--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Habartov Václav
Název: Poklad nacistických banditů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
POKLAD NACISTICKÝCH BANDITŮ
Již skoro půl století na území České republiky leží ukryt poklad cenností, kte ré během druhé světové války naloupila německá branná moc, známá více po celé Evropě pod názvem wehrmacht.
Dnešní hledači pokladů, jako jsou pánové Gaensel a Mužík, mají jen mlhavou pře dstavu o tom, co vlastně hledají. Jeden mluví (spíše básní) o jakýchsi 540 bed nách a jejich obsahu, druhý tento poklad vůbec nespecifikuje.
Loupežná praxe německé armády
Je nutné vrátit se zpět o pětapadesát let a objasnit vše, co vlastně bylo ulou peno. Milióny německých vojáků, kteří měli na opascích "Bůh s námi", se od rok u 1938 vydalo na dobyvačné, loupežné tažení, ve kterém byla snaha nejen dobýt a podržet území sousedních deseti evropských států, ale v neposlední řadě olou pit jednotlivce a organizace v těchto zemích. Tak se do rukou postupujících na cistických armád dostávaly banky, peněžní ústavy, depozitáře uměleckých děl i celé sbírky jak státní, tak i soukromé. S německou důkladností byly rabovány p odzemní sejfy, bez ohledů na majitele, zlato v mincích i prutech, šperky a cen né papíry, valuty i umělecká díla se dostaly k rukám vojenských velitelů. Dne 17. září 1940 poslal náčelník generálního štábu wehrmachtu Keitel veliteli německých vojsk v okupované Francii tuto zprávu: "Říšský vedoucí Rosenberg ob držel od Vůdce jasné informace (instrukce), týkající se záboru. Umělecké památ ky, které pokládá za hodnotné, je oprávněn odvézt do Říše a dbát tam na jejich ochranu."
To bylo nařízení, které vydal po svém rozkazu dne 30. června 1940 generálu von Bockelbergovi, veliteli Paříže k "zajištění" majetku v soukromém nebo státním vlastnictví, a tak navazoval i dále na rozkaz, jenž byl vlastně potvrzením lo upežné praxe německé armády, a to ze dne 15. července 1940, kde v ş 1 bylo výs lovně uvedeno: "Je zakázáno přemísťovat nebo jakkoli transportovat umělecká dí la bez písemného rozkazu velitele příslušné vojenské organizace." Cena a příjemce pokladů
Kdo byl příjemce uloupených pokladů? V prvé řadě to byl Vůdce německých bandyt ů Adolf Hitler, jehož kořist odhadli střízlivě britští odborníci na sto milión ů liber sterlingů! Druhým byl velitel letectva Herman Goering, jenž naloupil a si za šedesát miliónů liber, ale to hlavní, co naplnilo válečné pokladny nacis tických armád, a co se nedostalo do odhadu spojeneckých armád, byly válečné po kladny generálního štábu německých vojsk.
Kam se poklady poděly?
Úkol nalézt nacistickou kořist dostal zvláštní oddíl podléhající přímo nejvyšš ímu velení spojeneckých vojsk (expedičních sborů). Dostal název Památková, výt varná a archivní sekce s označením M.F.A.A. a tvořili ji důstojníci, kteří dří ve pracovali v muzejnictví, nebo měli zkušenosti s výtvarným uměním. Jejich sn aha sice byla korunována jistými úspěchy, ale to hlavní, poklad nacistické arm ády, se jim nepodařilo nalézt. Ten byl rozdělen do tří částí a každá z nich by la ukryta samostatně v prostoru jižních Čech. Správci těchto lokalit byly tři samostatné složky.
Tou první bylo vytvoření obrovské podzemní pevnosti známé pod označením Alpenf estung (alpská pevnost) a sloužila koncem války jako úkryt pro Adolfa Hitlera a jeho společníky. Jmenovitě to jsou: Martin Borman, dr. Blankenhorn, Artur Ne beh, Henrich Mueller. V prostorách této pevnosti, která je vybudována v Želnav ských horách v masívu zvaném Dlouhý hřbet, jsou uskladněny cennosti náležející Hitlerovi, a to v ceně, kterou odhadli Britové.
Druhá část kořisti, kterou německé armádní kruhy "uschovaly" na dobu pozdější, byla uložena v bývalých zlatých dolech knížete Rohana u Libínského Sedla v pr achatickém okrese. Zde pod vedením šlechticů, kteří byli důstojníky Wehrmachtu , se aristokratická část loupežné armády shodla na tom, že je potřeba jistou č ást kořisti nacistickým plebejcům odejmout a uložit ji samostatně. Tak lidé ja ko: Neurath, Wallestein, Walderode (český vlastenec tělem i duší?), von Behr, von Humme a další si podle osvědčeného receptu loupežných rytířů a se svolením infulovaného převora maltézských rytířů Maria Wernera von Bobeho, vytvořili t ajný fond kořisti čekající na rozdělení.
(Vnímavému čtenáři jistě neujde, proč "český vlastenec" Waldenore tak urputně bojoval o české občanství, které nakonec podivnými cestami dosáhl). Třetí neméně cenná část kořisti, kterou tvoří písemnosti, byla uložena v podze mí krumlovského zámku (mimochodem pro veřejnost tyto prostory nepřípustné, ale pro cizince, jako je princ Charles, který se zde procházel jako doma spolu s V. Havlem na soukromé návštěvě tehdejšího Československa, tento zákaz neplatil ), jenž svým podzemím navazuje na hustou síť dvaadvaceti zlatých dolů. Sem byl y svezeny nejen písemnosti týkající se německé tajné služby Abwehr, seznamy je jich agentů, ale i materiály ministerstva zahraničí, politické archívy Třetí ř íše a doklady o spolupráci politiků s nacisty z celého světa.
Takže snaha o dezinformaci občanů sudetským Němcem Helmutem Gaenslem (mimochod em agentem StB) a jeho stínem, kterým je dobrodruh Mužík, jenž pátrají v prost oru výcvikového centra SS z dob bývalého Protektorátu, nemůže mít žádný výsled ek. Proto je jen otázkou času, kdy se už konečně začnou příslušné orgány zabýv at touto problematikou.
Eminger Václav Habartov Gabriel Somogyi Prachatice