--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hloušek Jiří
Název: Expresionista odmítající zařazení
Zdroj: NN Ročník........: 0005/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Expresionista odmítající zařazení

Brno - Naproti jednoho z nejstarších brněnských kostelů a prastaré studny z ří mských dob v dnes již tradiční "galerii" komárovské restaurace "U Mikešů", kte rá propůjčuje v určitých časových intervalech svoje zdi obrazům brněnských výt varníků, visí v těchto dnech malby Jiřího "Boba" Hlouška, architekta a výtvarn íka.

Autor nám zde nabízí dvě dominantní oblasti svého vnitřního prožívání, vyjádře ného klasickou malbou důrazně expresivními prvky, přestože sám se jednoznačně jako expresionista necítí. "Doba směrů v dnešní době neexistuje," tvrdí totiž Hloušek.

Velmi zajímavé jsou zátiší jeho starých domů, v nichž zobrazuje určitý kousek romantiky, nepochopitelný například pro obyvatele moderních sídlišť. Nikdy nep oužívá zde jakékoliv figurální prvky, neboť mu jde o jakýsi moment odlidštěnos ti. Přestože řada jeho obrazů zachycuje dnes již neexistující domy postupně us tupujícího Starého Brna, v žádném případě nehodlá vytvářet nějakou společensko u kroniku. "K tomu jsou moderní prostředky, jako například fotografie a podobn ě," míní Hloušek, "já zde spíše nacházím záminky k jakési barevné variaci. Mož ná je v tom kousek formalismu, ale dokument - to ne !"

Vpodstatě stejný pocit, avšak v opačném výtvarném pojetí, zachycuje autor ve s vých fascinujících pohledech do "ducha" periferních restaurací nejnižší cenové skupiny, které Hloušek ostatně jako jediné, avšak s patřičnou oblibou, navště vuje. Při pohledu na určité skupinky či jedince vzniká původní umělcův vjem, z achycený nejprve jako záznam několika čarami na kousek papíru. Monitoruje tak anonynmní postavy, z nichž pak dochází ke zrání budoucího obrazu. Ze všech záz namů tak vzniká konglomerát anonymních postav, vytvářejících vcelku neopakovat elnou atmosféru specifického prostředí "spodinové" hospody.

"Nekladu důraz na nějaký bezprostřední záznam," vysvětluje Hloušek, "ze skic s e snažím dostat určité zákonitosti, jako barevnou kompozici, čili jistou formu harmonie kontrastů, vzájemně je sladit pomocí barev a světla. Z těchto výrazo vých prostředků pak vyjde syntetizující pocit z té které restaurace." Nejde tedy o analyzující záznam. Vzniká tu anonymita a celkový pocit. Lidé na obraze jsou tedy abstraktními jedinci, kteří reálně neexistují. Zůstává jen zo brazený pocit, jenž v autorovi zanechali.

"Pracuji pouze s určitou formou abstrakce, důležitý je i barevný podklad, nebo ť každý obraz dělám v určitém tónu," zdůrazňuje malíř, který ke svým nejvýznam nějším vzorům počítá například P. Cezana či E. Muncha.