě.

Dle Farmáře (měsíčníku soukromých zemědělců, vydávaného SVP SR ČR) dosahují v roce 1994 úhrnné plochy osevu zemědělských plodin u soukromého sektoru téměř osetých ploch u sektoru družstevního, t.j. blíží se výměře 1,5 miliónů hektar ů. Směle se dá říci, že datem 1. 10. 1994, což je konec hospodářského roku a d en, ke kterému končí i vypovězené nájemní lhůty, že se tato výměra pro r. 1994 /95 ještě významně zvýší a soukromý sektor již překročí 50 % obdělávané orné p ůdy.

SOUKROMÉ DRŮBEŽNICTVÍ JIŽ PŘEKONALO DRUŽSTEVNÍ A STÁTNÍ Také ukazatel nárustu počtu skotu ve všech kategoriích dosahuje poloviny sta vu oproti stavu u sektoru státního a družstevního. U početních stavů prasat je rozdíl mezi soukromým sektorem a ostatními již jen cca 25 %. Stavy drůbeže ch ované v soukromém sektoru již v absolutních číslech překonaly 14 miliónů kusů a překonaly již stavy chované státem a družstevníky.

Dá se tedy konstatovat, že stavy hospodářských zvířat se snižovaly ve státní m a družstevním sektoru, zatímco v soukromém sektoru rostou. Výměra zemědělské půdy obdělávaná soukromým sektorem (sedláky, farmáři, statkáři, malorolníky, spol. s r.o. apod.) narůstá a výslovně soukromý sektor - fyzické osoby obděláv ají výměry přesahující již 30 % veškeré zemědělské půdy.

Podle soupisu osevních ploch k 31. 5. 1994 na území ČR dosahovala v tomto ro ce osevní plocha 3.117 000 hektarů. Úhorem zůstalo 56.000 hektarů a soukromí z emědělci a společnosti obhospodařovali již 46 % výměry orné půdy. DEJTE SEDLÁKŮM STROJE!

Přesto je stav vypořádání se povinných osob s osobami oprávněnými stále v ne přesvědčivé poloze. Klíčová technika zůstala u povinných osob (přetransformova ných ZD a zprivatizovaných státních statků), anebo byla výhodně převedena do s polečností založených po družstvech, které jdou do likvidace. Přesto přes všechno se český a moravský sedlák nevzdává, usilovně, houževnat ě a s poctivostí jemu vlastní obsazuje své nezastupitelné místo na trhu. VLASTNÍCI PŮDY BYDLÍCÍ VE MĚSTECH SE SNADNO NECHAJÍ OKRÁST

Překvapující transformace zemědělských družstev ve spol. s r. o., akciové sp olečnosti a různé typy hospodářských družstev s převažující zemědělskou prvový robou, je novým rysem kolektivizace majetkových podílů a náhrad oprávněných os ob, protože většina vlastníků půdy, kteří již dávno nebydlí na svých gruntech po rodičích, ale někde ve městě, přenechává svůj majetek v neadresné poloze ve správě těchto subjektů, nebo jim jej postupní smlouvou převede a nechá si jej v průběhu 10 - 20 let proplatit se ztrátou minimálně 40 %, nebo i část majetk u přímo prodá za 50 % ze zůstatkové ceny.

Zatím nikoho nezaráží ani nepřekvapuje, že u západních sousedů takovéto spol ky v zemědělské prvovýrobě neexistují, není nikde napsáno, že do jednoho roku či do pěti let nezbankrotují, a že většina osob, která majetek do těchto spolk ů převedla, o něj přijde.

KDE MÁME TU PROKLAMOVANOU "STEJNOU STARTOVNÍ ČÁRU?" Namísto toho, aby z poměrně obtížně dělitelného majetku, jako jsou například sklady, opravárenské dílny a garáže, výkonná technika, vznikala hospodářská d ružstva skladištní, opravárenská či družstva strojní, chemické ochrany či výži vy rostlin ve vlastnictví malorolníků, sedláků a farmářů jako družstevní podíl nictví, tak se o majetek vhodný pro celou skupinu hospodářů přou dva nebo tři subjekty a vyhrává jen jeden z nich. Většinou to bývá právnická osoba tvořená členy bývalého představenstva JZD a nově vzniklá za transformovaným družstvem. Oproti zemědělcům mají právě tyto a jím podobné společnosti výhodnější starto vní pozici oproti soukromým zemědělcům. V místních či regionálních podmínkách mají navíc k tomu monopolní i kartelové výhody.

O stejně výhodné startovací čáře tu nemůže být vůbec řeč. To, že při žádosti o pomoc v nouzi u takovéhoto monopolu je soukromý zemědělec vykázán, a není málo zemědělských družstev, akciovek či eseróček, které přímo zakazují pomáhat soukromým zemědělcům.

SOUDY, SOUDY A ZASE SOUDY!

Taková je tvář dnešního venkova, pomineme-li, kolik je podáno u soudů žalobní ch návrhů na vydání náhrad a majetkových podílů po dávno prošlé lhůtě na vydán í, kolik je podáno žalob na relativní neplatnost cen vydávaných věcí, kolik je podáno návrhů na plnění z dohod, které byly sepsány, ale nikdy plněny, nehled ě na počet žalob na výši náhrad a majetkových podílů, kdy povinné osoby vycház ejí z nevěrohodných vnosových listů a konfiskačních záznamů, kde většinou chyb í podpis předávajícího nebo okradeného.

Ale u soudů jsou i žaloby trestní proti povinným osobám, a to jak pro poruše ní povinnosti při správě cizího majetku, anebo pro trestný čin - zvýhodňování věřitele druhého na úkor prvního, většinou ve prospěch právě vznikajících spol . s r.o. a a.s. z řad bývalých funkcionářů a nomenklatury.

JUSTICE SLOUŽÍ JAKO OCHRÁNKYNĚ

DRUŽSTEVNÍCH ZLODĚJŮ PŘED MAJITELY UKRADENÝCH POZEMKŮ Ale jsou i stíháni soukromí zemědělci za to, že se fyzicky postavili na odpo r proti družstevním funkcionářům, kteří nařídili výmlat soukromého pole, nebo jezdit přes pole soukromníka jako dříve ("vždyť to byla naše družstevní cesta" ), ale jsou i takoví výteční předsedové družstva, kteří nařídí družstevnímu tr aktoristovi aby soukromníkovi na jaho vlastním pozemku přeoral na jaře vzešlý ječmen a ozimou pšenici a pak se opět na uceleném družstevním lánu sází družst evní brambory.

Ten, kdo takovéhoto předsedu vzal z různých důvodů a většinou v sebeobraně v idlemi přes hlavu, stojí dnes před trestním senátem soudu, který je většinou " duševně spřízněn" s bolševickým předsedou družstva.

Arogantní a drzí předsedové se skutečně ještě najdou a není to žádná výjimka , jak tvrdí pan ministr.

OBRAŤTE SE NA KLUBY FARMÁŘŮ

Ale jsou tu i zjištění další a optimistická. Soukromí zemědělci mají již své soukromé poradenství, kterých je zatím poskrovnu, a sdružují se v okresech v Kluby farmářů, Za pomocí organizačního týmu Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků v ČR, a doposud fungujících poradenských center (2 na Moravě a 3 v Čec hách) se zakládá centrální informační a poradenská kancelář. Na ni budou navaz ovat vznikající další okresní poradenská střediska.

Tato činnost je absolutně neformální a nemá nic společného s Agrární komorou . Je vedena profesionálně soukromými aktivitami. V této oblasti nelze než popř át obnově venkova a obrodě selství nejen dostatek pevné vůle a vytrvalosti, al e hlavně podstatně příznivější podporu těchto aktivit od současné vlády a vlád y příští.

Ing. J.S.MORÁVEK redakční úprava

a mezititulky: M. KOŘÍNEK